Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234566/bmid_babicka-pozdravuje-a-omlouva-se-23s-234566.jpg
4
2062
2062
Zábavný a napínavý příběh plný nečekaných setkání, nepravděpodobných přátelství a obrovské síly pohádek a fantazie. Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyspělá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je čiperná, i když tím myslí, že jim připadá bláznivá. Elsa je jiná, než ostatní. Nemá jiné kamarády, než babičku, ale jí to nevadí. Babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
více info...
Přidat komentář
Bohužel Backmanova díla mě nijak zvlášť neoslovují. Ač se mi Babička líbila více jak Ove, protože se zde tolik netlačilo na pilu s humorem a vážné věci jdou autorovi přeci jen lépe, tak jsem byla ráda, že už jsem jí dočetla. Pasáže s pohádkami-sny nebyly špatné, osudy lidí z domu byly zajímavé, ale celkově mi jednání lidí přišlo zbytečně přehnané, nereálné a u krmení psa čokoládou, zmrzlinou a jeho venčení/nevenčení jsem až skřípala zuby.
Této knize snad nic lidského nebylo cizí. Je tu vše. Skoro každá lidská vlastnost, jak dobrá tak špatná, smrt, narození, i vše ostatní. Sám o sobě krásný příběh, trochu taková polévka pro duši.
Bohužel části s podobenstvím z pohádkového světa mne osobně nijak neoslovili.
Backmanova Babička je pro mě především podobenstvím o všednodenním hrdinství. O tom, že hrdinové a padouši nejsou jen na stránkách knížek, plátnech kin, nerodí se jednou za století. Hrdiny a padouchy jsme my všichni, pro někoho, každý den. V úterý jsme tím oslavovaným, ve středu klidně pro jiného katem a ve čtvrtek přebíháme někde mezi a sami dost dobře nevíme, kým jsme, kým chceme být. Taktovkou našemu hrdinství versus padoušství je naše vůle, rozhodnutí konat a nepřestat. I když někdy meleme z posledního a boj, který právě svádíme, se zdá být adekvátním pro nejméně tři životy - ale my na něj máme týden.
A ještě jeden motiv v knize silně cítím - to, jak si coby prarodiče žehlíme svědomí na vnoučatech. Snažíme se polovině jejich genetické informace (čili svému dítěti v nich) vynahradit to, co jsme "jí" nedali, když byla sama dítětem (o tomto tématu víc třeba Herman, Najděte si svého marťana).
Babička je mým druhým Backmanem a tuším, že ne posledním. Dětské světy v kulisách dospělosti, podobně jako Děvčátko Momo, Nekonečný příběh...
* Nezbylo jim, než hodit vinu na někoho jiného, aby dál dokázali žít sami se sebou.
* I když byli její přátelé v minulosti pěkní hajzlíci, bude ji mít ráda. Pokud by měla diskvalifikovat každého, kdo se někdy zachoval špatně, velice brzo by jí přátelé došli.
* Člověk se musí o něco starat. Nemůže žít bez zájmu.
* Děti nebudou s dospíváním čekat jen proto, že rodiče mají zrovna něco jiného na práci.
* Člověk si přeje být milován. Nesplní-li se mu to, chce být obdivován, a nesplní-li se mu ani to, chce být obáván, v dalším případě nenáviděn a proklínán. Člověk touží zanechat v lidech nějaký pocit, duše se bojí prázdnoty, chce kontakt za každou cenu.
Příjemná knížka. Narozdíl od mnoha jiných mě kniha nijak přehnaně nedojímala, rozhodně jsem žádné emocionální vydírání nepociťoval. Autor výborně a čtivě popisuje potýkání se lehce autistické dívky se všedním životem a s několika dalšími postavami, emocionálně zasaženými jejich minulostí, pohádkový "příběh" spíše jen lehce rámuje děj stati, silné stránky leží v popisu každodennosti, psychologii postav i humoru. Ale v pořadí další autorovu knihu o té otravné sousedce číst nebudu, takový masochista nejsem ;)
Právě dočteno, oči ještě opuchlé. Příběh o tom, že věci a lidi mohou být úplně jiné, než vypadají na první pohled. Že jen málo z nás se dokáže dostat pod první dojem. Že žijeme se svými tajemstvími a osudy a i když známe kousek tajemství dalších lidí, ještě to neznamená, že si to spojíme dohromady nebo s tím něco budeme schopni udělat. Často jsme na to málo “blázniví” a stejně často je to i otázka volby, co upřednostnit a co obětovat. Díky autorově fantazii a babiččině pohádkovému světu se z objevování podstaty postav stalo veselé, dojemné i napínavé dobrodružství namísto mravoučného pojednání. Fredrik Backman zkrátka není žádný panák.
Pohádkové části mě tolik nebavily, ale celkově má kniha super nápad a ke konci mě příjemně překvapí.
Knížka, která v sobě skrývá mnohem víc, než se zpočátku může zdát. Přijmout lidi okolo nás takové, jací jsou, nemusí být vždy snadné. V každém z nás ale dřímá superhrdina. Jen má zkrátka mnoho různých podob.
Tak po dlouhé době konečně kniha, která nebyla nudná, ale naopak. Napínavý děj mne tak pohltil, že se mi kolikrát nechtělo ani knihu odložit a jít spát či něco udělat. Veselé příhody babičky mě vzkutku pobavily a ve skritu duše mne pek mrzelo, že babička umřela a je konec jejich střeštěností. V této knize nikdo nikomu neubližuje, ale snaží se ho pochopit a obsahuje spoustu modrostí. Doporučuji.
