Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526409/bmid_bila-voda-6555047a9fa61.jpg
4
2906
2906
Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce R všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy odmítla návrat do civilního života. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Kniha, na kterou jsem dlouho čekala. Od autorky mám přečteno vše, patří k mým oblíbeným. Asi proto bylo očekávání tak velké (laťku si nastavila hodně vysoko). A proto tentokrát jen čtyři hvězdy.
Je to skvělý román, který vás nutí číst pořád dál a občas i nakouknout trochu dopředu, což normálně nedělám, ale tady mě přemohla zvědavost! Výborně vybrané téma - už jen za jeho zpracování si zaslouží ocenit. Mám ráda i střídání vypravěčů, pohledy z různých perspektiv, koláž příběhů, vzpomínek, dokumentů.
Jediné, co mi vadilo, byly až příliš velké “náhody” v ději a ve vztazích mezi postavami. Některé momenty už byly opravdu moc a ubíraly příběhu na uvěřitelnosti.
Přesto doporučuji, rozhodně to je čtenářský zážitek. Ale lehké čtení to není.
Přečetla jsem bezmála 700 knih a tohle je první, u které jsem fakt nevydržela a přečetla si dopředu některé kapitoly.... A tohle já fakt nedělám :D Ten příběh je tak dokonale vystaven, že nutí čtenáře pořád číst, drží ho v napětí, nutí jej přemýšlet... prostě skvost. Na knize obdivuji několik věcí. Zaprvé by mě moc zajímalo, jak si autorka dopředu sestavuje hlavní linii, respektive, jak si udržuje tu dějovou linku, aby se v tom nezamotala a krásně to na sebe navazovala. To opravdu obdivuji, je to mistrovsky zpracované...(určitě musela mít nějaký graf nebo jinak nevím:D ) Za druhé velmi oceňuji vybrané téma řeholnic v poválečné době a za totality... už jen ten obrovský přínos informací z oblasti křesťanství (pořád jsem googlila slova mně neznámá) a vůbec z doby sovětské okupace, kterou si absolutně nedokáži představit (jsem ročník 85). A za třetí se mi velmi líbily "zázraky", které se párkrát v knize objevily, protože díky tomu ten příběh nabíral na lidskosti, protože každý z nás má právo na zázrak...ať už vymyšlený nebo skutečný...a to už je na čtenáři, jak si to přebere ;-) PS: Doufám, že se autorka dočká nějakého literáního ocenění a že se příběh dočká filmového zpracování, jako kvalitní český seriál bych si jej určitě nenechala utéct.
Host vždycky překvapí svým výběrem. A ačkoliv muž, i tyto ženské romány mě oslovují a baví. U této knihy to není výjimkou. Pěkné, čtivé, s trochou historie.
Teda chvilku mi trvalo si v hlavě přeskupit, že to je román a tedy fikce, ač založená na historických událostech a promítajíci částečně životní příběhy skutečných lidí. Povedlo se to až když už tam bylo příliš moc zázraků.
Přelouskla jsem to hravě, občas mě trochu nudily ty zápisy z různých schůzí, vyhlášky atd. Některé pasáže byly malinko trichu moc přitažené za vlasy, jindy přišlo rozřešení nějak moc snadno. Vysloveně mi tam ale chyběl dovětek, jak to teda dopadlo s těmi Havraji. Jinak velmi dobře napsáno a určitě doporučuji.
Bílá voda je obsáhlý a skvěle zpracovaný román, množství stran se nezalekněte, je velmi čtivý a stránky míjí jedna druhou lehce, i když obsah je nelehký. Osudy románových žen se vám vryjí do srdce. Děj je popisován ve dvou rovinách, historické a současné, které se podařeně prolínají. Historie se odráží od Akci Ř a popisuje internaci řeholnic, rušení a zabírání církevního majetku, neutěšené poměry v klášterech, hrůzu komunistických lágrů a mnoho dalšího. Knížka má velmi silné momenty, ale vnímám i pár slabin, které ale moje hodnocení neovlivní. Doporučuji.
Každá kniha Kateřiny Tučkové je pro mne literární svátek. Skvěle vystavěný příběh, náhled do naší složité historie i doposud nepoznaných koutů naší země, bohatý jazyk, preciznost ….
