Bible
neznámý - neuveden
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129368/bible-129368.jpg
4
1028
1028
Ekumenické vydání nejvydávanější knihy světa
Přidat komentář
Ilustrovanú slovenskú z roku 1991 mám od detstva a bez nútenia som si ju rada čítala aj ako malá. Príbehy boli príjemne prispôsobené a zvolené pre detského alebo mladého čitateľa. Hlavne nový zákon som mala veľmi rada, ten som celý prečítala asi 3x, starý zákon už bol náročnejší na vnímanie, ale som presvedčená, že som prelúskala i ten aspoň raz kompletne. Akurát Apocalypsy som sa vtedy bála, tak si myslím, že na ňu nikdy nedošlo. No možno ešte príde jej čas, mám knihu stále v polici a už s riadne vyblednutým chrbtom, ako sa so mnou sťahovala...
To je velmi praktická kuriozita. Kromě důležitosti obsahu je skvělá ve své skoro nezničitelnosti. Fakt to funguje.
Až příliš moderní jazyk v touze zaujmout. Každopádně celkový význam Bible to rozhodně nepoškozuje a získává stále další příznivce.
Klasický překlad, doplněn o mapky. Zajímavý je rok vydání - 1967, tedy ještě před krátkým uvolněním svobody slova.
Rada ke čtení Bible: je to soubor spisů, nikoli jednolitý text. Doporučuji začít Evangeliem podle Jana nebo Skutky apoštolskými (v jiném překladu Skutky apoštolů). Rozsahově i čtenářsky se to dá zvládnout a něco z toho mít. Následně si dejte samotný začátek Bible, ale pouze první dvě knihy (Genesis a Exodus). Pak přejděte ke knihám První a Druhé Samuelově (= vyprávění o králích Davidovi a Šalamounovi, Davidu a Goliášovi aj.). Můžete také zkusit Žalmy, ty jsou nejkrásnější v českém katolickém překladu (též zvaný liturgický) či v překladu básníka Václava Renče (titul Hlas Páně tříští cedry); jedná se o poezii. / Doporučený překlad: ekumenický (zkratka ČEP) nebo Bible21. Kvalitní je také Jeruzalémská bible (= název překladu) a český studijní překlad. / Doporučuji přistupovat k četbě oproštěně od všech předpokladů (hlavně soudy o náboženství zkuste ponechat stranou; budou vám bránit). Přeji hodně štěstí. :-)
Víte, odkud pochází úsloví „myju si na tím ruce“? Z Bible. A to z Nového zákona, a to z evangelií, a to z úst postavy římského místodržícího Judey Piláta. V dalším popíšu vlastní čtenářskou zkušenost s Biblí. Předesílám, že mi nejde o náboženství, ale o literaturu. O literaturu v tom nejlepším slova smyslu.
Je-li řeč o Bibli, je řeč o překladech. Jako první jsem dostal do ruky jehovistický překlad z angličtiny od spolužáka. Tehdy v 7. nebo v 8. třídě jsem se pustil do čtení bezhlavě a za tři měsíce jsem se pročetl až do jedné třetiny Bible ke knize zvané „První paralipomenon“. Tato značná část Starého zákona na mě zapůsobila svou básnivou obrazností a nelíčenou erotičností, a také obrazy lamp, svícnů a milování. Nejtrvalejší představa, která se mi vtiskla do paměti, je obraz zborcených chrámů ve spojitosti s izraelskými králi Saulem, Davidem a Šalamounem; doteď před sebou živě vidím povalené chrámové sloupy na kamenitých kopcích.
To dává smysl, protože historicky nejvýznamnějším faktem je, že malý národ Izraelitů mezi velmocemi staroorientálních despocií (Egyptem, Asyrskou říší, Babylonskou) a divokých pohanských kmenů (Kanaanců) vojensky neustále prohrával.
Do knihy jsem tedy k První paralipomenon vložil záložku a Bibli jsem odložil. Její prudká smyslnost mě zmátla a její obraznost světel, lamp a svícnů na mě silně zapůsobila. Z biblismů mi utkvěl výraz Kanaán. Vůbec ničemu nerozumíte, a přitom to na vás působí. Tak je to v pořádků. Po čase jsem se z neznalosti jiných, lepších a modernějších adaptací Písma (existují!) ponořil do Olbrachtova „Čtení z Biblí kralické“. Tím se mi dostal do ruky i převyprávěný Nový zákon, z něhož mi utkvělo sousloví Syn člověka. Pořád jsem se ptal sebe sama: „Syn člověka, Syn člověka, Syn člověka, co to asi znamená…“ To už jsem vyhlížel originál Nového zákona. Brzy přišel.
