Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526409/bmid_bila-voda-6555047a9fa61.jpg
4
2904
2904
Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce R všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy odmítla návrat do civilního života. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Mám rád, když knihu dočtu a odcházím s úsměvem na tváři. V mém případě spíš - jdu spát s úsměvem na tváři a přesně to ve mně vyvolala poslední kniha paní Tučkové. Navíc mě přiměla najít si reálie o naší méně známé historii skryté církve, klášteře Bílá voda a poutním místě Mariahilf. Kniha tedy určitě má přesah. Skoro by se zdálo, že to je na pět hvězdiček, ale co dle mého toto dílo malinko sráží, jsou již jinými čtenáři zmíněné, nekonečně dlouhé spisy, kterých na mě bylo prostě až moc. Někdy je méně více. I přes to všechno je kniha skvělá, čte se výborně a můžu jen doporučit. A teď už se půjdu začíst do něčeho odlehčenějšího :)
Současné české beletrii, zvláště té od českých autorek, se vyhýbám, ale tentokrát jsem udělal výjimku a řekl jsem si, že Bílou Vodu, dlouho očekávaný nový román Kateřiny Tučkové (*1980), si přečtu. Od autorky jsem dosud četl vlastně jen divadelní hru Vitka; román Vyhnání Gerty Schnirch jsem kdysi vzdal asi po 50 stranách a Žítkovské bohyně jsem spíš proletěl a prolistoval, protože téma mě nelákalo. Zato Bílá Voda (Host, 2022) mě námětem a tématy přitahovala velmi.
Lena Lagnerová má problematickou minulost a aby se s ní vyrovnala a zároveň se schovala před světem, odjede v roce 2007 do kláštera Bílá Voda u polských hranic, kde je jí svěřena péče o knihovnu a písemnosti. Díky nim Lena proniká do minulosti kláštera i jeho obyvatelek a také do minulosti své. Dalšími tématy jsou skrytá církev za komunistického režimu, chování kněžích za normalizace, kteří kolaborovali s vládnoucím režimem, internace řeholnic v roce 1950 či postavení žen v církvi. Autorka střídá časové roviny ve složitě propleteném vyprávění, které prokládá různými dokumenty, dopisy či deníky jedné z řeholnic.
Rozsáhlý román (688 stran) si po celou dobu udržuje značnou čtivost a jisté napětí a také čtenářovu zvědavost, což jsou samozřejmě přednosti. Na druhou stranu textu místy dochází dech, na můj vkus je v ději až příliš mnoho zázračných proměn některých postav a také vyvrcholení linie kolem Leny a kněze Jana je jednak trochu násilné, jednak podané tak, že románu chybí větší dějový oblouk. A hlavně bych text aspoň o čtvrtinu zkrátil, a bylo by kde, zejména dokumentární pasáže jsou někdy až neúnosné. Autorka také bohužel málo rozlišuje různé jazykové roviny jednotlivých linií a kapitoly nazvané Evangelium podle (Jana, Marty atd.) jsou plné klišé.
Tučková jistě vypátrala spoustu věcí a našla bohatý materiál, ale v románu by nemuselo být vše, stejně jako těch témat, někdy jen naznačených a nerozvinutých. Také to, jak mísí fakta s fikcí, je někdy trochu podivné, např. si vymyslela řád Anežčiných panen a do Bílé Vody "přesunula" poutní místo Mariahilf. Román jsem nakonec dočítal s rozpaky, ale na druhou stranu mi přinesl spoustu zajímavých informací a podnětů k zamyšlení.
Na závěr dvě zajímavosti: román Bílá Voda vyšel v nákladu 125 tisíc výtisků, což je na dnešní poměry neuvěřitelné, a je to v Hostu jubilejní publikace č. 2000.
Knihu jsem si chtěla přečíst již delší dobu ale odkládala jsem ji, protože jsem se bála jestli není i přes mnohá doporučení přeceňovaná. Není. Chtěla bych jakožto nadšenec do historie ocenit hlavně skvělou práci s historickými prameny. Tahle kniha se ale zároveň řadí mezi ty, od kterých si dáte na chvíli pauzu abyste si odpočinuli od už tak těžkého námětu i emocí vycházející z velmi silného příběhu. Knihu tedy určitě doporučuji.
Kniha na mě působila tak silně a smutně, že jsem ji musela číst po částech a "odpočinout si " od ní. Profesionálně a zajímavě napsané.
