Ani sami bohové

24.07.2019

Kniha mě nenadchla tolik jako jiné hodnotící. Nejzajímavější mi přišla prostřední část, ale spíše z hlediska popisu paravesmíru a jeho fungování, styl v této části mi připadal příliš jednoduchý. Příště zkusím od Asimova asi něco trochu klasičtějšího.

27.03.2019

Mě se tedy knížka velmi líbila. Byla to teprve moje druhá knížka od Assimova, ale jistě ne poslední. Knížka hezky poukázala na známý problém, že obecně se sice ví, že je něco možná špatně, ale ego a postavení jsou pro lidi nakonec důležitější, než řešení problému.
Prostřední část, popisujíc paralelní vesmír, se mi tedy moc líbila. Líbilo se mi, jak autor pojal jiný život zcela odlyšně. Pravda ze začátku jsem trochu tápal, ale postupně jsem pochopil a hltal každou stránku.

09.01.2019

Kniha začína ako príjemne oldschoolové hard sci-fi s tromi ješitnými vedcami a jednou geniálnou myšlienkou, potom sa zvrtne a pokračuje ako ekotoplazmatický young adult príbeh pre mladé mimozemšťanky a mimozemšťanov (a všetko medzi tým) o hľadaní si svojho miesta vo svete, o potrebe vzbúriť sa proti skostnatenej spoločnosti o nesmelom objavovaní vlastnej (podotýkam, že nehumanoidnej) sexuality, autoerotike, splývaní duší atómových jadier, ektoplazmatickom tvrdnutí a mäknutí a skončí sa zdĺhavým pojednaním o blahodárnom vplyve nízkej mesačnej gravitácie na ľudské telo (s dôrazom na ženské horné partie)

4* dávam za tú ektoplazmatickú prostrednú časť, ktorá je v podstate standalone novela so samostatnou (výbornou) pointou a za celkovú myšlienku o fungovaní multivesmírov.

21.11.2018

Ani sami bohové je úžasnou ukázkou toho, jak by kvalitní žánrová literatura měla vypadat. Kniha je dokonale nadčasová, dechberoucí, vypointovaná a nepředvídatelná. Vřele doporučuji každému, komu je sci-fi alespoň trochu blízké.

Pořád jsem přemýšlela, jak je možné, že někoho, koho povídky absolutně nebaví, přitahuje veškerá Asimovova tvorba jako magnet. Příčina bude nejspíš v tom, že jeho příběhy nejsou jen krátkými povídkami, jsou něčím daleko větším, přesahujícím sama sebe - jsou záznamem, výpovědí svědectvím. Něčím, co sice není pravdou, ale mohlo by jí z fleku být. Asimovovy příběhy jsou jako realita - shluk jednotlivostí, které z širšího pohledu tvoří těžko uchopitelný, komplexní a nečernobílý celek. A přesto se tímto celkem vždy vine něco, co to celé drží pohromadě, například to, že proti hlouposti ani sami bohové nic nezmohou.

04.07.2018

75% - "Má smysl být člověkem, když na to musíš umřít?" Lidi jsou opravdu schopní se pro vlastní pohodlí, a aby nemuseli moc o ničem přemýšlet, přivést do záhuby, to je tady ukázáno více než dobře. K postavám v první a třetí části jsem si nicméně vztah nevypěstovala, nejvíc mě zaujala paradoxně prostřední část, která nám ukazuje ne lidstvo, ale naopak ty, kdo stojí v paralelním vesmíru na druhé straně pumpy - obdivuju celou tu konstrukci s triem bytostí s rozdělenými rolemi (racionálové, emocionálové, parentálové), kteří stvoří další podobné trio a pak se sami přemění. Asi nejvíc mě mrzelo, že když došlo k odhalení jejich podstaty i vlastních motivů pro provoz pumpy, autor tuto dějovou linku opustil a už jsem se nedozvěděla z jejich dalších osudů vůbec nic. Ale i tak kniha zejména svým námětem stojí za přečtení, hlavně pro fanoušky žánru.

