Autopsie (pitva režiséra)
Jan Drbohlav , Juraj Herz
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/204196/bmid_juraj-herz-autopsie-c8x-204196.jpg
5
44
44
Dramaturg ČT a spoluscenárista Herzových filmů (Habermannův mlýn a nyní nový projekt) Jan Drbohlav v posledních letech žil blízko uznávaného filmového a divadelního režiséra Juraje Herze, který se proslavil především filmem Spalovač mrtvol. Tento nyní už téměř osmdesátiletý člověk nikdy nenapsal ani neautorizoval žádnou biografii, proto jej J. Drbohlav přesvědčil, že už je čas… V životě JH jsou totiž etapy málo známé, ale o to zajímavější. Tak jako paměti Otakara Vávry byly téměř přehledem dějin českého filmu 20. století, Herz sice obsáhne „pouze“ jeho 2. polovinu, ovšem dá se říci, že byl u všeho důležitého – část dětství strávil v koncentračním táboře, pracovat začal v Semaforu v 50. letech, pak dělal asistenta dvojici Kadár/Klos u oscarového Obchodu na korze, pak přišel Barrandov a zmíněný Spalovač… Tím ovšem jeho život a sláva zdaleka nekončí. Následovaly třeba Petrolejové lampy, Morgiana, ale také Holky z porcelánu, Upír z Feratu apod., ale i problémy se socialistickým zřízením a zákazem činnosti, které řešil v roce 1987 emigrací. Herz umí výborně, vtipně a otevřeně vyprávět a Drbohlav z jeho paměti vydoloval mnoho zajímavého nejen pro filmové fandy. Dramaturg ČT a spoluscenárista Herzových filmů (Habermannův mlýn a nyní nový projekt) Jan Drbohlav v posledních letech žil blízko uznávaného filmového a divadelního režiséra Juraje Herze, který se proslavil především filmem Spalovač mrtvol. Tento nyní už téměř osmdesátiletý člověk nikdy nenapsal ani neautorizoval žádnou biografii, proto jej J. Drbohlav přesvědčil, že už je čas… V životě JH jsou totiž etapy málo známé, ale o to zajímavější. Tak jako paměti Otakara Vávry byly téměř přehledem dějin českého filmu 20. století, Herz sice obsáhne „pouze“ jeho 2. polovinu, ovšem dá se říci, že byl u všeho důležitého – část dětství strávil v koncentračním táboře, pracovat začal v Semaforu v 50. letech, pak dělal asistenta dvojici Kadár/Klos u oscarového Obchodu na korze, pak přišel Barrandov a zmíněný Spalovač… Tím ovšem jeho život a sláva zdaleka nekončí. Následovaly třeba Petrolejové lampy, Morgiana, ale také Holky z porcelánu, Upír z Feratu apod., ale i problémy se socialistickým zřízením a zákazem činnosti, které řešil v roce 1987 emigrací. Herz umí výborně, vtipně a otevřeně vyprávět a Drbohlav z jeho paměti vydoloval mnoho zajímavého nejen pro filmové fandy.... celý text
Přidat komentář
Filmy Juraje Herze mám rád (pokud je nějaký špatný, většinou ne jeho vinou – o čemž vypráví i tato kniha), natočil dosud nejlepší český horror, a považuji ho za jednoho z nejkreativnějších domácích režisérů (a mých nejoblíbenějších), schopných bravurně kličkovat různými žánry a styly. Žádný větší režisér u nás nerozuměl horroru jako on. Koncem roku 2012 mi bylo dopřáno té cti strávit s ním u něj doma výborné tři hodiny v družném rozhovoru. Nevěděl jsem tehdy, že žije s Martinou Hudečkovou a tak když mi dveře od nich otevřela ona, já jen překvapeně vyhrkl: „Jé, já vás znám!“ Ona se mile usmála, gestem mě pozvala dovnitř a pronesla: „Já vím.“ Prostě vidlák vyrazil do kulturního světa. S Jurajem Herzem se hrozně dobře povídalo, respektive, hrozně dobře se poslouchalo jeho četné historky. Nakonec mě před odchodem na vlak počastoval pár panáky nějakého nóbl alkoholu a tak jsem na nádraží šel v dost podroušeném stavu. Můj delší úvod směřuje k tomu, že díky tomu povídání a pečlivým rešerším, které jsem si před rozhovorem udělal, jsem se této knize kvůli tomu, že jsem si myslel, že mi toho moc nového nemá co říci, vyhýbal. Ale nakonec jsem si ji s odstupem času pořídil a dozrál čas. A jsem prostě nadšenej. Herze mám fakt rád, líbí se mi jeho lehce tvrdohlavý přístup, schopnost jít si za svým a snažit se vyhýbat zavedeným postupům a cestě „takhle se to prostě dělá“, navíc máme hodně věcí společných. Větší formát pěti set stránek jsem dal za dva dny, protože se to dobře čte. Je to zajímavé, humorné, má to spoustu fotek a odhaluje to spoustu zajímavých informací. A část z války a koncentráků je prostě šílená. Krátce řečeno, tohle pro mě byla radost.
