Antigona
Sofoklés
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333980/bmid_antigona-AqE-333980.jpg
4
654
654
Sofokles je jeden z najväčších starogréckych dramatikov. V jeho hrách dominuje ľudská vôľa, psychológia jednotlivých postáv a z nej vyplývajúce antagonizmy a konflikty, ktorých povaha býva práve tak osobná ako spoločenská. Jeho zachované dramatické dielo je dodnes živé, no spomedzi všetkých hier najživšia je Antigona. Hra sa odohráva v mýtickej dobe pred tébskym palácom. Po smrti kráľa Oidipa sa vlády v Tébach spoločne ujali jeho dvaja synovia Polyneikes a Eteokles. Zakrátko však vznikli medzi nimi rozpory a v boji sa navzájom pripravili o život. Po ich smrti sa vlády ujal ich strýko Kreón. Dej Sofoklovej Antigony sa začína vo chvíli, keď nový tébsky kráľ vydá rozkaz, že iba Eteokles smie byť pochovaný so všetkými poctami. Jeho brat Polyneikes, ktorý sa pokúšal dobyť Téby, si však podobný pohreb nezaslúži, a preto má ostať nepochovaný napospas divej zveri.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2016 , Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov (VSSS)Originální název:
Αντιγόνη, -442
více info...
Přidat komentář
Kniha má velice zajímavý příběh. Pokud jsi velký čtenář a nedělají ti problém historismy a archaismy, tak můžu jen doporučit.
- maturita 2020
Mile překvapena. 442 let před naším letopočtem a přece tak nadčasové dílo. Myslím, že to bylo u této knihy, kdy jsem dospěla silnému uvědomění, že jako lidé jsme pořád stejní, se stejnými touhami, prohřešky, hrdostí, city... A nemění se ani to, že jsou zde stále Zákony, které jsou nad ty naše lidské. Ani to, že pro ně stále umírá mnoho krásných a ušlechtilých bytostí, jako byla Antigona. Její schopnost nebrat si prohřešky své rodiny příliš osobně, její síla a oddanost jsou mi v mnohém velkou inspirací a povzbuzením.
Kniha se mi líbila, ze začátku jsem se zhrozila jakým jazykem je kniha napsána. Nakonec se mi to líbilo a chtěla bych si někdy dílo přečíst znovu.
Kniha čtená v rámci povinné četby. Nečekala jsem vůbec nic. O to víc mě překvapila a moc se mi líbila. Nejspíš mi připomínala Staré řecké báje a pověsti, kterých jsem jako dítě pár přečetla (asi si je přečtu znovu a ohodnotím).
Jako většina ostatních jsem se k tomuto dílu dostala přes povinnou četbu k maturitě. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem se dokopala i k něčemu takovému. Na to, že to je z antiky, se mi to četlo s překvapením dobře. Ale musím dát hvězdičku dolů, jelikož (jako většinu) mě to moc neoslnilo.
Ke knize jsem se dostala opět díky povinné četbě na SŠ . Bohužel mě žánr tragédie nijak neoslovil. Všech postav kromě krále mi bylo líto. Tragédie byla jinak brilantně napsaná.
Četla jsem ji v rámci povinné četby a i když to není žádná špatná knížka, má výborný děj a prostě je to klenot staré literatury, tak mě moc nezaujala:)
Možná nedovedu docenit genialitu antických děl, proto jen 4*, v každém případě čest překladatelům za všechny ty hexametry a pentametry. A čest Sofoklovi (ne že by mu na mém uznání nějak zvlášť záleželo :-)) za to, jak dokázal zachytit odvěký rozkol mezi tím, co považuje za správné společnost (případně političtí představitelé), a co sám člověk. U spousty pasáží jsem si říkala, jak je to aktuální i dnes, u dalších mě napadalo, že by se to dalo tesat do kamene. Tak třeba si to jednou vypíšu aspoň sem. :-) Sečteno a podtrženo: vlastně dobrý, jen dost archaicky podané (jak jinak, vzhledem k době vzniku), postavy trochu šablonovité, aby zastávaly to, co mají představovat (jak jinak...) a výsledek dost očekávatelný (jak jinak...), proto možná mnohé dnešní čtenáře neoslní, ovšem kdo aspoň trochu hledá mezi řádky, bude mile překvapen.
Zajímavé drama s nepříliš překvapivým závěrem, které mě ale přesto zaujalo. Filosofická myšlenka na tu dobu vážně hluboká a Antigoně prostě nejde nefandit. Některé dlouhé pasáže (hlavně ke konci knihy) mě docela dost nudily, ale i tak rozhodně nelituji, že jsem se k tomuto dílu dostala.
I když byla kniha měla málo stránek, tak to pro mě byl boj přečíst. Přišlo mi to nudné a mě se to strašně blbě četlo.
Příběh jako takový se mi líbil, ale pěkně dlouho se zase budu vyhýbat starým překladům. Zabralo mi pochopit, co je jak myšleno. Stejně si myslím, že jsem každou větu nepochopila a stále mi něco uniká.