A hrdinky, které člověk nedokáže opustit s poslední dočtenou stránkou. Ke Gertě a Doře se přidala Evarista. Obdivuhodná, hrdá a zároveň pokorná, silná, inspirující…
Touha po moci je tak zhoubná, že nakonec spojuje zdánlivě nespojitelné - komunisty a církev. A historie se opakuje, katarze po roce 1989 se nekoná ( spíše na opak).
Je to krásné a hluboké čtení – o historii, víře, naději, odpuštění – druhým i sobě.
Děkuji Kateřině Tučkové a budu čekat a těšit se na další její dílo.
„Strach je šmejd – táhne člověka nazpátek a činí z něho chodící pasivum.“
Tak Kateřina Tučková zase za pět :-) A rozhodně má můj obdiv za výběr dalšího zajímavého tématu i za zpracování. Plynulost čtení trochu přerušují některé úřední dokumenty, ale bez nich by kniha postrádala celistvost.
Jen jsem, poměrně zkraje knihy, objevila dvě chyby, jednu v letopočtech týkajících se legendy o Mariahilf a jednu v dataci deníkového zápisu, což mě trochu zamrzelo, vzhledem k tomu, že je vidět, kolik práce za knihou stálo.
Kniha byla velmi pěkně zpracovaná a čtivá. Zase nové téma k zamyšlení. Za knihou musí být ohromně moc práce, rešerší, studia tématiky atd. Autorka nezklamala, naopak drží si standard.
Chtěla bych napsat mnohem víc, ale nějak mi ty slova nejdou zformulovat. Je to silné a asi to budu ještě chvíli zpracovávat.
Opravdu velice krásná a čtivá kniha. Velký obdiv autorce. Kolik materiálu musela prostudovat a kolik času věnovala sepsání této knihy. Velmi se mi líbí střídání časových rovin v kombinaci s úřední dokumentací. Velký obdiv řeholnicím. Za mě jedna z nejlepších knih co jsem četla.
V padesátých letech dostali na zadek věřící, zemědělci, různí váleční hrdinové, všeobecně snad polovina národa poznala, co je to utrpení ve všech jeho podobách. A jen málokdo se obešel bez zkušenosti z kriminálu, nebo nějakých nepravidelných návštěv soudruhů otravů, nebo pozvánek ke spolupráci a výslechům v různých kouřem smrdutých kancelářích.
Každá doba má svůj vlastní způsob buzerace obyvatelstva.
A někdy to chce čas, aby každý dostal, co si zaslouží.
Po (někdy) rozpačitých recenzích se nestačím divit: i když souhlasím s tím, že princip "svět je malý a o náhody není nouze" se zde uplatnil v míře více než aspoň trochu věrohodné a méně by v tomto ohledu bylo více, všechny ostatní výtky odmítám. Pro mě úžasně atraktivní (i když bolestné) čtení, od kterého se nešlo odtrhnout (přečteno za dva dny); navíc podnětné: chceš zjistit víc a přemýšlet, přemýšlet. - Nevím, jestli si to nenamlouvám, ale zdá se mi, že je to napsáno s velkou pokorou. A sestra Evarista se zapsala mezi mé nejoblíbenější hrdinky.
Po pravdě jsem měla od knihy větší očekávání. Téma je skvělé, originální, dosud málo zpracované. Hvězdičky dávám za první část knihy - osudy řeholnic v 50. letech. Velice silné čtení. Druhá část knihy byla spíše zklamáním. Na můj vkus příliš mnoho napravených osob v jednom příběhu, spousta stránek fiktivních policejních protokolů, vadilo mi i téma kněžek v církvi resp. způsob zpracování tohoto tématu. Mít kniha o 200 stránek méně asi bycj hodnotila lépe.
Kateřina Tučková má dar najít zajímavé téma a čtivou formou ho zpopularizovat. V Bílé vodě použila styl z Žítkovských bohyní, tedy hlavní děj je proložený archivním dokumenty, jako jsou dopisy, deníkově záznamy či zprávy. Autorka si tedy musela osvojit mnoho stylů. Z mého pohledu bylo zpočátku těžší se začíst, dopisy dvou církevních otců byly zdlouhavé a nudné.
