Bible

Bible
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25175/bible-25175.jpg 4 1012 1012

Český ekumenický překlad knihy knih - Bible. Tradice českého překladu biblického textu je velmi stará a v tomto ohledu se můžeme srovnávat s velkými kulturně vyspělými zeměmi. V době, kdy byla celá Bible přeložena do češtiny, mělo svůj překlad do mateřského jazyka jen pět zemí. První české překlady biblického textu vznikaly v klášterech a obsahovaly bohoslužebné texty – především žalmy a evangelia. K nejvýznamnějším českým překladům nepochybně patří Bible kralická (1579-1594) z protestantského prostředí a Bible svatováclavská (1677-1715) z prostředí katolického. Oba překlady byly velmi oblíbené a dlouho používané. Jejich jazyk však byl již pro čtenáře 20. století stále vzdálenější. Byly sice snahy o revizi kralického překladu, ale brzy se ukázalo, že tato cesta není možná. Počátky ekumenického překladu: V roce 1961 se shromáždila skupina 8 kazatelů ČCE kolem prof. M. Biče a začala s překladem Starého zákona. K této skupině brzy přistoupili zástupci dalších církví a tento tým byl pak opravdu ekumenický – 27 členů z šesti církví. Vedle této skupiny se kolem prof. J. B. Souška shromáždila ekumenická skupina překladatelů Nového zákona. Po jeho úmrtí (r. 1972) skupinu vedl prof. J. Mánek. Práci na překladu biblického textu předcházela práce na konkordanci, která vycházela tiskem v letech 1954-1967 a práce na slovníku. Práce překladatelských týmů: Obě skupiny překládaly z původních jazyků, ale překladatelé nepochybně přihlíželi i ke starým překladům, zvláště k Septuagintě a Vulgátě. Na začátku bylo nezbytné stanovit si pracovní zásady a zajistit potřebnou literaturu. Překladatelé se pravidelně scházeli a na tyto schůzky si připravovali překlad i výklad textu. Každý dostal na starost určitou kapitolu nebo část biblického textu. Tu pak přeložili, přepsali na stroji (pro každého) a ve společném zasedání se probíralo slovo za slovem a věta za větou. O sporných místech nehlasovali, ale s textem pracovali tak dlouho, až dosáhli jednomyslnosti. Starozákonní komise pracovala více konkordantněji, novozákonní komise převzala způsob překladu dynamické ekvivalence. Tzn. překládat podle smyslu, nikoliv slovo za slovem. Lze tedy do jistí míry říci, že sz komise vypracovala studijní překlad a nz komise překlad misijní. Určitým nedostatkem obou překladů je nejednotnost v překladu vlastních jmen. Pomoc překladatelům: Překladatelé se setkávali nejdříve jednou měsíčně v Praze, ale ukázalo se výhodnější setkávat se v některém sboru. V tomto ohledu byly sbory ČCE velmi vstřícné a překladatelé se tak mohli setkávat v Opatově, Libici, Lysé nad Labem, Poličce, Brně aj. Sbory poskytly prostředí i klid na práci. Potřebné výlohy si překladatelé nejdříve zajišťovali sami a dělili se rovným dílem. Později překladatele podporovala Synodní rada a Ekumenická rada církví. Velkou pomocí byla i podpora zahraničních církví. Zejména Porýnské evangelické církve a Skotské presbyterní církve. Pomocí byly i zkušenosti překladatelských poradců Spojených biblických společností. Vydávání jednotlivých svazků překladu: Prvním vydaným textem byla Genese, která vyšla v roce 1968. Ve stejném roce vyšel 14. svazek – dvanáct proroků. Postupně pak vycházely další svazky. Jednotlivé svazky s obsáhlým komentáře ke starozákonním knihám a poznámkami k novozákonním knihám vycházely v nakladatelství Kalich. Vycházely tak, jak byl překlad připravený k tisku, ne podle řazení v Bibli. Jako polední vyšel svazek 13. Ezechiel – Daniel v roce 1984. V roce 1985 byl pak ještě vydán svazek s deuterokanonickými knihami (Apokryfy). Tento svazek má úvody k jednotlivým knihám a poznámky. Komentář prof. M. Biče k těmto knihám vyšel v r. 1996. Samostatně byly znovu vydány výklady k překladu starozákonních knih. I. svazek (Genesis-Deuteronomium) vydal v r. 1991 Kalich; ostatní svazky postupně vydalo Karmelitánské nakladatelství: II. (Jozue-Ester) 1996; III. (Jób-Píseň písní) 1998; IV. (Izajáš-Malachiáš) 1998; V. (knihy deuterokanonické) 1996. Nový zákon s výkladovými poznámkami vydala ČBS v roce 1991. Vydání celého překladu v jednom svazku: V jednom svazku vyšel celý překlad bez komentářů (bez deuterokanonických knih) k 400. výročí vydání prvního svazku Bible kralické v roce 1979 (vydalo Biblické dílo Ekumenické rady církví v ČSR). Vydání s deuterokanonickými knihami vydala v roce 1987 Charita (s vročením 1985). Tomuto vydání předcházela velká revize překladu. Druhou revizi překladu připravili překladatelé v letech 1998-2000. Této úpravě předcházela výzva ČBS k připomínkám textu překladu. Na tuto výzvu přišla celá řada připomínek, a každé z nich překladatelé věnovali pozornost. V této úpravě vychází text od r. 2001. Nakonec slova prof. M. Biče: Stáli jsme pod ochranou Nejvyššího. Jemu budiž čest a chvála, že nepřestával chránit naše ekumenické společenství a žehnal mu. Bez jeho ochrany a požehnání bychom své dílo nebyli zdárně dokončili.... celý text

