Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526409/bmid_bila-voda-6555047a9fa61.jpg
4
2903
2903
Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce R všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy odmítla návrat do civilního života. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Uf. Dlouhé roky čekání se vyplatily, tohle se Tučkové (už zas) povedlo. Zatraceně povedlo. Dobré a propracované postavy, dechberoucí a uvěřitelné osudy. I když si Tučková řád Panen svaté Anežky i hlavní postavy vymyslela, naprosto to zapadá do proticírkevních odporností páchaných v 50. letech režimem. Nahnání řeholníků na jedno místo, na práci, kterou nikdy nedělali, soudy a věznění kvůli naprostým nesmyslům, věčná buzerace a cílené deptání jejich duchovního a duševního života. Jen z knižního náhledu do té odporné doby se člověku dělá zle. V tomhle ohledu - populární a čtivou formou seznamovat s méně známýma a nepříjemnýma kapitolama naší historie odvedla Tučková fantastickou práci a patří jí za to čest.
Extrémně mě vtáhla linie s Evaristou a Felixem, k těmto tématům mám velmi silný osobní vztah (studovala jsem teologii a právě přístup katolíků k ženám mě dovedl k praktickému odklonu od rodné církve - hnusí se mi jejich opovrhování polovinou lidstva a nesmírně si vážím všech katolíků, kteří mají sílu ozvat se proti tomu). A navíc... v době, kdy biskup Felix působil v brněnské dětské nemocnici, jsem tam bojovala o život a tajně mě v inkubátoru nouzově pokřtila zdravotní sestřička. Strašlivě by mě zajímalo, jestli ta mladá žena se svým tajným posláním víry nebyla s biskupem v kontaktu. Skoro bych se vsadila, že ano, ti lidé o sobě museli vědět... Uf, no. Musím si o těch (skutečných) lidech zjistit víc. Stejně jako o svaté Vilemíně a jejích následovnících.
Líbilo se mi i vedení příběhu - prolínání dvou linií, prolnutí příběhu těžkostmi zmítané utíkající ženy v současnosti a jejího pátrání po starých osudech - není nic nového, ale je to skvěle uděláno. Leny mi bylo líto, soucítila jsem s ní, šíleně jsem jí přála očistění a úlevu, trnula jsem spolu s ní úzkostí, co vlastně ta nešťastná žena provedla a před čím utíká. Nemám moc ráda happyendy, ale Leně jsem ho přála ze všech sil.
Zaregistrovala jsem i pár drobných slabin. Některé věci mi přišly trošičku přitažené za vlasy - zejména odhalené intenzivní propojení a vazby mezi některými postavami. Jedna by se snad snesla, ale hned několik a takových? Ale no tak. Nebo mě vysloveně vytáčela dozorkyně Saulová a její následující osud - tedy ne ten osud, ale to jméno... Přišlo mi to jaksi laciné, nemůžu si pomoct.
Ale to jsou opravdu jen naprosté drobnosti, jen aby to nevypadalo, že knihu nekriticky adoruju :-) Celkově se to fantasticky povedlo. Úžasné téma, vynikající zpracování (skoro 700stránkovou bichli jsem zhltala během dvou dnů), vtažení do místa a jeho okolí (píšu si do seznamu další místo, kam se musím na pár dní vypravit - ke Kopanicím přibývá Bělovodsko... tohle se mnou umí udělat ještě Klevisová a tím to končí). Prostě... skvělá práce a obrovský dík.
Autorka umí!! Na příběhu je znát ,že na přípravě nic neodbyla. Odkrývá zajímavou a ne příliš známou část naší poválečné historie. I pro mě,která o tom už mnohé četla ,bylo spousta věcí nových. Na každé knize oceňuji,když ve mě probudí touhu se zajímat o danou problematiku a jít dál za rámec příběhu.To se Kateřině Tučkove podařilo.Nevím,nakolik se pohybuje v církevnim prostředí,ale pokud příliš ne,pak klobouk dolů před tím ,co vytvořila!
