Ani sami bohové
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/209962/bmid_ani-sami-bohove-9t8-209962.jpg
4
452
452
Nové vydání jednoho z nejlepších děl Isaaca Asimova, které neprávem stojí ve stínu jeho cyklu Nadace a Roboti. Sám autor o něm řekl, že je psáno „nad hranicemi možností“, což se v příběhu projevuje zejména pro „technokrata“ neočekávaným a uhrančivým citovým nábojem. Ani sami bohové patří neoddiskutovatelně do zlatého fondu světové sci-fi. Vynález Pozitronové pumpy, která umožňuje téměř zdarma a neomezeně čerpat z blízkého paralelního vesmíru energii, přivedl lidstvo do éry hojnosti a blahobytu. Skupina vědců však zjišťuje, že obě universa jsou těmito energetickými přenosy narušována. Pokud se lidstvo nevzdá snadno nabytého pohodlí, zaniknou oba vesmíry. Kniha, která je dnes aktuálnější než kdy předtím, představuje velmistra žánru na vrcholu sil.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2014 , Argo , TritonOriginální název:
The Gods Themselves, 1972
více info...
Přidat komentář
Mě knihy pana Asimova prostě baví :-)
Jsou absolutně neotřelé, originální, vtipné... Chvíli mi trvalo pobrat možnost tří různých pohlaví ze kterých vzniká v podstatě úplně jiný živočišný druh, ale šlo to a moc se mi ten nápad líbil :-)
Určitě mohu jen doporučit, krásně si procvičíte představivost :-)
(8.5/10) Kniha nabízí tři pohledy na jednu a tu samou situaci, tudíž je nutné si zvyknout na výměny postav. Nejzvláštnější a nejzajímavější je prostřední část, která nás zavede na planetu para-lidí, kteří jsou ale od lidí dost odlišní. Sice mi chviličku trvalo, než jsem si na ne úplně lidské postavy zvykl, ale moc se mi líbila Dua, která se necítila jako ostatní a nelíbilo se jí, že by se měla chovat tak, jak ji k tomu "předurčuje" její "pohlaví" nebo jak jí "káže" většinová společnost. Když nad tím tak přemýšlím, tak mě to možná zaujalo více, než zápletka okolo Pumpy, i když ta taky byla dobrá - docela dobře si dokážu představit, jak by si lidstvo raději nepřipustilo možnost katastrofy jen kvůli tomu, aby se nemuselo vzdávat svého pohodlí.
Rozhodně zajímavý příběh, přesto i mně se zdála poslední část lehce utahaná a nudná. Ale neodradilo dát knize 4* za originalitu a promyšlenost. Čtení této knížky není ani v nejmenším ztráta času.
Zajímavý námět a čtivě napsaný příběh. Líbilo se mi, že autor do knihy zahrnul i druhou část, kde byly ukázány i bytosti z paralelního vesmíru a jejich pohled na elektronovou pumpu. Ale trochu mi přišlo, že k parabytostem by vůbec nebylo na škodu příběh dopsat ještě o kousek dál. Ačkoli druhá část vysvětlila některé záležitosti z té první, nepřišla mi moc relevantní k té závěrečné. Celkově ale hodnotím jako knihu, která určitě stojí za přečtení.
Čtivě napsané, rozdělní do tří hodně samostatných pohledů je moc dobrý nápad a prostřední část knihy, ač se mi zpočátku líbila nejmíň se mi nakonec svým podáním stala nejhezčí částí s kterou jsem se nerad loučil. Dobře promyšlené a celý příběh měl hlavu a patu. Určitě bych doporučil přečíst těm co mají rádi sci-fi literaturu.
Velmi čtiví příběh rozdělený do tří částí, do tří pohledů na vynález pozitronové pumpy, kde každý pohled představuje část toho stejného celku. Svým způsobem všechny tři části tvoří jeden celek, tak jako prostřední část příběhu, kde se racionál, parentál a emocionála spoji při finálním splývání v jednu hmotnou bytost. První část příběhu je z pohledu Země, jakožto nutného členu pro využití pumpy paravesmírem. Druhá část je pohled paravesmíru, který vidí Zemi jen jako nástroj pro dosažení cíle a poslední část příběhu se odehrává na Měsíci, kde se podaří spojit všechny tři části jednoho celku vynálezem pumpy "kosmického vejce" a tím ušetřit Zemi zničení.
Od Asimova som zatiaľ čítal len poviedky, tak som bol zvedavý ako zvládne román a splnil moje očakávania. Je úchvatné ako jednoducho dokázal vysvetliť princíp pozitrónovej pumpy a následky jeho čerpania a to všetko tak logicky, že keby taký paravesmír exitoval bolo by to teoreticky aj možné :D . V druhej časti som bol taktiež fascinovaný opisom paraľudí, ktorých sa snažil vykresliť tak, že ako by vyzerali, keby v tom vesmíre bola silnejšia nukleárna interakcia ako u nás a samozrejme potešila aj pointa tohto príbehu. Kameň úrazu vidím hlavne v treťom príbehu, kde sa Asimov až moc sústredí na vzťah dvoch hlavných protagonistov a opisov činností na mesiaci ( výstupy na povrch a športové aktivity obyvateľov mesiaca, ktoré ma strašne nudili ), tak za to slabšie hodnotenie. Ale suma sumárum som veľmi spokojný.
Úchvatný začátek následován originálním extraterestriálním působivým středem a zakončeno nemastnou neslanou měsíční telenovelou. Jasně je to Asimov, má to grády, ale posledních +-100 stranám jsem moc neholdoval.
