Angolská anabáze
Josef Klíma
Magnet 4/85. Únos skupiny československých odborníků povstaleckými jednotkami UNITA v Angole roku 1983.
Přidat komentář
" Jsme vojáci UNITY, která bojuje za úplné osvobození Angoly. Víme, že jste civilisté, experti, a nechceme vám ublížit. Naopak vás chceme ochránit před vládními vojaky, kteří sem po našem útoku co nejdřív dorazí. Postříleli by vás, aby to mohli svést na UNITU. Proto musíte jit s námi na naši základnu...... "
Nočním útokem na angolské město Alto Katumbela a těmito několika slovy velitele povstaleckých jednotek začíná několikaměsíční noční můra československých odborníků dočasně působících v této africké zemi. Dva tisíce kilometrů dlouhý pochod odlehlými koncinami, nedostatek jidla, otřesné hygienické podmínky, strach o život svůj i svých blízkých, i pobyt na základně UNITY viděno pohledem české lékařky nebo slovenského inženýra.
Na tu událost si pamatuji. Mimochodem ta celulózka dnes chátrá a zeje prázdnotou.
Velmi dobře pamatuji tenhle příběh, 2 účastníky jsem znal osobně jako starší ročník, šlo o zaměstnance tehdejšího SEPAP ( severočeské papírny ve Štětí dnes firma Mondy). Příběh byl v TV uveden jako inscenace v 80. letech, kniha rovněž stojí za přečtení.
Není vůbec od věci si tuto knihu přečíst i po mnoha letech a zamyslet se nad ní. Ovšemže byla ona Angolská anabáze zasuta do prachu dějin a málokdo si na ni vzpomněl, ostatně jsem jednou slyšel velmi zajímavé hodnocení: "Byli tam za komoušů, tak proč na ně vzpomínat!" Pokud mají navrch podobní "odborníci", pak není divu, že se téměř vůbec nic neví ani o televizním filmu Vladimíra Kravčiaka Angolský deník lékařky (1984), ač na něm pracoval další významný člověk - kameraman Jiří Stöhr. Na Klímově provedení mi chybí jediná věc, poněkud detailnější popis situace - proč k ní vůbec došlo a co bylo příčinou a důvodem. Ale i tak se jedná o velice silný zážitek, protože ho psal sám život.
Zajímavá publikace, v jejímž jádru leží vzpomínky lidí zajatých ozbrojenci jedné ze stran účastnících se ozbrojeného konfliktu během angolské občanské války. O to zajímavější, že šlo o československé občany civilních povolání, tudíž i styl vyprávění a mentalita jednotlivých nedobrovolných aktérů je nám blízká.
Nejde neobdivovat výdrž některých z nich, co se týče psychické odolnosti během tohoto náročného období. Asi nejvíc mi imponovala schopnost taktně, bez agresivních emocí či submisivity, vyjednávat s únosci ohledně různých ústupků, co se týče stravy nebo celkových podmínek pobytu ve vězení. Za zmínku stojí i nápad vyrobit si šachy a pořádat turnaje místo odevzdaného čekání na neznámo, prohlubování vnitřní prázdnoty a apatie.
Dodnes si pamatuji záběr z televize, jak propuštěné ženy a děti vystupují z letadla v darovaných teplákových soupravách... Knihu jsem četla zanedlouho poté. Takže hodně působivé, i s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o naše krajany, jejichž osud jsme tenkrát spoluprožívali.
Tahle kniha mne hodně bavila. Jak se stát neplánovaně hrdinou. Projevy lidských charakterů v mezních situacích. Docela by mne zajímaly osudy lidí po návratu. Myslím, že už nikdy nemohli žít "jen tak obyčejný život".
Zajímavé čtení psané formou vyprávění několika z účastníků pochodu. Neuvěřitelné, co se dá všechno přežít.
Velmi dobrá kniha, pamatuji, jak v této době všichni v Československu doslova všichni hltali televizní obrazovku.
Na tohle zajetí si mlhavě pamatuji, ale je třeba si uvědomit, že i když jde o vědce, tak v zemích, kde je politický neklid, tak se takové případy prostě stávají a tohle riziko si na sebe lidé, co tam cestují berou.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Robert Šlachta: Třicet let pod přísahou |
| 2020 | Šarlatán |
| 2023 |  Sedm schodů k moci |
| 1990 | Brutalita |
| 2010 | Pravda o Kajínkovi |
Jana283: Máte jistě pravdu. Takový zážitek musí člověka poznamenat. Myslím, že po něčem takovém si člověk uvědomí, jakou cenu má svoboda a bezpečí, a přestane se zabývat malichernostmi.