Anglická zahrada
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542914/bmid_anglicka-zahrada.jpg
4
219
219
Takhle asi vypadá smrt. Nebo peklo. Náhlé zmizení dvou desetiletých chlapců zasáhne dramatickým způsobem do životů všech obyvatel malého městečka. Obětí bezhlavého vyšetřování se stává rodina zmizelých chlapců, stejně jako celá řada dalších místních postav. Myslíte si, že něco takového se ve skutečnosti stát nemůže? Omyl. Už se stalo. Příběh je inspirovaný skutečnými událostmi z roku 2006.... celý text
Přidat komentář
Drsná kniha, ještě drsnější příběh, bohužel, pravdivý. Ano, souhlasím tady se všemi v diskusi, vyjadřování dítěte mi také moc nevyhovovalo. Ale ten pocit, co si musel prožít, ikdyž vlastně nevíme, co prožil, je strašné. Na googlu jsem našla celý příběh, jsou to italské stránky, fotky těch chlapců i jejich bot, kvůli kterým tak vlastně zemřeli. Je mi líto těch životů. Jak je vůbec možné, že to žádné dítě z té party nevyzradilo?? A jak je možné, že nikomu nebylo divné, když tam našli i vhozenou lahvičku? To moc nechápu..Nemohli na ní být třeba ještě otisky? Hrozný, tak hrozný příběh, přečtěte si.
https://notizie.virgilio.it/la-sorella-di-ciccio-e-tore-trovati-morti-a-gravina-di-puglia-in-un-pozzo-non-erano-da-soli-nuove-prove-1608500
Vážně tohle byla stejná Klabouchová, která napsala U severní zdi? Našla jsem si onu událost, kterou se inspirovala, u nás se o tom moc nepsalo. Styl, který zvolila, mi byl po chvíli opravdu protivný. Nejčastější slova? Penízky, sestřička, bráška a postýlka. Ještě teď mam osypky. Do českého prostředí to nezapadlo, hlášení z tv a novin bylo na sílu. Pochopila jsem, že je to banda debilů, ale chlapcovo vyprávění bylo pořád dokola a byť ta událost jako taková je samozřejmě šílená, bráchové v knížce ve mně emoce nevzbudili. 250 stran e-knihy mi přišlo nekonečných, ke konci jsem četla letmo. Plus, VELKÁ VÝTKA - spousta opravdu šílených chyb v textu. Už jste někdy viděli slovo "tabuly"? Ach jo. Je mi lito, ale za me fakt ne.
Drsnější knihu jsem snad v životě nečetla, a to počítám i knihy z doby holokaustu. Toto bylo tak surové, a zároveň krutě upřímné. Hrozný příběh, ale za mě dobře napsaný.
Tady byla snaha o napsání drastického příběhu alá severský thriller natolik zjevná, že to v konečném důsledku bylo spíš ke škodě. Přišlo mi, že autorka snad neslyšela nikdy mluvit jedenáctileté předpubertální dítě. Jinak by nepoužíval tolik zdrobnělin.
Od spisovatelky jsem již přečetla jiné knihy ,takže jsem se těšila i na tuto. Bohužel také musím jako jedna z mála souhlasit s komentářem oskli.
(SPOILER)
Uf, těžko hodnotit... Mám z autorky pocit, že se občas snaží vyvolat emoce za každou cenu. A občas to není, prostě není dobré. Tak bezútěšná atmosféra prakticky bez špetky naděje (možná až na to moc hezké smíření na konci), jako v jejích knihách, se jen tak nezažije. A nejsem si jistá, jestli se mi to líbí a jestli to vlastně funguje. Někdy čeho je moc, toho je příliš a mysl čtenářova si sice občas libuje v takovém tom bahníčku (v kontextu téhle knihy je to možná až příliš přiléhavé), ale je fajn, když z něho může občas vybřednout na světlo, nadýchat se čerstvého vzduchu, pochopit, že ta beznaděj má někde svůj protipól.
Prohnilé maloměsto, kde jsou lidé rozsortováni na zbohatlíky hájící si své pozice za každou, i velmi přemrštěnou (v této knize podle mě určitě) cenu, a na ty "chudé", kteří se nikoliv jen vlastní vinou ocitnou na pokraji zoufalství. Všichni ví nebo tuší, ale raději mlčí. Maloměsto, do kterého se nechcete dostat, jako fakt ne.
