Beznaděj
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/6196/bmid_beznadej-dY0-6196.jpg
4
918
918
Ve všech zemích, kde byly připravovány k vydání dva romány: Beznaděj a Strážci zákona, bylo podmínkou autora - Stephena Kinga - aby vyšly společně ve stejný den. Tato podmínka musela být splněna i u nás. Oba příběhy na sebe volně navazují a napsal je jeden autor - mistr hororu Stephen King. Nevada je rozlehlý kus pouště, kterým se pouze projíždí cestou za jinými cíli. A vedle vás sedí ještě někdo jiný, pokud máte štěstí... protože je to děsivé místo. Po silnici číslo padesát ujíždějí nemilosrdným letním vedrem i lidé, kteří do cíle nikdy nedojedou. Jako profesor Jackson s manželkou, kteří se vracejí domů do New Yorku; Carverovi z Wentworthu v Ohiu, kteří mají namířeno na prázdniny do Lake Tahoe; a stárnoucí literát Johnny Marinville, který se cítí na třistapadesátikilovém Harleyi jako romantický drsňák. Mrtvá kočka přibitá k dopravní značce ohlašuje malé hornické městečko Beznaděj, které se krčí ve stínu valu povrchového dolu, pojmenovaného Čínská jáma. Ale je to tu mnohem horší. Dopravu zde řídí Collie Entragian, obrovitý šílenec v uniformě, který se považuje za jediného představitele zákona na západ od řeky Pecos. Bůh vám buď milostiv, pokud vám třeba upadla poznávací značka nebo píchnete pneumatiku. Cosi tu nehraje a Entragian je pouze špičkou ledovce. Tajemství, kterým je krajina v Beznaději prosycená, a zlo, které nakazí město jako prudká infekce, jsou strašlivé a nesmírné. Ale malý David Carver asi ví - i když málem umře strachem, když si to uvědomí - že jsou tu i síly, které mají zlu čelit. Stephen King v Beznaději maluje svým rozmáchlým štětcem apokalyptický souboj mezi Bohem a zlem, mezi šílenstvím a zjevením. Naplno uplatňuje geniální nadání napínat čtenáře a jeho fantazie je děsivě živá, když jeho cestovatelé - a čtenáři, kteří se odváží sledovat jejich cestu - začínají objevovat pravý význam slova beznaděj...... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 1998 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Desperation, 1996
více info...
Přidat komentář
Tato kniha ma drzala v napäti od zaciatku do konca. Ten beznadejny pocit ludi v pribehu som dokonale prezivala s nimi. Dokonale ma vtiahla do deja. Za mna vynikajuce!
Pro mě osobně je to jedna z nejlepších Kingových knih. A zároveň je to pro mě kniha asi nejzásadnější. Do svých 17 let jsem přečetl přesně 3 knihy - Honzíkovu cestu, Lovce mamutů a Jurský park.
V 17 letech se můj kamarád podivil, že nic nečtu a zkusmo přede mě hodil tuhle knihu. Čím jiným taky zaujmout ignorantského puboše než strachem, krví a monstry. Tehdy se u mě objevily první známky kingofilie, která časem přešla v bibliofilii a ta později ještě v e-bibliofilii.
Ještě dnes, téměř 14 let od přečtení, slyším v představách ten zvuk po dopadu malé Kirsten ze schodů - brrr.
Jako většina románů, které nejsou napsány pod značkou série Temná věž, obstojí i tento jako dobrý samostatný román, ale až znalost faktu, že je příběh součástí většího cyklu, mu dodá na zajímavosti.
Navíc je Beznaděj román dvojenec. King zde teorii o dvojencích, známou z Talismanu, uvedl literárně do praxe tím, že k této knize přidal pod Bachmanovým jménem i zrcadlový román Strážci zákona. A aby každý pochopil, že je to vlastně jedno dílo, nechal tyto dva romány, od dvou „rozličných" autorů, vydávat společně. I proto obě knihy v mém seznamu figurují pod jedním číslem a komentář bude u obou stejný.
Čtenáři se namnoze přou, který z románů začít číst první. Myslím, že to není tak důležité jako to, přečíst si je oba. Osobně vycházím z faktu, že Beznaděj vydal King pod svým jménem a Strážce zákona pod pseudonymem. Už to je vodítko. Navíc si myslím, že Beznaděj přímo navazuje na děj v předešlém románu Rose Madder, odkud zavítala Cynthia Smithová a události z minulého románu v cyklu připomíná. Tím je dáno, že Rose Madder a Beznaděj se odehrávají ve stejné realitě. Oproti tomu Strážci zákona jsou příkladem slavné věty: „Jsou i jiné světy“.
