Bezfarebný Cukuru Tazaki a roky jeho putovania
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218707/bmid_bezfarebny-cukuru-tazaki-a-roky-jeh-218707.jpg
4
1158
1158
Tridsaťšesťročný Cukuru Tazaki pracuje v istej tokijskej železničnej firme ako architekt staničných komplexov. Na večierku u svojho nadriadeného ho zoznámia so Sarou Kimotovou, zamestnankyňou cestovnej kancelárie. Stretnutie vyústi do vzťahu, čo spôsobí v Cukuruovom živote radikálnu zmenu. Cukuru sa Sare zdôverí so zážitkom, pre ktorý pred šestnástimi rokmi stratil dôveru v ľudí, a vďaka nej sa zbavuje nechuti komunikovať s okolím a väzenia samoty. Porozpráva jej o päťčlennej partii z gymnázia, v ktorej strávil najkrajšie roky mladosti, až kým ho z nej nečakane a definitívne nevylúčili. Saru udivuje, že Cukuru nepátral po príčine takého radikálneho skutku, hoci mu strata priateľov spôsobila veľkú traumu, a nabáda ho, aby ich navštívil a požiadal o vysvetlenie. Cukuru sa rozhodne prelomiť mlčanie a postaviť sa zoči-voči minulosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , Slovart (SK)Originální název:
Šikisai wo motanai Tazaki Cukuru to, kare no džunrei no toši / 色彩を持たない多崎つくると、彼の巡礼の年, 2013
více info...
Přidat komentář
Mám ráda Murakamiho knihy, ale tahle patří k těm slabším. Příběh obsahoval řady zajímavých myšlenek a důležitých témat, které jsou velmi pěkně vysvětleny na konci knihy. Nicméně Cukuru a celkově zpracování mě tentokrát tolik nebavilo.
První kniha od Murakamiho. Bylo zvláštní ji číst, nebudu lhát některé pasáže jsou zdlouhavé, stalo se mi, že jsem i něco přeskočila.
Nevím jak to popsat, ale kniha ve mě něco zanechala a přemýšlím nad tím co přesně.
Některé věci se mi nelíbily, některé měly hlubší smysl, který dodal impuls k zamyšlení. Hlavní postava mi vůbec neprirostla k srdci, celkově ty postavy byly takové zvláštní, možná je to tím, že asijskou literaturu moc nemusím, možná mají lidé v Japonsku takové povahy, charakter, kdo ví.
Jsem ráda, že jsem si to přečetla, nemůžu říct zda si ještě něco od Murakamiho přečtu, ale ta kniha mi svým způsobem něco předala.
Téma bylo zajímavé, příběh se četl dobře. Některé pasáže byly na můj vkus zdlouhavé, někdy mi vadilo prolínání reality s fantazií... Asi nebudu úplně skalní fanoušek Murakamiho tvorby, nicméně musím ocenit, že jsem v této knize vnímala Kafkův vliv na Murakamiho, neboť hlavní postava, která vůbec nepátrá po tom, proč se něco děje a nechává vše uhnít, je vyloženě svým charakterem typická pro Kafkovu literaturu (teda dle mého :). Velmi povedený byl doslov, který mi pomohl pochopit některé souvislosti v Japonském uvažování.
Příběh o sebepřijetí, lásce, nedorozumění, ztrátě, návratech, strachu, hledání sama sebe a podceňování se. I když je to jeden z novějších děl Murakamiho tvorby, je rozhodně nadčasové a určitě v Cukuru Tazakovi najde každý něco svého. Neskutečně se mi to líbilo!
Miluji knihy, ktere maji hloubku. V teto jsem se topila.
Miluji pribehy, ve kterych se autor nimra v dusi, pribehy, ktere jsou plne citu, psychologie, a pritom psane tak "jednoduse."
