Príbeh bielej Masajky
Corinne Hofmann
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/115500/pribeh-bielej-masajky-115500.jpg
4
1238
1238
Bílá Masajka série
< 1. díl >
Skutočný príbeh, ktorý sa stal medzinárodným bestsellerom a dočkal sa aj filmového spracovania. Mladá švajčiarska podnikateľka Corinne sa počas africkej dovolenky na prvý pohľad zamiluje do urasteného masajského bojovníka Lketingu. Opustí kvôli nemu dovtedajší spôsob života v civilizovanej spoločnosti a bezhlavo sa vrhá do života v ďalekom kenskom buši. V neuveriteľne primitívnych podmienkach prežije raj i peklo a sen o veľkej láske sa čoskoro zmení na zápas o holé prežitie. Corinne sa statočne usiluje všetko zvládnuť, dokonca sa púšťa do obchodovania, ale po vyčerpávajúcich štyroch rokoch je na pokraji fyzických i duševných síl. Jedinou útechou je jej dcérka Napirai, s ktorou sa napokon vracia do Švajčiarska a začína odznovu... Napriek tomu na svoju africkú rodinu nezanevrie a po čase ju na diaľku finančne podporuje. Do Kene sa vráti až po štrnástich rokoch, keď sa tu nakrúca film podľa jej úspešnej knihy. Tri knihy v jednom: Biela Masajka, Návrat z Afriky, Stretnutie v Barsaloi.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2012 , Ikar (SK)Originální název:
Die Weisse Massai, Züruck aus Afrika, Wiedersehen in Barsaloi, 1999
více info...
Přidat komentář
Knihy C.Hofmann jsem dostala před lety " od Ježiška" a přečetla je tenkrát na jedno nadechnutí. Teď jsem hledala něco, jak zaspat bolavý zub a v noci s Ibalginem a s rumem hledala něco, co mi pomůže zapomenout na bolest. A povedlo se. První díl - řekla bych z letadla do středověku- opět jsem Corinnu nechápala, obdivovala, zatracovala a vždycky , když se začal zub nesměle ozývat, tak jsem ho zastrašila - koukej, žádnej zubař, vrtačky, injekce- kámen na tebe a žvýkat trávu-huš... a bylo po bolesti. Do rána jsem přečetla díl první a s uspokojením, jak je už Corinna i s dcerou v bezpečí u maminky, kde nemusí jíst kozí nohu v ústranní, ale klidně hranolky uprostřed náměstí, jsem se odebrala na středisko, kde jsem - snad poprvé v životě pozdravila pana doktora na stomatologii s úsměvem - chudák nechápal, protože mě zná a ví, jaký jsem v jeho rukách srab a zbabělec.
Kniha ma neskutočne bavila, veľmi pútavý dej a najmä prostredie. Corinne ma však niekedy veľmi vytáčala svojím konaním (na facku ), jednotlivé situácie podávala s nadhľadom a ľahkosťou, ktoré cítila pri písaní knihy, určite však nie v reálnom čase situácií. Mala ťažký život (spôsobený svojou naivitou a ľahkovážnosťou), ale zaujímavý. Odporúčam.
Ačkoli absolutně nechápu myšlenkové pochody Corinne, musím uznat, že kniha se četla sama. Sice jsem celou dobu kroutila nevěřícně hlavou, jak někdo může být tak naivní a hloupý, ale způsob, kterým je kniha napsaná, je velice milý a čtivý a těžko se mi kniha odkládala.
Trochu mě mrzí negativní komentáře, které tu jsou. Ano, autorka není typická spisovatelka, ale o to v téhle knize nejde. Mě se tato kniha moc líbila a naprosto mě uchvátila. Jde o "neuvěřitelný" příběh, o snahu překonat kulturní rozdíly a být s tím, koho milujeme. Samozřejmě, že většina z nás by nikdy neudělala to, co autorka knihy a můžeme se pozastavovat nad jejím impulzivním jednáním. Ale pro mě má díky tomu naopak kniha své kouzlo. Věřím, že vše co napsala, opravdu prožila, a od příběhu jsem se nemohla odtrhnout. Doporučuji všem, kdo mají rádi knihy psané podle skutečnosti.
