Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526409/bmid_bila-voda-6555047a9fa61.jpg
4
2903
2903
Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce R všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy odmítla návrat do civilního života. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Jsem jeden z mnoha čtenářů, který si letos zajel do Bilé Vody a dozvěděl se pravdu. Jsem z této knihy zklamaný, jako někteří místní obyvatelé obce Bílá Voda, kteří si jí přečetli. Pod ochranným hábitem řádových sester se nachází vypočítavý kalkul dnešního knižního byznysu. Kateřina Tučková umí psát opravdové romány, podobně jako Eduard Štorch: Minehava, nebo Karel May příběhy hrdiny Vinnetua. Ne, nedělám si legraci! I tito autoři posbírali skutečné, nebo domnělé informace a vytvořili svůj román-knižní fikci. Neubírám paní Tučkové obrovskou snahu posbírat informace o utrpení řádových sester v rámci celé naší republiky a působení krutého komunistického režimu. Vadí mi jen smíchání kruté pravdy s fabulací míst, vymyšleným dobrodružným hledáním vzácné sošky a závěrem ve stylu Hercula Poirota. To vše autorka zasadila podobně jako v Žitkovských bohyních do aktuální budovy Piaristického gymnázia, který se 28.9.1950 změnil v internační tábor, komunisty pojmenovaný: Charitatívní domov pro řeholní sestry. Ani řádové sestry to nenazývaly klášter. O něm měly zcela jinou představu. Většinu času pobývaly ve dvaceti okolních domech, zařízených po odchodu vystěhovaných německých rodin. Klášter zní ale lépe a čtenářům se to bude líbit. Místo vykalkulovaného románu o 686 stranách, který díky reklamě, nakladatelství a autorce vydělal velký balík peněz (ten jí nezávidím, musela to být velká spisovatelská dřina) měla vyjít objektivní kniha o osudech řádových sester v jednotlivých internačních táborech, jako je klášter v Kralikách, Vidnavě a mnoha dalších. Je to podobné jako klášterní víno, směska vín, která neurazí, ale ani nepotěší.
P.S. s hrůzou si dovedu představit, jak obsáhlý a vyfabulovaný román by paní Tučková napsala na téma: Atentát na Heydricha!!. Méně je někdy více. V případě této knihy to platí na 100%.
Román Bílá Voda se opírá o skutečné události 50. let, kdy došlo k internaci členů církevních řádů a tito byli násilně vystěhování ze svých domovských klášterů na odlehlá místa v naší tehdejší vlasti. Tím však jejich utrpení nekončilo a režim se snažil zbytek násilně zkracovaných životů co nejvíce ztrpčit. To se dělo i v klášteru Bílá Voda, kam přichází tajemná Lena o jejíchž osudu má ponětí jen málokdo, a která zde hledá vykoupení, byť sama v sobě tuto touhu popírá. Postupně jej však nalézá v odhalování temné historie již omšelého místa, ve kterém se toho skrývá ještě více než v jejím bolestném nitru.
Kniha patří mezi objemné, ovšem při čtení ubíhající svazky a stejně jako další knihy autorky se nejedná o čtení o jedné dějové linii. Příběhu porozumí i čtenář, který toho o popsané historii příliš neví, a i přes námitky k trochu cimrmanovskému konci se jedná o knihu, kterou mohu vřele doporučit úplně každému.
Dle mého názoru hodně podobné, jako Žitokovské Bohyně, střídání rovin a spousta různých záznamů atd. Bylsa tam jedna nepřesnost, kdy se v dokumentu stb o Bělovodském knězi zmiňovalo o odbouchnutí kaple a reakce kněze, to ale už nemohlo být, protože kaple byla zlikvidovaná až při jeho pohřbu.
Je to další střípek upozorňující na zločinnost komunistického režimu o všech stránkách a těch nikdy není dost, toto bylo zpracováno perfektně.
