Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526409/bmid_bila-voda-6555047a9fa61.jpg
4
2903
2903
Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce R všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy odmítla návrat do civilního života. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Jsem rada za tuhle knihu a temata v ni. Odvedena prace a pripravy jsou opravdu obdivuhodne. Jen je podle me dulezite v jakem rozpolozeni se ctenar zrovna nachazi. Neni to prave jednoduche cteni, ale dej je tak dobre „namichany“, ze kdyz uz uz mate hlavu plnou uredniciny, tak na dalsi strane jste u Leny.
Dekuju pani Tuckove.
Co k tomu napsat? Hrozne bych chtel aby spisovatelka psala co nejvic a zaroven si preji aby nepsala tak casto aby na svetlo sveta prislo dalsi dilo, ktere opet nebude mit tematicky a zpracovanim v nasich koncinach konkurenci. Bravurne zpracovany roman zasazeny do obasti, o ktere pred nedavnou dobou malokdo vedel. Genius loci Rychlebskych hor ze zaryje pod kuzi snad kazdeho kdo tam byl a tento pribeh to snad jeste vic umocni. Mozna bych vice uprednostil romanovou linku nad faktografii. Chvilemi ve me pasaze evokovaly spise teologickou dispuaci, coz tempu deje uskodilo, ale ve vysledku je to spise nepodstatna zalezitost. Dobry pocit urcite prevlada a jsem rad ze se u nas najdou autori, kteri takto obtizna temata umi zpracovat.
Je mi líto, že mohu dát jen 5 hvězdiček. Vynikající kniha, nesmírně silný příběh, líbilo se mi začlenění dobových dokumentů, i když jsem si místy říkala, že čím větší zmetek, tím má větší štěstí.
Existují témata a zdánlivě zapomenutá historie, o kterých je nutno psát. Můžeme jen děkovat autorce za její výdrž věnovat knize 10 let života. Její práce je obdivuhodná a stejně jako u Bohyň musela strávit hodiny a hodiny v archivech. Kniha mě natolik nadchla, že jsem s hodnocením otálela pár dnů, a musela jsem do Bílé Vody a na Mariahilf osobně zajet. Velmi tuto návštěvu doporučuju, zejména místní hřbitov s hroby sester mě dostal. Poutní kostel na Mariahilf je neuvěřitelně nádherný. Dala bych knize i 10*. Jednoduše řečeno - kudy chodím, tudy chválím.
Neodpustím si citát s Muzea izolace, internace a integrace v Bílé Vodě: "Kdo zapomíná na své dějiny, je odsouzen je znovu prožít." George Santayana.
(SPOILER) Naprosto oceňuji výdrž a zapálení pro danou problematiku, ať je to bývalý režim nebo téma postavení žen v církvi. Musím říci, že na to jak silná je to kniha, přelouskala jsem si docela rychle, “reálie” a nadpřirozeno mi nevadilo, dokonce musím říci, že tam dokonce i sedělo. Původně jsem chtěla dát plný počet *, nicméně musím přiznat, že mne trochu zklamala cca poslední čtvrtina knihy, za sebe bych skoro ta rodinná pouta nechala nevyřešena, už to bylo hodně překombinované a o nalezení sochy ani nemluvě, za to 1* dolu. Možná po těch letech autorka ztrácela dech, a nedivím se, takže i přesto obrovská poklona.
Uvítala bych poloviční rozsah, aby mohl román pěkně plynout. (ne že by se nečetl dobře) Faktografii pod čarou, kterou bychom mohli a nemuseli číst, případně doplněnou o QR kód, který by pro zaujaté ukázal ještě více. Tím by se desetiletá práce autorky zhodnotila ještě více. Díky za zajímavé téma.
