Bábovky
Radka Třeštíková
Dvanáct žen, dvanáct osudů propojených v jednom románu Napadlo vás někdy, co řeší milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví? Nebo proč má sestra manželky tak špatný vztah se svojí dcerou? Jak se vlastně cítí ta patnáctiletá holka, na kterou si rodiče nikdy neudělají čas? A kam se vlastně poděly ty peníze? Kdo je vzal, kdo je ztratil, kdo je utratil, kdo je našel a kdo je bude muset vrátit? Nechte se strhnout upřímnou zpovědí hlavních hrdinek, kde nechybí ironie, humor, bolest, napětí, nenávist ani láska. Kde se emotivní příběhy vzájemně prolínají, jeden vede ke druhému, k celé řadě zajímavých rozuzlení a potom nerušeně pokračují dál, někdy šťastně, někdy ne, takový už je život.... celý text
Přidat komentář
Čekala jsem od knihy víc. Propojení postav bylo relativně dobře zpracované, ale celkový dojem z knihy bohužel převážil smutek a špatná nálada. Raději si přečtu knihu, ze které mám dobrý pocit. Znovu bych si knihu už asi nepřečetla.
Jedno se Radce Třeštíkové musí nechat - dokáže vystihnout prvky "každodennosti", takové ty drobné postřehy a úvahy, které jednotlivé hrdinky denně provázejí a dokreslují jejich pocity. I přesto, že na mě při čtení sedala mírná skleslost (zvláště z bezútěšnosti stavu jednotlivých vypravěček...), dojem z jednotlivých příběhů ve mně ještě pár dní zůstal a jaksi "pracoval". Pročítat se tím propletencem je zajímavé, ovšem celé to má (a to asi bude subjektivní) poněkud nahořklý (nechci říct zahořklý) nádech... S čímž je dobré počítat.
Mě to fakt bavilo, vymyslet takové propojení postav, super. Postavy se mi nemotaly, bavilo mě to od začátku do konce!
Jako zajímavý nápad a provedení, ale v tom množství postav se člověk za chvíli ztrácí a ten konec mi přišel vyloženě nedomyšlený a nedokončený jako by autorka chtěla navázat dalším dílem.
kniha se výborně hodí jako oddychové čtení na dovolenou, z jednotlivých postav jsem byla chvíli zmatená, než jsem se zorientovala kdo je kdo, ale jinak super
Za me spokojenost :) chtela jsem si odpocinout a pobavit a presne to se i stalo :) dokonce jsem ani nebyla zmatena z jednotlivych vztahu, a kdyz, tak jen na chvili, nez mi bliklo :) za me super :)
Nebylo to špatné, četlo se to hezky, ale není to můj šálek kávy. Trochu mi to připomnělo stylem Hartla - nechci říct, že se mi jeho knihy nebo tato od Třeštíkové nelíbí, jen to prostě pro mne není to top. Třeštíková, stejně jako Hartl, píše lehce, čtivě, dobře, o běžných lidech, o životě, jaký je - o situacích vtipných, nepříjemných i smutných. Ale mě to úplně neuspokojuje, nejsem tento typ čtenáře. Ovšem třeba moje tchyně, která mi knížku půjčovala, je z ní nadšená. U mne možná na dojmu ubírá poslední povídka, která je sice neuzavřená, ale vyvodila jsem si z ní určitý konec příběhu, který se mi osobně nelíbil. Propojení některých postav bylo docela zajímavé, s některými myšlenkovými pochody jsem se ztotožňovala, neb jsem v nějaké životní fázi byla ve stejné etapě.
Jak už tu bylo zmíněno, postavy byly ploché a jako přes kopírák. Ani jednu jsem si nijak neoblíbila. Nápad na propletení dvanácti osudů byl super, bylo to poměrně zajímavé, ale to je asi to jediné pozitivní, co jsem našla. Vadilo mi, že žádná z postav neměla fungující vztah, ani jedna hloupá postava z těch dvanácti! Jakoby to snad bylo něco nemyslitelného, nemožného a šíleně trapného... Ke konci mě knížka začala docela bavit, ale konec to zase celé zabil.