Od Corinne Hofmann jsem četla jako první knihu Dívku s žirafím krkem. Chronologicky to vlastně bylo správně, protože je o autorčině dětství, které bylo svým způsobem taky hodně zvláštní. Ani rodiče neměli úplně standardní způsob života. Ne, že by mi to dalo úplně odpověď na to, proč se autorka zamilovala do pomalovaného divocha, ale z psychologického hlediska to může být určitým vysvětlením. Samotná kniha je pro mě ale spíše zklamáníma, zpracováním se mi líbila méně než výše zmiňovaná. Nicméně měla asi lepší medializaci, protože se o ní hovoří mnohem více. Téma zajímavé, některé scény monotónně opakované, literárně hodně průměrná. Ale pro srovnání kultur ok.
K tomu, jak a proč se švýcarská podnikatelka zamilovala do negramotného Masaje a následně odstěhovala do Afriky, se asi nemá cenu vyjadřovat. Každý, kdo vzal do ruky tuto knihu, to věděl již předem, a proto je zbytečné hodnotit autorčino jednání. Ačkoliv to asi stylisticky žádné veledílo není a přestože je nám tento svět vzdálený, děj je poutavý a zvědavost nenechá čtenáře knihu odložit, protože právě autentičnost příběhu jí dodává tu správnou atmosféru. Navíc skvělé jako náhled do afrického způsobu života.
Mě by ale teda do chýše z uschlých kravích hoven nikdo nedostal :D
Mam rada zivotopisy nebo pribehy ze zivota, takze kniha se mi moc libila, precetla jsem ji jednim dechem :-)
Uff… Na jednu stranu musím obdivovat, s jakými problémy si autorka dokázala poradit, v jakých podmínkách dokázala dobrovolně a občas i s radostí žít a jak se opakovaně z ničeho vypracovala k něčemu. Na druhou stranu to byla neskutečná nezodpovědná blbka, která by potřebovala proplesknout.
Jedna věc je vdát se za cizince, s nímž jsem schopná se domluvit a kterého znám, a do kultury, o které něco vím a ideálně znám i její úřední jazyk. Druhá věc je všechno opustit a zůstat v zemi, o které nevím absolutně nic, s cizincem, s nímž nejsem schopná lepší komunikace než pár jednoduchých vět lámavou angličtinou a kterého znám pár hodin. Její pojetí lásky založené čistě jen na fyzické přitažlivosti (její africký princ, její bůh!) a vůbec ničem jiném bylo tak neskutečně povrchní, že jsem jen zírala. Byl láskou jejího života a chtěla s ním žít v divočině bez jakýchkoliv záruk, protože byl pěkně rostlý. Lol. A její přístup ke zdejší kultuře byl také neuvěřitelný. V první mezipauze ve Švýcarsku dle svých slov nastudovala všechno, co se dalo, a naposlouchala hodiny hudebních nahrávek. Evidentně u těch nahrávek také zůstala, protože ihned po návratu do Keni zjišťujeme, že o dané zemi neví vlastně nic. Chce se tam vdát, ale nemá zjištěno, jak probíhá úřední řízení. Neví o obřízce, neví o svatebních rituálech, neví o postavení žen v kmeni, neví nic o slavnostech, ani zvycích. Ta si snad nepřečetla ani průvodce, natož aby ji napadlo navštívit nějakého odborníka a nechat si udělat alespoň krátkou přednášku. Na místě pak na vše nahlíží svrchu, každou chvíli něco označuje za zaostalé, špinavé a odporné. Ani to jí ale nebrání vzápětí masajskou kulturu prohlašovat za tu jedinou vhodnou pro ni, Masaje za své bratry (!!!!) a Keňu za svou domovinu. Domovinu, z níž po třech letech utíká, protože ji život zde zabíjí a protože jí tu nikdo nerozumí. Zkrátka a dobře, Bílá Masajka je kniha o tom, jak se rozhodně nechovat, když se člověk chce přestěhovat do jiné kultury.
Literárně jde o průměr. Jako čistě beletrické dílo by to neobstálo, ale číst se to dá. Text má hlavu a patu, věty jsou sice jednodušší a slovní zásoba chudší, ale zažila jsem hůře napsané životopisy. Jako ukázku života v Africe můžu doporučit.
Ano, je znát, že autorka není spisovatelka a nejedná se o žádný literární skvost, viz dva komentáře pode mnou, ale za sebe cením ten opravdový příběh. Jeho syrovost. Mně kniha upoutala, byť je pro mne nepochopitelné, jaký život si Corinne vybrala pro sebe a svou dceru.
