• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Římská jízda - Jan Drbohlav

Král Karel IV. touží změnit svět, k tomu ale potřebuje korunu římského císaře. Boj o moc se ovšem nevede pouze mečem a schopný panovník musí umět válčit i na di... detail knihy

Nové komentáře u knih Jan Drbohlav

Zločiny Velké Prahy

„Výborně napsaná kniha o skutečných zločinech za 1. republiky.“
— iv.ča

---

Autopsie (pitva režiséra)

„Knížka se skvěle četla . Byla velmi zajímavá.Juraj Herz musel mít velmi složitý život. Pokud pominu koncentrák, tak snaha "vybojovat" si každý film, za který by se nemusel stydět, muselo být velmi složité. Zajímavý byl rozbor každého filmu. Přečetla jsem si knihu od režiséra Menzela, ale s touto knížkou se vůbec nedá srovnat.“... celý text
— archivářka115

---

Římská jízda

„Další dílo ze života Karla IV. Tentokráte opět z námluv a svatby s Annou Svidnickou a prosazení Zlaté buly sicilské. Objevuje se také Petrarca a římská dobrodružná jízda za císařským titulem. Více se zaměřením na dialogy a vztahy než na historii. Z tohoto období a na tato témata jsou i lepší romány.“... celý text
— čef

---

---

Zločiny Velké Prahy

„Všechny povidky jsou velmi dobře napsané. I když jsem viděl seriál v televizi tak mne i čtení stejných příběhů bavilo. Trochu jsem doufal, že se bude nacházet v knize i něco navíc, co nebylo v seriálu. To tam bohužel není, až na doslov od duchovního otce seriálu Michala Dlouhého, jehož jméno zaručuje vysokou kvalitu.“... celý text
— Tomas@S

---

Autopsie (pitva režiséra)

„Filmy Juraje Herze mám rád (pokud je nějaký špatný, většinou ne jeho vinou – o čemž vypráví i tato kniha), natočil dosud nejlepší český horror, a považuji ho za jednoho z nejkreativnějších domácích režisérů (a mých nejoblíbenějších), schopných bravurně kličkovat různými žánry a styly. Žádný větší režisér u nás nerozuměl horroru jako on. Koncem roku 2012 mi bylo dopřáno té cti strávit s ním u něj doma výborné tři hodiny v družném rozhovoru. Nevěděl jsem tehdy, že žije s Martinou Hudečkovou a tak když mi dveře od nich otevřela ona, já jen překvapeně vyhrkl: „Jé, já vás znám!“ Ona se mile usmála, gestem mě pozvala dovnitř a pronesla: „Já vím.“ Prostě vidlák vyrazil do kulturního světa. S Jurajem Herzem se hrozně dobře povídalo, respektive, hrozně dobře se poslouchalo jeho četné historky. Nakonec mě před odchodem na vlak počastoval pár panáky nějakého nóbl alkoholu a tak jsem na nádraží šel v dost podroušeném stavu. Můj delší úvod směřuje k tomu, že díky tomu povídání a pečlivým rešerším, které jsem si před rozhovorem udělal, jsem se této knize kvůli tomu, že jsem si myslel, že mi toho moc nového nemá co říci, vyhýbal. Ale nakonec jsem si ji s odstupem času pořídil a dozrál čas. A jsem prostě nadšenej. Herze mám fakt rád, líbí se mi jeho lehce tvrdohlavý přístup, schopnost jít si za svým a snažit se vyhýbat zavedeným postupům a cestě „takhle se to prostě dělá“, navíc máme hodně věcí společných. Větší formát pěti set stránek jsem dal za dva dny, protože se to dobře čte. Je to zajímavé, humorné, má to spoustu fotek a odhaluje to spoustu zajímavých informací. A část z války a koncentráků je prostě šílená. Krátce řečeno, tohle pro mě byla radost.“... celý text
— eraserhead