Bezfarebný Cukuru Tazaki a roky jeho putovania

17.06.2016

Tato kniha musí přijít v určité životní etapě. Pak ji pochopíte, zůstane ve vás a budete se k ní vracet. Od Murakamiho jsem četla vše, co vyšlo v češtině/angličtině, a tahle je mi nejbližší.

10.06.2016

Bezbarvý Cukuru Tazaki je podle mě ukázkový příklad spisovatelské krize. Chce to neuvěřitelný talent, aby si autor mohl dovolit vydávat každý rok minimálně jednu knihu a náměty i provedení by zároveň neztrácely na literární kvalitě.
Hlavní hrdina je plochá postava absolutně pasivního příjemce vnějšího dění, což v mnoha literárních postupech funguje skvěle, problém nastává ve chvíli, kdy vnější dění postavu samotnou v podstatě nikam neposouvá, nijak neovlivňuje, nijak se nesnaží o citový nebo jakýkoliv jiný vývoj. A nakonec se dozvíme vykonstruovanou pravdu o jedné lži a partě přátel, ve které se z nesmyslně ochranářského důvodu každý zachoval jako pitomec. Jenže ono je to jedno, protože hlavního hrdinu to sice navěky poznamená, ale vlastně je mu to jedno taky.

06.06.2016

Mám pocit, že Murakami tentokrat chtěl napsat jen "echt murakamiovskou" knihu. Každopádně toho vykrádání sebe sama tam bylo trochu příliš. Pro prvočtenáře ale klidně jedna hvězda navíc, napsané je to stále dobře.

03.04.2016

Bezbarvý Cukuru rozhodně není bezbarvá kniha, i když jsem pár takových názorů četla. Mnohým může připadat pátrání po důvodu rozpadu středoškolské party jako krajně nudné, zvlášť když Cukuru pasivně setrvává v pozici „toho vyloučeného“, aniž by od kohokoli z party požadoval vysvětlení. Na druhou stranu může mnoho čtenářů v Cukuruovi nalézt podobné pocity vnitřní prázdnoty či otázky vlastní hodnoty.

16.03.2016

Minulost už nezměníme, ale můžeme změnit její vliv na naši současnost a budoucnost. Otázkou je, jestli na to máme odvahu… Těším se na další knihy tohoto autora.

12.03.2016

Spolu s "Na jih od hranic, na západ od slunce" jde asi o mou vůbec nejoblíbenější Murakamiho knihu. Navážu-li na Jurkovičův doslov ke knize, musím říct, že "zatloukání hřebíku, který vyčnívá" není problém pouze japonského světa. Naše společnost je dnes také plná kolektivů uvnitř prázdných či poloprázdných, neuspokojivých pro samostatně uvažující a spontánně cítící individuum, navenek tísnivých, vyznačujících se okázalou demonstrací hlučné kolegiality. Myslím si, že i u nás jsme zcela reálně drceni okolím, projevíme-li vedle upřímné náklonnosti k bližním i trochu touhy po zřetelně osobitém sebeurčení.
Zdá se, že autor s věkem prohlubuje schopnost vyjadřovat nejen duševní profil hrdinů, ale rovněž světová poselství. Líbí se mi například, jak nekompromisně umí rozebrat negativní povahu všemožných "teambuildingů" a rekvalifikací. Knihy se postupně projasňují a jsou plné naděje. Řekl bych, že "Bezbarvý Cukuru Tazaki..." je jedním z jeho nejmilejších příběhů. Na závěr není odtajněno, zda získá Cukuru svou milou, své světlo na konci tunelu. Čtenář má ale stejně pocit, že věci naberou správný směr. Koneckonců je to v souladu s ústřední myšlenkou knihy o nedosažitelnosti absolutní harmonie a o tom, že zjištění této věci pomůže člověku lépe přijmout bolesti vlastního života.
Jsem rád, že český nakladatel zásobuje čtenáře jedním překladem Murakamiho tvorby za druhým. Poslední dobou se však zřejmě vlivem toho výrazně množí v knihách jazykové překlepy, jako jsou chybějící či přebývající písmena nebo dokonce zdvojení některých slov. Tentokrát zřejmě poprvé došlo i na pochybení obsahové, což je mnohem horší: Dva z dávných přátel Cukurua nesou jména "Ao" a "Aka". "Aka" je však asi na třech místech v knize označen jako "Ao", byť se vzhledem k ději jednoznačně jedná o "Aku". Možná je to chyba originálu. Celkem však o tom pochybuju a musím říct, že je to k autorovi docela neuctivé.
Musím ještě říct, že mě hodně udivují mysteriózní prvky díla: Příběh o klavíristovi, který přijal smrt výměnou za speciální schopnosti je nevyjasněný. A postava, která jej vypráví, záhadně zmizelý, možná částečně iracionalistický myslitel Haita, je ještě tajemnější. Není to nějaký magicko-realistický prvek, který má vše dovést k projasnění? Není neodhaleným vrahem Širo právě Haita? Nebyl právě on nositelem nadpřirozených schopností, díky nimž se dozvěděl pravdu o Cukuruovi? Neměl s tím náhodou co dělat onen Cukuruův homosexuální sen, který možná nebyl snem? Škoda, že těmto pasážím knihy nevěnuje v doslovu Tomáš Jurkovič pozornost. Možná by mě přivedl na jejich lepší chápání. Pravda ale zřejmě nebude tak detektivně průzračná a senzační. Asi máme spíš co dočinění s ne tak úplně konzistentní symbolickou kulisou jinak uceleného psychologického vyprávění o reálném světě.

