Bez dcéry neodídem
Betty Mahmoody , William Hoffer
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/370899/bmid_bez-dcery-neodidem-Zic-370899.jpg
5
1496
1496
Keď si bystrá a energická Američanka Betty brala v najkrajších rokoch života svojho ošetrujúceho lekára, nelákala ju vidina blahobytu na výslní miestnej spoločenskej smotánky. A už vonkoncom sa nedala zviesť iránskym pôvodom svojho partnera. Úprimne ho ľúbila a ani tri roky romantického vzťahu k tomuto amerikanizovanému Iráncovi jej nenaznačili, akú trpkú príchuť bude mať pre ňu moslimský svet, keď ho zakúsi na vlastnej koži. Na konci dovolenky v Teheráne v manželovej rodine zistí, že ju spolu s jej päťročnou dcérkou čaká netušené a absurdné poddanstvo v cudzom ovzduší a v úplne vzdialenej kultúre. Dlhé mesiace jej trvá, kým si v prísnom svete islamu nájde nových priateľov, ktorí jej pomôžu uskutočniť dramatický únik. Povinne zahalená do čádoru, v ukrutných podmienkach vojny s Irakom, prenasledovaná nepochopením, nachádza Betty na svojej dobrodružnej ceste z iránskeho zajatia oporu vo svojej dcérke, bez ktorej by nedokázala žiť.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
Not Without My Daughter, 1988
více info...
Přidat komentář
Je to bezesporu silný,strhující a napínavý příběh.Těžko říct zda Betty mohla byť jen tušit co ji čeká v rodné zemi jejího manžela.Každopádně obdivuji její vnitřní sílu a velkou odvahu.
(SPOILER) Knihu jsem četla několikrát, ráda se k ní vracím už proto, že se Betty podařilo utéct od manžela a jeho rodiny. Smíšené manželství s muslimy je asi vždy problematické, protože sloučit rovnoprávně kultury asi nelze. Jeden vždy musí ustoupit, poslouchat a podřídit se. A muž to určitě nebude. Betty měla štěstí, lidé jí pomohli, dostala se domů i s dcerkou. Ale kolik je žen, které takové štěstí nemělo.
Držela jsem Betty pěsti, aby to všechno zvládla. Islám, válka, na všechno mít svolení od manžela, ani se jí nedivím, že se chtěla vrátit. Zvlášť když musela zůstat v Iránu proti své vůli. Bylo mi líto i těch převaděčů, že žijí v takové bídě.
Ano, četlo se to jedním dechem. Velmi oceňuji, že autorka po návratu do USA založila neziskovou organizaci pomáhající lidem, kteří se dostali do podobné prekerné situace jako ona sama. Trochu líto mi bylo, jaký zmatek měla jako do té doby poklidně si žijící Američanka, když začala v zoufalství volat k Bohu. Kdyby jich bylo v Íránu více k dispozici, zřejmě by rejstřík rozšířila. Ale jak to má teď, když už je po všem?
Tady více než kde jinde platí to, co říkala moje prababička - život píše romány. Tenhle román je neskutečně silným příběhem o obyčejné ženě, která se najednou musí popasovat s nepředstavitelnými nástrahami života v Teheránu a která projevila neuvěřitelnou vůli, odvahu a houževnatost, aby unikla, a navíc aby unikla i se svojí dcerou.
Příběh by si zasloužil trochu lepší zpracování, například vsuvky z minulosti v Americe nejsou do textu zakomponovány zrovna s citem, členění na kapitoly je spíše náhodné a přímé řeči je tu pomálu, ale to všechno zastíní ten téměř neuvěřitelný příběh, po jehož dočtení ve mě zůstává hluboký obdiv k Betty, Mahtob a všem, kteří jim na jejich cestě pomáhali.
Silný příběh. Zvláště pro ženy, které mají děti, takže se do něj velmi intenzivně vcítí.