(SPOILER)
Naprosto skvěle a svérázně napsaná velmi osobní autobiografie výjimečného filmového režiséra, jehož tvorba je mi velmi blízká a v našich končinách je to stále tvorba velmi výrazná a žánrově specifická....a díky bohu za to.
Do některých biografií má člověk třeba problém se začíst, nebo ho baví spíše části z autorových filmových praktických zkušeností. Tady šlape ale všechno - byla jsem na trní i při čtení samotného autorova života, který už jako desetiletý pobyl nějaký čas ve dvou koncentračních táborech. Fanoušci Spalovače a dalších děl se tu dozví několik informací i ze zákulisí, které potom bulvár nebo filmový kritici tak rádi citují. Vše je to navíc napsáno skvěle odlehčeným stylem, takže se celá kniha čte stejně lehce jako její mnohem kratší soukmenovci.
Moc mě to nezaujalo. Jako ano, nějaké ty okolnosti vzniku některých filmů jsou zajímavé a jsem rád, že je docela velký prostor věnován brněnskému herci a žel i alkoholikovi Lubomíru Černíkovi. Ale jinak mi to přišlo takové ublíženecké, vůči druhým přehnaně kritické (nabyl jsem dojmu, že snad všichni kameramani byli cholerici), plave to po povrchu a o samotném Herzovi jako člověku se v podstatě nedozvíme nic - o jeho názorech mimo film, víře či nevíře, proč jako žid jel pracovat zrovna do Německa apod. Soupis jeho filmů včetně německých, televizních a krátkých recitalů je to skutečně dokonalý, ale do hloubky to přes těch natahovaných 500 stran skutečně nijak nejde. Přitom Miroslav Macháček sepsal své zápisky z blázince na méně stran a je to daleko, daleko životnější a uvěřitelnější.
Mám radost, že této mimořádné a z mnoha hledisek vysoce (obsahově i formou) kvalitní knize jsou zde věnované zasvěcené a příznivé komentáře, plné porozumění a zaslouženého obdivu vůči Juraji Herzovi, jeho filmovému odkazu i vůči jeho životu, který opravdu "vydá na román". Nic výstižnejšího, než napsali čtenáři předemnou, nedovedu dodat.
Snad poznamenám jen jediné, což ovšem až tak s knihou zcela nesouvisí, ale při jejím čtení mně to přišlo na mysl: nikdy, nikdy, nikdy nepochopím židy, přeživší koncentráky, kteří pak - poté, co jejich česká nebo slovenská případně polská či maďarská vlast se k nim obrátily zády - emigrovali do Německa. Do Německa!!! Do toho Německa, odkud jen před pár lety podvyživení, zavšivení, pod lidskou důstojnost ponížení sotva vyvázli! Skutečnost, že takové něco udělal i Juraj Herz, mě vážně zaskočila.
Velmi čtivě napsáno. Někdy jsou tyto životopisy klopotné, tento se čte jedním dechem.
Přinejmenším stejně čtivé jako memoáry Miloše Formana (Co já vím?), které jsem v tomto ohledu dosud považoval za nepřekonatelné. Herz měl podobně fascinující životní příběh, byl výborným vypravěčem a zřejmě opravdu vynikal sloní pamětí, jak v knize píše.
Ke konci, se zmenšujícím se časovým odstupem, se text sice mění v uspěchaný výčet úspěchů na zahraničních festivalech (zejména hororových), ale až po emigraci do Západního Německa jde o velmi pronikavé, nesmlouvavé a povětšinou velmi věcné ohlédnutí za poměry v zestátněné kinematografii (přičemž Herz sám sebe líčí jako člověka, který nedělal ústupky a nemusel točit nic, co by mu bylo úplně proti srsti, což je sebestylizace, již přijmout můžete i nemusíte).
