Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252630/mid_anezka-252630.jpg
4
1625
1625
Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé.... celý text
Přidat komentář
Výborná kniha, kterou jsem přečetla asi za 3 dny. Hanišová opět nezklamala a zvolila si zajímavé téma. Kniha nekončí šťastně, přitom stačilo tak málo, přijmout Anežku takovou, jaká je.
Parádní knížka. Julie po ztrátě vlastního dítěte adoptuje romskou holčičku, kterou si chce vychovat podle svých snů a jaksi mimovolně si do ní promítá svou vysněnou a ztracenou dcerku. Za každou cenu se snaží ji "uchránit" od jejího původu, stává se její panenkou na hraní. Všechno klape až do momentu, kdy dospívající dívka začíná vidět nesrovnalosti, bouří se proti tvrdé výchově. Julie roli matky nezvládla. Tolik se bála předsudků, až totálně potlačila Agnesin vývoj, názory, sny.
Krásně napsané, smutný příběh.
"Neděle odpoledne" bylo moje první setkání s knihami paní Hanišové. Díky vlastnímu dojmu z této knihy a také komentářům zde, jsem si hned půjčila další knihu od této autorky - "Anežku". Nechci opakovat to, co zde již bylo napsáno, proto se jen podělím o dojmy, jak mě kniha přivedla k zamyšlení nad tím, jak problematická je otázka adopce dítěte.
Když žena přijde o očekávané vymodlené dítě a pořídí si vlastně "náhradníka" - je správným řešením adopce? Nejde mi ani o způsob, jak v příběhu proces adopce vlastně tak nějak pokoutně proběhl. Tady věřím, že ve skutečnosti vše probíhá jinak, protože právě Juliina osobnost a její pohnutky k adopci už byly i pro laika, předpokladem, že adopce bude pro obě strany neštěstím. Pro Julii měla být Agnes vlastně cvičená opička, která splní všechna očekávání o ideálním náhradním dítěti a ještě jí bude za vytržení ze života, který by ji, jako biologickou matkou opuštěnou cikánku čekal, vděčná. Jenže místo bezvýhradného láskyplného přijetí nové dcery náhradní matkou má fungovat metoda cukru a biče. Takže ve skutečnosti je nešťastná matka i dcera. Matce se nedostává splnění jejího očekávání z náhradního mateřství a dceři adopce přinese smutné a velmi problematické dětství.
Závěr příběhu sice autorka podává trochu nejasně, ale snad dává naději pro Agnes i Julii...
Silný emotivní příběh ženy, která po ztrátě vlastního dítěte adoptuje romské miminko. Julie se snaží Agnes vychovat k obrazu svému, klade na ni přehnané nároky, až úplně zapomene na to nejdůležitější, mít ji ráda, takovou, jaká je.
Knížka se četla jedním dechem, byly výstižně popsané emoce a předsudky společnosti.
Otevřené konce mi nevadí, avšak tady bych trošililinku většího náznaku konce uvítala. Jinak - ona asi příroda ví, proč někdy některým rádoby matkám brání v početí ...
Těžká kniha. Ne váhou. Ne slohem. Tématem. Předsudky jsou hodně limitující. Už od dětství nasáváme podloží předsudků, ze kterého potom vyrůstá malé či velké zlo. Agnes, nikoli Anežka, potřebovala, aby ji Julie přijala takovou jaká je, aby jí řekla pravdu a aby ji poslouchala. Lež, kterou považovala za milosrdnou, byla milosrdná jen pro ni, aby si sama sebe dost vážila, ale nepovedlo se. Protože nebyla sama šťastná a spokojená, nemohla poskytnout štěstí a spokojenost ani Agnes. Je mi líto, že jsme tak silně ovlivněni obecnými postoji, ale mám to v sobě i já a to i přes to, že je mi Agnes upřímně líto. Ano je mi líto Agnes a ne Julie. Julie si vybrala kopec na který nezvládla vylézt a viní za to Agnes. Snad mohla být Agnes šťastná holčička a spokojená prodavačka, kdyby.... Ano, byla to pěkná kniha.
