Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234566/bmid_babicka-pozdravuje-a-omlouva-se-23s-234566.jpg
4
2062
2062
Zábavný a napínavý příběh plný nečekaných setkání, nepravděpodobných přátelství a obrovské síly pohádek a fantazie. Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyspělá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je čiperná, i když tím myslí, že jim připadá bláznivá. Elsa je jiná, než ostatní. Nemá jiné kamarády, než babičku, ale jí to nevadí. Babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
více info...
Přidat komentář
Backman má úžasnou schopnost představivosti a citu. Krásný příklad toho, že vše co se zdá na první pohled může být úplně jinak. Bylo to dojemné, smutné, nápadité. Líbilo se mi všechno. Hlavně nápad překlopit obyčejný zivot do pohádky! Jedine, co ki vadilo byla až neuvěřitelná chytrost Elzy, což pro 8 lété dítě podle mě není opravdu reálné. Ale co už, v pohádkách je možné všechno!
Příběh vyprávěný trochu naivním dětským pohledem sedmileté Elsy. Elsa po smrti své (trochu šílené) babičky odkrývá její příběh, jakožto i příběh svojí rodiny, sousedů a domu, ve kterém žijí. Jenomže ona všechny ty příběhy zná - jen jako pohádky, které jí babička vyprávěla. Dojemný příběh o životě a lidských vztazích, odlehčený pohledem dítěte
Mám takové rozporuplné pocity. Nebavily mě ty pohádkové příběhy, i když vím, že měly svůj smysl. Bylo to spíš smutné, než veselé a nesmála jsem se tak, jak jsem čekala, že se budu smát .. tak jako u jeho jiných knih. Při větě : "Myslela si, že zachránila nesprávnou dceru" ve mně dost hrklo a musela jsem si dát ve čtení chviličku pauzu.
Pro mě asi nejlepší hláška - "Pokud by měla diskvalifikovat každého, kdo se někdy zachoval špatně, velice brzo by jí přátelé došli." Silný příběh, asi až moc.
"Tady byla Britt-Marie" jsem četla první, takže při začátku této knížky jsem si říkala: další protivná ženská s tímhle jménem? To snad ne. Pak jsem zjistila, že tahle kniha by se měla číst první. Ačkoliv ten příběh není můj žánr, nemá to takový spád, mohl by se zdát nudným, dlouhým, atd., tak Backman má tu schopnost, že dokáže tak skvěle popsat postavy, situace, pocity, že příběh zkrátka musíte dočíst, abyste zjistili, jak to dopadlo. Za mě určitě stojí za přečtení. Je to taková oddechovka. Ale Britt-Marii bych za sousedku rozhodně nechtěla. Jediné, co mi přišlo takové absurdní byl pravopis babičky. Protože pochybuji, že jako doktorka by měla v každém slově chybu v i/y. To jen taková maličkost, co mi neseděla.
Název mě trochu odrazoval,říkala jsem si ,co to asi bude.
Knížka byla neskutečně krásná,chvílemi jsem se smála a chvílemi se mi chtělo brečet. Moc hezké,ale i napínavé čtení
TOHLE JE JEDEN Z MÝCH NEJOBLÍBENĚJŠÍCH SOUČASNÝCH AUTORŮ. PÍŠE LEHCE A VTIPNĚ.
Nezastírám, že jsem se začátkem musela trochu "prokousat",abych byla, čím déle jsem četla, o to více odměněna. Jako bych se vrátila v čase. Jakožto"matka v letech" bylo moje třetí dítě vzhledem k velkému časovému odstupu od svých dvou starších sourozenců, vychováváno jako jedináček , a dle mínění okolí také značně přemoudřelý :-). Ale přežili jsme to a dnes je z ní normální "puberťačka" se vším všudy :-). Poetika příběhu je kouzelná a ponaučení , které z něj plyne, by si neměla přečíst jen mládež, které je primárně kniha určená. Poslední kapitoly , jak to tento mistr příběhů ze života umí, jsem se neubránila dojetí. Dostala jsem radu (děkuji petrcepek), abych četla tuto knihu jako první, a tak, zřejmě v čase vánočním, navážu volným pokračováním, které již mám doma. A moc se na to těším. Krásné, emotivní, chytré čtení!
Poslechnuto jako audiokniha, skvěle načtená Valerií Zavadskou, která opravdu umí vtáhnout do děje. Vyprávění očima dítěte děj skvěle odlehčovalo, i když témata zrovna veselá nebyla. Vlastně mne vůbec nenapadlo srovnávat to s Muž jménem Ove, i když ve výsledku mají hodně společného. Obě odkazují na to, že člověk nemá soudit lidi podle prvního dojmu, obzvlášť, když o nich vlastně vůbec nic neví.
Jen to krmení psa sladkostmi mi tedy dost vadilo.
