Bára
Josef Strauss
Někdo chce vidět a nevidí, někdo vidí a nechce vidět, co se děje v jedné ze tříd základní školy.
Přidat komentář
Bára, vymodlená holčička, která doplatila na svou poslušnost a tak byla šikanovaná už od malička. Všemi okolo ní, kteří se dali strhnout. Ve škole panovalo právo silnějšího, kápo třídy rozhodoval o všem a zase na to doplácela Bára. Jak moc mi bylo líto té holčičky, Když se okolo ní něco řešilo, nic se nezkoumalo. Vše bylo jasné a zase to odnesla ona, ač za to nemohla. Lidé jsou často nevšímaví k okolí, starají se jen sami o sebe, protože, co kdyby museli něco řešit. Raději nevidí, neslyší. Přitom někdy stačí tak málo.
Dost jsem se na knihu těšila ač jsem věděla , že to bude drsné téma . Nicméně je to psané tak nějak stroze a nerealisticky , že se mi tomu až nechce věřit. Jako opravdu by si matka nevšimla u své 10lete holky že se něco děje ? Stále by tolerovala roztrhané obleceni, chybějící pomůcky do školy apod..? Učitelé že by se neohradili ve třídy když ji nadávali , neřešili s vedením apod..? Dost pochybností a celé to vrhá prapodivný stín na celou kauzu . Myslím že i na tam malou osobu toho šikanování bylo dost a nejevilo se na ni záškoláctví , zvracení apod..? Taky takové celé divné .. pro mě zklamaní
Styl autora mi až tak úplně nevyhovuje, ale příběh mě celkem pohltil. Sama pracuju ve "zvláštní" škole a číst tohle pro mě bylo psychické utrpení. Přečetla jsem celou knihu na jeden zátah a hledala prostě nějaké světlé místo, nenašla jsem ho. Všichni ti dospělí - rodiče, lékaři, ve škole, okolí - chtělo se mi z nich zvracet. Deset let zbytečného utrpení a nikdo nepojal podezření? Kniha je ohromně silná, ale budí ve mě trochu pocity nelogiky a lhostejnosti. Jsem ráda, že jí mám za sebou a nejsem si jistá, zda si jí chci pamatovat či zapomenout.
Já opravdu nevím. Knihu jsem si koupila na základě komentářů a recenzí a čekala jsem něco víc. Bohužel mě kniha nenadchla, ani jsem ji nedočetla. Pro mě byla kniha nereálná skoro ve všech směrech. Vím, že šikana na ZŠ je (i na SŠ), ale opravdu si nemyslím, že až do takové intenzity, kdy tomu dítěti nikdo nevěří. Možná, až budu mít jednou děti, tak si knihu znova přečtu a budu na to mít jiný pohled. Za mě takových 3,5/10.
Teď jsem knihu dočetla a všechno se ve mně bije, že nevím, jak to všechno popsat. Kniha je tak brutální, tak krutá, že jsem myslela, že ji nedočtu. Nesnáším násilí všeobecně, ale násilí na dětech a zvířatech je naprosto neomluvitelné!!! A ještě Báře ubližují a ponižují ji vlastní spolužáci, stejně staré děti. Nezájem učitelů, kteří neviděli nebo spíš nechtěli vidět, to je naprosto neomluvitelné. Kdo mně ale nejvíc zklamal, byl Bářin tatínek, který než by se ptal proč a jak, tak ji mlátil jako psa. Posledních pár stran už jsem probrečela, už toho na mně bylo moc. Bude mi dlouho trvat, než to vstřebám.
Dlouho jsem váhal, zda se přiznat, že jsem něco takového četl.
Jedna ohavnost střídá jinou, útoky na Báru se stupňují. Velkým otazníkem je mi matka dívky (za mě dost laxní přístup).
Brutální na tom je fakt, že se to skutečně stalo.
Strašně smutný a děsivý příběh, o to horší, že není smyšlený. Věděla jsem o čem kniha je, ale tohle jsem opravdu nečekala. Naprostá lhostejnost okolí něco řešit, je mi z toho smutno. Každý rodič a kantor by si ji měl přečíst.