Je to 4+, ale možná tím, že nejsem úplně nezaujatý čtenář. Obrovský bonus je téma (čímž myslím pronásledování ženských řeholí a historie podzemní církve včetně svěcení žen), které by nemělo zapadnout a být zapomenuto; a ze všeho, co se kolem něj odvíjí, autorka udělala velmi sugestivní kulisu (zvlášť z mašinérií všech institucí). A je to čtivé, prostě je! Nicméně wow-efekt u mne nenastal: možná proto, že zdroje, z nichž autorka čerpá, byla už dávno moje studijní literatura, takže už jsem jen tak sportovně určovala, odkud který odkaz je; možná proto, že mi absolutně ze všech nejmíň seděla hlavní hrdinka Lena - pro mne byla plochá, papírová, nedůvěryhodná, byť jí byl přiřčen úkol svorníku, díky němuž měla motivicky zajímavý příběh; možná až příliš promyšlené kombinace, kde všechno do sebe naprosto dokonale zapadne v tom nejpříhodnějším okamžiku (říkala jsem tomu "správné lejstro se správným obsahem ve správný čas"); podobně trochu průhledná práce s motivy s nádechem podprahové mystiky; a hlavně jazyk! nevadilo mi, že je využívaná metoda kombinace vyprávění a dokumentů, ale všechno bylo stylově tak podobné - sice se objevila správně zabarvená slova na správném místě, ale ve stejně složených větách, trochu jako dokonalý sloh (ale přiznávám, že se příjemně vymykala korespondence bělovodského faráře s jeho biskupem, připomínalo mi to opravdu styl Časopisu katolického duchovenstva z první republiky). A závěr natolik rychlý, že by slušel i méně zkušeným autorům. Ale jo. Nakonec doporučuju, přečtěte to, kdo můžete, stojí to za to - všechny výhrady jdou na vrub mého osobního vkusu...
Kateřina Tučková ve svém románu Bílá voda má dva časové záběry. Jedním se dostává do dávnější minulosti – padesátá léta, osudy ženských řeholních řádů po komunistickém převratu. V druhém záběru mě podstatně víc zaujal Lenin příběh a její tajemství, které se postupně odkrývá. Zvědavost o jaké tajemství se jedná mě doslova nutilo hltat knihu i s dokumenty, se kterými se Lena setkává při úklidu pracovny v klášteře Bílá Voda. Od samého začátku mě zajímal motiv, proč Lena přišla do kláštera, před čím utíká, čím vším si musela projít a jak je schopna se s prožitým traumatem vyrovnat.
To , že Lenu potkalo to nejhorší, co může v životě ženy- matky nastat, už nebudu rozepisovat. Otázkou je jak žít dál.
Knihu doporučuji k přečtení - napínavý příběh Leny zasazený do životních příběhů řeholnic bělovodského kláštera. A na závěr myšlenka z knihy - "Práce pomáhá. Podrž si řád a řád pak podrží tebe. Hodinu po hodině, řád jako převozník, který tě sveze přes řeku bolesti. "Pozn. ....ale to ještě nevěděla, že její řeka žádný druhý břeh nemá.
Už tady v komentářích mnohé zaznělo...takže co napsat víc...Myslím si, že napsat ve věku autorky román tohoto formátu a takové kvality svědčí o skutečném mistrovství a s těmi, kteří jsou o tom rovněž přesvědčeni, bez okolků zvedám ruku a palec nahoru!
Neskutečné a šokující. Kniha je sice napsaná jako román, ale děj je na základě potvrzených skutečností. Co dokáže provádět člověk člověku těsně po 2.sv. válce opravdu nedokážu pochopit. Tato kniha mi rozhodně dala zamyšlení se nad církví a pochopení některých souvislostí . Rozhodně doporučuji přečíst každému.
Nesnadné čtení spojující linii církevní s osobní . Obdivuji práci autorky, která románovým příběhem zpřístupnuje otřesné chování komunistů a zrádných duchovních k církvi a řeholím.
Skvělé napsaná kniha, doporučuji. Ale není to jednoduché čtení. Současnost se prolíná z minulostí, součástí knihy spoustu dokumentů z archivu.
Po přečtení 2/3 jsem chtěla dát plný počet hvězd, ale závěr už se skoro nedal dočíst. Těch zázraků, náhod a nově nalezených příbuzných! Těžko uvěřit, že by se ze vzorných řádových sester staly bojovnice proti Vatikánu. Škoda, že text autorka nerozdělila do dvou knih, první historickou část bych ocenila a druhou bych přenechala fanouškům Dana Browna.
Komentář píšu po několika dnech od dočtení. Potřebovala jsem si od knihy udělat odstup a příběh zpracovat. Kateřina Tučková je moje nejoblíbenější česká spisovatelka. Každá její kniha mi rozšířila obzory a ukázala kus historie, o kterém jsem buď vůbec nevěděla nebo věděla velmi málo. Jinak to není ani s Bílou vodou. Utrpení, které prožívali řádové sestry a kněží, co neohnuli hřbet před soudruhy, mě až šokovalo. Nejde brát vše v knize jako fakta, ačkoliv k tomu velké množství urývků z archivu svádí. Každou chvíli jsem googlila a ověřovala infromace. Až zázračné propojení postav na mě bylo taky trochu moc. Kniha je však naprosto skvělá, jedná se o těžší čtení, ale desetiletá práce autorky je vidět na každé stránce.
