Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234566/bmid_babicka-pozdravuje-a-omlouva-se-23s-234566.jpg
4
2062
2062
Zábavný a napínavý příběh plný nečekaných setkání, nepravděpodobných přátelství a obrovské síly pohádek a fantazie. Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyspělá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je čiperná, i když tím myslí, že jim připadá bláznivá. Elsa je jiná, než ostatní. Nemá jiné kamarády, než babičku, ale jí to nevadí. Babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
více info...
Přidat komentář
Mile a čtivě napsaná kniha, která Vás zavede do země dětské fantazie a pohádek a jednoduchou formou vysvětluje těžké životní osudy.
V knize najdete vše, co má dobrý příběh mít. Skoro osmiletá Elsa poznává jednotlivé bolestné osudy svých sousedů a rodičů a snaží se je pochopit svým dětským rozumem a s mírnou drzostí ji vlastní.
Mohu doporučit.
Fantazie Fredrika Backmana je opravdu obdivuhodná, což plně dokazuje babiččiným fantastickým vyprávěním vnučce Else. Dovedu si představit, jak jsou děti tímto světem nadšené a i dospělí si zde přijdou na spoustu krásných myšlenek. Backman je úžasný v tom, jak dokáže během knihy naprosto obrátit názor čtenáře na jednotlivé postavy a i ty nejotravnější a nejprotivnější nakonec vylíčit tak, že je pochopíte a donutí vás to zamyslet se nad tím, zda i ve skutečném životě lidi neodsuzujete až příliš snadno.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, díky které jsem se začala více soustředit na superschopnosti lidí, kteří mne obklopují. Pokud si říkáte: "Proč zrovna na superschopnosti?" Přečtěte si knihu a uvidíte. Je to velmi lidský příběh, který vás rozesměje i rozpláče.
Knížka, která mě dokázala rozbrečet, rozesmát, udržet v napětí a také se zamyslet...
“...nikdo na světě není úplnej blbec, a není ani nikdo, kdo by blbcem nebyl aspoň trošku. A člověk by se měl snažit žít tak, aby se na téhle pomyslné stupnici co nejvíce přiblížil k pólu neblbců.”
Začínám Backmana milovat. To, jak dokáže popsat nelehké lidské osudy, ještě těžší vyrovnávání se s nimi a vše zabalit do rádoby lehkého čtiva, je strhující.
Paráda. Na jednu stranu 3*, na druhou 5*. V knize je toho tolik : láska, válka, generační konflikty, pohádky... Tragikomedie nebo komická tragédie, jako život sám. Odlišnost charakterů postav, které Elsa zná nebo potkává a propojení jejich životních příběhů tvoří podstatnou část knihy. Spojení s pohádkou je famózní nápad. Skoro to dává dílu punc "kniha pro děti". Inu, ale spíše radši jen pro ty "na svůj věk vyspělé".
Backmanův styl mi sedne.
Vynikající čtenářský zážitek.
Na závěr pár výňatků - zvlášť to poslední je dnes velice aktuální.
"Je mnohem těžší se hádat, když má člověk před sebou čerstvé koláčky."
"Ty by ses pohádala i sama v prázdné místnosti."
"A napadlo tě vůbec, že by si mohla začít ta místnost?"
"Řekli jí, že nesmí dělat doktorku, protože je holka?"
" Říkali jí, že nesmí dělat různý věci, z nejrůznějších pitomejch důvodů, ale ona to stejně vždycky rozhodla po svém. Pár let předtím, než se narodila, neměly ženský právo ani chodit k volbám, a teďka zatraceně volej'. Někdy se prostě musíš postavit těm pitomcům, co se ti snaží nabulíkovat co smíš a co nesmíš. Prostě si to udělat po svým. "
Krásná kniha o lásce a odpuštění mezi blízkými i mezi lidmi jako takovými. Dojemná.
Z počátku mi kniha nepřišla příliš čtivá, ale jakmile přišlo na honbu za pokladem, děj byl celkem strhující. Myslím, že všichni bychom chtěli takovou babičku, jakou měla Elsa. Děj je vyprávěn pohledem osmiletého děvčete, trochu zvláštního, vyspělejšího oproti vrstevníkům. V některých situacích mi ovšem její postoje a reakce připadaly dospělejší než u poloviny běžných dospělých lidí. Nehledě na děj, který opravdu moc krásně proplétá svět pohádek a fantazie s její každodenní skutečností, mi toto na celém příběhu připadalo nejméně uvěřitelné. Celkově se mi ale knížka líbila právě díky fantazii, která se tak umně proplétala se skutečností. Kniha obsahuje mnoho vtipných i mnoho velmi dojemných pasáží.
Mám Backmana moc ráda, ale tady jsem se nemohla začíst. Asi mi lehký příklon k fantasy nějak nesedí. Ale autora si rozhodně cením a nevzdávám to s ním!