Miluji příběhy podle skutečných událostí a tenhle mezi ně patří. Připadá mi úžasná Betty, která i potom, co ji Moody vzal dite, dokázala zachovat chladnou hlavu a soustředit se na útěk. Dost obdivuji ji i tu holčičku, která vždy věděla, co nemá říkat. Je pravda, že jsem zjistila, že v mnohém možná Betty celkem přeháněla a je to velmi proamericke (dokonce jsem našla i dokument od Moodyho, kde říka svoji vlastní pravdu). Avšak i kdyby jen většina z toho byla pravda, tak i tak je to velmi silný příběh.
Tuto knihu jsem četla už dávno a od té doby má své neochvějné místo v mé knihovně. Krásný a silný příběh, který si dodnes velmi dobře pamatuji.
Knížka lepší než film, moc smutný příběh. Jsem ráda že se nakonec dostaly přes hranice. Hltala jsem ji jediným dechem.
mám ráda knihy podle skutečné události a ani tato mne nezklamala.. Úžasná, napínavá .. i druhý díl
Jedna z mála knih, které jsem četla několikrát a určitě se k ní zase vrátím. Autorka skvěle popisuje život v Íránu, a její příběh je smutný, hořký i napínavý. Přenese Vás do každodenního života v Íránu, který je pro náš zdejší život vzdálený, nepochopitelný. S filmem se nedá srovnat, pocity popsané v knize ve filmu nevyniknou.
Všechny knihy na toto téma, které ať už jsou nebo nejsou založené na skutečné události sebou nesou hořkost a šokující poznání, že ne všechno je tak, jak by mělo být.
Klasický příběh ženy, která se zamilovala do muže úplně jiné národnosti rozdílných zvyků a náboženství. Samozřejmě mi celou dobu běžela v hlavě myšlenka, proč, vždyť to tušila. Především jsem s Betty a její dcerou měla slitování. Chtěla jsem, aby z toho pekla co nejdřív a úspěšně odešly. Ano, byla to opravdu silná káva. Krásná knížka, kterou by si měla přečíst každá žena. Konec mě úplně rozložil. Ještě dlouho budu tímto příběhem žít.
Pro mě osobně zatím nejlepší kniha, kterou jsem četla.
Po dočtení knihy jsem se ještě pár minut bezmyšlenkovitě dívala na přebal knihy a nemohla jsem uvěřit jak silný příběh jsem právě dočetla.
Svým způsobem Betty nechápu. V tom, že přes všechny pochybnosti co měla přesto odjela. Na druhou stranu nesmírně obdivuji to, jak se poprala s životem v Teheránu a hlavně jak se jí nakonec podařilo uniknout.
Knihu bych zařadila snad i do povinné literatury. Jen mě utvrdila jak je islám odporné a do budoucna i velmi nebezpečné náboženství, které je naprosto neslučitelné s křesťanskými tradicemi.
Kniha je velmi čtivá a zajímavá. Přesto jsem ji nedokázala přečíst rychle. Je to moc silná káva. Vždycky když jsem četla něco například o životě či útěku z koncentračního tábora, obdivovala jsem kolik duševních sil člověk potřeboval. Tady to bylo stejné, o to silnější, že hlavní hrdinka nebojovala jen za sebe ale také za svou dceru a díky tomu byla celá situace pro ni těžší. Popis života v Íránu je pro člověka z našeho kulturního, společenského i hygienického prostředí opravdu děsivý.
Soudit hlavní hrdinku ve stylu ,,co čekala" mne, a myslím nikomu nepřísluší. Samozřejmě že z našeho pohledu to vypadá, že to byl nerozum tam odjet, podle mnohých vůbec mít takový mezikulturni vztah, ale každý člověk jde životem vlastní cestou různým způsobem, s různou motivaci a s různými zkušenostmi a soudit můžeme zpětné pouze cestu vlastní neboť pouze k té známé všechny souvislosti.
... tyhle příběhy a osudy jsou téměř stejné. Jakmile žena přikývne na cestování do domoviny této kultury, život se rázem obrací, a těžká se cesta zpátky. A stejně se ty ženy nepoučí.