Takhle to s prominutím pos..t...bohužel předsudky, jednostranný pohled, odsouzení,nedůvěra, není otázka minulosti, je to přítomnost, sáhněme si do svědomí...jak se na romské etnikum díváme my? Vy? Já? Jůlie to nezvládla, tam to bylo od začátku špatně a tak chtěně/ nechtěně dostala Agnes přesně tam,kde si myslela,že díky genům skončí,přiřkla jí roli,kterou nemusela hrát, ale nakonec jí nic jiného nezbylo
Možná povinná četba pro všechny rodiče. Jak se nechovat ke svým dětem. Možná abychom si uvědomili, že naše děti nikdy nesplní všechny naše požadavky, sny, přání Že nikdy nebudou takové, jaké jsme si je vysnili. I když jsou naše vlastní ;) Na Juliinu obranu - Agnes jí taky dávala pěkně zabrat
Kniha se četla jedním dechem. Téma je vážné, těžké a stojí za zamyšlení. Rozhodně sáhnu i po dalších autorčiných knihách.
Těžké téma. Julie na to vše byla sama a její touha po dítěti byla tak velká, že vůbec nepochopila, jak moc to bude složité a jakou matkou vlastně ona sama bude! Její představa krásné copaté dívenky velice rychle vzala za své a neměla nic společného s výchovou nechtěné romské dívky, kterou si adoptovala. A co Agnes? Jaký osud jí život nakonec přichystal? Jak ona vnímala své dětství? Plno otázek zůstává nezodpovězeno... Příběh by si zasloužil pokračování.
Po sérii detektivek mi v knihovně doporučili tuto knihu. Je to moje první kniha od této autorky. Bohužel mi nějak nesedla. Četla se svižně, téma zajímavé,ale asi jsem nebyla v tom správném rozpoložení pro tuto knihu.
Ale jako u každé první knížky, nelámu nad autorkou hůl a zkusím od něco jiného .
Velmi náročné a depresivní čtení. Ale prostě musíte číst a dočíst, tak je to zajímavé a důležité téma, které nikoho nemůže nechat chladným. A paní Hanišová opravdu umí čtenáře zaujmout. Nebylo tam sice vysvětleno, jak přesně Julie této nezákonné adopce dosáhla, ani se nám neříká, jak to vlastně s Julií a Agnes dopadlo, ale chápu úmysl spisovatelky. Jde jí o to, abychom se zamysleli, aby podtrhla všechny důležité momenty tohoto příběhu a vyvolala v nás tu správnou emoční odpověď. Nevkládejme do druhých očekávání, která nám nemohou splnit a nechtějme přetvořit druhé k obrazu svému: z Agnes se nikdy nemůže stát Anežka..
Zajímavá kniha a vcelku pěkně zpracované téma. Kniha mě bavila a rychle se četla. Čtyři hvězdičky dávám za několik nejasností v příběhu. Konec opět otevřený, ale u této knihy mi to vlastně nevadilo. Kniha za přečtení určitě stojí.
Moje druhá kniha od Hanišové. Jako první jsem četla Rekonstrukci, která se mi moc líbila. Taky to bylo "těžší" čtení, ale vedle Anežky slabý odvárek. Musím říct, že Anežku jsem přečetla velmi rychle, neboť to bylo velmi čtivé a napínavé a prostě člověk to musí dočíst, protože ho prostě zajímá, jak to dopadne. Otevřený konec mě mrzí i když... Možná je to tak lepší, člověk si může alespoň představovat, že to dobře dopadlo. Julie byla velmi zvláštní, řekněme fakt magor... A nejsem si jistá, že kdyby měla vlastní dítě, chovala by se k němu jinak. Její posedlost po dokonalosti byla až chorobná. Trochu mě mrzí, že tam nebyly více rozvedené podrobnosti okolo adopce. Jak je možné vlatně "koupit" cikánské novorozně, jak se to řeší papírově a výše částky, kterou musela Julie uhradit.