01.06.2018

Tak tohle mě chytlo o dost více než Nadace, a to především druhá část, která je podle komentářů níže asi trošinku kontroverzní. Já na ní jen obdivovala autorovu představivost, která byla schopna vykreslit jinou rasu tak, že se lidem příliš nepodobala a zároveň ve čtenáři (přinejmenším ve mně) dokázala vzbudit velký díl empatie a paralel. A jistěže mi byla blízká především Dua, rebelka, protože: Proč dělat jen to, co se sluší a patří, bez ohledu na to, zda nám to dává smysl či to plní naše přání? Snad jen jediná výtka, a to - jak je u mě zvykem - k závěru. Tady to byl pro mě co se kvality příběhu týče dost drsný sešup dolů. Ani jsem se nevzpamatovala a najednou byl konec a já hledala další rozvíjející/ukončující kapitolu, nebo alespoň odstavec, a ono nic.

23.04.2018

"Ta všeobecná hloupost je skutečně deprimujíci. Myslím, že až lidstvo díky necitelnosti srdce nebo z číré nedbalosti spácha sebebraždu, ani mi to nebude líto. Na tom, jak se díky své neuvěritelné tuposti říti do zkázy, je něco strašně nedůstojného. Má smysl byt člověkem, když na to musíš umřít?"

Zatiaľ som ešte nebol takto prekvapený z hodnotenia knihy - vážne som sa premáhal dať tejto knihe čo i len dve hviezdičky. Prečo má tak vysoké hodnotenie? Nemôžem si pomôcť, a aj keď som knihu čítal pred vyše pol rokom, stále si pamätám, aké ploché boli charaktery postáv, ako sa autor postavám z prvej tretiny knihy až do konca odmietal venovať, ako som musel pretrpieť 70 strán (bohužiaľ som počítal každú stranu) prázdnych a častokrát tupých dialógov Odina a jeho spoločníkov následované možno ešte nudnejšími dialógmi na mesiaci praktikované ešte nudnejšími postavami. A ten neuspokojivý, odnikiaľ sa objavujúci koniec - Obyvatelia Mesiaca sa chceli vzbúriť pozemšťanom kvôli pocitu akejsi rasovej nadradenosti, tak sa rozhodli uniknúť aj s celým mesiacom..neúspešne. The end.

Asimova ako autora naozaj rešpektujem, ale želal by som si, aby z tohto naozaj vytvoril iba poviedku, a nie skoro tristostranový román, v ktorom každá strana zíva prázdnotou. Na druhú stranu to vysoké hodnotenie. Možno mi len niečo ušlo. Nejaká dobre skrytá hĺbka. Hĺbka duše, hĺbka rozumu. Ale premýšľal som nad tým tak dlho... a stále v diele nenachádzam nič iné ako len nič všeobecné.

19.02.2018

Docela zvláštně napsaný příběh, což způsobuje rozporuplné komentáře. Ani nevím na kterou stranu se přiklonit. Je vidět , že autor je vědec a snaží se spoustu vědeckých myšlenek předložit čtenářům, což je dobré a dokonce umí i vytvořit zajímavé příběhy, ale někdy je to hodně rozvláčné a v americkém stylu stále se opakující což zase mluví proti. Takže zlatý střed.....

03.02.2018

Ačkoliv mám Asimova rád.. příběh o souložících obláčcích ektoplazmy mě z neznámého důvodu tak otrávil že sem musel knihu po sto stranách zavřít.. což často nedělám.. někdo mi po čase prozradil poentu, která je zajímavá.. takže se k ní možná ještě někdy vrátím.. ale brzo to určitě nebude

18.01.2018

Trochu mi tenhle román připomněl Dicka a jeho největší úlety. Je mi líto, ale neoslovilo mě to, filozoficky minulo a měl jsem co dělat, abych to dorazil především v para pasáži se všemi emociály, parentály, racionály a tvrdýši jsem byl fakt přesvědčenej, že to odložím. Za mě podprůměr - 40 %

17.08.2017

Asi je chyba ve mně, ale nějak mě příběh nechytl, až na střední část světa paralidí. Tak dávám střed.

03.07.2017

Perfetní příběh, který vám rozevře pohled dokořán. Jak pohlížet na život a jeho smysl jinak. Doporučuji. Stojí za to si jí přečíst.