Nadpřirozenou část se zjevením Panenky Marie jsem nepochopila - přemýšlela jsem, co se ve skutečnosti stalo. Mám svůj názor (pokud nechcete spojler, tak přeskočte na další odstavec), kdo by mohla být žena Marie.
Komunističtí posluhovači vypadají jako správné karikatury, jak se běžně vykreslují.
Knihu jsem si přečetla kvůli Tučkové, která mi moc seděla v Gertě, Fabrice nebo Vitce. Bílá Voda jsou stylově propracovanější Žítkovské bohyně.
Někdy jde prostě člověk se svojí kritikou proti proudu. Za mě Bílá Voda poměrně velké zklamání, ani jsem ji nedočetla.
Úctyhodná kniha. Obdivuji Kateřinu Tučkovou, jaké množství informací a pramenů nastudovala a promítla do této knihy. Moc se mi líbilo střídání časových rovin a vložené dokumenty.
Při čtení se ve mně míchal vztek nad dobou, kterou musely řeholnice zažívat, s obdivem, jak byly statečné. Kniha mě moc obohatila, dozvěděla jsem se hodně nového a je pro mě jedna z nejlepších, kterou jsem v poslední době četla. Je nezapomenutelná. Už jsem byla ráda, že mám přečteno, na knihu v knihovně čekalo dalších 20 rezervací, ale bude se mi stýskat.
Uprimne receno, kniha me nechala tak nejak na rozpacich. Tema je vyborne, originalni, neotrele a nepochybne i narocne na zpracovani (a je znat, ze si autorka jako tradicne dala praci s dokumentaci). Nicmene rozuzleni vztahu mezi hlavnimi postavami mi prislo silne pritazene za vlasy, trochu moc nahod.. Vysledny dojem to nesmazatelne poznamenalo. Kdyby slo o prvotinu, mavne clovek rukou, ale Tuckova umi podstatne lepe, coz opakovane prokazala. Prezentovat roman, na kterem "vysivala" 10 let, s podobnymi skolackymi chybami à la pseudobestseller, je prinejmensim trapne.
Kniha se mi líbila moc. Osudy, které se prolínají napříč režimem i časem až se kruh uzavře. O řeholních řádech v době komunismu jsem nevěděla nic, vlastně. Za mě to byl výlet do neznáma a jsem za to ráda. Děkuji paní Tuckove, za to, že si dala takovou práci to vše sepsat a ještě příjemnou formou na čtení. Postava Evaristy je moje představa hrdiny.
Za mě skvělý literární počin. Čtivý román, který nutil dohledávat další informace, které průměrnému čtenáři chybí... Bylo mi chvílemi hodně smutno. Náš národ má těžkou historii. Nikdo z našich sousedů nemá tolik krve na rukou. Ani se nedivím, že jsme ateistickým národem. K naší škodě.
Jsem ateistka a ateistkou nejspíš i zůstanu. Tato kniha se ovšem dotkla mého srdce. Bylo to hutné a strhující. Jak dokážu do krátkého komentáře vypsat vše, co mi na srdci leží, co se mi honí hlavou? Nedokážu prostě. Já si to pro tentokrát nechám jen pro sebe. Vlastně ne, už několikátý den vedu pomyslný rozhovor s autorkou. Kdo umí, prostě umí.
P.S. A velkou část toho, co ve mně rezonuje, za mě níže napsala terimila. Díky.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Knihu jsem dočetla již před delší dobou a čekala jsem zdali ve mně bude rezonovat. Rozleželo se mi to v hlavě, ovšem ne a ne přijít na to, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Četla jsem ji poměrně dlouho, což u mě znamená, že jsem se nenaladila na tu správnou vlnu, možná to chce čas a knihu si s odstupem přečíst ještě jednou, protože zcela jistě má co nabídnout.
Jen jednu věc si nemohu odpustit, bydlím ve městě, které se nachází vedle Bílé Vody, tudíž okolí znám velmi dobře. V knize při popisech krajiny jsem se však cítila jako úplná cizinka...
Neodsuzuji tuhle knihu jako horší, naopak, má své kvality a za přečtení stojí, ale jen v ten správný moment, který asi nebude úplně snadné odhadnout.