Bezfarebný Cukuru Tazaki a roky jeho putovania

04.05.2015

Já mám Murakamiho ráda, ráda s ním vařím :-) a poslouchám hudbu :-), taková odechovka. Tuhle knihu jsem přečetla zrovna v tom pro mne správném období a její obsah mi velmi pomohl. Jakoby ji napsal Murakami pro mne, byla jsem podobný Cukuru, naštěstí už nejsem :-). Já měla roky pocit, že jsem kamarádům křivdila, než jsem se dozvěděla, co za podlosti mi za zády prováděli a hrozně rychle jsem se tak se situací vyrovnala a jsem mnohem spokojenější člověk. :-). Ještě teď mně běhá mráz po zádech.brrr. Jinak mýmu oblíbenýmu Konci světa a Kafkovi se to nevyrovná, ale taky dobrý..

Bol to môj prvý Murakami. Nepoznám tak dokonale japonskú kultúru (teda vlastne skoro vôbec), ale z tých pár japonských filmov, ktoré som videla na mňa vždy dýchla tá prázdnota, beznádej, prežívanie bez emócií alebo ich zúfalé potláčanie, bezcieľnosť... a táto moja prvá Murakamiho kniha do tohto "konceptu" úplne zapadla. Nedostalo sa mi to však pod kožu... Nenaplnilo ma to žiadnou emóciou. Významným pozitívom tejto knihy je pre mňa potvrdenie skúsenosti, že veci málokedy sú také, ako vyzerajú :) A ostalo tam pre mňa niekoľko otvorených vecí, ktoré v bežnom živote až také otvorené nezostávajú. Pripadá mi to, akoby si Murakami viditeľne (a neotrelo) nechával priestor na ďalší diel.

29.04.2015

Toto som vzdala. Možno nabudúce.
Jeho Norske drevo je neprekonateĺne

23.04.2015

Ne nemohu se tu rozpovídat, že kniha je špatná, není, je to báječná kniha. Jsem ten kdo neměl rád IQ a tak je tohle kniha co mi sedne. Je to tak podobné norskému dřevu, líbí se mi to moc a upřímně, když se ocitnete bez přátel a máte pocit že jsem skoro průhlední, je vám nanic a pak jdete a najdete sám sebe, světlo na konci tunelu a svůj nový start, tak to je přece to o co jde ne. Jednoduchá story, fajnová kniha, trhněte si kritici, mě se to líbilo hergot ;)

16.04.2015

Murakami svým zpusobem stejný a přece opět jinak výtečný.Trošku mi to připomnělo Quentina Tarantina s jeho Pulp Fiction,po kterém většina film.veřejnosti čekala další filmové šlágry.Přišlo rozčarování z očekávání a zklamání s Jackii Brownovou,přitom je to film dnes již zaslouženě ceněnější,než v době vzniku,ale to už je samozřejmě minulost,mužeme v ní už jen pátrat jako Cukuru,který se s odstupem času také dívá na vše jinýma očima.Podobně je to i s touto knihou,kdo očekává mystický realismus,ano není tu v takové míře,ale to není zase tolik na škodu.Pokud se považujete za fanoušky H.M.nebude vám to vadit,jako třeba i opět pro někoho nepochopitelný otevřený konec.Cožpak už lidé ztratili nadobro fantasii,vše podstatné je tam řečeno.Svým zpusobem smutné,stejně jako postavy v Murakamiho knihách.V Japonsku panují dosti jinačí poměry,s tím je nutno nahlížet na postavu bezbarvého,naopak něco je stejné všude na světě,ty Japanoidně-západní prolínačky autor skloubil zase s lehkostí.Komunikace,otevřenost,nevyřčená přání,nevědomky udávání směru osudovosti jiných našimi pohnutky.Kde je pravda,jak je to ve skutečnosti,dá se zjistit černobílost a nezustat bezbarvým ? Kam směřuju,kam jdu,jak dlouho budu ? Haruki to má odpozorováno,jen tak dál,jde vám to moc hezky.

29.03.2015

Bezbarvý Murakami, vyšisovaný děj a vykrádání sebe sama. Ne vždy je dobré podlehnout nakladatelskému tlaku a rok co rok chrlit nové a nové příběhy. Po dechberoucí románové fresce 1Q84 tak přichází rozčarování. Apatický Cukuru a jeho balvan z minulosti se sice místy drolí do zajímavých odboček, tentokrát je to ale hodně málo. A o useknutém / ošizeném konci je pravděpodobně lepší pomlčet. Do budoucna by to chtělo zvolnit literární tempo, příběhy lépe komponovat a hlavně přijít s něčím novým...

04.03.2015

Tentokrát jsem v hodnocení mírně nespravedlivá, protože nejnovější Murakamiho kniha je rozhodně lepší než jeho sáhodlouhé opusy ´Kronika ptáčka na klíček´ nebo ´1Q84´. Omezenější formát i konflikt zkrátka autorovi svědčí, jelikož má nepopiratelné sklony k bezbřehému grafomanství - na rozsahu necelých 300 stran se ale dají ještě jeho exkurzy do zdánlivě nesouvisejících proudů vědomí a vyprávění považovat za smysluplné vzhledem k celkovému vyznění. Koho už omrzel spisovatelův sklon k patosu a sentimentu (už jenom ty nadbytečné důrazy kurzivou; natož když dojde na sebelítost hlavního hrdiny, která nemá daleko k ufňukanosti protagonisty ´Norského dřeva´), toho však nový román dvakrát nepotěší. Stejně jako se nezavděčí tomu, kdo preferuje jeho bizarnější zápletky čerpající z východních motivů. Text je ale naštěstí alespoň podstatně sevřenější a koherentnější než předchozí česky vydané tituly, aniž by se vzdával obvyklé nedořečenosti a unikavosti.

18.01.2015

"Neexistuje pokoj bez výkrikov utrpenia, neexistuje odpustenie bez krviprelievania a nie je prijtie bez cesty s bolestnými stratami."
Cukuru Tazaki je len pre pokročilých Murakamiovcov. Výstavba deja nie je určite taká silná ako v 1Q84, alebo Vtáčikovi na kľúčik, no Cukuru zdieľa ten nezabudnuteľný štýl písania, ktorý ocenia len jeho prívrženci. Cukurové subjektívne vnímanie sveta je zo začiatku opisované ako život introvertného otaku, ktorý viac stráca než získava. Pitvanie sa v minulosti však ukáže, že jeho pocity nezodpovedajú realite. Toť apel na hocikoho z nás, kto v živote pochoval niečo nevypovedané a vláči ťažobu niekde hlboko v sebe. A ak by sme brali knihu ako monument tohoto stavu - tak kniha nie je na zahodenie.

28.11.2014

Hovorí sa, že aj majster tesár sa utne. V tomto prípade mal asi zaviazané oči a v ruke namiesto dláta gumenú kačicu. (alebo som to iba nepochopil.