Díky obecní knihovně jsem se v neutrálnějším překladu Bible, pořízeném přímo z původních jazyků a zvaném ekumenický, konečně začetl do evangelií. Byl jsem dokonale zmaten. Očekával jsem přehledný výklad křesťanství o osobě Ježíše Krista a dostal jsem čtyři různé verze čehosi zaplněného nesouvislými scénami, postavami, událostmi a výroky, u nichž mi naprosto nebyla jasná návaznost, osnova či červená nit. Nu, byl jsem samouk vybavený metodou pokus - omyl. Co bych tedy poradil svému dřívějšímu já dnes? Jednoznačně „Parabibli“. Jako úvod do světa evangelií je tato svérázná aktualizační autorská adaptace skvělá. Ježíš jako český prezidentský kandidát? Proč ne? Čtenář se díky úryvkům seznámí i s výňatky přímo z evangelií. A o to jde: seznámit se, učinit vlastní zkušenost. Nespoléhat na všeobecné mínění nebo předsudky. Seznámit se s látkou Písma, protože v nás dodnes žije. Nejvíc v jazyce. Samozřejmě, některé obraty zastarávají a žijí víc v kulturních odkazech (rozsévač – van Gogh; prodat někoho za misku čočovice aj.). Jiné ale prokazují neutuchající životaschopnost. Viz ono úvodní alibistické pilátovské prohlášení ze scény procesu s Ježíšem Nazaretským, které se stalo nedílnou součástí mediálně-politického diskurzu.
Předně bych rád řekl - vůbec bych se byl do tohoto tématu nemíchal, ani to nečetl, ale bohužel jsme to dostali ve škole jako povinnou četbu, tak jsem zde a jdu oznámit svůj názor.
Chápu, že jsou lidé, kterým se to líbí a RESPEKTUJI JEJICH NÁZOR, ale tato kniha mi přijde skutečně špatná a téměř manipulativní.
Jestli nás však měla tato kniha přilákat ke křesťanství, tak se jí to hrubě nepovedlo a spíše nás tím odradila. Znám i názory spolužáků.
Jednotlivé příběh knihy nejsou příliš zajímavé a o těch nejtypičtějších (jako třeba Potopa, nebo David a Goliáš) dávno vím. Jediné zajímavé mi přišly příběhy jako ten Josefův, jak se se stal v Egyptě správcem a pak si pohrával škodolibě se svými bratříčky, nebo Samson, u kterého skutečně respektuji kvalitu finále.
Jinak ovšem největší kreativitu projevil autor, když vymýšlel tresty. Skutečně, poslat na nevinné Egypťany žáby a jinou havěť a nakonec jim jen kvůli jejich vládci, kterého si ani nezvolili, povraždit všechny prvorozené syny, mi přijde poněkud... zvláštní, abych tak řekl.
Pravděpodobně bych na to pohlížel jinak jako křesťan, ale blízké mi není žádné náboženství. Kdyby však lidé uctívali kachny, vyhovovalo by mi to.
Takhle je to skutečně jen další kniha z odpadu povinné četby, kterou čteme jen proto, že to má historickou hodnotu.
Ale samozřejmě, já mám na to tento názor a kdokoli může mít jiný, z příběhového hlediska však velmi špatná kniha, zvlášť když jsme těsně poté četli Staré řecké báje a pověsti a byli oproti Bibli jako závan svěžího vzduchu, ačkoli jsou ze stejného žánru.
Dobře to shrnul Eldar80.
Už jsem se dostala do bodu kdy to pro mě není kniha ve které bych to četla slovo od slova spíš v ní můžu tak listovat
Četl jsem ji dlouho a to i radím. Není to jedna kniha, je to hodně knih, vzájemně se na sebe odvolávají a jedna druhou ovlivňují. Přitom je to sbírka žánrů a sbírka různých dob původu. Některé na sobě mají nános tehdejší morálky a předsudků. Jiné ztratily svůj přesný význam staletími a překlady. Pořád má ale co nabídnout k přemýšlení. Jsem věřící, ale zároveň agnostik. A ani tuto knihu knih nemohu číst nekriticky.