Není to ovšem jen fakt existence různých realit, který tento dvojromán spojuje s Velkým cyklem Temná věž. (To už by tam koneckonců patřilo skoro všechno, co King napsal a svým způsobem to tak logicky i je!)
Hlavní záporák v Beznaději je evidentně bytost sídlící v Todesovském prostoru, která přes jakýsi průsak mezi realitami ovlivňuje svět Beznaděje.
Z románů Temné věže už víme, že existuje ušlechtilá řeč, jazyk kterým se mluvilo v Gileadu a tady se setkáváme s úplným opakem, s jazykem mrtvých, nezformovaných, kterým mluví zvířata ovlivněná přítomností Tekovy mysli, ken-toi, jako první a primitivní zobrazení spojení člověka a zvířete, jež v dokonalejší formě ještě potkáme v dalších románech.
Objevují se zde totemy malých bohů ken-tehy a mluví se o velkých bozích ken-tek. Zdá se, že tyto amulety jsou zlou obdobou dobrých amuletů a dobrých velkých bohů, jako je želva Maturin. S amuletem, či totemem želvy se také ještě setkáme.
A dostáváme se k největšímu čtenářskému problému, k bohu. Nebo k Bohu, jak chcete. Spoustě čtenářů náboženský aspekt Beznaděje vadí. Nevím jestli to platí obecně, nebo je to jen důsledek naší české „ateistické“ společnosti. Je třeba si ale uvědomit, že celý cyklus s principem Boha operuje, i když většinou vkusněji než tomu bylo v románu Svědectví, tam to bylo i podle mne přes míru. V Beznaději se Bůh ukazuje jako velký hráč proti antagonistovi Tekovi, velkému bohu z Todesovského prostoru. A je to stále ten základní boj, dobro proti zlu, bílá proti černé. A Bílá síla je Kingovským vyjádřením sil dobra, tedy i Boha. Za touto silou putuje Roland k Temné věži, aby díky ní obnovil svět, který se hnul.
King ale víru v Boha podrobuje, nikoliv poprvé, drsné kritice, svým způsobem kritizuje přímo Boha. Je Bůh krutý? Je Bůh láska? Odpověď je na každém z nás.
Osobně mi tento aspekt knihy tentokrát nevadil, jediné co mě štvalo je fakt, že spoustu důležitých informací jsme se dozvěděli právě od Boha, aniž bychom je čtenářsky zažili. Ale o tom je vlastně celá víra.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna)
11. Prokletí Salemu
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
13. Mlha – povídka (Mlha)
14. To
15. Nespavost
16. Rose Madder
17. Beznaděj a Strážci zákona
18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní)
tak tahle kniha se mi i přes náboženské aspekty velmi líbila :) výborná tísnivá atmosféra od začátku až do konce,který byl povedený
Beznaděj vyniká atmosférou, příběhem i postavami. Nic není zbytečné. Skutečnost, že je to dílko protkané opisy a kingovsky hlubokými postavami je faktem, který laťku udržuje vysoko. Je to o setkání boha dnešního a božstva prastarého. Oba jsou krutí a hrají si svoji hru s postavami, které si vyberou.
Nechám těch pět hvězdiček aby mluvily samy za sebe. Od začátku až do konce perfektně napínavý děj, který jsem přelouskala takřka jedním dechem, protože mě ani na chvíli nenechal vydechnout. Závěr nezklamal a oproti jiným se mi se “pámbíčkářský námět víc než zamlouval. Zůstávám tedy do Beznaděje beznadějně zamilovaná.
Velmi dobře se četlo. Napínavé, temné a páchnoucí jako asfalt. Klasicky silné charaktery. Autora bych neobviňovala z nějaké náboženské propagace, naopak, Bůh v jeho podání je poměrně bezcitný hajzl. Což je s podivem, vzhledem k tomu, že je autor sám věřící. Má za to u mě jedničku.
Upřímně trochu rozporuplný příběh, který je tak na hraně mezi třemi a čtyřmi hvězdami. S vírou je to ošemetné, my lidé máme odjakživa tendenci odklánět se od racionality a veškeré špatné i dobré věci přisuzovat vlivu vyšší moci. Řekl bych, že něco podobného měl tímto románem Stevie na mysli, ať už věříme v cokoliv a čemukoliv, nakonec rozhodující tahy musíme činit sami. Nakonec dávám hvězdy 4, i díky povedené hlavní linii ve smyslu božského záměru - 75 %
Celek rozhodně není špatný a jsou tam hodně zdařilé momenty, kdy jsem při jejich četbě naprosto zapoměl na svět kolem. Dal bych pět hvězd, ale hrozně mě tam štval ten náboženský křesťanský prvek, to holt nedokážu schroupnout.