Na knihu jsem si brousila zuby už od dob, kdy o ní mluvila spolužačka na semináři Současné české autorky. Myslím, že celý příběh je o nepochopení těch, které máme nejblíž, ale i o nepochopení sebe sama. A taky o nedostatku komunikace a neříkání toho, co je potřeba říct, jo a o tom, že někdy to říkáme, ale nikdo neposlouchá. Hodně silné čtivo, asi nad tím budu ještě dlouho přemýšlet. Po Roku kohouta jsem si myslela, že je toto téma již vyčerpané, ale zpracování Hanišové bylo opravdu podařené a velmi čtivé. Moc oceňuji různorodé pohledy postav i proměny vypravěče. V knize je tolik šrámů a slepých míst, které by bylo možné zacelit a zaplnit, ale zároveň mám pocit, že nejsem frustrovaná z toho, že zaplněny nejsou. A to je moc dobře, nekazí mi to čtenářský zážitek a mám nad čím přemítat.
(SPOILER) Vážné téma, kniha, která nutí k zamyšlení. Úspěšná bezdětná Julie si náhle uvědomí, že vlastně vždycky chtěla děti a s vervou se pustí do realizace svého cíle. Po marných snahách o vlastní dítě bez partnera adoptuje nestandardním postupem romskou holčičku. Za romský původ své adoptivní dcery se však stydí a vykonstruuje lež o jejím kubánském původu. Bohužel Julii nebyl patrně dán do vínku cit k jiným lidským bytostem, a tak k holčičce přistupuje spíš jako k projektu než k člověku. Dokonce si vytvoří pro ni evaluační tabulku. Postupně dochází k nepochopení, nedorozuměním a útěkům dcery z domova. A k tomu všudypřítomné předsudky, hlavně na straně adoptivní matky. Knížka se mi četla velmi dobře a vzbudila ve mně mnoho otázek, včetně toho, jak by to dopadlo, kdyby dcera měla i tatínka, jak by adoptivní matka vychovávala vlastní děti i jak jsem sama na tom s předsudky. Konec je otevřený a dává čtenáři možnost domyslet si, jak to s hlavními hrdinkami dopadlo. O Viktorii Hanišové jsem dosud nevěděla, ale po této knize mám v plánu přečíst si i její další knížky.
Cetla se mi dobre, jen na me chvilemi pusobilo zmatene a konec to vlastne nemelo zadny. Kazdopadne to ve me vyvolalo pocit, ze takhle bych se ke svym detem chovat nechtela.
Příběh byl velice čtivý, ale těžký. Ze začátku jsem Julii držela palce, aby se jí splnil sen stát se matkou, ale postupem času nedokážu pochopit její chování vůči adoptované dceři. Mrzí mě otevřený konec, chtěla bych vědět, jak to nakonec dopadlo s Agneskou.
Jako matka 2leté dcerky v 7m těhotenství, prostě nemohu dočíst. Je to naprosto nemilosrdné vůči Agnes, tak moc bych ji objala. Jinak je kniha čtivá a má spád. Nicméně, aktuálně potřebuji něco více pozitivního, špatných příkladů mám kolem sebe až až.
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potraty Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dceryAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Přemýšlím, kdy je lepší knížku přečíst. Když ještě nemám děti? Když už je mám, abych si dala pozor na možné chyby? Vůbec ji nečíst, aby mě na konci nebolelo u srdce? Každopádně má třetí kniha od autorky po Houbařce a Rekonstrukci. Přečteno jedním dechem, skvělé napsáno. Opět to budu muset nechat pár dní odležet, než sáhnu po něčem dalším.