No... tak já nevím, vzhledem k poprasku, která ta kniha vyvolala, jsem si ji přečetla, ale jednotlivé postavy byly naprosto nerozeznatelné jazykem, který používaly, a to mi dost nesedělo. A konec jakoby bez konce. Pro mě 2 * z 5.
Tedááá...co na téhle knize je? Ze začátku zajímavé, to souhlasí. Snaha o propojení příběhů, taky dobrý, taky souhlasí. Ale souhlasí i to, že postupem jde o monotónní příběhy, které ničím nenadchnou. Jsou naprosto obyčejné a ze života, nic co bychom běžně neviděli, nezažili a ještě vyprávěné neustále stejným způsobem - s jakousi ironickou nadsázkou a ironickými postřehy hlavních postav. V polovině knihy mě to začalo nudit a u konce už mě to doslova ubíjelo. Kdyby tak byl napsán jeden příběh, dobře, ale všechny?? Pak to vypadalo, že každá postava smýšlí stejně, má stejný smysl vyprávění, styl humoru, ironie i opovržení. Dávám za dvě, jsem ráda, že jsem to přelouskala, a na konec jsem se dostala jen ze zvědavosti, zda se to ještě neukáže jako nějaká šílená tragédie, cože neukázalo.
Tak já nevím...Na to že byl kolem této knihy takový humbuk, pro mě to byl spíše průměr, tím pádem trochu zklamání. Námět mi přišel zajímavý a vzhledem k tomu, že jsem spíše detektivní typ, prolínání příběhů a postav mi nedělalo problém, neztrácela jsem se, naopak mi to přišlo osvěžující. Co mi tam chybělo, byla bližší specifikace a charakter postav. Mám z toho pocit, jako by mi knihu někdo přečetl jedním monotónním hlasem od začátku až do konce.
Začátek knihy se mi líbil, mělo to spád. Ale postupně pro mě byly jednotlivé kapitoly dost předvídatelné. Kladně hodnotím snahu autorky proplétat osudy žen. Ale odmítám věřit, že současný český muž je hnusný nevěrník nebo úchylák (asi jsem hold naivní). Celkově hodnotím knihu jako průměrnou.
Mannová
Nápad na styl knihy je zajímavý, ale tak nějak mi tam něco chybělo... Asi by mě kniha bavila víc, kdyby byla obsáhlejší - víc by se postavy rozvinuly :)
Jinak to bylo odpočinkové čtení, které opravdu neurazí :)
Tak a jsem na konci knihy a volám, " já chci ještě!, prosím. "
Za mě skvělá kniha, pět hvězdiček a dala bych i šest. Můžu jen a jen doporučit!
Příběhy a jejich spojitosti se mi velice líbily. Jen jsem čekal trošku lepší rozuzlení a konec.
V této knize bylo všeho moc a od každého trochu. V konečném důsledku se z knihy, která vypadala ze začátku dobře, stal jakýsi slepenec bez závěru.
Štítky knihy
nevěra pro ženy zfilmováno partnerské vztahy neplodnost manželská krize české romány
Autorovy další knížky
2016 | Bábovky |
2017 | Osm |
2018 | Veselí |
2020 | Foukneš do pěny |
2023 | Kde jsi, když nejsi |
Co si budeme nalhávat, žádná vysoká literatura to není. Myšlenka propojení jednotlivých příběhů je dobrá, ovšem v takovémto množství a intenzitě mi to přišlo spíš jako telenovela. Čtenář nemá šanci rozeznat jednotlivé vypravěčky jednu od druhé kvůli jednotnému stylu vyprávění, kterému dominují nekonečná souvětí a myšlenkové pochody. Pitomost většiny aktérek a zoufalost jejich životů mě celou dobu čtení jaksi ubíjely. Průměrná kniha o ničem, o všednosti, chcete-li vypnout mozek, poslouží.