Od Murakamiho jsem pred par lety cetla Podivnou knihovnu, a uprime si uz nevzpomenu, o cem kniha byla, matne si vsak vzpominam, ze jsem ze cteni mela podivne pocity, a ze by jsem tuto knihovnu asi hodne nerada navstivila. No ale tak asi to splnilo zamer :-)
Ale zpet k teto knize, o ktere si troufam tvrdit, ze kdyz se me zeptate za par let, o cem kniha byla, tak jsem schopna Vam pribeh prevypravet.
No, a samozrejme jsem momentalne tak nadsena, ze si vybiram dalsi dila tohoto autora, ktera se v budoucnu chystam precist. urcite si dam pauzicku, aby si toto prave doctene dilo mohlo najit mistecko a hezky si v te me cteci mysli usednout a zabydlet se tam, a ja ho mohla jeste nejakou tu dobu vstrebavat.
Takový klasický Murakami. Poklidné vyprávění o životě jednoho japonského mladíka, plné úvah a rozjímání. Příjemné čtení. 75%, 25. 5. 2024.
Ačkoliv Norské dřevo a Kafka na pobřeží mne zasáhly asi o něco více, je Bezbarvý Cukuru Tazaki taktéž zajímavým dílem, které mi přineslo témata a podněty k zamyšlení.
Autor se tu věnuje tématu mezilidských vztahů, konkrétně mezi přáteli. Tomu, jakým nečekaným směrem se přátelství mohou vydat a jak hluboce může člověka zasáhnout vyloučení ze skupiny přátel. Ač se důvody, proč k událostem došlo, dají sepsat na několik stránek, autor tu záměrně vykreslil cestu našeho hlavního hrdiny - cestu, jak se postupně srovnává s událostmi. Jak prožívá určité emoce, jak hledá sám sebe ve vztahu k jiným lidem. A také jaké mohou být následky.
Hlavního hrdiny mi bylo líto. Emoce, které prožívá v souvislosti s vyloučením ze skupiny přátel, byly podle mne zcela legitimní a chápala jsem, odkud a proč se to v něm bralo. V tomto ohledu si mne asi kniha připoutala - protože Cukurovo prožívání některých emocí mi bylo povědomé či blízké.
Nevím, mne tohle lyrické nimrání se v pocitech z Murakamiho pera prostě baví.
Cukuru mně hodně bavil. Jen tak na něj nezapomenu. Po Honu na ovci, která je super bláznivá, až teď u této knihy chápu tu oblíbenost Murakamiho. Kniha ve mně probudila navíc velkou chuť navštívit Tokio.
Murakami vypráví příběh o tom, jaké podvědomé vzorce chování vůči druhým lidem zaujímá člověk, který je někým blízkým hluboce zklamán a zraněn, nadto zbaven možnosti proniknout pod příkrov mlčení, a tak ponechán v nevědomosti. Pro mladého člověka třaskavá směs se smrtícím potenciálem. Současně je však podceňována schopnost čtenáře tuto zjevnou souvislost pochopit, a tak se Murakami v určité fázi příběhu uchyluje k naivním a repetitivním návodným dialogům mezi hlavním hrdinou bezbarvým Cukuru a jeho starší (jak jinak) partnerkou (kdo jiný by mu to tak krásně vysvětlil). Cukuru sám sebe vnímá téměř coby antihrdinu, prázdnou formu bez obsahu a bez barvy. A je mi tím nadmíru nesympatický, v 35 se Murakamiho postava chová jako nevyzrálý ňouma, který je veden svou přítelkyní, jež se v této roli chová panovačně a vševědoucně. A ten ňouma poslouchá jak malé děcko. Uvědomuji si ale, že je to japonský román. Hlavní hrdina je mladý Japonec, který má práci svých snů, je finančně zajištěný a samostatný, a přece není schopen navázat plnohodnotný vztah neřkuli založit rodinu. Mladý japonský muž své doby?
