Aurelián přehled

06.04.2023

Dle mého názoru velice zdařilý román, psaný autorsky vyzrálým, elegantním stylem, bez formálních experimentů, zcela v tradicích velké francouzské realistické prózy XIX. století.

Přitom cit pro lidskou povahu, pro každé její hnutí, jaký Aragon ve svém románu ukazuje, je opravdu mimořádný.
Vybavuji si dodnes, jak mistrovsky, s jakým vzhledem Aragon popsal setkání a zrod vztahu mezi Aureliánem a Berenikou. Psychologické jemnosti této pasáže se vyrovná snad jen setkání Vronského a Kareninové (Tolstoj), nebo dvoření Sorela a paní de Rênal (Červený a černý).
Případně mi utkvěla scéna na plovárně, kde jedva rodící se přátelství a sympatie okamžitě skončí, jakmile se dotyční obléknou a zjistí podle šatů a doplňků, kam kdo "patří" - ten do dělnické putyky a druhý do mondénní restaurace pro "high class"...

Abych však jen nechválil, onen zmíněný epilog s časovým skokem do čtyřicátého roku mi do formální struktury díla prostě nesedl, zdál se mi přeci jen zbytečným a hlavně melodramatickým prvkem, který přeci jen maličko pokazil jinak skvělý zážitek z modrého a bílého klenotu (tyto barvy mi text stále evokoval) této jinak vynikající prózy.


p.s. Pokud si pamatuji, v anketě nakladatelství Le Monde se román umístil mezi sto nejlepších románů XX. století (na padesátém prvém místě).

04.03.2021

Vrátila jsem se na známá místa v Paříži, do dekadentní společnosti a k Aureliánovi.
Vracím se sem v nepravidelných intervalech docela často a pokaždé se sama sebe ptám, proč nikdo doposud nedokázal zfilmovat příběh toho krásného a neklidného Francouze se smutným úsměvem? A přitom dobře vím, že právě Aragonův román je vlastně poezie napsaná v próze a že je nesdělitelná v jiné podobě, než v této knižní.