Gloria in Excelsis Deo. Těch deset let velmi usilovné práce přineslo román, na kterém by si každý mohl najít nějaký ten pozitivní prvek. Milovník románů - kombinaci příběhů, dokumentů, subjektivních pohledů (zvěstí, přesněji evangelií); katolík - příběh o pronásledování v době minulé; protestant - osvěžující moderní pohled na křesťanství; milovník příběhů - dva velmi tragické osudy (jenom dva? Magdalena, Evarista ... a co Tobie? Jan? A další?).
Pár chyb by se ale také našlo - prolnutí osudu Leny, Evaristy a Jana je na mne až příliš silné. Jsem ochoten se smířit s náhodami, které hraničí se zázrakem, ale tohle už bylo příliš. Nicméně, chápu, že to autorka takhle potřebovala propojit.
Možná by historický náhled mohl být ještě podrobnější, ale na druhou stranu - i čtenář by se měl starat o své znalosti.
No, nevím, jak se feministky s tímto feministickým dílem popasují ;-)
Dle mého skromného názoru bohemistky:
+ Dosud beletristicky nezpracované téma ženských řádů, dále problematika nerovnosti mužů i žen pramenící z křesťanství, moc nad ženami, násilí na ženách, formování člověka výchovou, problematika odpovědnosti za své dítě apod.
+ Dualita Leny a Evaristy (pokřivené zrcadlení jejich osudů).
+ Mix žánrových podtypů: realistický, filozofický, historický, pseudohistorický, detektivní, mystický, hororový.
+ Nepředvídatelnost.
+ Čtivost.
+ Pečlivost a badatelská schopnost autorky.
+ Velmi uvěřitelné, jako by Tučková psala o skutečném příběhu, který se odehrál, o skutečných postavách, jako by opisovala skutečné zápisy, dopisy, úřední lejstra, ...
- Přitom ovšem manipuluje s fakty (ať už s geografickými nebo jinými). (Nepoučený) čtenář pak nedokáže oddělit historická fakta od fikce (existovala Vilemína? byly ostatky sv. Anežky skutečné nalezeny a poté spáleny? existuje Anežčin řád? opravdu se některé zázraky udály? které ze životních událostí jednotlivých sester se skutečně někomu přihodily?). Takové zkreslování reality je vždy nebezpečné, obzvlášť v dnešní době. Proto by bylo dobré na konci knihy udělat delší a propracovaný výklad, než jaký se skrývá na cca třech stranách v závěru.
- Objem knihy nevadí, co je ale znakem současného středního proudu literární tvorby, je velké množství křivd, nepřízní osudu, špatných i dobrých náhod, které se dějí jedné osobě, a velké množství zlých skutků, které páchají tytéž postavy. Jasně, potřebovala ty nejhorší zločiny nějakým způsobem zkondenzovat, ale v této knize se mi to zdá občas nepřirozené (na rozdíl třeba u Lednické, která používá podobné postupy).
- S tím souvisí také příliš osudových náhod a přemíra mysticismu, jako by měl řád patent na zázraky.
- Celá kniha je víceméně napsána jedním stylem, podobně promlouvá vypravěč, postavy, lejstra. Ano, ulehčila si práci a ulehčila práci i čtenáři, možná mu tím připomíná, že se jedná přeci jen o fikci, ale nedá se nic dělat, snižuje tak uměleckou kvalitu díla.
Kniha je svým obsahem poměrně těžká, obsahuje poměrně velké množství dokumentů, postav... Přesto je čtivá a aspoň já jsem měla nutkání ji téměř neustále číst, v několika místech se maličko zasekla, ale to bylo možná jen mým momentálním rozpoložením.
Ke konci už těch náhod (nebo božího řízení) bylo na mě trochu moc, ale je to kniha o řadových sestrách, takže není čemu se divit.
Od autorky dobře odvedená práce...
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Moc hezká kniha, i když téma je dost deprimující. Velmi čtivé. Boží mlýny melou, ale někdy dost pomalu ...