Na druhou stranu se mi líbilo mysteriózní intermezzo s klavíristou Midorikavou v roli jakéhosi Chárona, který vnímá lidi skrze jejich barvy... a tak jsem s napětím čekala, jak se vybarví bezbarvý Cukuru. Murakami postavil Cukurovi do cesty několik kritických momentů, objasnění jejichž příčin pohánělo nejen Cukuru v jeho konání, ale i mě ve čtení. Vysvětlení jsou přitom nakonec téměř lakonická. Murakami neopomene (jako obvykle) zakomponovat do roviny mystických prožitků ani sexuální projekce. Murakami umí velmi dobře psát, přece mě některá jeho díla navýsost iritují. Existenciální román o Cukuru Tazakim, jeho 4 přátelích, potažmo japonské společnosti, kde jedinec i v davu vypadá a cítí se sám, sem do určité míry patří taky. Je to nicméně, přese všechny tyto iritanty, zajímavé čtení. I ten otevřený konec ponechává (japonskému) čtenáři naději.
Kniha mě bavila - byť v této knize takřka chybí Murakamiho surrealistická linka, přesto je příběh kvůli tajemství z minulosti napínavý. Hlavní postava je velmi zajímavá, byť poměrně nepřístupná a čtenář si k ní obtížněji hledá cestu. S průběhem děje jsem byl velmi spokojený, kniha mě bavila, nicméně (a s tím se shoduji s některými komentáři níže) se mi příliš nelíbil konec, který docela pokazil můj dojem z celé knihy. Každopádně si cením doslovu, který spoustu věcí vysvětlil. Po dočtení musím nicméně uznat, že toto je jedna z těch horších knih autora.
bezbarvý cukuru tazaki a jeho léta putování musí být jedna z mých méně oblíbených děl od murakamiho. kniha jako taková se mi četla rychle, a to sice díky tajemnu a celé záhadě okolo tazakiho minulosti. konec pro mě ale představoval velký antiklimax. hodně otázek zůstalo nezodpovězených, hodně dějových odboček nerozvinutých... dokážu si představit, že to byl záměr a zrovna jako tazaki má ve svém životě velké nejasnosti, tak i čtenář se potýká se stejným osudem. na díle se mi nejvíce líbila myšlenka nevyřešené minulosti a touha po uzavření míru se sebou samým
Zajímavá cesta, kdy se hlavní postava vypořádává s minulostí. Murakami dokázal skvěle vykreslit různorodé charaktery postav, se kterými protagonista přichází do styku. V pár pasážích se tu objevuje Murakamiho klasická mysteriózní část, kdy nás dostává do nejistoty, zda se jedná o skutečný svět či nadpřirozeno.
Zaujal mě vývoj postav, který částečně nechává autor na nás, nechává prázdná místa, která postrádají buď kontext kvůli časovému skoku či prázdnotu, která je opět čistě charakteristická pro autora. Samota, nejinakost, hledání smyslu života a sebe samého, orientace ve světě plném reálných i nadpřirozených záhad.
Autor provází čtenáře cestou na které ho vždy něco překvapí, zároveň se jedná pro Murakamiho možná o mírně optimističtější knihu, která nese i spoustu motivačních pasáží skrze příklady protagonistovo potýkání s problémy, ať už s ostatními, tak se sebou samým.
Na samém nejhlubším dně duše to Cukuru Tazaki konečně pochopil. Že totiž lidská srdce nepojí vjedno jen mír a harmonie. Že je spíš mnohem hloub dokážou propojit jejich vzájemné rány. Vzájemné bolesti a vzájemná křehkost. Nemůže být ticha bez bolestných výkřiků, není odpuštění, pokud po zemi netekla červená krev, není smířlivého přijetí, pokud jsme předtím nezažili krutou ztrátu. Přesně tyhle věci totiž leží v kořenech každé opravdové harmonie a míru.
Pro mě osobně hrál Cukuru Tazaki všemi možnými barvami i odstíny. Murakamiho "reálný" svět jsem hltala. Jediný problém mám s jeho snovými pasážemi, ty jsou na můj vkus jednoduše obtížně stravitelné.
Od autora jsem četla již několik knížek a pravděpodobně jeho styl není úplně pro mě... Nicméně musím říct, že tento titul mě oslovil asi nejvíce ze všech. Téma nevyřešené minulosti, kterou si neseme i do budoucnosti, mi přišlo zajímavé a k zamyšlení.
