Aurelián

06.04.2023

Dle mého názoru velice zdařilý román, psaný autorsky vyzrálým, elegantním stylem, bez formálních experimentů, zcela v tradicích velké francouzské realistické prózy XIX. století.

Přitom cit pro lidskou povahu, pro každé její hnutí, jaký Aragon ve svém románu ukazuje, je opravdu mimořádný.
Vybavuji si dodnes, jak mistrovsky, s jakým vzhledem Aragon popsal setkání a zrod vztahu mezi Aureliánem a Berenikou. Psychologické jemnosti této pasáže se vyrovná snad jen setkání Vronského a Kareninové (Tolstoj), nebo dvoření Sorela a paní de Rênal (Červený a černý).
Případně mi utkvěla scéna na plovárně, kde jedva rodící se přátelství a sympatie okamžitě skončí, jakmile se dotyční obléknou a zjistí podle šatů a doplňků, kam kdo "patří" - ten do dělnické putyky a druhý do mondénní restaurace pro "high class"...

Abych však jen nechválil, onen zmíněný epilog s časovým skokem do čtyřicátého roku mi do formální struktury díla prostě nesedl, zdál se mi přeci jen zbytečným a hlavně melodramatickým prvkem, který přeci jen maličko pokazil jinak skvělý zážitek z modrého a bílého klenotu (tyto barvy mi text stále evokoval) této jinak vynikající prózy.


p.s. Pokud si pamatuji, v anketě nakladatelství Le Monde se román umístil mezi sto nejlepších románů XX. století (na padesátém prvém místě).

04.03.2021

Vrátila jsem se na známá místa v Paříži, do dekadentní společnosti a k Aureliánovi.
Vracím se sem v nepravidelných intervalech docela často a pokaždé se sama sebe ptám, proč nikdo doposud nedokázal zfilmovat příběh toho krásného a neklidného Francouze se smutným úsměvem? A přitom dobře vím, že právě Aragonův román je vlastně poezie napsaná v próze a že je nesdělitelná v jiné podobě, než v této knižní.

Toto byla první kniha, kterou jsem za život vzdal...pomalost, rozvláčnost, nesourodost a naprostá hloupost...škoda času.

18.05.2019

Drama nenaplněné lásky - to je první, co mě napadne, když se podívám na hřbet knihy v knihovně. Četla jsem ji v 17-18 letech, moc se mi kniha líbila, trošku rozesmutnila i dojala. Z pohledu mých 18 let určitě plný počet hvězdiček.

01.09.2018

Kniha o lásce. "To důležité, to není žena, ale láska." (str. 500). Kniha o naději, že člověk vyjde z rutiny promarněných dní: "Žila jsem, protože jsem se narodila." (str. 341) Kniha o prohrách a deziluzích. Kniha chvílemi chvějivá a vzrušivá, chvílemi pohříchu rozvleklá a nudná - hlavně tam, kde měl Aragon ambici zachytit "Skutečný svět" v širších souvislostech.

21.08.2017

Četla jsem poprvé asi v šestnácti letech, a občas se ke knížce vracím.

19.08.2015

Aragon je velký autor, i když to není tak docela moje krevní skupina. Nicméně psát rozhodně umí, jeho knihy nelze odložit nedočtené.