Bílou vodu jsem četla s ohromením a úžasem a, proč to nepřiznat, s velmi obecným povědomím jak komunistický režim s církví zatočil. Od půlky knihy mnohem líp chápu význam a nezbytnost odluky církve od státu. Vysoko hodnotím skladbu románu, včetně zpráv a osobních dopisů "hybatelů děje". Postavy se mi moc líbily, jejich různorodost knihu oživovala. Četlo se mi těžko, pomalu, padla na to skoro celá moje dovolená, ale stejně jsem nemohla přestat. Snaha o emancipaci žen v církvi mě nadchla a ohromila. Části děje týkající se podzemní činnosti církve se mi moc líbily a jsem ráda, že tato činnost nebyla opomenuta. Množství úhlů pohledu mě hodně nutilo uvažovat. :)
V závěrečné čtvrtině jsem už byla hodně zvědavá, která z postav je skutečná a kdo je fiktivní. Bohužel jsem to začala zjištovat a narazila na recenze. I na ty církevní, kde jsem se mimochodem dozvěděla jak kniha dopadne, což jsem úplně nechtěla. Nakonec musím přiznat, že v něčem ta jedna rýpavá měla pravdu.
Můj zážitek na pět hvězd pokazilo to, že je toho opravdu trochu moc.
SPOILER:
Zkusím svůj závěr zaobalit tak, abych neprozradila úplně všechno, ale postava která se v závěru stává představenou kláštera, to bylo už moc. Škoda, že nemohla jen tak odejít do civilu, bylo by to mnohem uvěřitelnější, tedy uznávám, že pro mě. Nakonec se z ní vyklubal Mirek Dušín, škoda. A sourozenci, škoda tak laciného vyústění. Takoví dva závěreční "Mirci".
I s mým žbrbláním a lehkým zklamáním musím přiznat, děkuju autorce za to, že mi významně rozšířila obzory, nutila mě přemýšlet a upevnila mi můj osobní názor, že nechápu proč v roce 1990 plus minus nebyla komunistická strana postavena mimo zákon. To, že nejsme jako oni, mi dnes už jako odpověď nestačí. Zlo, které vypustili do světa je neomluvitelné. Navždy ne.
Nikdy by mě nenapadlo, že právě kniha z prostředí církve bude tak úžasná. Minulost prolínaná s přítomností, jen stále popoháněla ke čtení. Příběh na skoro 700 stránkách uplynul rychleji než bych čekala. Zanechal ve mně zvláštní pocity. Určitě budu ještě dlouho o knize přemýšlet. Pootevřela se mi zase jedna zastřená komnata z naší historie. Určitě doporučuji přečíst.
“na množství nehleďte”
Když jsem dlouho očekávanou Bílou vodu poprvé uviděla, klesla mi čelist až ke kolenům. 686 stran, to jako fakt?! Pak jsem ale dočetla a bylo mi líto, že jich není ještě víc. Smekám, paní Tučková!
Dočteno a nebylo to jednoduché. Měsíc jsem se snažila pochopit a zpracovat knihu jejíž tvorbě věnovala autorka 10 let. V knize je několik témat, které se snaží autorka popsat a dostat je do okruhu témat, které by měli být více známy. Kdo z nás se ve škole opravdu učil, že komunisti a nacisti vlastně nebyli skoro v ničem rozdílný? Jaké praktiky používali proti svým nepřátelům a co všechno chtěli zničit a co se jim zničit podařilo?
Zároveň je v románu skvěle zpracována problematika víry a žen pohybujících se v církevním světe. Být církevní hodnostář ještě neznamená být šlechetný a ctnostný člověk, v románu je skvěle vystihnut problém církve, že nejen v dobách komunismu šlo především o peníze. Jak již bylo zmíněno pokud by bylo v textu méně odborných faktů a článků ničemu by to nevadilo. To je, ale jen jediná vada na kráse.
Má první kniha této autorky a musím přiznat, že mně se příběh, kterým autorka přibližuje, jak v 50. letech byla církev a řeholní společnosti pronásledovány, velmi líbil. Autorka vycházela ze skutečných reálií, které si doplnila fiktivními postavami a dějem. Na příběhu ukázala, jak i tehdy někteří, co pracovali v církvi či pro církev, dokázali více naslouchat režimu té doby, než svému vlastnímu svědomí. Za mne moc pěkný počin autorky. Vřele doporučuji!