Stejně jako v Pramenech Vltavy si autorka celkem podrobně nastudovala, co se děje s lidským tělem v různých fázích umírání, trochu to zavání (pardon) naturalismem, který v této knize vychází z úst velmi nepravděpodobné osoby, ale koneckonců, je to paní "doktorová", takže od manžela je informována.
Líčení ze strany jednoho z chlapců se mi vlastně líbilo. Byl to jiný úhel pohledu na celý případ. Místy bylo dojemné.
Sumasumárum - není to vyloženě hrozná kniha a na konci se ty hnusárny těm hnusákům celkem vymstí... Ale toho bahýnka a hnusu by příště mohlo být přeci jen méně. Všeho moc škodí.
Po přečtení této knížky jsem si okamžitě musela vygooglit příběh, na který je odkaz na poslední straně knížky. Stačilo mi vidět fotku obou chlapečků. Skvěle napsaná knížka očima dítěte i o tom, jak někteří opravdu nechtějí vidět, co se děje kolem nich, jsou nevšímaví, lhostejní a snadno uplatitelní. Jak strašné to pro ty bratry muselo být, co si musela zažít celá rodina. Moje babička vždycky říkávala, že když se matka dívá do hrobu svému dítěti, je to nejhorší věc, co se jí může v životě stát. A tady to bylo rovnou dvojnásob.
Zdánlivě až skoro poetický název knihy, který evokuje spíš nějaký romantický příběh, značně klame.
Čtení této knihy procházkou růžovou anglickou zahradou ani zdaleka není, je to naopak mrazivý a smutný příběh dvou ztracených malých chlapců, o to tragičtější, že je inspirovaný skutečnou událostí, byť ne z naší domoviny.
Celý příběh vypráví jeden ze zmizelých chlapců jakoby nějakému imaginárnímu kamarádovi a tento styl dětským, nechápajícím pohledem je sice z jedné strany velice nápaditý a neotřelý, zejména proto, že, byť jsou to jeho myšlenky, popisuje všechny události jakoby úplně zvenčí, z pohledu někoho, kdo se na celý děj dívá jako na film v kině (víc kvůli možnému spoileru prozrazovat nechci).
Ovšem na druhé straně bylo právě toto pro mě také základním kamenem úrazu.
Nevím, do jaké míry autorka zná děti a jejich vyjadřovací schopnosti, ale toto fakt nesedělo. Použité výrazy a celkové vyjadřování vůbec neodpovídalo jedenáctiletému klukovi. Neskutečně mě až iritoval ten přehršel zdrobnělin typu „penízky, postýlka, léčivé kapičky, bráška spinká, prší mi do vlásků, na oběd bylo masíčko…“brrr…i když jsem se snažila od takové nepřirozené mluvy oprostit a vnímat jen ten příběh, bylo to těžké. Na kluka téměř pubertálního věku díky takovému vyjadřování působil spíš až retardovaně a to asi autorčiným záměrem nebylo. Kdyby měl chlapec třeba šest let, asi by mi to tak nevadilo, ale takto…
Celé čtení mi to tak nepříjemně narušovalo, že jsem téměř až do konce knihy byla přesvědčená, že víc jak tři hvězdičky - a to jen za sílu příběhu - nemůžu dát.
Ale…
O co v příběhu jde a kdo v tom má prsty, lze autorka nijak neskrývá a lze si to odvodit už brzy na začátku knihy.
Přesto mě konec a celé rozuzlení, které je na konci přehledně v kostce prozrazeno a doplněno o všechny podrobnosti, tak zasáhlo, že jsem tu jednu hvězdu přece jenom musela přihodit.
Navíc jsem si bohužel masochisticky vygooglovala i ten příběh skutečný včetně fotografií obou chlapců, který autorku inspiroval, a to byla ta pomyslná poslední emocionální tečka, která zapříčinila, že tato kniha mi zas tak brzy z hlavy určitě nezmizí.
Skvělý námět na knihu inspirován skutečnou událostí, která se stala v Itálii. Ovšem forma vyprávění pro mě naprosto rušivá, protože takhle se skutečně nevyjadřuje desetileté dítě.
