Arion: Výbor z lyriky

10.02.2021

V roce 1964 se rozhodl Antonín Brousek demitizovat Puškina. Všichni si klepali na čelo: všichni žáci Puškina recitovali, začátek dopisu Oněgina Taťáně "Ja pišu vam" znal každý a Puškin byl jednou z romantických ikon ruské literatury. Leč není všechno tak, jak se zdá. Už na předsádce knihy spatříme básníkovu navštívenku, kde čteme: "A. S. Pouschkine" - páni! A tak se v běhu života dozvíme, kdo naučil malého Sašu rusky. A dál, jak ve 13 sledoval odjezd granátníků do bitev proti Napoleonovi, , jak v 18 pořádal smyslné orgie v Petrohradu, při kterých inscenoval oživlé obrazy "Vyhnání Adama a Evy z ráje", po dvacítce je už za ostrý jazyk ve vyhnanství na Kavkaze, v 26 ho jen jeho pověrčivost odvrátila od účasti na povstání Děkabristů a jisté popravy, o rok později mu řekl nový car samolibě: "Tak, teď už nejsi dřívější Puškin. Teď jsi MŮJ Puškin." (Haha - jak málo se Rusko od těch dob změnilo...) Nová vyhnanství, bída a úpadek, až k osudnému souboji, bolestivá smrt v 37 letech...

Kdyby kdo psal, co vidí, slyší,
tu cenzurou by neprolez,
vždyť ona nemá bránu širší,
než je ta úzká do nebes.

Také úvodní puškinovská studie je skvělá.
Knihy KPP ze základní řady byly vždy výborně vypraveny, s bohatým faktografickým i obrazovým doprovodem.
Jako školák jsem jeho verše uměl v originále a viděl i film Kapitánskaja dóčka... Byl barevný a líbil se mi.
Arion vám řekne o Puškinovi, co jste zřejmě netušili. Díky, pane Brousku! Jen nevím, jestli tuhle knihu seženete, kvůli emigraci A. Brouska na Západ byla také zakázaná a stažená z knihoven...