"Jenže všichni hrdinové my měli žít šťastně až do konce svých dní. A v tom právě je, čistě z výpravěčského hlediska, ten problém. Ti, co svůj život odžili, tu zůstavili své milované a zanechali jim dny, jejichž součástí už nikdy nemůžou být. A to moc bolí. Zvyknout si na takovou myšlenku je neskutečně ťežký úkol."
Najprv som myslela, že nedám 5 hviezd, ťažko som sa začítavala do tejto knihy po Ovem a myslela som, že ju nedočítam. Zlomilo sa to pre mňa až na nejakej 140 strane a potom to už pre mňa bol starý dobrý Backman. Spôsom, akým Backman postupne odhaľuje ľudí, ich minulosť a prepojenia medzi postavami navzájom, nuž aj pri tejto tretej knihe ma to chytilo za srdce. Pre mňa je tento autor veľmi príjemným prekvapením a teším sa na ďalšie jeho knihy.
Nevím, jak to autor dělá, že na konci každého jeho příběhu sedím se slzami v očích. Kniha se mi z autorových zatím líbila nejméně, ale i tak je velmi dobrá. Jako všechny ostatní je to takové ze života, každý si z toho pro sebe něco vybere. A jako vždy je tam spousta zábavných momentů, ze kterých dýchá i nějaké to onyčejné životní moudro.
Kniha o tom, jak babička prostřednictvím pohádek seznamuje svoji vnučku s reálným a mnohdy krutým světem. O tom, jak prarodiče dostávají druhou šanci právě s narozením vnoučat. Laskavá kniha o životě a osudech obyčejných lidí, kteří mají šrámy na duši. Hvězdičku ubírám za začátek, kdy my styl psaní přišel trochu jako Děti z Bullerbynu.
20-21.4. Frederick Backman: Babička pozdravuje a omlouvá se
"Lež je jiná část pravdy. Ráno jsem se probudila. Babička zůstala v Miamasu."
Příběh, který mě málem rozbrečel a dokázal rozesmát "Na celé kolo" zároveň. Vtipný román malé geniální Else, životě jedné netradiční rodiny a vztazích mezi ostatními lidmi v paneláku. ALE... smutný příběh o vztahu vnučky s babičkou, nemoci, která nejde vyléčit a hlavně o tom , co by nikdo z nás radši nevěděl, neslyšel nebo neviděl. Doporučuji ️️
A teď rychle na další knihu ...
Knížka se mi moc líbila. Je dobře, že i dospělí umí snít a vytvářet nádherné příběhy. Ta provázanost se mi moc líbila.
(SPOILER)
Knížka byla velké zklamání. Četla jsem Oveho (asi 5 let zpátky) a moc mě bavil, tak jsem měla své očekávání hodně vysoko.
Babička byla synonymem úspěšné, nezávislé a "cool" ženy (vlastně se divím že se i jejího popisu slovo "cool" neobjevilo). Přesto se nedokázala přenést přes své ego a omluvit se lidem za života a osobně?...
Elsa... dle mého názoru byla neuvěřitelně otravná se svou "moderností" a svepravností. Polovinu knížky jsem uvažovala kde je vlastně její máma? Vždyť má 8 roků.
Čekala jsem ze se knížka rozjede a budu mít problém ji odložit. No ve 3/4 jsem ji odložila a už nezvedla. Děj je plný předvídatelných postav a pohádek do kterých jsem se zamotala (abych byla fér, hodně jsem toho přeskočila...).
Za mě teda zklamání.
Miluji knihy Fredrika Backmana.
Každá jeho kniha má svůj osobitý náboj. Ani tato kniha mě nezklamala!!! Dávám plný počet ..
Už se těším, až si přečtu další Backmanovy knihy.
Stejně tak jako ostatní autorova díla, které jsem zatím četl, je i toto prostě krásné. Úžasný příběh o životních přáních a osudech, protknuté trochou té fantazie o kouzelné říši, která jak se později ukazuje vlastně ani není fantazie... Líbí se mi autorův styl a jeho způsob tvorby přirovnání a nadsázky.
Dovolim si uplně maličkatý spoiler. V příbehu vystupuje i postava Britt-Marie. Před časem jsem četl knížku Tady byla Britt-Marie a kdybych ji četl až po této knížce, asi bych si ji užil ještě o malinkatý kousíček více.
Na tuhle knihu jsem se těšila. Byla pro mě ale zklamáním, nemohla jsem se začít, neseděl mi styl psaní, dej ani příběhy ze snu me nebavily. Knihu jsem odložila po 100 stranách, dal už jsem se trápit nehodlala.
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Milá kniha. Nechtělo se mi do ní, protože četba pro mládež není zrovna moje gusto, ale podle hodnocení a komentářů jsem tomu dala šanci a jsem za to ráda. Asi jsem trochu pomalejší, ale celý příběh se mi složil dohromady až skoro ke konci, kdy mi došlo, jak to s pohádkami, které vyprávěla babička, vlastně je.