Pokud si má čtenář Sofoklovu Antigonu náležitě vychutnat je třeba znát pozadí tohoto příběhu, což přinejmenším počítá s bazální znalostí Antigoniny genealogie.
Na první pohled před námi neleží nic vyjímečného. Antigona chce pochovat svého bratra Polyneika, který se padl při souboji stejně jako Eteoklés. Kreón, vládce Théb však dovoluje řádně pohřbít pouze Eteokla. Zatímco Polyneikés musí zůstat ležet před branami, jakožto krmivo pro dravou zvěř a ptactvo.
Zlý, zlý Kreón a hodná dušinka Antigona. Tak jednoduché to není a těžko by toto triviální schéma zaujalo interprety Hegelem počínaje a třeba Patočkou konče.
Kreón nejedná příkře bez příčiny. Vždyť Polyneikés přivedl cizí vojsko před svou rodnou občinu. A zákony obce toto jednání řadí k nejnižším a nejhorším. Antigona marně chtěla přesvědčit sestru Ismenu, aby společně pohřbili bratra. Vydala se tedy sama, vědoma si následků, vykonat pohřební ritus, tak důležitý pro antického člověka. Antigona vinu, tedy porušení zákonů obce nepopírá, ale dodává, že jsou i jiné zákony a ty že se tyčí nad zákony obce a jejích lidských příslušníků. Zákony božské nepodléhající času ani prostoru. Antigonu čeká smrt. Král, vládce ji zabít může, ale její lidskost a lásku k bratru zabít nemůže.
Kdy má vládce sveřepě trvat na dodržení zákonů a kdy má naopak ukázat vlídnou tvář? Kdy má člověk povstat a postavit se sám proti obci a jejím zákonům, když vnitřně cítí, že je tu cosi jiného a snad i důležitějšího, čím by se jeho jednání mělo řídit?
To už je na každém z nás. Historie ukazuje, že tento konflikt „dvou pravd“ není pouhou literární fikcí. Tento střet, řečeno s Hegelem, jest významným momentem evropské dějinnosti a filosofie.
"Kdo myslí, že jen sám je rozumný a řečí, duchem jiné předčí pak, ten bývá shledán prázdným, jestliže své nitro odkryje. A mnohému se přiučovat a být povolný, to není muži k necti, i když mnoho zná"
Silné, nadčasové drama.
Zaujalo mě ve své společenské (občanské? politické?) rovině, kde Antigona i za cenu života preferuje vlastní čest a "život v pravdě" před podřízením se všemocnému vládci. Působivé to bylo ale i z pohledu Kreona - ta osobní tragédie, kdy člověk zaslepen vlastní pýchou udělá pošetilá rozhodnutí a když se pak snaží věci napravit, tak zjistí, že události už se daly do pohybu a on může jen sledovat, jak se vše hroutí.
Bohužel mě příliš nezaujaly použité verše - takže zážitek z dějové roviny Antigony nešel ruku v ruce s potěšením čtenáře poezie. Ale to jde zřejmě na vrub překladatele a Sofokla z toho vinit nemůžeme...
Moje nevlastní dcerka má povinnou četbu k maturitě, tak jsem si řekla, že to zkusím taky, jelikož k mé maturitě jsem v tomhle nebyla zrovna pořádná.
Divadelní hry zrovna moc nevyhledávám, ale tahle knížka - stará a s rozpadajícími stránkami, se mi nakonec celkem zalíbila. Řecké báje jsem měla vždy v oblibě a v tomto podání byl dobrý i překlad. Kniha má v sobě docela dost silných myšlenek, které jsou i dnes pořád aktuální .
Drama bez dramatu. On nedokonalý překlad ze starořečtiny udělá své a pokud byly v dějství jiné myšlenky než o nutné revoltě vůči tyranům tak jsou dávno ztraceny.
Super knížka. Mám celkově ráda řeckou mytologii, takže tohle jsem si přečetla hrozně ráda.
Knihu jsem četla jako povinnou četbu a nelituji že jsem si ji vybrala. Kniha se mi dobře četla, ale místy mě rozčilovaly pasáže sboru, které mě občas mátly. Jinak doporučuji všem k maturitě.
Čteno povinně ale nelituji toho, pěkné, pravdivé smutné, jako každé správné antické drama
Štítky knihy
mytologie antika divadelní hry pravda zodpovědnost pýcha antická literatura starověké Řecko
Autorovy další knížky
| 1968 |  Antigona |
| 1950 | Oidipús vladař |
| 1975 |  Tragédie |
| 2009 | Antigoné / Élektrá |
| 1942 | Elektra |
Ukázkový příklad antické tragédie. Typický jazyk, archetypální postavy, nějáké ty sebevraždy.
Jako mnohým se mi kniha dostala do rukou jako povinná četba a velmi se mi líbila. V určitých aspektech navazuje na Krále Oidipa, proto doporučuji si Antigoné přečíst teprve po něm. Po Oidipovy je tato kniha mé druhé setkání se Sofoklem i s řeckou tragédií jako takovou, a určitě není poslední.