Většina „příhod z natáčení“ se týká konkrétních komplikací, které bylo třeba pro úspěšné dokončení filmu překonat. Nejde o samoúčelné odbočky k obveselení čtenáře. Do osobního života Herz vyjma dětství, kdy se filmařině ještě nevěnoval, moc nezabíhá (zpravidla opět jen tehdy, když se v něm objevil problém, jehož vyřešení bylo nezbytné, aby mohl dál točit). Poslední kapitola, nazvaná Katarze (po Expozici, Kolizi, Krizi a Peripetii), končí bez zbytečných slov zároveň s uvedením posledního filmu (resp. filmové povídky).
Oportunistům, kteří jej v minulosti podrazili, Herz ani po letech neodpustil, obšírně popisuje, čím mu ukřivdili, a uvádí jejich celá jména (případně dostatek indicií, aby se dalo dohledat, o koho šlo). Nemá potřebu a důvod se přetvařovat a malovat realitu na růžovo, což je přístup charakteristický i pro jeho tvorbu. Upřímnost především.
Díky množství detailů, které si zapamatoval (byť nemožno říct, zda správně), velmi živě líčí pekelnou cestu do koncentráku, podmínky v koncentračním táboře, kde strávil část dětství, i vysilující návrat domů (škoda, že už nemohl realizovat komedii o holocaustu, natočenou z pohledu malého kluka, nenapadá mne pro podobný námět vhodnější režisér).
Pro cinefily jsou přínosné zejména zevrubná shrnutí produkčních historií téměř všech Herzových filmů, někdy s cenným popisem toho, jak s kameramanem a dalšími členy štábu řešil konkrétní scény (montáž Spalovače mrtvol s extrémně podrobným technickým scénářem, nezvykle dlouhé a složité záběry ve Strace v hrsti).
Nejvíce podnětných, k dalšímu studiu vybízejících informací, se vztahuje k doposud pořádně nezpracované normalizační filmové výrobě (vč. vtipného a zároveň hrůzyplného vyprávění o koprodukčním natáčení Morgiany v Bulharsku nebo guerillovém pořizování záběrů pro Buldoky a třešně v Itálii).
Přidanou hodnotou pro hororové fanoušky je pak režisérova záliba v morbiditě: „V Plzni, těsně předtím, než jsme šli do krematoria točit, byla stěna ohozená zbytky utopence, který doslova explodoval při spalování.“ Výborný text v neposlední řadě doplňuje bohatý fotografický doprovod (zpravidla jde o hůře dohledatelné fotky z natáčení, nikoliv ze samotných filmů) a stylové grafické řešení s „krvavými“ předěly jednotlivých kapitol.
Z knih o českých filmových režisérech určených širší veřejnosti rozhodně jedna z nejlepších (z ranku těch odbornějších jsou velmi zdařilé také publikace o Gustavu Machatém od Jiřího Horníčka, Ivanu Passerovi od Jiřího Voráče nebo nebo Ladislavu Helgem od Petra Bilíka).
Přesně jak zde již napsali všichni ostatní. Ohromně zajímavé paměti, psané velmi čtivou formou a doplněny mnoha fotografiemi. Jelikož filmy pana režiséra mám rád, s chutí jsem si tedy přečetl tuto knihu, dověděl se tak plno informací a dostal chuť si tak znovu připomenout jeho filmy. Díky pane režisére!
Tohle je zatím nejlepší autobiografická kniha, jakou jsem kdy četl. Velmi poutavě a čtivě napsáno. Navíc doplněno spoustou fotografií z archívu Juraje Herze. Tolik informací a zajímavostí kniha obsahuje, že jsem ji hltal každým dnem a za pár dnů byla přečtená. Kolikrát jsem se fakt od srdce zasmál anebo nevěřícně kroutil hlavou (zejména Herzovy trable s komunistickými mocipány). Takové zajímavosti si dám líbit, žádné bulvární výplody. Juraj Herz vzpomíná na svoje rodiče, své dětství, koncentrační tábor Ravensbrück, vojenská léta, na svoje začátky u filmu až po události do roku 2015. Je toho opravdu spousty přínosných informací nejen o československém filmu a jeho tvůrcích. Vyjímečná osobnost - vyjímečný režisér. A už vím, proč mám moc rád i režiséra Jana Švankmajera. S Jurajem Herzem byli kamarádi už od vojny a oba dva se narodili ve stejný den, měsíc i rok! Tomu říkám náhoda!