Otřesné, empaticky a napínavě napsané čtení, které vás nepustí. Mnohé budete rozdýchávat a přemýšlet, jestli peklo je dno studny nebo popisované město. Úleva se nekoná - a fakt, že jde o beletrii, nepomáhá. Autorka na konci přiznává reálnou inspiraci...
Tak tohle je masakr. Neuvěřitelně poutavé vyprávění chlapečka ztraceného v hluboké studni. Sice tím, že dej vypráví dítě, je styl trochu zvláštní a musel jsem si na něj chvíli zvykat, ale pak už jen bez dechu nevěřícně sledujete, jak absurdně se lidé chovají. Trpíte spolu s chlapci a láme vám to srdce. Síla.
Peníze vládnou světu. Vlivné postavení ti dává moc. Moc nad životy ostatních, kteří takové štěstí neměli. A právě o tom, je tato kniha. O lidské špíně a ubohosti. O lidské krutosti a absenci svědomí. Protože za peníze si koupíš všechno. Pravdu i lež. I něčí mlčení. A pokud se nedáš uplatit, pak se dáš spolehlivě zastrašit.
Neuvěřitelně čtivá kniha, se strašným obsahem.... Dva malí ztracení chlapci, uvěznění na dně hluboké jámy. Polámaní, krvácející, hladoví a žízniví. Vyděšení v naprosté tmě a zimě. Kteří zoufale doufají, že budou nalezeni. Že někdo přijde, a odvede je domů k mámě a tátovi. Do tepla a bezpečí. Dny plynou, ale nikdo nepřichází. Ten kdo je má hledat, je vlastně tak doopravdy nehledá. Nedívá se tam, kam by měl. Dostal takové rozkazy. Protože tyto dvě malé děti vědí něco, co nesmí vědět nikdo další. Je třeba je umlčet. Zapomenout na ně. Najít nějakého obětního beránka, kterému přisoudí cejch vraha. Všichni budou spokojení, a život může plynout dál. Nasnadě je obvinit otce, potom matku, pak pro změnu znovu otce.... Obvinění z vraždy se nedaří? Pak z nich tedy uděláme blázny. Ze všech. I ze sestry chlapců. A proč? Protože to jde. Peníze mají moc, a média se chytnou každé podstrčené informace, jen aby měly co největší sledovanost. A to všem hraje do karet. A chlapci pořád čekají... Ale oni už je přeci našli !? Vědí kde jsou! Tak proč jim nikdo nepomůže ven, a radši odchází?
Ta dětská bolest a zoufalství, vám rozláme srdce na kousky. Slyšet celý příběh z úst jedenáctiletého dítěte vás odrovná. Vůbec nevadí že se navzdory svému věku vyjadřuje jako pětiletý. Možná to byl autorčin záměr. Aby poukázala na všechnu tu krutost, šílenost a barbarství, vyvážené dětskou nevinností a naivitou. O to víc vás celý ten příběh dostane na lopatky. Je nepochopitelné, že se jedná o knihu na základě skutečných událostí. Událostí, které měly na svědomí nejen životy dvou malých chlapců, ale celé jejich rodiny. Protože když rozpoutáte hon na čarodějnice, tak z toho se nedá vyváznout.
Knihu určitě doporučuji, a hodnotím plným počtem hvězd.
Knihu jsem četla těžce. Od špatného psychického rozpoložení mi kniha opravdu nepomohla, opět špatný výběr.
Po přečtení mám pocit nenávisti k lidem. Těm co se honí za majetkem, pomluvami, tituly, mocí. Mám chuť utéci, hodně daleko, kde budu maximálně řešit kde sehnat něco k jídlu. Protože tento příběh je inspirován skutečnostmi z Itálie a z vlivných obyvatel městečka je vám prostě na blití. Dva bratři na dně nezabezpečené jámy umírají, příběh je vyprávěn mladším jedenáctiletým. Bratry hledají jen aby se neřeklo, rodičům a sestře že života udělají peklo, nevinné věci se překroutí tak nechutným způsobem, že je z vás pedofil ani nevíte jak. Ta kniha je tak zlá a krutá, protože je ze života.
.
Neumím se vyjádřit líp, souhlasím s rodak a kaktus.p.
Kniha mně překvapila, bohužel i rozhodila. Jak jen dokážeme být zlí, jeden k druhému. A ten "úžasný" přístup vyšetřujících.. a jak se vše obrací... autorka opravdu vykreslila atmosféru neuvěřitelně.