Jeden z nejsilnějších příběhů podle skutečné události, který se dočkal filmové adaptace. Odvaha hlavní hrdinky a autorky v jedné osobě je dechberoucí a inspirující a psát sáhodlouhé rozbory této knihy je pro mě nyní zbytečné. Kniha je zkrátka skvělá. Čemu se však v příspěvku věnovat lze, je rozbor jednání a motivů hlavních aktérů a jejich spouštěcích mechanismů. Tvrzení, že to vše šlo čekat a autorka si nezaslouží jakékoli sympatie je velmi zkratkovité. Základním východiskem je smíšené manželství (smíšené ve smyslu kultur) a snaha udržet si minimální kulturní spojení s vlastí ze strany Moodyho. Tato snaha vyústila ve frustraci a následný návrat do Íránu způsobil kulturní šok pro samotného příslušníka dané kultury a došlo k obnovení vazeb a konečnému "zapadnutí" na základě kulturních atributů jako jazyk, hudba, jídlo, známé tváře, podnebí atd. Toto je jedna ze základních potřeb každého člověka a při jejím nedostatku dochází k silné frustraci. V tomto případě však pod vlivem nových pořádků započala radikalizace, která byla podpořena znatelně nižší životní úrovní rodiny oproti jejich pobytu v USA. Dalším mezníkem je poté vnitřní rozdvojení, kterému čelí téměř každý kdo vyrůstá či alespoň obecně žije na pomezí dvou kultur (není nutná přílišná odlišnost kultur, uplatní se i rozpolcení například mezi Českem a Francií). Zde se objevuje pocit odcizení i v nově objevené kultuře a nastává kulturní "kocovina" a subjekt se cítí být osamocen. Tyto niterné rozpory můžou následně přejít do agrese, uzavřenosti či depresí coby doprovodného příznaku. Dané zavrženíhodné chování a jednání manžela paní Mahmoodyové není definičním prvkem íránské, ani islámské kultury a dochází k němu z niterných pohnutek. Tyto nemají v žádném případě chování omlouvat, ale naopak pochopit a se zdravou mírou rozumu jej odsoudit. Proto paní Mahmoodyová nemohla toto jednání očekávat a její odvahu vnímám jako vzedmutí sil, o kterých možná sama nevěděla, že je v sobě nese. Kniha by mohla sloužit jako varování pro každého (!), aby v případě volby partnera skutečně uvážil, zda jej doopravdy zná. Zároveň je nutné odmítout myšlenku protiislámské agitace, která tuto knihu často zneužívá. Na světě bohužel stále dochází k podobným případům, bez ohledu na zemi či kulturu a tato kniha by měla být majákem naděje a inspirací pro všechny, kdo si podobnou hrůzou prošli.
Co vlastne cekala? Scenar je temer vzdy stejny a ty zenske si nedaji rict.. Knizka byla ctiva, ale nebylo mi Betty lito.. Lito mi bylo jedine Mahtob, ktera s rozhodnutim obou rodicu tezko mohla neco delat
Uf, tak toto byla síla! Normálně mám knihu přečtenou za pár dní. Tuto jsem si však musela dávkovat postupně. Jednak se mi nečetla dobře a taky mi chvilkama bylo skoro zle z některých scén a popisů místního prostředí a kultury. Když si člověk uvědomí, že tento svět není jen v knize ale opravdu existuje ... o to vic jsem vděčná, v jakých podmínkách žiji.
Na druhou stranu jsem si trochu klepala na čelo, že s ním Betty do Íránu odletěla. Vždyť přece tušila, co ji tam čeká... ano, chápu, že to nebylo jednoduché rozhodnutí. Avšak divím se, že proti tomu celkově nikdo nic moc nedělá ????
Poslední část věnovaná útěku byla dost napínavá, to jsem naopak nechtěla přestat číst a dočkat se už konečně toho šťastného konce.