Jiz samotnym nametem me kniha velmi zaujala. Jeji rozdeleni do trech casti pribeh nejen rozvinulo, ale predevsim dokazalo vysvetlit a poutave popsat elektronovou (resp. pozitronovou) pumpu jak z ideoveho, technickeho, tak i mravniho hlediska vsech zucastnenych postav, ale predevsim civilizaci. Skvele cteni!
Pěkný román, rozdělený do tří kapitol, přičemž se každá odehráva někde jinde. Prostřední je úžasně vymyšlený svět a i po těch letech nádherně originální. Celý příběh je kompaktní, logický, vysvětlený, zkrátka tak, jak je u Asimova zvykem. Román, který měl být původně povídkou vznikl na základě neexistujícího chemického prvku, kolem kterého autor vystavěl fungující příběh.
Zklamání. Asimov je jeden z mých nejoblíbenějších autorů, ale bohužel především na základě jeho povídek o robotech. Z románů jsem četl jen Konec věčnosti a Nadaci a obojí se mi líbilo.
Tato kniha je složena ze tří bloků a především ten druhý (z para-světa) mě moc nebavil. Celkově je kniha na můj vkus moc chladná, přímočará, až nudná.
Tato kniha mě zaujala už v době, kdy jsem Asimova terpve začínala číst. Anotace mi byla tématem velice blízká, a proto jsem se pustila do čtení. Veškerý text překonal moje očekávání. Nenapadá mě nic, k čemu by se toto dílo alespoň vzdáleně přirovnat, což z něho dělá originální příběh zasazený do nového světa, který je plně fungující, i když pro nás tak odlišný.
Ve věnování píše autor, že chtěl původně napsat jen povídku a podle mě to měl dodržet. Několikrát jsem musel číst celé odstavce znovu, protože mě tak nudily, až jsem se přistihl, že vůbec nevím co jsem to přečetl.V první části je třeba tolik místa věnovaného tomu, jak Bronowski rozluštil písmo Etrusků a jak byl celkově skvělý, ale jak rozluštil parasymboly a tom ani ťuk. Lamont jde navštit senátora a pak to jde celé zopakovat Chenovi. V prostřední části mě zas otravoval rozbor sexuálního života triád. Ve třetí to byl popis sportovního řádění měsíčňanů a výlety na povrch. O Denisonově práci s pionizérem pár řádek.To, že chtěl Neville odletět s celým měsícem pryč, beru jako hodně velký úlet...
Lahůdkový kousek, který představuje Asimova zase jednou v nerobotickém svétle. To co byl Konec Věčnosti pro cestování časem je Ani sami bohové pro paralelní vesmíry. Jednoduchá zápletka s výměnou energie je tu použita pro studii myšlenkových pochodů jak lidí na naší straně tak tvorů na té druhé. Prostřední para-část navíc obsahuje vynikající zvrat, který nemá šanci kdokoliv předvídat.
Sice stále moc nechápu, proč nemůže existovat plutonium 186, ale to mi nikterak nesnížilo požitek z této skvělé knihy. Nesouhlasím s většinou, první část mě bavila stejně jak jako zbytek knihy, ale prostřední para-část považuji také za nejlepší, ač mi chvíli trvalo, než jsem se mezi měkkýši a tvrdýši začala orientovat.
Souhlas s většinou - první část mě zase tak nebavila, ale jako úvod do děje byla prostě nezbytná :) Dala bych si ale klidně story jen o parapozemšťanech :) happy endu nás mohl pan Asimov také ušetřit :) ale celkově dobré, ráda si to někdy přečtu znovu....
Netradiční, ale o to lepší sci-fi. Po několika debilních kouscích žánru, se kterými jsem měl tu čest, byla tahle kniha vysvobozením, a to jsem ji četl podruhé. Příběh natolik originální se vidí málokdy. Asimov tímto románem opět potvrdil, že je téměř králem vědeckofantastické literatury, byť se o trůn přetahuje s Arthurem C. Clarkem. ;)
Minas to ve svém komentáři vystihl dobře. Kvůli první a třetí části bych osobně nemohl dát plný počet hvězd, ale to, co Asimov vytvořil v prostřední části knihy považuji za jedno z vůbec nejlepších děl science fiction...
První část příběhu byla taková průměrná, avšak příchod druhé části ukázal, že půjde o něco velmi neobvyklého. Ze začátku mi dělalo problémy zvyknout si na "para-zemšťany" a jejich přírodní zákony, postupně jsem se ale s nimi sblížil natolik, že mi bylo velmi líto vracet se zpátky do naší reality. Prostřední část je naprosto úchvatná a považuji ji za vůbec nejlepší část knihy.
Na konci knihy jsem se chvílemi nudil a uvažoval o snížení hodnocení, avšak Asimovská pointa opět zabodovala a musel jsem se pousmát u části s Velkým třeskem.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
Ze začátku jsem myslela, že knihu vzdám, ještě že jsem to neudělala!!! Moc pěkně se to rozjelo a pro mě jedna z nejlepších knih....Kniha má jako by tři příběhy, které tvoří jeden celek. První část je boj jednotlivce s energetickým spasitelsnaem lidstva, druhý se odehrává v paralelním vesmíru, jehož obyvatelé nás v podstatě chtějí zničit pro své přežití- tato část je hodně dobrá a je zde fakt promyšlená jiná forma života...Třetí část je snaha vyřešit problém, který má zničit lidstvo, tento boj se odhrává na měsíci a taky dobré. Tato kniha je můj první kontakt s Asimovem, ale určitě né poslední....