Překlad obsahuje knihy uznávané příslušníky katolické církve za součást Bible. Snaží se přiblížit překlad současnému jazyku a připomíná potřebu respektovat dějinnou kontinuitu. Velice si této knihy cením.
Hodnotím jen Nový zákon.
Řekněme si to narovinu. Literárně je to vážně sr@čka. Myslím, že ani ti nejzarytější věřící nemůžou říci, že to má nějaké literární kvality. Ti se budou ohánět obsahem. A upřímně? Obsahově to stojí taky za starou belu. Jako ano, opakování je matka moudrosti, ale to tam opravdu VŠECHNO musí opakovat milionkrát (snad jen kromě zvěstování, to tam myslím bylo jen jednou, ale ukřižovaní 4x a alegorie o pravosti víry asi milionkrát). Jako dala jsem to, ale stálo mě to hodně přemáhání. Naštěstí sem si to našla jako audio (a to se musí zase nechat, že namluvený to bylo opravdu dobře a asi díky tomu sem to zvládla) na youtube, takže pokud budete mít někdo nápad jako já, je to tam, jako nový zákon.
Nejsem věřící a tak mi chybí odpovídající vztah. Bibli hodnotím jako jakoukoli jinou knihu. Přečetl jsem ji jako beletrii. Od začátku do konce. Ale Starý zákon (SZ) chronologicky. Vím, že se tak číst nemá.
Zarazilo mě, jak je Bible nudná a nezáživná. Četl jsem ji 2 měsíce a je to děsivá ztráta času. Nemá žádný spád. Prakticky se nedá číst. Je to málo působivý mýtus nijak zvlášť poetický. To je nejvíc fascinující.
Že zrovna tohle je jedna z nejrozšířenějších knih. Krutý vtip historie. Pokud chybí náboženský kontext, tak to tak prostě je. Hodnotím obsah. Ne co je za Biblí. Je to historický dokument ze starověku.
Navíc se mu nedá rozumět. Už dopředu musíte vědět, jak ho uchopit. Je to jen pro křesťany. Fascinují mě zástupy ateistů, kteří si přečtou Bibli a mají pocit, že rozumí křesťanství nebo judaismu. Ve skutečnosti neví nic.
Pokud chcete něco vědět o křesťanství, tak si přečtěte něco o křesťanství. Ale nečtěte Bibli. Pokud chcete něco vědět o judaismu, přečtěte si něco o judaismu. Ale nečtěte Bibli. Teprve až po něčem naučném.
Začíná to jako mýtus, který se změní v historii židovského národa. Tím je dán charakter SZ. Text byl formován historickými událostmi, se kterými se museli starověcí Izraelité vyrovnat. (Wright: Evoluce boha)
Je to sbírka mnoha textů od mnoha autorů a vznikala v průběhu stovek let, což se vymyká naší životní zkušenosti. Vzhledem k časové propasti, která nás dělí od sepsání, to jen primitiv může hodnotit současnými měřítky.
Je to mýtický popis dějin starověkých Izraelitů a spílání proroků. Mluví to k lidem, kteří jsou 2 tisíce let mrtví. My si nedokážeme představit život našich praprarodičů, natož se vcítit do lidí z doby bronzové.
Zmínky o fantasy v komentářích ukazují na nulové vzdělání. Mýty se vyskytují ve všech kulturách. Navíc polyteismus připomíná fantasy víc. Sepsání textů je dáno historií a historie nemá žádnou vlastní inteligenci.
Je to běh mnoha událostí a procesů. Upozorňuju, že předmluvy v ekumenickém překladu k pochopení nestačí. Tam se uvádí především historické souvislosti. Doba vzniku, autorství apod. Je to kniha určená k výkladu.
Už od začátku je zřejmé, že je to alegorie. Ostatně někteří rabíni říkají, že chápat Bibli doslovně je ten největší hřích. K mnoha křesťanům se tahle informace ještě nedostala. To je na tom absurdní.
Bible totiž ty sbírky obsahuje dvě. SZ už jsem zmínil a pak Nový zákon (NZ) o příchodu a zabití hlavního hrdiny. Před NZ je násilně našroubován SZ. Výsledek je nekončící náboženská nenávist. Gratulujeme.