Zpětně naprosto rozumím, proč se okolo posledního textu K. Tučkové rozhořela vášnivá diskuze. Bílá Voda je řemeslně bezchybné dílo, které dokládá přepoctivou práci s prameny, literaturou i výzkum v terénu. Za mě mu ale (bohužel) chybí lidštější, emočnější, vřelejší rozměr. Nedokázala jsem se na žádnou z postav navázat, ačkoli byly poměrně zajímavé, přišly mi neživé, bezkrevné, "čpící a šustící papírem".
Tahle kniha je fantastická. Dlouho jsem četbu odkládala, protože jsem měla velká očekávání, a bála jsem se, že nebudou naplněna. Ale opak je pravdou. Příběh je rozvláčný, hutný a podrobný, ale vůbec nic mu nebere na čtivosti. Někteří si tady stěžovali na historické dokumenty nebo odbornost - ale pro mě to je přesně to, co knize dodává přidanou hodnotu. Každá jedna část knihy měla svoje místo. A před autorkou smekám, protože si nedokážu představit ty tisíce hodin, které nad psaním musela strávit. Ale určitě se vyplatilo, já jsem nadšená a doufám, že na další knihu nebudeme čekat opět 10 let :).
SMEKÁM před autorkou, jak pojala tak originální téma inspirované skutečnými událostmi. Vůbec se nedivím rozsahu románu, který čítá 688 stran. Autorka totiž dokázala přiblížit život řeholnic v klášteře Bílá Voda od padesátých let až po současnost.
Totalitní režim shromáždil řádové sestry do pohraničí a spoléhal, že tam postupně, ukryté před zraky veřejnosti, časem vymřou. Přestože ne všechny motivy odpovídají realitě, i tak vůbec nepochybuji o tom, že život tamějších obyvatelek kláštera byl krušný. Některé z nich byly mučené ve věznicích, většina nasazena na nucené práce, které hraničily s týráním a nechyběly fyzické útoky za účelem zastrašování… přesto všechno ženám nechyběla síla vytrvat a bojovat s překážkami, které jim režim nachystal. Jejich odhodlání a víra byla úctyhodná, stejně tak síla pomáhat tomu, kdo potřeboval.
Autorka psala román s přestávkami celých 10 let, v každé kapitole je vidět ta titěrná práce nashromážděných informací. Dle rozhovorů, které poskytla, čerpala nejen z archivů, ale mluvila s mnoha pamětníky a dokonce i nějaký čas v klášteře pobývala.
Přiznávám, že čtení knížky mi dalo zabrat. Nejen, že jsem se knihou potýkala dobrých 14 dnů, ale právě informace a děj ukrytý na stránkách mi nedovolil číst rychleji, na čtení jsem se potřebovala skutečně soustředit. Příběh jako takový je poutavý a čtivý, ale je proložen mnoha fakty, církevními korespondencí a jinými historickými dokumenty, kdy mé nadšení ve čtení uvadalo.
Ale v těch momentech bylo i pár světlých okamžiků, které mě nakoply číst dál.
⬇️Loučím se slovy biskupa Felixe.⬇️
„A kdo tomu nerozuměl, ať si to vymodlí!“
Mapuje velmi zajímavou a opomíjenou oblast naší historie, o které se vůbec nemluví. Což velmi oceňuji, protože např. téma 2. sv. války, koncentračních táborů apod. je naopak dost omílané. Jen některé odbornější části na mě byly příliš ale naštěstí jich nebylo moc. 4,5*
Kniha, kterou jsem čas od času musela vždy na chvíli odložit, protože příběhy a popsané situace byly zkrátka tak silné a skutečné, že bylo těžké pokračovat ve čtení. Ještě dlouho ve vás zůstane ta pachuť po 50. letech a všeho toho, co si dnes jen stěží dovedeme představit. Díky autorce mám jasnější povědomí o vztahu církve a státu v daném období. O Bílé Vodě a internačních klášterech jsem neměla příliš velké povědomí, ale díky paní Tučkové se toto výrazně změnilo a přivedlo mě to k její další knize Žítkovské bohyně. Všem doporučuji, jazyk autorky je čtivý a založený na skutečných příbězích pamětníků a míst.
vynikající knížka... ze začátku jsem se nemohla začíst, ale potom jsem se zase musela přemlouvat jít spát :-) mám ráda děj, který je inspirován podle skutečných události a můžu se takto dozvědět něco z historie ČR.