Ubírám jednu hvězdičku za to, jak to bylo dlouhé. Četla jsem ji dva měsíce, do čtení jsem se musela místy nutit. Jenže ten děj je prostě tak důležitý, že jsem si knihu nedovolila odložit, chtěla jsem se něco dozvědět a dobře jsem udělala, protože jsem o událostech, které Tučková popisuje, neměla ani tušení.
Za touto knihou je vidět obrovské množství práce. Je otevřeno téma, o kterém se příliš neví a nemluví. Mně se líbilo, jak to bylo doplněno historickými dokumenty, dodává to celému příběhu na autentičnosti. Naopak mi přišlo zbytečné souběžně vyprávět dvě linie příběhu. Linie se sice setkaly, ale i tak si myslím, že by bylo lepší soustředit se pouze na řeholnice.
Na novou knihu p. Tučkové jsem se moc těšila. Příběh opět výborný, propracovaný, zajímavý, dozvíte se spoustu nových informací, mnohokrát během čtení jsem si dohledávala další informace a podrobnosti o některých aktérech. Mám ráda i autorčin styl, kdy příběh prokládá historickými dokumenty. Jen tentokrát bylo těch historických dokumentů na můj vkus opravdu hodně a trochu to brzdilo spád knihy. Určitě ale mají v knize svoje opodstatnění. Jen proto jsem ubrala jednu *. Kniha je výborná a čtivá. Lehké čtení to ale není.
Těžká kniha - na obsah i váhu. Neuvěřitelné, jak autorka uchopila úřední jazyk a komunistický slovník. Silný příběh. Občas jsem musela přestat číst, abych se nadechla. Velmi poučné. Obdivuhodná síla ducha hlavních postav. Svíravý pocit v žaludku, co všechno bylo možné. Autorka je spisovatelka s velkým S. Obdivuhodná kniha.
Bílá Voda pro mě byla těžká kniha z tématem o kterém jsem neměla ani tušení a exkurze do doby socialismu a nakládání z církví. Stejně tak z řeholnicemi které se ani státu ani církvi nezamlouvali. Je neuvěřitelné co si ve jménu komunismu dovolili a co jim prošlo. Přesto jsem ráda že jsem si knížku přečetla.
přečteno...i když jsem se na knihu těšila (pár let), odkládala jsem...teď přečteno v pár dnech, nedalo se odtrhnout...těch témat, která by sama o sobě vydala na román...touha dozvědět se víc o reáliích, které stály za námětem...těch námětů na přemýšlení, těch otázek sama k sobě...jak moc se doba a poměry a lidé mění...K. Tučková je pro mě TOP...má obrovský dar psát, vykreslit postavy a jejich psychologii, skloubit fakta a fikci, neomylnou ruku při výběru námětů, které se dotknou mysli i srdce a obrovskou poctivost při zpracování historických faktů. Hluboce smekám!
Výborná,skvělá kniha! I po přečtení a odložení ji mám pořád v hlavě a přemýšlím nad osudy řeholnic a tehdejšími poměry.
Nejdříve jsem měla z bezmála 700 stran trochu respekt, říkala jsem si, že budu číst strašně dlouho, ale týden to spravil. Příběh, jakkoli začíná nevýrazně, se mi dostal pod kůži a už jsem se těšila na další chvíle čtení. I když téma je závažné, dýchne na Vás mnohdy smutek a bezmoc nad osudy postav, když si uvědomíte, že spousta z toho byla i skutečností. Občas jsem si při čtení říkala, že je tam moc náhod najednou, hlavně v tom jak se nakonec životní příběhy hlavních hrdinů plíživě propojily, ale knize to na čivosti spíš přidá. Poslední kapitola mi přinesla pocit zadostiučinění, ale také mi kniha trochu otevřela oči v tom, že jsou věci kolem nás, které ani čas, ani změna politické situace nezmění. A možná je to na škodu, kdo ví... Také jsem si v souvislosti s knihou vzpomněla na svoji pratetičku Marii, která byla ročník 1921 a ve svých 18--ti letech vstoupila do kláštera. Shodou okolností přijala řádové jméno Evarista. Následně byla nucena kvůli zdravotnímu stavu (onemocněla TBC) z řádu vystoupit a celý život se pak věnovala nemocným, jako zdravotní sestra. Říkám si že kdyby nemoc nezasáhla, její osud také mohl dopadnout úplně jinak a možná podstatně hůř. Jinak jsem ráda, že se dnešní spisovatelé k těmto tématům vracejí, a i když se to místy nečte hezky, neměly by se tyto události zapomenout.