Kdysi jsem ji četla a po pár stránkách odložila. Tentokrát jsem se prokousala celým příběhem, ale myslím že to pro mně nebyl dobře strávený čas. Příběh se mi nelíbil, nějak jsem v něm postrádala smysl, podstatu a důvod. Možná že mám pana Kinga postaveného na příliš vysokém piedestalu, ale "pouhé" dobro versus zlo je podle mně na Kinga málo.
Vůbec jsem netušil, že existuje ještě jeden, přidružený příběh. Beznaděj vypadá obsahově velmi beznadějně a je to smutné a beznadějné čtení. Přesně tak jsem si vždy představoval Kingovo temné beznadějné myšlení.
Opět typický horor od BOŽÍHO Stephena Kinga. Jeho styl psaní prostě vysloveně obdivuji a ještě jsem nečetla nic, co by tento styl předčilo.
Moje čtrnáctá kniha od tohoto autora se mi líbila strašně moc, jednu hvězdičku jí strhávám za až moc velká kouzla na konci a za to nekonečné pánbíčkaření.
Jinak, fakt brilantní příběh.
Prostě King, co dodat?
Z této knihy mám smíšené pocity. Když jsem četl prvních asi 60 stránek, v duchu jsem si říkal, že to bude skvělá knížka s napínavým dějem. Ale mýlil jsem se. Některé nudé pasáže jsem přeskakoval a i tak jsem knihu nakonec nedočetl. Uvažoval jsem o tom, že ji ohodnotím 3 hvězdičkami, ale nemůžu. Rozhodně znám lepší knihy od Kinga než je tato.
Pomalu dočítám poslední Kingovy knihy, které mne dosud míjely. Desperation byla jednou z těchto knih. Pamatuji si, jak mne zarážely rozporuplné reakce na internetu, a tak jsem se konečně rozhodl knihu zkusit. První polovina patří mezi nejlepší věci, které kdy King zplodil. Byl jsem z toho nadšený. Drsná atmosféra západu a šílený policista zneužívající své moci. Jaké ale bylo mé překvapení, když jsem se dostal do druhé poloviny. Můj zájem o dočtení této knihy udržel jen fakt, že jsem zvládl i Lisey's Story, takže tohle taky zvládnout musím. Deus ex machina přístup měl v Kingově tvorbě vždy své místo, zde je ale zaveden do absurdity a nekonečných opisů. Od poloviny knihy víte, jak to vše dopadne, a jen čekáte. A čekáte. A čekáte...
jednu hviezdičku strhávam asi len kvôli mojim vlastným rozporuplným pocitom po prečítaní...
Tahle kniha se mi hodnotí trochu obtížněji. Příběh jako takový je úžasný, ale je tam na mě trochu moc toho "Pánbíčka". Ale víme, že ta "duchařina" opravdu ke Kingovi patří. Chyběl mi tam ten skvělý strhující závěr.
Vůbec netuším jak tohle mám hodnotit. Začátek dobrej, potom nuda, kdy jsem si říkala " klid to přijde" Přišlo no, ale že bych z toho byla odvázaná tak to ne. Konec mně nebavil vůbec, ale dočíst jsem to musela, už jsem tomu věnovala příliš mnoho svýho času..
Je to velice drsná a temná záležitost. Autor si z postavami příliš nehraje, prostě je zařadí do děje, použije, nechá zemřít a vyřadí je. Fakt, že jich na konci přeci je pár zbude na živu působí skoro jako náhoda. Pan King prostě potřeboval pár figurek, se kterými by mohl svou hru ukončit.
Starej dobře King se vším všudy. Super popsané prostředí, kvůli kterému mám pocit, že jsem se ocitla v Americe, postavy i záporáci taky fajn a samotný příběh měl hlavu i patu. Na úplný počet hodnocení to není... Co ale nemůžu překousnout je to všudypřítomné modlení, bez kterého by to nešlo? I do takové knihy se to musí cpát? No hlavně ta poslední věta - ta to úplně zabila a nejspíš z této prudy jsem vzala další hvězdu. Na to, jaký je King spisovatel je bez modlení asi srab. Sorry jako.