Knihu jsem si plánovala přečíst už delší dobu, protože má výborné hodnocení a také proto, že jsem v minulosti četla od Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně, které mě ohromily. Zpočátku se mi kniha četla opravdu dobře, líbil se mi námět, historické souvislosti mě zaujaly. To však vydrželo asi do 360 stránky, pak se mi to zdálo hodně zdlouhavé a knihu jsem odložila. Mezitím jsem přečetla 2 jiné knihy, ale nedalo mi to a později jsem se k Bílé Vodě zase vrátila. Konec byl zajímavý a mělo to spád, který mi v prostřední části příběhu chyběl. Hodnotím 3 hvězdičkami.
Zajímavé téma je zpracováno ve velkém množství informací. Začátek knihy byl zajímavý, ale pak se začal vytracet náboj a fakta byla na četbu hodně náročná. Závěr knihy mne opět bavil, ale celá kniha byla hodně obsáhlá a mnohdy přeplněná ne úplně důležitými fakty, která jsem louskal, abych se dobral konce.
Knížku Bíla voda jsem dostala k narozeninám. Neplánovala jsem si ji koupit a už vůbec ne číst. Tak jsem ji jen prolistovala a dala do knihovny. Ale letos jsem ji znovu vytáhla a začala číst. A četla a četla. O tom, že nejzákeřnější podstatou zla je, že mívá často tvář tak laskavou či blízkou, že člověka nenapadne z něčeho ji podezřívat. Tato knížka je o víře a zlu, o boji za svobodu, o boji proti nespravedlnosti. Hlavní hrdinka Evarista ví, "Aby se člověk osvobodil, aby mu narostla křídla, musí se nejdřív octnout na samém okraji propasti." Lena, se na kraji této propasti již ocitla, podaří se jí najít novou cestu? Pozná, že někdy musí něco zemřít, aby se mohlo něco nového narodit?
Prolínání současnosti a minulosti bylo dobře promyšlené a na závěr vše do sebe zapadlo.
Bylo to náročné čtení, obdivuji autorku za velkou práci, která byla na knize vidět.
Ve čtení mi pomohlo, že jsem si nejdříve přečetla "Poznámku k historickým reáliím" v závěru knihy. Protože jinak bych vše brala jako skutečnost, a ne jako částečně pravdivý a částečně fiktivní příběh.
Mám v oblibě silné knihy, ale k této jsem přistupovala s mírnou obavou, zda-li se zvládnu prokousávat takovým množstvím úředních listin, korespondencí a pro mě úplně neznámými církevními výrazy, a přiznávám, že jsem se kolikrát musela opravdu hodně soustředit, abych nečetla jen tak zbůhdarma, ale abych i to, co čtu, opravdu vnímala. Jsem ráda, že jsem vydržela, neboť téma náboženství v době komunismu pro mě bylo dosud neprobádané. Obdivuji autorku, že si dokázala nastudovat ohromné množství informací, které následně zakomponovala do povedeného příběhu ze současnosti. Bílá Voda od Kateřiny Tučkové pro mě byla opět příjemným počtením, stejně jako všechny ostatní knihy od této autorky, které jsem dosud přečetla.
Zajímavé téma a spousta odvedené práce po archivech je důvod, proč "se skřípěním zubů" dávám 3 hvězdičky. 50,01%. Vlastní autorčin přínos takovémuto tématu, dle mého názoru, příliš popularizaci takto silného tématu nepomohl a historickými dokumenty prolínající se příběh je nepoutavě psaný a místy přehnaně ambiciózně temně senzační. Po skvělých Žítkovských bohyních jsem OD AUTORKY čekal daleko více. Omlouvám se za upřímnost.
Bílá voda, obec, zázračný kout pohraničních Zlatých hor, ležící pod horou Mariahilf, místem zázraku, cílem mnoha poutníků. Na začátku 15.st. zde rytíř von Maltitz nechal postavit kostel Panny Marie Pomocné a klášter, kam přivedl první řeholnice. Román inspirovaný skutečnými událostmi nás přivádí do těchto míst roku 1950, kdy komunistický režim v rámci Akce Ř zde v rozpadlém klášteře vtěsnal 400 nevěst Kristových. Historie odkrývající perzekuci řeholnic se prolíná se současností, s krutým osudem Leny, Magdaleny Lagnerové.
Silná kniha se složitým a těžkým tématem. Poskytla mi další pohled na církev utlačovanou a skrývanou v době komunismu, na mě neznámou roli katolické kněžky či přesah Anežky České. Příběh má několik linií děje, které ho propojují a jsou doplněny autorskými texty a dobovými výpověďmi. Přiznám se, že jsem některé proletěla rychlo četbou :-) Kéž by každý problém dosáhl spasení a měl šťastný konec.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Jedna z nejlepších knih za poslední roky.