Přidat komentář

Petkon
14.07.2011 5 z 5

Kniha knih, kterou lze číst stále znovu a znovu. Kniha, se kterou nejsme nikdy "hotovi" a říct si, že ji máme "přečtenou".

Jitule Š.
17.05.2011

Četla jsem ji. Ekumenické vydání, Kralickou, Bibli pro děti atd. Nic mi to neříká, sorry. Není to knížka, kterou bych si vzala na dovolenou a četla si ji u vody. Tak se ani hodnotit nedá. Radši mám traktáty:-))) Jan Hus kritizoval, ale vysvětlil proč a sám přišel s nějakým jiným řešením. Četla jsem i filozofické knížky ateistů. Pokud argumentují, fajn. Nemám ale ráda dogma a to, když mi někdo říká, že to musí být tak a tak. V náboženství (potažmo filozofii) mám radši exotičtější směry - příběhy připomínají pohádky:-))) Příběh o Budhovi se mi líbí víc než příběh o Ježíšovi. Ale tvrdím, že biblické příběhy by měl znát každý! Ale Bibli proto číst nemusí - je mi jasné, že to je síla:-))


mariana
13.05.2011

Nevím, jestli Bible patří do beletrie, ale když tu máte i Můj boj od Hitlera, tak budiž:-))) Pro mě je to dogmatika stejně jako Hitler. A že z toho vychází naše civilizace? To fakt neberu! Na fakultě jsme měli teologii i religionistiku (srovnávání jednotlivých náboženství). Díky Bože (nebo bože:-)))) za religionistiku. Četli jsme různé knihy, učili se o různých náboženstvích. Každé má něco do sebe. Jsem ateistka a Bible je pro mě knížka jako každá jiná. A z pohledu beletrie? To bych tomu musela dát maximálně jednu hbězdičku. Je to zmatené, čtenář se neorientuje, jazyk je archaický atd. I na první pohled zajímavé příběhy jsou zpracovány tak, že bych usnula. Těšila jsem se na Zjevení sv. Jana, ale i to je napsané dost nudně. A takový krásný horor z toho mohl být:-))) Věřícím se omlouvám:-)))

nightlybird
05.05.2011

Už jsem k Bibli komentář psal, nechci se opakovat, jen se musím omluvit za anotaci - je to titulní strana mé staré rodinné Bible, která není psána latinkou, ale kurentem a navíc poněkud archaickou mluvou a proto je přepis trochu problematický. Při čtení mi jedno ani druhé nevadí, spíš naopak - neumožňuje mi to číst Bibli jako normální knihu a doslova to nutí přemýšlet nad takřka každým slovem. A přestože patřím ke generaci, která měla na školním vysvědčení předmět "Naboženství", nepatřím rozhodně mezi jakkoliv praktikující křesťany - to mi ale nijak nebrání v tom, abych vnímal pravdy a mnohou životní moudrost, které Bible obsahuje.