Nelíbí se mi styl, jakým je kniha napsána, je rozhodně vidět, že autorka není žádná spisovatelka. Nejedná se o kdo ví jak hodnotnou literaturu. Pokud k tomu ale přistupujete jako k nevšednímu životnímu příběhu, tak budete spokojeni. Žena ze Švýcarska, která se všeho vzdá pro prostého Masaje, se kterým žije v chýši, špíně a bídě, téměř se nedorozumí a několikrát se octne v ohrožení života bez lékařské péče. Absolutně jsem nechápala jednání, hrdinka mě rozčilovala, nemůžu ji upřít, že je to silná a umanutá žena, ale nedokázala jsem s ní sympatizovat a litovat ji. Veškeré vypjaté situace a její pády se neustále opakovaly. Rozhodně mi stačil jeden díl.
Noo, tak nějak nevim co si o tom myslet. Žádný literární skvost to není. Jak už tu někdo psal, vadily mi pasáže, které se neustále opakovaly... věčně rozbité auto, pořád nějaké nemoci... A hlavní hrdinka mi strašně lezla na nervy, už od začátku příběhu jsem si říkala: "no to si dělá srandu", "pane bože, ta je ale blbá".... :-D pro mě naprosto nepochopitelné jednání...vzdát se života v civilizaci a žít někde v boudě na zemi, koupat se v řece, nevědět, jestli budu mít další dny co do huby... jediné co se mi na knize asi líbilo, byl náhled do života masajů, jejich kultury a zvyků.
Jedna hvězda za zajímavý příběh, nad kterým jsem od začátku až do konce kroutila hlavou, jaký ta ženská je blázen.
Bavila mě tak první třetina knihy. Pak už to bylo jedno a to samé - stále pokažené auto, nedostatek jídla a zásob, zdravotní problémy (celkem mne pobavilo, že se bála v nemocnici transfuze krve kvůli AIDS, ale že spala s Keňanem, to jí bylo fuk..), žárlivý manžel atd.
Moc dobře se mi to nečetlo, po dalším díle nesáhnu.
Tak tato kniha mi vyloženě lezla na nervy. Hlavní hrdinka mi přišla naprosto naivní a opravdu to skončila, přesně tak, jak jsem se domnívala od samého začátku.
Tahle kniha je důkazem toho, že zamilovaní lidé nemyslí hlavou a chovají se jak pomatení. Kdyby se nejednalo o skutečný příběh, odložila bych ji po pěti stránkách, protože jednání hrdinky bylo pro mě naprosto nepochopitelné. Ale - kniha se mi četla dobře, je napínavá i plná zajímavostí, proto čtyři hvězdy.
O příčetnosti autorky knihy potažmo hlavní hrdinky si myslím své, ale rozhodně se jedná o zajímavý vhled do života masajů. Téma dobré, prostřední Afriky zajímavé, ale hlavní postava je velmi nesympatická, poměrně hloupá a naivní.
Celkově styl vyprávění působí trochu školáčky, žádný literární klenot to dle mě není.
S paní Hofmannovou jsem prožila pár týdnů, než jsem přečetla všechny díly Bílé Masajky. Pokaždé když Corinne život srazil na kolena, dokázala se zvednou, oprášit se a jít prostě dál. Velmi silná osobnost a především poutavé čtení.
Štítky knihy
Afrika zfilmováno Keňa autobiografické prvky svatba Masajové ženská obřízka manželství s cizincem
Autorovy další knížky
| 2004 |  Bílá Masajka |
| 2005 |  Zpátky z Afriky |
| 2006 | Shledání v Barsaloi |
| 2012 | Afrika, má láska |
| 2017 | Dívka se žirafím krkem |
O knize jsem několikrát slyšela, až jsem se rozhodla ji "zkusit". Obvykle totiž tento žánr nečtu. Mám ji už vlastně přečtenou delší dobu ale hodně jsem otálela s komentářem. Je to pro mě totiž tak rozporuplné dílo, že vůbec nevím, za jaký konec to chytit.
Způsob psaní knihy je opravdu jako slohovka ze ZŠ. Chápu ale, že to není rozená spisovatelka a chtěla lidem zprostředkovat svůj příběh. Další rozměr je její naivita, to je totiž něco fakt hustého. K tomu nebudu nic dodávat... I když jsem věděla, jak kniha dopadne, tak jsem ji prostě musela dočíst. Ovšem v dalších jejich knihách určitě pokračovat nebudu, číst o někom, kdo má takový přístup k životu zájem nemám.