01.05.2017

Velmi originální, výborně popsaný pararelní vesmír s jinou formou života z prostředí s malinko jinými fyzikálními zákony. Obzvlášť za to body navíc, tohle skutečně není sci-fi s další - rasou - podobnou - člověku - včetně - vývoje - a pohlaví. Kniha výjimečně mimo robotí - nadační univerzum, ale přesto skvělá.

04.02.2017

Uff, to bolo čo? Veď to bola iba klasická scifi pre dospelákov :-( Tešil som sa na kvalitnú scifi Lemovho rangu. Tešil som ešte viac po prečítamní komentátov, ale nevyšlo to. Prvá kapitola sa začala zaujímavo rozvíjať, tešil som sa na pokračovanie deja, ale prišla druha, úplne zbytočná kaptiola, v ktorej boli opísané neexistujúce bytosti z neexistujúceho sveta a ich vlastnosti. Na tretiu kapitolu som sa tešil, čakal som zaujímavé rozuzlenie, ale ani to neprišlo. Musel som sa celý deň nútiť knihu dočítať. Ani hlavná myšlienka "elektrónovej pumpy" mi nejak nesedela. Zdal sa mi to trochu lacný nápad. A o komunikácii dvoch paralelných vesmírov ani nehovorím. To by bolo na dlhé hodiny debát s poprednými kozmológmi a astrofyzikmi. Nuž, nevadí. Je to moja prvá asimovka a aspoň budem mať oveľa väčšiu chuť na zbylé Lemovky, ktoré na prečítanie ešte čajakú.

17.01.2017

Asimov má zajímavé nápady a umí je výborně popsat ve svých románech. Příběh prolínání našeho vesmíru s paravesmírem se točí především okolo přenosu energie a (přímo vesmírných) důsledků z toho vyplývajících. Popisy cizího světa v paralelním vesmíru nebo kolonizace Měsíce patří k tomu lepšímu, co lze ve sci-fi žánru přečíst. Přesto mě kniha nezaujala tolik, abych z ní byl více nadšený. Některé pasáže (zvláště v první části) mi připadaly poměrně zdlouhavé až zbytečné. 70%

05.12.2016

Asimova chovám v uctě a zatím vše přečtené byl čtenářský zážitek. Bohové nesou znaky myšlenkové geniality,ale tomu elementárnu jsem příliš nepřišel nachut,celkově jsem se do toho těžce ponořoval. Jde spíše o napojené tři povídky a nejde tu zas tolik o děj. Hodně dialogu jak jinak o pumpě až jsem se v tom tak nějak ztácel. Prostřední část na autora nezvykle lechtivá a zase skvěle podáno,ale opět jsem se těžce sladil s psaným textem. Tentokrát to pro mě překvapivě nečekaně s mistrem nevyšlo :-)

02.11.2016

... „bylo to zvláštní, ... čas od času se mu na okamžik zdálo, že možná jednou přijde čas, situace, stav, kdy ... pak ztratil ten záblesk pochopení, či spíše jen záblesk záblesku ... a všechno zmeškal ...“

„nemůžeme se vzdát jen proto, že se vzdává Vesmír“ ... „neobvyklý je možné být mnoha způsoby“ ... splývání vědomí ... kdy do poslední chvíle lnete ke svému vlastnímu ... a pak ho naráz ztratíte ... v posledním výkřiku ...

"Proti hlouposti ani sami bohové nic nezmohou ..." ... věřím Vám pane Asimove každé slovo ... věřím, že by došlo, kdyby k tomu byla příležitost, k takovým experimentům ...

... výborný příběh, ve kterém navzájem propojené fyzikální reality obou světů, zvláštním způsobem propojují i osudy postav a jejich příběhy ...

01.10.2016

Kompozice knihy byla zajímavě pojatá. Jednak, co se týkalo času a též i různých úhlů pohledu na problém. Asimov opět nezklamal, naopak

23.09.2016

Určitě obdivuji Isaaca Asimova,protože něco tak úžasně podivného by jen tak někdo nevymyslel. Pouze 3 hvězdičky za to,že mě tyto typy knih zas tolik neberou,ale každopádně klobouk dolů,před jeho výkonem na této knize!