“Tu podprsenku ti taky koupila maminka?”
Pretože správne porno musí mať porno
aj dialógy!
Ja nie som puritán, práve naopak, sex mám v knihách rád, pretože patrí k životu (Henry Miller), prípadne keď slúži ako východiskový bod originálnych výjavov (Clive Barker).
U Murakamiho mám ale pocit, akoby tie sex scény písal panic. To zaprvé. Zadruhé je nanajvyš smiešne, keď pohlavie používa ako oslí mostík k nedomyslenému mysticizmu, prípadne lacnej ezoterike.
Čítal som od neho predtým len Nórske drevo a fakt sa mi tá kniha páčila. Prvoplánovo pornografická bola (trinásťročná študentka to už nemohla vydržať, tak vylízala učiteľku klavíra), ale mala fajn postavy, aj fajn atmosféru.
Tsukuru má len nesympatické postavy. Atmosféru naznačuje niekde medzi drahými obchodmi, OVB a pálením vonných sviečok.
Protagonista sa dookola prekvapene táže na všetko, čo mu bolo kedy povedané, a keď už v závere myslíte, že to nebola chyba (hlúpa a repetitívna), ale nejaká povedzme charakterová črta, tak to začnú robiť aj ďalšie postavy.
Autor používa metafory, ktoré vzápätí sám vysvetluje. Doslovne!
“Fenomén šesťprstosti.”
Že chýbajú odpovede tomu nevyčítam, to bol práve klad. A chápem, čo čím Murakami sledoval.
Ale všetky tie prostriedky, ktoré k dosiahnutiu cieľa používal, boli krajne nesympatické, v erotických scénach tomu chýbala súdnosť a nemá to proste žiadnu hĺbku. Brak proste.
Cukuru mě velmi oslovil a žil se mnou ještě pár dní po přečtení. Ačkoliv děj klidně pluje, byla jsem v napětí z toho, co odhalí za pravdu. Jsem ráda, že jsem po knize sáhla.
Nejštědřejší Amorova nabídka pro Cukuru Tazakiho s drobným Murakamiho háčkem – expres jízdenkou na cestu zpátky do života :-)
Je to klasicky dobry Murakami:
-je tu tajemno
-je tu vykresleno nasili
-je tu sex
-je tu laska
-je tu nesnesitelna lehkost byti
-neni tu konec, co clovek ceka :D
Štítky knihy
přátelství Japonsko japonská literatura psychologické romány samota melancholie hledáni sebe samaAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování je kniha, která se ke mne dostal v době, kdy jsem se cítil zavalený každodenním stresem. Její čtení mi poskytlo protiklad k tomu, co jsem zažíval v životě. Pomalé tempo vyprávění pro mne bylo doslova balzámem na duši.
Příběh neobsahuje téměř žádné bizarnosti, což pro Murakamiho není zcela typické. Mně osobně to vyhovovalo, protože jsem se dovedl lépe vcítit do hlavní postavy a neztrácel jsem se v mnohdy obtížně srozumitelné symbolice. Navíc jsem si moc užil krásné dialogy mezi postavami.
Podle mého názoru Murakami vyniká právě v okamžiku, kdy se oprostí o symbolů a soustředí se na mezilidské vztahy. To pak dovede v několika větách krásně vystihnout něco hlubokého a tím mne osloví. V této knize to byl okamžik, kdy se Cukuru Tazaki vyrovnává se svou minulostí a kdy přijme, že lidská srdce nepojí vjedno jen mír a harmonie, ale spíš mnohem hloub je dokážou propojit jejich vzájemné rány. Přesně takto to cítím.
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování je kniha, která se k vám musí dostat ve správném okamžiku. Jinak okolo propluje a neosloví vás. Pokud se ovšem trefíte, tak dostane zdánlivě "obyčejný", ale krásný příběh. Knihu bych doporučil čtenářům, kteří mají rádi příběhy o vztazích mezi lidmi. Dávám plný počet hvězd, protože tohle kniha, ke které se jednou určitě vrátím.