Tuto knihu jsem přečetla jedním dechem na poprvé a po druhé hned vzápětí abych si ji vychutnala ještě jednou. Je to kniha, kterou ráda kupuji jako dárek.
Kniha mě neuvěřitelně vtáhla do děje. Velmi lidský příběh s velkou hloubkou a rozmanitostí příběhů. Ano, pohádky mně také chvílemi přišly hodně dlouhé, podobně jako předchozím hodnotícím, a nepamatovala jsem si, co, je co. Líbí se mi ale, že autor použil podstatu pohádek, pro svůj příběh - pohádky mají pomáhat v životě, díky nim si lidé vždy předávali zkušenosti, jak ve světě obstát. Moc jsem se nasmála nad legráckami babičky, které mě bavily. Bavila mě její bezprostřednost ale i lidskost. Líbí se mi, jak autor ukazuje, že za tím, co mnozí z nás děláme a co je viditelné navenek, máme každý své důvody a motivy. Zároveň z těchto důvodů neudělal autor omluvenku. Naopak podle mě ukazuje naději, že i přes sebetragičtější osud je možné zkusit jít dál. Minulost nezměníme, ale je v našich silách si z ní vzít poučení a zkusit se posunout přes přítomnost k budoucnosti. Jak říká babička, bude dobře, bude líp:-)
Kniha mě vtáhla a moc bavila. Dokonce jsem se smála jsem se v tramvaji.
Je to kniha, která názorně ukazuje, že na každém vymyšleném příběhu je kus pravdy.
Zdařilé. Kniha je o vyrovnávání se ztrátou milované osoby a o zjištění, že svět není tak černobílý, jak to na první pohled vypadá. Zde je vše vnímáno z pohledu malého dítěte a prostřednictvím pohádek, které mu vyprávěla babička. To je relativně originální přístup, ovšem mně osobně úplně nesedl. Připadalo mi, že to zpomaluje tempo "děje" (kniha děj vlastně nemá, jde spíše o psychologický vývoj hlavní hrdinky, finální akční vložka působí tak nějak navíc) a navíc jsem si většinu času nebyla jistá, jestli se to nakonec nezvrhne do fantasy a nezjistí se, že pohádková říše je opravdu skutečná (možná ta nejistota svědčí o vypravěčském umu autora, ale mě to spíš rozčilovalo). Jednotlivé postavy jsou zpočátku spíše karikaturami, ale postupem děje dostávají hloubku (tento přechod je nejspíš záměrný). Autor velice dobře pracuje s jazykem a kniha je velmi dobře přeložená, různé narážky na současnou popkulturu pobaví stejně jako sarkastické komentáře hlavní hrdinky. Místy dojemné. Je to další kniha, která dokazuje, že pan Backman prostě psát umí, ale mně osobně se příliš dobře nečetla a vracet se k ní nebudu. Přesto doporučuji.
Miluju Backmana a jeho Babičku nejvic. Nádherná laskavá knížka, kde skoro nic není takové, jak se na první pohled zdá. Smála jsem se i brečela. Na konci dokonce obojí najednou. Mám ráda knížky, které se mě dotknou a na ktere myslim i dlouho po jejich prečteni, a Babička k nim rozhodně patří.
Múj názor na knihu se postupně vyvíjel. Začátek mě moc nebavil, byl hodně zvláštní. Měla jsem pocit, že toto není literatura, kterou jako dospělá dokážu "strávit ". Ale autor věděl, co dělá. Vše souviselo se vším. Příběh rozmotává životní osudy obyvatel domu, spousta okolností je velmi překvapivých. Nakonec se mi knížka s každou stránkou líbila víc a víc. Obsahově i stylem psaní. Ove byl sice lepší, ale jenom o trochu...
Kniha mala dlhý rozbeh, kým ma začala zaujímať. Chvíľu som nevedela odhadnúť, či je pre deti, mládež, lebo ho prerozprávalo malé dievča štýlom niekedy detským. No keď sa zistila pointu, o čom to celé je, nadchlo ma to a na konci som uronila aj slzu.
Babička pozdravuje a omlouvá se první kniha od Backmana, která se mi dostala do rukou. A miluji jí. Miluji Else, Příšeru i Worxe, toho teda nejvíce páč má čtyři nohy. Příběh o Else, která žije tak trochu ve vlastním světě a Babičce, která jí ukázala, že není špatné mít ten svůj svět. Jenže když pak Elsa babičku ztratí, ztratí i jednoho člověka, kterého měla opravdu ráda.
Backman v knize předvedl postavy, i když dělají vedlejší role, co dýchají a žijí spolu se čtenářem. Protože co si budeme, Elsa je prostě to nechutně chytrý dítě, které byste ve škole nejspíše taky šikanovali.
Závěrem zkuste to. Za pokus nic nedáte. Není to kniha pro každého. Je to jen oddechová kniha, po které šáhnete, když se chcete trochu zasmát a odpočnout si.
Při čtení Backmanových knih mi často spadne něco do oka... Já na tydlety emoce jako moc nejsem, ale on to prostě umí. Je to trošku menší doják než Ove, ale líbilo se mi to víc než Medvědín.
Čtěte pohádky a mějte rádi své osobní superhrdiny!
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Dojemná, milá kniha stejně jako Ove. Pohádkové části pro mě místy dost nepřehledné a občas jsem se ztrácela ve změti jmen. Ove pro mě zůstává jedničkou, tohle ale nebylo vůbec špatné.