s-reader
03.05.2011 5 z 5

Když jsem poprvé držel v ruce Bibli, byla u nás ještě hluboká totalita a okolo sebe jsem neměl nikoho, kdo by mi ji diskrétně podstrčil, musel jsem si ji najít sám. Tajemství, které komunisté nechtěně okolo Bible vytvořili, bylo nejlepším doporučením.
Samozřejmě, že mě zaskočila obtížná čitelnost textu, nudné výčty rodů, nesrozumitelnost a dvojznačnost tehdejšího překladu, ale začal jsem více chápat vtah Bible a kulturního prostředí, ve kterém žijeme. Nikdy se ze mě, ani díky četbě Bible, nestal člověk věřící v pravém slova smyslu, ale vím, že pohrdat Biblí je jako pohrdat tradicí, našimi kořeny. Člověk, který do ní nenahlédnul ani netuší, jak často každý den používá citáty z ní. Jak se nevědomky podle ní chová. Samozřejmě, že se Bible vymyká „hvězdičkovému“ hodnocení, není kritérium, podle kterého by se to dalo udělat, není podstatné, jestli se mi líbí, jestli jsem byl schopen ji přečíst, jestli mě bavila. Ani neříkám, že by si měl každý člověk Bibli přečíst, přece jen existuje spousta zjednodušených verzí, které jsou přístupné i méně trpělivému čtenáři a vše podstatné tam je, kromě bezprostředního dotyku minulosti.

bambas
07.04.2011

Prvni kniha je o nejakym hrdinovi, na ktereho cekame a ktery stale neprichazi. A druha je zase jen o nem. Navic, podivejte se, takovych postav, kdo se v tom ma orientovat? To aby na konec dali seznam! Takovej Ferda Mravenec, tam je sice take hodne postav, ale ja s v nich oreintuji, ja se s nimi vyvijim. Ta kniha ani nema autora, kdo to vubec napsal? Ja kdyz neco napisu, tak se pod to podepisu....No ale kdybych napsal neco takoveho....Navic mi dloho lezelo v hlave, proc jsou na konci prazdne stranky..asi na nejake poznamky, nebo nevim, ale pote co jsem si vzal s sebou knihu do nejmensi mistnosti ve svem byte, hned mi to bylo jasne.

Flooper
26.03.2011

Bibli jsem četl hlavně ze zvědavosti, možná také z určité povinnosti. Nevím. Každopádně se jí ohodnotit neodvažim. Bibli - jako takovou snad ohodnoti ani nejde. Určitě je ale dobré si jí přečíst, už jen kvůli určitému vzdělání či pochopení.

zlovlk
25.03.2011 5 z 5

Walt Whitman, autor Stébel trávy, o sobě řekl: "Že si protiřečím? A co má být? Protiřečím si. Jsem velký, obsáhnu spoustu myšlenek." A to byl, prosím pěkně, jeden člověk. Bibli psaly zástupy. Navíc to byli téměř výhradně židé! Nu, a jak se říká, tři židé, pět názorů.

Z toho plyne, že se Bible nedá dost dobře pojímat dogmaticky (i když nelze popřít, že se o to mnozí pokoušeli). Neřekne se v ní: "Je to tak a tak." Spíše se, pokud jsme poctiví čtenáři, dozvíme, že: "Může to být tak, může to být onak a nebo tak ještě úplně jinak." Příklad budiž otázka původu zla - pochází zlo od Boha, od Nepřítele, nebo od lidí? Ke každému tvrzení najdete podpůrné citáy.

Různost autorů a postupné vznikání rozprostřené do mnoha staletí tedy zajišťuje pluralitu nejen stanovisek, ale i forem a žánrů. Historické záznamy, milostná píseň, zdlouhavé královské rodokmeny, různá vidění a proroctví, žalmy, přísloví a vůbec všechno.

Samozřejmě není dobrý nápad Bibli jen tak otevřít a začít od první stránky číst. Výčty toho, kdo měl kolik dobytka, by vás brzy ubily. Pro našince je asi lepší začít Novým zákonem - a samozřejmě u toho mít nějaký ten fundovaný výklad (ne nutně od Otakara A. Fundy, byť ho lze jen doporučit). Vlastně čím víc výkladů, tím lépe. Přinejmenším židovský, křesťanský a ateistický. Kniha s pluralitou názorů si zaslouží pluralitu výkladů.