S odstupem se mi tato kniha asi líbí víc, než když jsem ji dočetl. Moje třetí kniha od autora. Kterou knihu považujete za nejlepší? Mám za sebou ještě Oveho a Úzkosti.... Trochu váhám, zda se pustit do další. Zvyknout si na zvláštní svět Backmana chvíli trvá, aspoň mně ano. Jen nechápu, jak někdo vidí v jeho knihách něco zábavného. Možná místy úsměvný příběh, ale že bych se smál od začátku do konce, to nehrozí...
Babička pozdravuje a omlouvá se je jednou z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Zajímavý a poutavý příběh byl doplněn pestrou řádkou emocí, které mi autor dovolil prožívat s postavami. Děj je velmi dobře vystavěný a postavy se v průběhu knihy vyvíjejí, nezůstávají stát na místě. Knihu určitě doporučuji každému, kdo tohoto autora zvažuje - už jen pro spojení radosti, bolesti ze ztráty a porozumění, které autor na svých stránkách nabízí.
3,7
Mile praštěná kniha o rodině, přátelství, jenom těch pohádek a Harryho tam na mě bylo příliš, moje chyba že jsem přehlídla že je zařazeno do knih pro děti a mládež. Ještě štěstí že jsem jako první četla Brit-Marie, po tomto setkání s ní bych ji asi těžko přijala tak nadšeně, tady byla prostě děsná.
(SPOILER)
Mě se to dost těžko hodnotí, protože posledních 20 stran jsem regulérně probrečela a všechno se to krásně spojilo, ale aby mi asi polovinu knihy trvalo, než si k postavám najdu cestu, je přeci jen trochu moc. Nakonec 3 hvězdičky, protože se tu autor dost nápadně snažil zkopírovat Oveho, ale to se nepovedlo. A na Parvenah stejně nikdo neměl.
A SPOILER!!: wors podle mě stejně umřel na tu naprosto děsivou stravu. To mi nikdo nevymluví.
Je to úplně jiná kniha než, kterou jsem po Muž jménem Ove očekávala. Ze začátku mi dělalo problém se začíst, pohádky sice k příběhu patřily, ale na mě byly neskutečně zmatečné. Bez nich by nebyl příběh úplný a jejich důležitost postupně nabývala na významu. Neubráním se opět srovnání-Owe byl morous, když ho ale čtenář blíž poznal, zjistil, že jeho chování má své důvody. Stejně tak i v téhle knize byla celá řada zvláštních postav, jejichž chování se dalo snadno pochopit se zvyšujícím se počtem přečtených stránek. Ale ten závěr, pan Backman mě umí vždycky rozslzet, krásné a dojemné.
Za mě to je na 5*. Klidně i víc. Ač je to kniha určená dětem, tak já ji přečetla jedním dechem a moc jsem se u ní pobavila, odpočinula. Byl v ní humor, smutek, naděje, láska, pohádky,... Já nevím, jak to autor dělá, ale mě se každá další kniha od něj líbí víc a víc. Jako by mi mluvil z duše nebo mi nahlížel do hlavy jaké mám názory a myšlenky a teprve tu knihu upravil jen pro mě, aby mi dokonale sedla. Fantastické a já nemůžu jinak než všem doporučit.
Moje druhá kniha od tohoto autora. Po Britt-Marie. Dějově předchází. Mám ráda seriály, uvítala jsem možnost opět být se známou postavou. Pohádkový svět hlavní hrdinky sice atmosféru knihy tak zvláštně rozvrací, ale vzhledem k tomu, že doma mám také jednoho chytrého podivína, celé mi to sedlo.
Vlastně více než Muž jménem Ove, kde jsem se začátkem prokousávala na 3x (a nakonec to stálo za to). Britt - Marie se mi líbila ještě více.
Ale 5 hvězd za to, že je to prostě Backman.
Nadšení nesdílím. Bylo to hodně překombinované, místy nesrozumitelné.
Elsa byla sice vtipná, babička lásky plná, Britt- Marie jako vždy úzkostlivá, panovačná - /chyběla mi u ní tentokrát soda/. Ale jakoby se autor už v předešlých knihách vyčerpal.
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
(SPOILER) Pro mne trochu nudné čtení (nebo tedy spíše poslech). Co se týká Britt-Marie, tak takhle sledovaný dům.. asi bych se neudržela. Zvláštnost, kdy zlý pes štěkal za dveřmi a nikdo v tom domě, kde se všechno až moc dobře znali, nevěděl, kdo je nájemníkem? Nebo nevím, ale tohle jsem nepochopila. Pak ta přemoudřelá osmiletá Elsa, která byla tak vtíravá, svými zvědavými otázkami otravovala život sousedům, přesto jí každý odpovídal tak, jako by mluvil s dospělým. Negramotná babička, která vystudovala vysokou, neboť byla paní doktorka ... a mohla bych pokračovat. To se mi mnohem více líbilo dílo Tady byla Britt-Marie. Možná měla kniha co do sebe, ale mě ty pohádky neseděly.