Bez dcéry neodídem
Betty Mahmoody , William Hoffer
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/370899/bmid_bez-dcery-neodidem-Zic-370899.jpg
5
1496
1496
Keď si bystrá a energická Američanka Betty brala v najkrajších rokoch života svojho ošetrujúceho lekára, nelákala ju vidina blahobytu na výslní miestnej spoločenskej smotánky. A už vonkoncom sa nedala zviesť iránskym pôvodom svojho partnera. Úprimne ho ľúbila a ani tri roky romantického vzťahu k tomuto amerikanizovanému Iráncovi jej nenaznačili, akú trpkú príchuť bude mať pre ňu moslimský svet, keď ho zakúsi na vlastnej koži. Na konci dovolenky v Teheráne v manželovej rodine zistí, že ju spolu s jej päťročnou dcérkou čaká netušené a absurdné poddanstvo v cudzom ovzduší a v úplne vzdialenej kultúre. Dlhé mesiace jej trvá, kým si v prísnom svete islamu nájde nových priateľov, ktorí jej pomôžu uskutočniť dramatický únik. Povinne zahalená do čádoru, v ukrutných podmienkach vojny s Irakom, prenasledovaná nepochopením, nachádza Betty na svojej dobrodružnej ceste z iránskeho zajatia oporu vo svojej dcérke, bez ktorej by nedokázala žiť.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
Not Without My Daughter, 1988
více info...
Přidat komentář
Nejdříve jsem viděla film, pak teprve následovala kniha. Dost jsme o tomto díle doma diskutovali- nejen s partnerem, ale i s dětmi. Emoce s námi asi v době čtení mávaly se všemi. je prapodivné, že s každým jinak. Já a partnerova dcera jsem hájily myšlenku - vše pro ochranu a štěstí dětí, mužská část rodiny- partner a moji synové razili teorii o jakémsi IQ té manželky a maminky, která se ( ale z lásky k manželovi ) na tuhle cestu sama a dobrovolně vydala.
Je to těžké a nelze Betty jednoznačně odsoudit . Pokud bychom museli tento problém řešit, kdoví, jak bychom se k tomu postavili. A rozhodně ji nelze odsoudit slovy, že byla hloupá. Chtěla rodinu, chtěla doma klidnou a mírumilovnou domácí atmosféru, kde by se žilo dobře všem - byla naivní, byla zamilovaná... a naštěstí to všechno dopadlo dobře. Ne vždy čeká tyhle dívky a matky takový dobrý konec.
Velmi poutavý, napínavý a emotivní příběh plný odhodlání, bolesti, zklamání a lásky ke své dceři. Myslím, že k samotné knize není ani třeba co dodávat, utrpení, kterým si hrdinka se svou malou dcerou prošla mluví za vše. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Autorka je pro mě obrovskou hrdinkou.
Co dodat? Kniha čtivá a poučná,zřejmě míchání kultur a náboženství je obtížné.Jiný kraj,jiný mrav.
Do tejto knihy som sa púšťala s nechuťou. Hoci som nemala chyť, hrozne ma rozčuľovala, že som sa jej ešte ani nedotkla. Prečítala som. Plakala som.
Knihu jsem vlastně číst nechtěla, toto téma nevyhledávám, film jsem neviděla. Knihu jsem si půjčila na doporučení a naprosto mě uchvátila. Bylo pro mě trochu těžké se prokousat jinou kulturou/zvyky/dobou o které jsem nic nevěděla, ale byla jsem naprosto vtažena do děje a výsledkem bylo, že bych se měla více "doučit" co se kdy kde řešilo, stalo. Ze začátku jsem nechápala jednání hlavní hrdinky, proč se vůbec se do té situace dostala. Kniha by měla být povinnou četbou. Přestože je knížka starší, téma je stále více aktuálnější.
Příběh byl velmi napínavý až do samého konce. Autorka má vynikající popisný talent, díky kterému může mít čtenář často pocit, že sedí uprostřed Íránu a prožívá celou tu hrůzu také. To, že Betty Mahmoody popisuje skutečné události, činí z celé knihy ještě děsivější dílo. Počtení to není opravdu příjemné, ať už kvůli tragickému ději, nebo kvůli detailnímu popisu života ve velmi necivilizované zemi. I v tomto díle se však najdou krásné a světlé momenty, díky kterým se dá čtení hravě zvládnout.
Dlouho jsem se k této knize odhodlávala, protože jsem věděla, to nebude úplně snadné čtení. Jako matku mě tyto příběhy vždy velmi zasáhnou (obzvlášť ty podle skutečné události). A až na pár slabších míst jsem byla naprosto vtažena do příběhu a závěr jsem prostě musela dočíst na jeden zátah.
Kniha mnohem lepsi nez film... :) obdivuji zeny ktere zaziji to co autorka knihy
Výborně napsaná kniha. Vše bylo tak úžasně popsáno, že mi fantazie jela na plné obrátky, že jsem měla chvílemi pocit, že příběh prožívám s autorkou.