Svatou knihu judaismu si přivlastní křesťanství, vymyslí si k tomu vlastní mýtus, slepí to dohromady a tváří se, že je to naprosto v pořádku. Něco takového se fakt může stát jen na této hloupé planetě. :D
Pokud nejste věřící, tak to nečtěte. Nemá to smysl. Pro věřící je to zas něco, co se nedá hodnotit. Je to zcela jiná kategorie literatury, kterou databazeknih nedokáže zohlednit. Věřící to budou vnímat absolutně jinak.
Abyste Bibli správně porozuměli, což samo je extrémně diskutabilní, tak musíte vystudovat teologii. Nebo ješivu pokud chcete chápat SZ. Nebo aspoň chodit do kostela. Nebo být religionista. Nebo historik.
Zdravý rozum nestačí. Hebrejština používá pro čísla písmena. Každé slovo je číslo a číslo může být slovo. Třeba Noemova archa. Její rozměry mohou být slova, která dávají další význam. Jakýkoli překlad SZ je díky tomu na nic.
Další informace, která se ke křesťanům nedostala. A pak křesťané v USA postaví repliku Noemovy archy. :-) Däniken vidí ve SZ mimozemšťany. Křesťané tam vidí příchod Krista. Oboje je stejně relevantní.
Podle kabaly má Tóra 4 druhy výkladu: doslovný, alegorický, homiletický a mystický. Křesťané si však myslí, že SZ rozumí lépe než lidé, kteří mluví jazykem, kterým je napsán a vyznají se v jeho symbolice. Tak určitě. :-)
SZ se skládá z 39 knih a doporučit se nedá nic. Snad Genesis, Přísloví a Kazatel. A z NZ 4 evangelia. Takže asi tak 10 % textu. Musíte sami vědět, co vlastně v tomto prastarém dokumentu hledáte. Pokud to i přesto chcete číst:
1. Nečtěte to. Nevyplatí se to. Sežeňte si něco naučného o náboženství.
2. Přečtete si evangelia. Ježíše a jeho učení se vyplatí znát.
3. Celý NZ. Je dobré znát základy křesťanství. Zjevení můžete vynechat.
4. Přidejte SZ: Genesis (jak to začalo), Přísloví a Kazatel (nějaký moudra)
5. Pak beletrie: Rút, Ester, Jób, Píseň písní a Daniel (nejpoutavější z proroků)
6. Pokud budete mít sílu, můžete dočíst Pentateuch a pokračovat až po Druhou Královskou a zbytek pak chronologicky.
Číst Bibli má smysl jen pro věřící. Jedná se o zásadní text, který utvářel Západní civilizaci. Jeden ze základů naší kultury. Historická hodnota se nedá popírat. Rád bych hodnotil líp, ale systém hvězdiček to neumožňuje. 30% 1,5*
(Muselo by se hodnotit jednotlivě nebo aspoň po částech.)
Český studijní překlad je za mě asi nejlepší česká verze.
Bible 21. století je velmi nepřesná, zavádějící a v určitých částech nedává smysl.
Bible, Kniha knih...člověk se k ní obrací, když mu přijde, že život už není k žití, když balancuje nad životem nad jeho smyslem. A
každy v ni najde to, co hledal. Povzbuzení, naději...I proto ji moje babička měla na svém místě a probírala i usínala s ní. Není to kniha na jedno přečtení, je to kniha k zamyšlení, kde i nevěřící najde to, co ho zaujme, uklidni a nastartuje do dalšího života.
Když jsem ji přečetla skutečně od začátku do konce, literatura a život začaly dávat větší smysl. I když jsem při čtení zjistila, že už to všechno znám, Nový zákon snad slovo od slova, prostě protože čtu a žiju mezi lidmi. Tolik každodenních frází pochází z Bible a my si to ani neuvědomujeme. Spoustu jsem si toho z Bible vyposlechla taky v kostele při předčítání, ale napřeskáčku, takže jsem fakt ráda, že jsem to teď vzala postupně.
Štítky knihy
Židé křesťanství náboženství Bůh, Hospodin Ježíš Kristus víra Bůh a člověk judaismus Bible duchovní literatura křesťanská víra světová literatura duchovní poznáníAutorovy další knížky
| 2001 |  Bible |
| 1997 |  Epos o Gilgamešovi |
| 2013 |  Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
| 1986 | Píseň o Rolandovi |
| 2003 | Béowulf |
Ekumenický překlad doplněný o úvody a poznámky. V maskovacích barvách obalu určen pro vojáky.
Užitečná myšlenka.