Až se zamiluju
Michal Viewegh , Miloš Urban , Jaroslav Rudiš , Markéta Hejkalová , Petra Soukupová , Josef Moník , Hana Lasicová , Irena Hejdová , Marek Epstein , Anna Geislerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409389/bmid_az-se-zamiluju-j0l-409389.jpeg
3
67
67
V jubilejním padesátém souboru edice Česká povídka se čeští autoři věnují milostným vztahům. O výletu do hor manželů se dvěma dětmi píše Petra Soukupová. Nečekané setkání s bývalou manželkou popisuje Michal Viewegh. O zvláštním milostném vztahu je povídka Ani Geislerové. Nenápadně vzniká láska mezi hrdiny textu Miloše Urbana. Manželka v povídce Hany Lasicové najde způsob jak citově oživit uvadající dlouholeté partnerství. Ani vězení nezničí lásku k manželovi v povídce Jaroslava Rudiše. O pěší cestě do španělského Santiaga a setkání s neznámou dívkou působivě píše Marek Epstein. V dalekém Laponsku se zamiluje hrdinka prózy Markéty Hejkalové. Snahu ženy získat lásku přelétavého partnera popisuje Josef Moník. Milovat navždy si přeje mladičká hrdinka, která si jde koupit svou první podprsenku, v povídce Ireny Hejdové.... celý text
Přidat komentář
Sbírka má zde velmi nízké hodnocení, nicméně se mi nezdá, že by byla o něco horší, než povídkové sbírky vydávané aktuálně v nakladatelství Listen. Potvrdilo se mi, že texty autorů - mužů mě neoslovují prakticky vůbec. Klasicky nejvíce se mi líbily povídky Geislerové, Soukupové a Hejkalové.
Povídky čtu jen jako mezihru, když nemůžu najít jinou vhodnou knížku. Bylo to oddechové, ale po pár dnech už bych si nevzpomněla, co mě bavilo.
Povídky beru jako vyplnění času mezi tím, než se rozhodnu pro nějakou jinou knihu. Ale nebylo to špatné :).
Povídky jako žánr nevyhledávám. “AŽ SE ZAMILUJU” jsem si ani sama nekoupila, ale dostala se ke mně a nejspíš i v příhodnou dobu, protože jsem na ně najednou měla velkou “literární chuť “:).
I já si v teto útlé knížečce našla povídky, které mě zaujaly méně a rovněž mám i své favority. Kupodivu (a co jsem si zde četla, tak nejsem jediná) mě nejvíce bavila povídka od Hany Lasicové, kterou jsem doposud jako autorku neznala. Její povídka byla “správně prdlá” a moc by mě zajímal můj výraz při jejím čtení.
Jako správná romantická duše hodnotím kladně i příspěvek od Markéty Hejkalové a v neposlední řadě oceňuji tvorbu Ireny Hejdové, kterou jsem si zprvu oblíbila jako autorku dětských knížek.
Povídky, jenž mě neoslovily, jmenovat nechci. Negativního toho bylo v předchozích komentářích už tak akorát a hlavně mi to kritizování ani moc nejde “přes klávesnici”:).
Noo, teda nic moc. Přečetla jsem, abych si učinila obrázek o současných autorech. Samozřejmě podle jedné povídky nemohu soudit relevantně celou tvorbu jednotlivých autorů.
Zaujaly mě jen 3 povídky:
Hana Lasicová - Láska prochází žaludkem (nevšední, originální námět)
Marek Epstein - Konec světa (Zaujalo mě místo děje - pouť do Santiaga.)
Markéta Hejkalová - Láska z Laponska. (Ta se mi četla nejlépe a byla mi příjemná.)
Ještě mi přišlo zajímavé vyústění povídky Miloše Urbana - Hranice flirtu.
Obecně vzato (i podle jiných knih) - nemůžu si pomoct - snad nikdo ze současných autorů nedosahuje kvalit velkých spisovatelů. Koresponduje to s dnešní dobou, kdy každý může všechno bez ohledu na talent a skutečné, vrozené nadání.
Nebo ti autoři existují, ale nejsou tolik propagováni a veřejnost si k nim musí déle hledat cestu.
Velké rozdíly v jednotlivých povídkách. Některé mě nadchly nápadem i formou, některé byly jen laciná červená knihovna. Ale celkově příjemné oddechové čtení.
Oddechove čtení. Neurazí, nenadchne, ale vyplní úplně v pohodě čas strávený v MHD.
O knížku jsem projevila zájem jen díky Aně Geislerové. Miluju její fejetony a zajímala mě tedy i její povídka. České autory jinak vůbec nečtu a nevěnuji jim pozornost.