Tahle ženská vážně umí psát! Kdybych už nečetla její jiné knihy, asi by mě počet stran odradil. Takhle jsem si ale říkala, jestli to není málo, jestli mi to zase neuteče příliš rychle. Bylo to přesně tak akorát. O čem kniha je a jak je psána už se rozepisovali jiní, pro mě osobně opět otevřela nové obzory poznání naší neslavné minulosti a přinesla krásný a inspirativní příběh.
V průběhu čtení jsem měl rozličné pocity, ale po dočtení musím říct, že je to výborná kniha. Příběh jako takový je velmi zajímavý, samozřejmě zejména hlavní motiv týkající se sestry Evaristy.
Při čtení se mi průběžně střídaly pocity obrovského zájmu, "naštvanosti", nudy a tak stále dokola. Celkem přesně ty pocity kopírovaly pasáže, kde se rozvíjel příběh a pasáže, kde byly různé "vysvětlující" dokumenty. Tahle forma mi úplně nevyhovovala a zejména s blížícím se koncem už těch "dokumentů" bylo až přespříliš a měl jsem tendenci je jen přelétnout.
Nicméně po dočtení to jako celek dává smysl a chápu, proč je tahle forma zvolena. Každopádně čtenářsky nejsilnější pro mě byla část, týkající se vůbec samotného sestěhování sester do Bílé Vody a pak 50. a 60. léta. (nucené práce, věznění).
Knihu jsem se pořídil v květnu v tomto roce a až nyní jsem se do knihy začetl. Dlouhý čas jsem měl knihu v celofánu. Možná jsem se obával obrovského rozsahu, který kniha má, ale celkově se kniha četla dobře. Od autorky jsem už v minulosti četl knihy VYHNÁNÍ GERTHY SCHNIRCH, ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ a VITKA. Tyto knihy se mi líbily.
Autorka pracovala na knize BÍLÁ VODA 10 let, což je dlouhá doba. Celkově byl příběh zajímavý a dozvěděl jsem se hodně nových informací. Postupně se dočteme o osudech jednotlivých řeholních sester a také o tom, jak se jim žilo v Bílé vodě v období KSČ a také po revoluci. Dočteme se informace o církvi, o kněžích, kteří spolupracovali s KSČ, o postavení žen v církvi a dalších tématech s tím spojených. Líbily se mi deníkové záznamy řeholní sestry Tobie.
Autorka střídá časové roviny. Autorka do knihy vložila různé novinové články a dokumenty, které nám přibližují onu dobu včetně historie, avšak bylo jich velmi mnoho, a román se hodně natáhnul. Oceňuji, že si autorka nastudovala hodně informací, ale možná by knize prospělo, pokud by těchto částí bylo méně. Určitě by to z mého pohledu přispělo ještě k větší čtivosti této knihy.
V závěru knihy se nachází POZNÁMKA K HISTORICKÝM REÁLIÍM a PODĚKOVÁNÍ.
Celkově knihu hodnotím na 90 %.
Celkový dojem z knížky dobrý. Jen pasáže s dokumenty mi přišli někdy zbytečně dlouhé a nezajímavé. Životní příběhy řeholnic mě moc bavili.
Katerina Tuckova napsala moji uplne nejoblibenejsi knihu poslednich let (Vyhnani Gerty Schnirch), proto vzdy bude patrit k mym oblibenym autorkam.
Bohuzel uz Zitkovske bohyne byla slabsi knizka a Bila Voda je u me uz jen prumer.
Velice ocenuji investovany cas a jsem si jista, ze autorka se v tematice po dukladne resersi orientuje skvele, ale velke mnozstvi ruznych urednich dokumentu u me zpusobuje, ze dej neni napsan moc poutave.