Tak tohle....
Pro dvě níže komentujici: Ne, není to pritazene za vlasy a ano, skutečně se takove veci deji!
(SPOILER)
Mě to neoslovilo. Šikana je silný a hrozný téma, ale takhle podaný to u mě prostě neuspělo. Podobně jako Nabarvený ptáče. Výčet hnusáren, nic mezi tím, nepůsobí to na mě realisticky. Nikdo z dětí se nenamáhá Báře nijak pomoct, nikdo se nesvěří rodičům? Do toho banda dospělých, kteří si nevšimnou, že se s malou holkou děje něco nepěknýho? Učitelé, sociální pracovníci, lékaři, psychiatři, vlastní otec a milující maminka, nikomu se nezdá být nic v nepořádku, prostě si myslí, že Bára zlobí. To ne, to prostě fakt ne, nevěřím, že by se nenašla jediná osoba. Teda vlastně jedna se našla, ale následně se nechala kvůli hypotéce ojíždět 14letým děckem. Taky paráda.
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle bylo tak přitažený za vlasy, že to ve mně nezanechalo jedinej dojem.
Ale četlo se to svižně, takže dvě hvězdy dávám.
To snad ani není možné, že se tohle mohlo stát a možná stále ještě někde děje. Tak moc krutý příběh. Všichni učitelé i rodiče by si knihu měli přečíst.
Kruté, tvrdé, děsivé a čtivé. Další skutečný příběh od autora, který jen tak nedostanu z hlavy.
Těžko uvěřitelný příběh. Dle autora se tento příběh opravdu stal. O to víc je to šílené, neskutečné, drásající. Po přečtení knihy jsem se vnitřně rozklepala. Je to čtení opravdu pro silné povahy.
Za mě z knihy velké zklamání. V podstatně jen sypání utrpení jednoho za druhým.
Přišlo mi to přitažené za vlasy. Že by si skutečně za 9let nikdo nevšiml?nikdo se nezajímal??ani matka která ji údajně tak milovala???
Velmi mi chyběl nějaký Bářin pohled na věc.co dělala doma,jak se cítila,nad čím přemýšlela..a taky pohled rodičů.
V podstatě jak kdyby Bára žila jen ve škole a rodiče existovali jen když do školy šli.
Mám hrozný problém se do příběhu psaného touto formou nějak osobně zaniteresovat.
Za mě stejne zklamání jako z Vran od Dvořákové.
Kniha vtáhne do příběhu tak neuvěřitelně, že máte pocit, že vše prožíváte s Bárou. Opravdu veliké díky panu Straussovi, že se nebojí předložit čtenářům, takovédrsné příběhy. Je potřeba ukázat lidem, že není vše zalité sluncem. Konkrétně tato kniha by zachránila před šikanou spoustu dětí.
neuvěřitelný příběh, člověk by nevěřil, jak dokážou být "děti" surové a zlé, když si vyhlídkou svou oběť. Rodiče, učitelé, blízcí lidé by měli mít oči otevřené, protože nikdo neví, jestli něco podobného (ne až tak drastického) nemůže potkat vaše dítě
Velice surová kniha o strachu a násilí mezi dětmi ve škole i mimo ni. Přehlížení problémů ze strany dospělých kantorů a strachu svěřit se rodičům. Pro každého kdo má děti často dohánějící až k slzám (představa že by se to mohlo dít i jim). Doufám jen, že v dnešní době by se to již nestalo. Kniha dle autora napsaná podle pravdivých událostí - o to hůř.
Dvakrát jsem musela knihu odložit, neměla jsem sílu číst dál. Střídal se ve mě pocit vzteku a beznaděje, čím vším si musela Baruška projít, kolik let mlčky snášela takový teror a nedokázala se nikomu svěřit.
Bára
Knihy s tímto tématem záměrně nehodnotím. Přijde mi to, vzhledem k tématu, neadekvátní. Řeknu jen, že to bylo velmi, velmi těžké čtení.