Baletky
Miřenka Čechová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547168/bmid_baletky.jpg
4
897
897
Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou, kterou vidí publikum. A pak tu odvrácenou, když zmizí za oponou — předpisový úsměv jim spadne a obličej se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemohou dýchat pusou. Třeští oči a lapají po dechu. Kdyby baletky někdo takhle nafilmoval, byla by to přehlídka utrpení. K tomu jsou ale trénované. Tak jako hlavní hrdinka tohohle příběhu. Každý den zažívá baletní dril jako v armádě. Ještě jí nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel a zvracení, aby si udržela váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. A do toho poznává klubový život v Praze. Jsou devadesátá léta, frčí perník a extáze a ona objevuje sex a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. A že její sen stát se baletkou a tančit ve zlaté kapličce se mění v noční můru. Režisérka a tanečnice Miřenka Čechová vychází z vlastních zkušeností a deníkových zápisků. Její próza je sebeironickým, syrovým a nelítostným obrazem studií na taneční konzervatoři a pražského života v divokých devadesátých letech.... celý text
Přidat komentář
Hlavní hrdinka popisuje její cestu baletní školou, kam nastoupila už v 10 letech. Během osmi let zažila neskutečný dril a tvrdou praktickou výuku plnou bolesti, ale i nenávisti a urážek. Na druhé straně všemu unikala díky návštěvám pražských klubů, kde aspoň na chvíli na všechno zapomněla a prostě jen žila. Autorka při psaní vycházela z vlastních zkušeností a díky ní tak můžeme bez příklad poznat tu druhou tvář baletek. Určitě stojí za přečtení!
Bez cenzury, na rovinu, tvrdě a otevřeně vzpomíná Miřenka Čechová na krutý život coby začínající baletky. Syrová zpověď s úryvky z vlastního deníku možná nejednu baletku přiměje změnit kariéru. Čte se jedním dechem.
Z celého jednoho života jedné baletky je v knize vypíchnuto jen to nejhorší, nejtěžší, nejabsudnější a já nevím co ještě. Zajímavé přečtění, ale pro mne jako rodiče nepochopitelné jednání.
V anotaci ke knize chybí nápis thriller. Jinak se snad ani ty prožitky popsat nedají. Navíc nepochopím její rodiče. Tohle je na sociálku. Především to nechávání o víkendech v Praze.
Pokud se do knihy pustíte, neočekávejte žádnou pevnou formu a příběh. Natož časovou posloupnost. O to je působnost větší.
Neotřelé zpracování. Složené ze střípků-odloučení od rodiny, dril, odříkání, bohémský život, láska k tanci. Knížka se mi četla velmi dobře.
K baletu mám po celý život hodně blízko, dokonce jsem taky měla nakročeno na konzervatoř, ale rozmyslela jsem si to, věnuji se blízkému sportu, celý život - moderní gymnastice, naštěstí jsem nikdy nepoznala dril a bohužel i nepřiměřené jednání kolem pohybu i jídla? Kniha se mi velice líbila...…..nicméně konec byl opravdu velice překvapivý
Čtení na jeden večer. Velmi zajímavě napsaná kniha. Vrátila mě do doby, kdy jsem byla na středni a četla knihy tohoto ražení. Jediné co můžu napsat je, bláhově doufám, že už se tohle neděje...
Kniha má zajímavé téma a podle anotace jsem se na ni moc těšila. Ale chaotická forma jakou je psána, mě zklamala a nezvykla jsem si na ni za celou dobu čtení.
přijde mi, že čím jsem starší, tím více vyhledávám i české autory a jejich tvorbu. musím říct, že knížka byla skvělá, zajímavě napsaná, jazyk je trochu jiný než v knížkách, které normálně čtu, ale i tak se mi knížka moc líbila. možná mě ke konci už jazyk knihy a psaní v du - formě trochu štvalo, ale i tak to na mém názoru nic nemění. ke knížce se to hodilo a moc se mi líbilo i členění kapitol a zařazení deníkových zápisků. prostředí baletní školy a téma život baletky mě bavilo hodně a celkově člověk, co má rád balet si určitě přijde na své. jedním slovem - doporučuji
Kniha mě neuvěřitelně vtáhla a upoutala (možná tím, že jsem studovala příbuzný obor...) , vyjádřila přesně vnitřní zmatek někoho, koho vytáhli z davu jako elitu a teď se srovnává s tou elitní realitou, někoho, kdo odvozuje vnitřní sebehodnotu od výkonu na jevišti, devadesátky vnímám popsané dost dokonale. Díky. Divím se negativním reakcím. Vlastně ne, nedivím... kdo totiž čeká uslintaný román, pocukrovaný milostnými zápletkami o tvrdém životě a cestě za slávou s happy endem... bude určitě zklamán.:-D Tohohle jsem se já naopak trochu bála při pohledu na přebal a název. Naštěstí zbytečně.