Nejzajimavejsi mi prisla prvni cast, kde se clovek dozvedel, jak rezim jednal s reholnicemi v brutalnich 50. letech, postupne to bylo takove nijake.
Taky zavrzelost vsech stran v otazce zenskych knezek mi sla na nervy. Mozna tim, ze k teto otazce nemam vztah, rikala jsem si, proc to tolik resi.
Jinak tema zajimave, hodne jsem se dozvedela, ale zpracovani mi uplne nesedlo.
Velmi čtivá kniha založená na skutečných faktech z archivu a doplněna smyšleným příběhem o jeptišce. Kniha mě motivovala k návštěvě Bílé Vody v Rychlebských horách. Zde je Muzeum internace, integrace a izolace, kde se člověk o životě lidí v tomto kraji dozví ještě mnohem víc. Díky, Kateřino Tučková.
Z knihy jsem relativně rozpačitá. První polovina byla výborná - přesně to co jsem od této knihy očekávala (osudy řeholnic v 50. letech, čtivý, zajímavý příběh). Jenomže postupem času se četba stala velmi náročnou - spousta dokumentů, které se velmi zdlouhavě prolínají celou knihou. V té první polovině tak nějak k příběhu jdou, ale v té druhé (kdy už vám vlastně dochází, že to je většina fikce) tak nějak začnete mít pocit, proč mám číst vymyšlený, několikastránkový protokol od soudruha xy?
Knihu určitě dočtete - je zajímavá, má své poslání, ale věřím, že spousta z nás se už k ní nebude mít potřebu někdy vrátit.
Kdyby měla kniha o 100-150 stránek méně, vůbec by jí to neuškodilo. A určitě by to chtělo přepsat konec příběhu Leny - bylo to zbytečně moc přitažené za vlasy a komplikované.
Alkoholička a životem zlomená žena Lena Lagnerová přichází do kláštera Bílá Voda schovat se před životem. Zde nachází společenství starších řádových sester a díky práci, která jí je zde přidělena poznává nynější život i minulost těchto sester. Pomalu přichází na tajemství, které před ní z listin vyvstává a chtě nechtě se musí tomuto postavit. Skvělá kniha, která je psaná ve dvou rovinách a to formou deníkových zápisků a reálného života. Příběh je svým způsobem fikce a zároveň historické poznání, kdy v padesátých letech řádové sestry byly perzekuovány komunistickým režimem a stylem jakým s nimi bylo zacházeno. Hrozivé a odporné podmínky v komunistických lágrech, kdy život žádné z nich neměl žádnou cenu, ale víra a touha po životě, jim pomáhala přežít. Kateřina Tučková napsala úžasný a zajímavě historicky vypovídající příběh.
Vynikající kniha plná zajímavých osudů životem a krutostí mocných těžce zkoušených lidí. Věřících i těch ostatních. Schválně nepoužiji termín nevěřících, protože si myslím, že každý z nás něco věří. Ať už více, nebo méně podvědomě. V boha, ať už vypadá jakkoli, osud, sílu přírody, zákon schválnosti... O komunistických zvěrstvech, páchaných na řeholnicích a kněžích, jsem něco málo věděla, ovšem způsob, jakým to čtenářům autorka ukazuje na jednotlivých postavách a osudech celých řádů, i církve samotné, dodává všemu nový, živý a surový rozměr. Velmi nadčasové mi přišlo téma emancipace žen v církvi, zajímavým způsobem vkomponované do životního příběhu Evaristy a celého řádu Anežčiných pannen. Je to vyprávění o hledání síly k překonání překážek, vyrovnání se s někdy velmi těžkými životními ztrátami, hledání odpuštění u jiných, ale především v sobě samotných, hledání nového smyslu života, naděje při pohledu do budoucnosti, sounáležitosti, poslání, víry v lásku a laskavost.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Ku kniham tejto autorky som sa dostala az nedavno takze som za posledne obdobie precitala Gertu i Bohyne. Ani Bila voda nesklamala. Dozvedela som sa vela noveho a zaujimaveho. O tychto nespravodlivostiach a krutostiach som nemala povedomie. Jednu * uberam za dejovu linku konkretne za jedno prepojenie postav, ktore mi prislo az moc.