Zeptat už se bohužel nemůžu, ale moc by mě zajímalo, proč mi v době puberty mamka strčila do ruky tenhle román. Opravdu byla přesvědčená, že mě děj chytne a kniha se mi bude líbit? Nebo mě prostě chtěla varovat, naznačit, že existují ideologie, kterým se mám vyhýbat? Ať je to jak chce, příběh o mezikulturním střetu civilizované ženy, co neprozřetelně skončí v pavučině takřka středověké, mě dokonale uchvátil a naučil mě ostražitosti vůči (nejen) náboženskému fanatismu. Díky, mami, a Vám také děkuji, Betty Mahmoody... Další kniha, kterou musím za 10-12 let přimět přečíst dcerku.
Pohlední muži s uhrančivýma očima, kteří se v západním světě chovají civilizovaně v souladu s kulturou, ve které právě žijí. Po návratu do svého prostředí se mění v majitele žen, podle kultury a náboženství, kam se vrátili. Kolik takových příběhů už bylo popsáno, zfilmováno a přesto se ženy nechají přestěhovat do neznámého světa. Pak většinou není východisko. Stále se opakující příběhy.
Zdrhnout íránskému manželovi, a ještě k tomu s dcerou, to je samozřejmě na fatwu a následné spravedlivé znásilnění ze strany bratranců a prastrýců, jak se na slušnou a konzervativní šíitskou rodinu sluší a patří!
Betty to prostě nevychytala. Odjet z USA do Íránu, kde se právě rodí teokratická diktatura, to už od začátku nemohlo dopadnout dobře. Úprk přes hory do Turecka byl proto takřka zázračnou událostí. Značka bestseller je zcela zasloužená.
Knihu jsem četla v průběhu let několikrát a velmi bych ji doporučila všem ženám, které chtějí žít s někým v jiné kultuře :-(((
Naprosto skvělá kniha! Nemohla jsem se odtrhnout, dokud jsem ji nedočetla.. Příběh je velmi mrazivý, bohužel tohle je realita..
Rozhodně knihu doporučuji..
Už je tomu drahně let, co jsem zalezlej pod kobercem, hladov jako o ramadánu, četl tohle strhující drama/dobrodružství naivní holky, která se přerodila na drsnou ženu a pokořila íránské hory a debilitu a hlavně zlobu místních, do ručníku zabalených, obyvatel.
Tak asi jsem cetla jinou knihu, nez autorka komentare prede mnou, protoze kniha je vsechno jen ne nudna. Ono se hned nemusi strilet nebo dramaticky utikat pres hranice, presto tam to drama celou dobu je - a poradne. Myslim, ze toto je jedna z prvnich knih, ktera u nas na podobne tema vysla, cetla jsem ji poprve kdysi davno v devadesatych letech a nedavno se k ni vratila znovu. Pri me prvni cetbe pro me otazka smisenych manzelstvi a stretu kultur byla necim neznamym, dnes uz jsem se na urcite veci divala jinak. I kdyz zapletku knihy znate, kniha se stale cte dobre, zaujal me jak popis zivota v Iranu, tak (jakkoliv kratke) "vedlejsi pribehy" - osudy dalsich Americanek, ktere s zivotem v Iranu smirily. Vedle silneho pribehu vas kniha vtahne svoji atmosferou. Doporucuji k precteni.
Z úcty k žene, ktorá si prežila hrôzu opísanú v knihe dávam aspoň 2 *. Avšak z pohľadu čitateľa ide o veľmi nudnú knihu, dej takmer žiadny, jedine posledných 50 strán knihu ako tak zachránilo..
Nejdříve viděn film se Sally Field v hlavní roli. Kniha se četla jedním dechem. Byla strhující a přímo pohlcující. Není to vždycky procházka růžovým sadem, když si žena vezme za manžela cizince a má s ním dítě. Dobré svědectví o tom, co se může přihodit. Bohuže se to taky stává, což je hrůza. Stále jsou na světě místa, kde ženy nemají stejná práva jako muži. Tak se z pěkné exotické dovolené může stát vězení. Muslim bude pořád muslimem. Je to v nich hluboce zakořeněné a nedá se to předělat. Ale láska rozum zatemňuje.
Uuuf. Tak srdceryvný příběh, který je umocněn tím, že je pravdivý, jsem snad ještě nečetla. Život Betty je názorným a odstrašujícím příkladem pro mnohé další ženy, kterým by snad hrozilo něco podobného. Je ale těžké soudit její rozhodnutí, vydat se do Íránu. Veškeré její pohnutky a jednání jsou pro mne jako pro ženu pochopitelné.
Čím víc bylo vyprávění dramatičtější, tím spíš se mi nedařilo knihu odkládat a četla jsem až do pozdních nočních hodin, jen abych se dozvěděla víc. Konec jsem radostí obrečela. Betty i Mahtob se konečně dostaly domů, do Ameriky a mohly šťastně žít, ač si myslím, že strachu z toho, co prožily, se asi nikdy nezbaví.