11.03.2016

Pro mě zvláštní - příběh o společnosti, která je mi vzdálená, nerozumím této mentalitě. Kniha mě zklamala.

27.02.2016

Jelikož Cukuru Tazaki a jeho léta putování jsou mou první knihou Haruki Murakamiho, nemohu ji komentovat z širšího pohledu. Samotné „putování“ Cukuru za objasněním vlastních niterních pohnutek mi připadá jako odraz společnosti, ve které Cukuru žije. Zpřetrhání pout se všemi blízkými, myšlenky na sebevraždu, zaměření se na svůj jediný „koníček“, čímž je stavba nádraží, je hodně temným tématem. Zjištění překvapivých důvodů náhlého ukončení vztahů s kamarády z mládí jako by hlavního hrdinu nepřekvapovalo, přesto všechno v té neutěšené situaci všechno směřuje k naději. Tomu odpovídá i otevřený závěr knihy. Co říci víc, kniha se mi líbila. Dávám s čistým svědomím pět hvězdiček.

26.02.2016

Strašně depresivní kniha. Musela jsem jí číst po částech, abych jí dokázala vstřebat.
Zároveň stále nevím, zda jsou knihy tohoto autora pro mě to pravé. Čtou se skvěle, ale občas nevím, co tím chce autor říct. Obzvlášť v této knize bylo pár odstavců, které mi do knihy vůbec nezapadaly a vyloženě mi přišly napsány, jen aby nahnaly počet stran. Takže na jednu stranu úžasné čtení (hlavně myšlenky kolem smrti, deprese a samoty), ale pak přišly stránky, které se do knihy vůbec nehodily (k čemu mi byly informace o šestiprstosti, atd.?).
Hodnotím 4*. Třeba za pár let budu mít na příběh úplně jiný pohled (spíše určitě).

15.02.2016

byl jsem nadšen. Skvělé.

13.01.2016

Zase jednou Murakami v poloze bez fantaskních prvků, jakou navodil mezi čtenáři třeba v Norském dřevu. Mistrně napsaný příběh o tom, jak různé události z naší dávné minulosti, dnes již zdánlivě nepodstatné, formují neustále náš život, o tom, jak lehké by bylo, kdyby si mezi sebou lidé dokázali včas říct, co k sobě cítí a nechybí ani tradiční téma osamocení uprostřed velkoměsta. Autor se tentokrát zřekl svého grafomanství, přesto kniha funguje jako velký román. Každým slovem je zde od začátku budován prostor pro emocionálně silný závěr, při němž ukápne slza nejednoho čtenáře.

10.01.2016

Pokaždé mě překvapí, jak si Murakami vystačí s málem a téměř vždycky mu to vyjde. V podstatě úplně jednoduchý námět, typický Murakamiho hrdina, který je tak trochu ve vleku okolního dění a působí, jak název napovídá, opravdu poněkud bezbarvě, a opět několik motivů prolínajících se příběhem, ať už je to význam jména hlavního hrdiny v kontrastu právě s jeho pocitem "bezbarvosti" nebo skladba Le mal du pays. Ve výsledku skvěle napsaný, citlivý příběh s atmosférou.

05.01.2016

jedna z nejlepších knih od mého oblíbeného autora. Na nic si nehraje, vypoví příběh lidsky s minimalistickými prvky. K téhle se ještě několikrát vrátím a s radostí

05.01.2016

Murakami opět nezklamal. Vážně mě bavila každá strana této knihy, jednalo se o jednoduchý příběh, přitom ale velice silný. Děsně mě baví mezilidské vztahy, takže tahle kniha je přesně můj šálek čaje.