Děkujuuu!!!
Asi jsem od knihy čekala více.. Od začátku sklamaní, ale postupně se mi kniha začala líbit.. Jak už bylo zmiňováno je třeba zvyknout si na styl psaní a pohled na svět..
Silné vniknutí do života dětí a dívek, které mají jediný sen, stát se baletkou. Hořko ironické vyprávění, které, ale zaujalo. Přečteno jedním dechem.
Drsné odkrytí reality baletek. Vážně to tak funguje?! A pokud ano, jak tohle můžou rodiče svým dcerám dovolit? Syrové vyprávění v du formě jen zesiluje celkový dojem z knihy. Jen ta časová neposloupnost a chaotičnost mě trochu rozčilovala.
Tentokrát jsem se nechala tak trochu napálit tematikou, která mi přišla velice lákavá, a těšila jsem se, že se ponořím do vyprávění o drsné průpravě aspirujících baletek. Očekávala jsem tedy mnohem obsáhlejší smršť informací ze zákulisí baletního života, než jaké se mi dostalo. Vše zajímavé je v podstatě vyčteno již v anotaci. Zbytek knihy tvoří volně stylizované vzpomínky dospívající dívky doplněné sem tam o (zřejmě) reálné zápisky z autorčina deníčku. Autorčiny zážitky nejsou nijak unikátní, nijak zvlášť šokující a v konečném důsledku ani zajímavé. Neudělalo mi to díru do srdce a ač věřím, že balet je opravdu dřina a vyžaduje mnoho zbytečného odříkání, není to Miřenka Čechová, která by mne o tom přesvědčila.
Baletky trpí. A čtenář postupně taky. Nadšení z prvních padesáti stran uhasíná po zjištění, že ještě dalších sto stran zbývá. Kdyby byla kniha o polovinu stran kratší, byla by to bomba. Takhle se jen do zemdlení opakuje Louskin - krev na prstech od nohou - chlast - drogy - buzerace ve škole - Louskin (nebo Labutí jezero). To všechno v proudu vědomí, rychlých reminescencích, občas originálních metaforách, které ale na udržení pozornosti a zájmu nestačí.
Umělecká elita. Básnivá meta. Balet = medový to poeta. Maestro marcipánový. Prozaicky jedový... to let lásek křehkých laskonek, premiantek - "/pra/linek," se stuhami a pentlemi. Labutí slečny, stvořeny z andělské pěny. Spanilé /s/plynutí těl "motýlích marionet," služebnic vášní, pod roztančenou choreografií v pocitovém rytmu životních jevišť. Váž/e/né Rusalky, Sněhurky... V sukýnkách lehounkých. Tiše a ochotně napínají své síly, vypínají se po/na špičkách, k výšinám, až do oblak. Žel kroky, vylučující jakýkoliv chybný pohyb. Virtuozita postavení, graciózně klenuté pózy. Krásné múzy v bílých lodičkách snění, mohou dopadnout na růže s trny.
Slovo balet a baletky v nás vzbuzuje pocity jemnosti, křehkosti, éterické delikátnosti, jakoby baletky ani nebyly z masa a kostí jako my, obyčejní smrtelníci.
Kniha Baletky je přesným opakem. Syrová, drsná, odhalující tu druhou tvář. Místo úsměvu číslo patnáct ukazuje těch pár vteřin na nádech a výdech, které má každá baletka když mizí ze scény. Kniha, i když se nedržela jedné časové linky, měla spád, kapitoly jsou kratinké a spíš jen vykreslují jednotlivé obrazy. Moc se mi líbila zvolená vypravěčská forma, kdy autorka píše ve druhé osobě a všemu tak dodává ještě víc osobitosti . Jako by to vše vyprávěla jen tobě a nikomu jinému. Odhalovala tu krutou pravdu, strhávala divadelní oponu a ukazovala, co vše se skrývá za snem stát se baletkou. Je zajímavé, jak často se na "elitních" školách uchylují k těmto formám: dostali jste se na elitní školu.Budete výjimeční. Teď jste ale NIC.