Když už se trochu vyznáte, dá se Bible otevřít na kterémkoliv místě. A můžete vesele interpretovat sami. Občas je ta kniha děsivá, jindy těžko pochopitelná, potom zase roztomilá jako jódlující děti. V Bibli je dojetí, poučení, ale i humor (nezapomenu na scénu, ve které jde Saul vykonat potřebu do jeskyně, v níž se skrývá David, po kterém shodou okolností zrovna pátrá).

Nemyslím si, že náboženské, filosofické a jiné podobné texty nelze hodnotit. To bychom pak mohli tvrdit u čehokoliv, protože objektivita je nemožná. Pro mě je hodnocení jakýmsi ukazatelem, kterým doporučuji či nedoporučuji danou knihu k přečtení ostatním. A v neposlední řadě chci Bibli trochu zvednout hodnocení, sražené chasou, u které lze důvodně podezřívat, že hlasovali na základě své víry a světonázoru, a nikoliv čtenářského zážitku.

Svůj komentář dávám ke kralické verzi, protože to je ta, kterou mám doma, a ta, která je napsána nejkrásnějším jazykem. Čeština časů veleslavínských má takový říz, že by se jí dal krájet i trpasličí chléb.

anyzek
19.02.2011 5 z 5

Bible se nečte, ta se žije.

nightlybird
30.11.-0001

Bible je bezesporu jednou z nejdůležitějších knih dvou světových náboženství - judaismu a křesťanství, ale nemyslím si, že by se na ni mělo nahlížet jako na knihu výlučně určenou pro potřeby té které církve. Je to současně klenot světové literatury, který je inspirací pro řadu spisovatelů, namátkou Feuchtwanger, Waltari. Její část Píseň Šalamounova je v podstatě vynikající milostná poezie a myslím si, že řada věcí z knihy Kazatel nebo Přísloví neztratila i po dvou tisíciletích schopnost oslovit naprostého ateistu. Její text by navíc získal také trochu jiný obsah při souběžném čtení se Sedláčkovou Ekonomií dobra a zla. Proto také její jakékoliv hodnocení pokládám za naprostý nesmysl, knihy tohoto druhu jsou prostě nehodnotitelné, jejich stáří vylučuje možnost použít současná umělecká kriteria a její obsah jakoukoliv objektivitu.
Osobně mi na bibli vadí pouze skutečnost, že do ní nebyly zařazeny všechny známé Knihy do Starého a Evangelia do Nového zákona a potom fakt, že moje Bible je psaná kurentem a ze současného hlediska poněkud archaickým jazykem, což sice poněkud komplikuje čtení, ale na druhou stranu vlastně nutí přemýšlet nad čteným.
Protože je tady evidováno Biblí několik, nemyslím si, že jsou obsahově natolik odlišné, že by je nebylo možno sjednotit se zachováním nejkvalitnějších popisů či komentářů. To bych ale viděl jako melouch pro admina/y/.

swamp
30.11.-0001 1 z 5

Prastará kniha knih - alfa / omega věřících křesťanů. Já osobně se řadím ke scientisticky založeným empirickým agnostikům. Starý zákon má pár světlých míst (e.g. Žalmy či Píseň písní, které mají nezamluvitelně uměleckou hodnotu), ovšem třeba 5 knih Mojžíšových, Knihy dějepisné a prorocké jsou téměř nečitelné, z hlediska historického řekl bych nepoužitelné. Hlavně úvodní pentateuch je prakticky výpis jmen, míst, zákazů a příkazů - hněv Boží je zde (stejně jako v okolních kapitolách) popisován jako ultimátní, což mi přijde (vzhledem k otázce křesťanství) hrozně ujeté, ale to by bylo na delší debatu. Nový zákon je pak mnohem čitelnější, přichází mesiáš a umělecky je celkově ucelenější. Přesto Bibli nemohu doporučit - nekřesťansky založení z ní nebudou mít nic, křesťané jsou příliš zaslepení, aby ji vnímali objektivně a byli schopni přiznat absurditu některých jejích pasáží.

Bara
30.11.-0001

Bible svatá, Kralická je vrcholným překladatelským dílem 16. století a ve svém původním vydání (1579-1594) byla i mimořádným dílem knihtiskařským. Teologové Jednoty bratrské jedinečným způsobem skloubili svou hlubokou zbožnost, odvahu pro nové tlumočení biblické zvěsti a vynikající cit pro český jazyk. Jako první v českém prostředí při své práci vycházeli z původních textů a podařilo se jim nově přetlumočit biblickou zvěst do podoby, která ani dnes neztrácí na své aktuálnosti.