Pro Herzovy příznivce je to díky spousta zajímavostem a příběhům ze zákulisí normalizačního Barrandova povinnost. Příjemným překvapením je kvalitně sepsané vyprávění, kdy jako výborný příběh funguje část o režisérově dětství a rodinných kořenech v setkání s druhou světovou válkou. Pohled dítěte na koncentrační tábor by sám o sobě vystačil na kvalitní knihu nebo film. Herz během své zajímavé kariéry spolupracoval se spousta zajímavými lidmi a tady se o nich dozvíme pár zajímavostí navíc. I přes svůj věk hodnotí své filmy bez nadbytečného sentimentu a občas překvapí upřímné přiznání, že některý film točil jen kvůli práci, nebo že něco ze své tvorby nesnáší. Životopis sahá až do současnosti, takže režisér vypráví i o porevolučních projektech (zapomenutá Pasáž nebo Habbermanův mlýn). Potěší kvalita provedení knihy, výtvarná stylizace i spousta fotografií, Herz si takovouto poctu zasloužil.
Velmi zajímavé, čtivé, zábavné a taky poučné. Třeba jsem vždy přemýšlela, proč ve filmu Znamení raka herce Lubomíra Černíka nadaboval Jiří Sovák. A vysvětlení najdete v knize.
Jsem v polovině, ale nejde se odtrhnout. Výborně vyprávěno, zajímavé postřehy, neuvěřitelné osudy. Doporučuji.
Kniha Juraje Herze, ve které velice čtivě, zajímavě a poutavě vypráví o tom, co v životě zažil (nejen filmovém a divadelním). Biografie je obohacena velkým množstvím fotografií a čtenář, který se zajímá o film, si přijde "na své". Filmy autora se vyznačují jeho zálibou v hororech : jsou často ponuré a strašidelné ( a to i pohádky), nápadité až bizarní v kostýmech i ve výběru exteriérů, kde se film natáčí. Téměř každý film Juraje Herze měl problémy při schvalování "odbornými orgány" a některé šly přímo do trezoru.O tom se v knize dočteme také a můžeme si udělat obrázek, jaké potíže měli tvůrci se svými díly.
Velice povedená kniha, ke které mě přivedla ukázka z knihy v jednom týdeníku. Nejzajímavější pro mne byla první část, tj. z Herzova dětství stráveném v koncentračním táboře. Neméně zajímavé je také čtení o vzniku některých Herzových filmů, jež často prošly velkou cenzurou a výsledné dílo pak bylo úplně jiné, než původní scénář.
Ačkoliv se jméno Juraje Herze mezi tvůrci československé nové vlny nikdy neobjevuje v předních řadách (jemu samotnému to ale nevadí, protože se za příslušníka tohoto "hnutí" ani nepovažuje), jeho díla jsou významná a některá patří k tomu vůbec nejlepšímu, co u nás kdo kdy natočil. Jeho paměti jsou nesmírně zajímavé, čtivé a výborně napsané. Společně s nimi nahlédneme do života v koncentračním táboře i do zákulisí československého filmu, který v dobách totality nebylo jednoduché točit. Herz nikterak nenásilně a mnohdy s absurdním humorem odhaluje, jak moc byl komunismus paranoidní a v některých nařízeních nesmyslný a nereálný, ale taky to, že po revoluci někteří činovníci obrátili a hlásili se k novým pořádkům. Zajímavé a především přínosné jsou ale i pohledy na natáčení, informace o některých hercích a tvůrcích, které mnohdy změní i pohled na výslednou podobu filmu. Je možná škoda, že pozdějším filmům už se Herz tolik nevěnuje a třeba Habermannův mlýn zmíní na zhruba dvou stránkách, především ale mrzí to, že některé věci (proč se s některými lidmi rozkmotřil) jen naznačí a nikdy nenapíše skutečný důvod. Jako celek je ale Autopsie vynikající biografie, která se dá číst několikrát a především je zábavná, zajímavá a není to jen "suché" čtení o nějakých faktech, ba naopak. 80%
Velice zajimavá kniha o neméně zajimavém člověku. Sice životopisná kniha, ale i tak obsahuje jakysi děj a nutí člověka i při čtení přemýšlet.
Knížka se skvěle četla . Byla velmi zajímavá.Juraj Herz musel mít velmi složitý život. Pokud pominu koncentrák, tak snaha "vybojovat" si každý film, za který by se nemusel stydět, muselo být velmi složité. Zajímavý byl rozbor každého filmu. Přečetla jsem si knihu od režiséra Menzela, ale s touto knížkou se vůbec nedá srovnat.