02.01.2016

Kniha ve mně vyvolala určitou sebereflexi a potřebu urovnat si některé věci sama před sebou, za což ji patří můj velký dík. Jinak nezaujatě věřím, že Murakamiho příznivce nezklame.

01.01.2016

Už od první knížky, mě Murakamiho styl sedl, tak moc, že jsem si několik jeho knížek koupil. Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování má krásný příběh, který sice nemá tolik nadpřirozena, ale o to více je to lidštější příběh. Kniha nádherně popisuje, jak vypadá samota, bolest, ztráta a také odpuštění. Příběh je pomalejší, ale nelze říci, že by byl nudný. Samotné vyznění knížky se mi moc líbilo a docela dost mě to dojalo. Četl jsem od Murakamiho lepší knížky, i tak tuto knihu mohu doporučit.

15.12.2015

Nejsem si úplně jistý, jestli právě tohle měl být můj první Murakami. Ale stalo se.
V knize se, z mého pohledu, střídaly velice zajímavé a mnohé sdělující pasáže se stránkami, jejichž přeskočením bych opravdu o nic nepřišel.
A mám-li hodnotit i formu sdělení, nejen obsah, nelíbil se mi příliš autorův styl psaní. Asi si potrpím spíše na vyprávění, jež probouzí a podněcuje mou představivost, než na (opakující se) doslovné zmiňování koitu a ejakulace...

09.11.2015

Starý známy Murakami, v zásade nevybočujúci zo zabehnutých koľají. Rieši obdobné dilemy, stavil na typovo identické postavy, vedie „silné dialógy“, kladie dôraz na detaily. Ak by písal inak, nebol by to už on. So všetkým týmto som buď stotožnená, alebo mi to neprekáža, takže naďalej siaham po jeho knihách. No tentoraz som na rozpakoch. Nespochybňujem charaktery postáv budované v súlade s japonskou mentalitou, v princípe ani spôsob narácie, užšiu rovinu, či širší kontext chápania textu, alebo otvorenosť záveru, ale prekáža mi čosi, s čím som sa dosiaľ v Murakamiho textoch nemusela potýkať, resp. si na nič také nespomínam (no nevylučujem možnosť svojho omylu, nakoľko prešiel nejaký ten rok, odkedy som naposledy v rukách držala knihu od neho). Neuralgickým bodom pre mňa je to, že Murakami vo svojej precíznosti zašiel tak ďaleko, pokiaľ ide o pointu, podstatu, zmysel textu, že až priveľmi priamo odhalil aj to, na čo by mal čitateľ prirodzene prísť sám, resp. čo by mu mal v prípade pochybností objasniť doslov, alebo inými slovami to, čo pokojne mohlo zostať len naznačené. Kulisy sú predsa známe, či už z tvorby Murakamiho samotného, či z tvorby iných japonských autorov a človek si mnohé ľahko domyslí, nepotrebuje všetko naservírovať na zlatom podnose priamo pod nos. Chýba mi dôvera v schopnosti čitateľa, nedostatok priestoru na úvahy po dočítaní. On mi už predsa povedal čo si mám myslieť. Nevnímam to však ako podsúvanie, ale skôr prostú obavu, že čitateľovi unikne viac než toho pochopí. Odhaleného je príliš mnoho, toho čo zostáva medzi riadkami zas príliš málo (a nie je to tým, že by sa mi viac páčili tie Murakamiho texty, kde využíva imaginatívne prvky, v dôsledku čoho sú tieto knihy omnoho viac zahalené rúškom tajomstva, s tým to nemá nič spoločné.) To je môj hlavný problém. Tie ostatné myslím nemá veľký zmysel riešiť, no ak zrátam všetky „pre“ aj „proti“, vychádza to zhruba narovnako. Preto 3/5.

06.11.2015

Typický Murakami. Zdánlivě jednoduchý příběh kde se toho moc neděje. Ale ty skvěle popsané myšlenkové pochody hlavního hrdiny, to erotično které z knihy sálá a které se Murakami nezdráhá popsat, skvěle zobrazený život japonského velkoměsta, to všechno dělá z románu opravdový zážitek a já jsem si jej užil. Jediné, co mě opravdu vadilo, bylo překladatelem často používané slovo "ženská" v místech, kde by se mnohokrát dalo použít "žena". Působilo to na mě hodně rušivě.