Nebudu se tady nijak rozepisovat, to co cítím po přečtení této knihy tady už napsali Terezzzka89 a agatakristi. Petra Klabouchová je od této chvíle mojí oblíbenou současnou spisovatelkou...
Knihu jsem nedočetla. Nedokázala jsem se přenést přes styl psaní. Takto se nevyjadřuje jedenáctiletý kluk.
Anglická zahrada je pro mne velkým zklamáním. Souhlasím s komentářem oskli.
Námět je velmi dobrý, příběh podle skutečné události je silný, skrývá se v něm mnohé o lidské povaze, o rozdělení společnosti podle postavení, výše konta... Ale zpracování je za mě nepovedené.
Autorka vykresluje celou tragédii jen z pohledu dítěte, které trpí v jámě a prosí o záchranu. Protože je ze sociálně slabé rodiny, trpělo svým způsobem celý svůj krátký život. Tady měli být vypravěči minimálně dva a dvě dějové linky. Nechat vše jen z pohledu dítěte jednak nedává smysl, protože je celou dobu v jámě a popisuje věci, které tak vidět nemohlo a navíc to celé působí jako vyprávění retardovaného. Nikde jsem nezaznamenala, že by ten jedenáctiletý chlapec měl být nějak opožděný, ale rozhodně tak působí. Hoch jeho věku nebude používat výrazy jako např. "penízky" (nejčastější výraz v knize, ke konci mi z něj už hrozila kopřivka), "pan policajt", "pan bezdomovec" a mnoho dalších podobně přihlouplých, použil by spíš nějaký slangový výraz.
Tohle celé mělo asi působit co nejvíc srdceryvně a zvýšit tlak na city čtenářů, ale příběh to zkazilo a na mě to mělo opačný efekt. Působilo to hloupě. I silný příběh s přesahem se dá zkazit špatným zpracováním.
Jen za námět dávám 2*.
(SPOILER)
Skoro přemýšlím, jestli nejsem nějaká divná, když půjdu úplně proti hodnocení ostatních, ale já měla z knihy totální ujímání. Už jen obálka je příšerná a ke knize se vůbec nehodí. Věřila jsem (podle anotace a hodnocení), že mě obsah knihy nadchne. Ale nestalo se.
Začátek mi přišel fakt zajímavý, ale pak mě kniha začala neskutečně štvát. Důvodů bylo několik:
- celé se to táhlo, příšerně
- nepochopila jsem, proč jedenáctileté dítě vypráví nejen děj z díry, ale i popisy "vyšetřování", u kterých nebylo, proč to nebylo rozdělené
- iritovalo mě, že jedenáctileté dítě v knize mluví a myslí jako úplně naivní dítě šestileté (jak může dítě, které chce točit videa na Youtube říkat, že rodiče nemají dost penízků, nebo na jednu stranu používat slovo "advokát", ale pak taky "pan bezdomovec" a "pan doktor, co řeže do mrtvol")
- tohle všechno mě tak strašně štvalo, že jsem od třetiny knihy začala přeskakovat, abych se zrychleně dostala na konec a měla knihu za sebou
Takže u mě veliké zklamání a doufám, že Prameny Vltavy budou jiná pecka.
Mráz mi šel po zádech z té dětské nevinnosti a naivity přetavené v lidskou krutost. Ač podle skutečné události, kde bere spisovatelka tak temné pohnutky a vlastnosti osob.Stejně jako v její nové knize. Obě knihy jsou výborné i když smutné a depresivní. Máme zde nový objev české literatury.
Štítky knihy
české detektivky a krimi psychologické thrillery skutečné kriminální případy podle skutečných událostí zmizení dětíAutorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2024 | Ignis fatuus |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
Moje první kniha od autorky. Četla jsem ji ještě během lockdownu, a ohodnotila v dlouho budovaném účtu, který se mi ale bohužel ztratil i se ztraceným notebookem. Vzpomínky na přečtené knihy ale zůstaly a autorka se stala mojí oblíbenou.
Smutný příběh dvou chlapců, podle skutečných událostí, je výborně napsaný a i když to nebylo úplně pětihvězdičkové čtení, už dávalo tušit, že autorka umí skvěla vyprávět, výborně postavit napínavý příběh.
Nebýt Anglické zahrady, nebyly by Prameny Vltavy, ani U severní zdi.