Z deseti povídek se mi doopravdy líbily čtyři.
Třem jsem dala odpad.
Zbytek byl takový neslaný nemastný. Úplně o ničem.
Je to takové odpočinkové čtení k vodě. Ideální na volnou čvrthodinku času... zobnout si povídku.
Geislerová mě ale velmi překvapila. Opravdu se mi líbilo, co stihla na pár stránkách předat, co z povídky šlo. To jsem ani nečekala, že bych neměla výhrady. Doufám, že Aňa nepřestane psát. Že bychom se třeba někdy mohli dočkat i románu? Určitě bych si ho přečetla.
Dále bych vyzdvihla Hanu Lasicovou, která svým absurdním příběhem vážně pobavila. Bylo to úsměvné a dojemné.
Za pozornost stojí i Hejkalová a Soukupová.
Zbytek tak trochu otřes. Peníze bych za knihu nedala a nikomu to nedoporučuji.
Připadá mi, že jsou mezi kvalitou jednotlivých povídek hodně veliké rozdíly. Některé se mi nelíbili vůbec, jiné se četly docela příjemně. Ale čekala jsem teda víc vzhledem ke zvučným jménům autorů.
Už chápu všechny ty stesky v komentářích, že povídkové soubory mívají rozkolísanou kvalitu - sama jsem to totiž ochutnala, pro tuto sadu to platí taky. Některé povídky mě bavily, některé tedy o poznání méně, některé mě naštvaly, některé si už ani nepamatuji. Kupodivu jména vzbuzující očekávání trochu zklamala (Epstein, Geislerová), jména zatracovaná překvapila (Viewegh) a jména dosud neznámá se vybarvila - nadchla mě snad jediná povídka s dobrým koncem od Hany Lasicové, naopak mě znechutil Miloš Urban - k němu jen dodám, že uznávám fakt, že postavy v povídkách mají být něčím zajímavé, ale naprosto tragická Bára (a její "Luky, look at me, Luky" či vánoční dárek?!) - to chtělo fakt nápad, nejspíš odněkud ze sauny a přehřátí mozku či jiné části těla. Celkově se kniha hodnotí těžko, proto nakonec průměrné 3*.
Knihu jsem si chtěla koupit za účelem poznání pro mě nových autorů, ale bohužel mě koupě (až na Soukupovou a Viewegha) zklamala. Povídky bez pointy, jen mi to přišlo jako bezmyšlenkovité zaplnění stránek.
Malá povídková kniha od deseti autorů mi nijak nenadchla. Ze všech povídek se mi líbila pouze jedna od Hany Lasicové-Láska prochází žaludkem - jak vyzrát na manžela a jak oživit dlouholeté manželství-ta mě pobavila.
Já se prostě nepoučím... Po Praze noir jsem si říkala, že si podobný typ knihy už nikdy nepřečtu a hle! Narazím na tuhle v knihovně a pomyslím si, proč ne? Zkusím to. Hodně mě zklamala moje oblíbená Soukupová, jako by to ani nepsala ona, na její obvyklou drásavou sondu do niterných lidských pocitů a silných závěrů tedy hodně slabý podprůměr. Naopak překvapil Vieweg, kterého moc nemusím, jeho povídka skutečně alespoň měla (žensky škodolibou) pointu. Šla i Geislerová, ač její text nedodržuje vůbec žádné literární konstrukty, je prostě zkrátka takový typicky „aňovský“. Epsteinův Konec světa pocitový skutečně pouze na konci, jinak mě putování do Santiaga nebavilo. Asi nejlepší povídka (titulní název celé sbírky) od Hejdové, kde oceňuji nejen práci s jazykem a teen-slangem, ale i to, že se na téma „rozvod“ podívala z tak trochu jiného úhlu pohledu. Zbylé povídky pro mě tematicky obyčejné, nevýrazné, až tuctové, bohužel. Asi tento typ knížek vážně není pro mě...
Au, tohle čtení fakt bolelo- nenechte se nalákat zvučnými jmény autorů, odpad dávám hodně málo, ale tady i jedna hvězdička by byla- alespoň podle mě- klamavá reklama.
Ale samozřejmě, tak jak mě se nelíbí tenhle druh literatury , zrovna tohle čtění může někoho uchvátit. Můj šálek kávy tohle tlachání o ničem ovšem není.
Štítky knihy
české povídky milostné povídky
Část díla
Až se zamiluju
2018
Hranice flirtu
2018
Iglú
2018
Konec světa
2018
Láska prochází žaludkem
2018
česká, 1972
česká, 1960
Také je čtu jen jako mezihru na ukrácení času, ale tentokrát to nebylo vůbec špatné. Kromě dvou se mi docela líbily všechny.