Kniha nabízí více úrovní čtenářského zážitku: podle autorky z větší části fiktivní dějovou linku hlavní hrdinky, dějovou linku internovaných řeholnic, která spojuje historické reálie s opět fiktivním osobním příběhem, reálie (byť pro účely příběhu lehce pozměněná) osudu církve v době komunistického "temna" a historické prameny ohledně tzv. vilemínitské hereze. Byť to může na někoho působit jako přehnaný guláš, nemohu jinak než autorku ocenit. Za mne zvládla splést fakta se smyšleným příběhem bravurně. Ano, je to čtení delší a náročnější, vyžaduje určité rozpoložení, ale stojí to za to. Zejména smutek a rozčilení způsobené osudem řeholnic a vůbec duchovních představitelů, těch, kteří berou svou činnost jako poslání (oproti těm, kteří ji chápou jen jako prostředek k dosažení moci), je intenzivním zážitkem.
Dlouho očekávaná novinka mě celkem zklamala. Myslím, že honila příliš mnoho zajíců. Nadchla mne v částech,kde pojednává o internaci řeholnic a o podzemní církvi. Už méně mě interesovala linka Leny. Vileminitská hereze a snaha o emancipaci žen v církvi mne vyloženě nudila. K dobru můžu dodat, že kapitoly nejsou dlouhé,jsou dobře členěné, člověk se neztratí ani v čase ani v úhlu pohledu. Navíc mne kniha motivovala hledat historické pozadí, možné inspirační zdroje, v této rovině je kniha obohacením.
Musím dát plný počet hvězdiček. Knížka je velmi dobře napsaná, propracovaná, téma neotřelé a pro mě poutavé. Přiznávám, že mě občas nebavily dlouhé písemné zprávy těch různých funkcionářů. Ale to je pro mě jediná a
vcelku zanedbatelná vada na kráse.
Úžasná kniha. Do děje mě vtáhla úplně od začátku a nepustila až do konce. Autorce se moc povedlo postupné odkrývání historie jednotlivých postav. Propracovanost děje byla úžasná. Velice kladně hodnotím i založení příběhu na skutečných reáliích. Od Kateřiny Tučkové jsem četla všechny knihy a za mě musím říci, že tahle je nejpovedenější.
Těžká knížka jak obsahem tak objemem.
Paní Tučkovou bych spíš než spisovatelkou nazvala historičkou :o). Je až s podivem, jak dokáže přesně a zajímavě přenést tak pohnutou historii do tak skvělého příběhu.
Jak už bylo zmíněno v předešlých komentářích, dokumentů a fakt mohlo být trošku méně, ale i tak je knížka opravdu skvělá a já doporučuji
Dozvěděla jsem se spoustu nových informací, o kterých jsem ani netušila, že je chci znát, ale díky formě zajímavého, hlubokého a mnohovrstvěho příběhu to vůbec "nebolelo". Skvělé počtení.
Moc jsem se na tuto knihu těšila a naplánovala si na čtení čas poprázdninový, abych jí věnovala opravdu všechnu svou pozornost. A stálo to za to. Knihy založené na historických reáliích, s příběhem, kterému se dá věřit, napsané nádherným jazykem..., to je u Kateřiny Tučkové standart a tato kniha to potvrzuje. Velice detailně propracovaný příběh řádových sester, které bojovaly za svou víru. Spousta historických informací, podané tak, aby jim laik porozuměl.
Za mně prostě pecka. Moc jsem se na tuto knihu těšila, v Bílé vodě jsem kdysi byla a doteď si pamatuju tu zvláštní atmosféru místa. Jsem moc ráda, že se autorka vrhla právě na zpracování těchto dějinných událostí.
Rozhodně moc zajímavý román, ale já bych ubrala různá svědectví a doprovodné materiály.... Knížka mi dala dost zabrat, ale nelituji, že jsem si ji přečetla
Mnohastránkový román o víře, pokoře a zlu. Autorka propracovala námět jako vždy dokonale, od Vyhnání přes Žítkovské bohyně stále silnější. I když se kniha četla těžce co do počtu stran, nemohla jsem ji odložit, připomínala střípky osobních vzpomínek, i když nemohu říci že bych byla hluboce nábožensky založená. Rodina Havrajů, jejich touha po moci i shromažďování majetku je obrazem kléru jako takového. Nemohu posoudit, je-li tomu tak stále. Paní Tučková, díky.
Tak jsem to konečně dočetla! Tento román, který je inspirovaný skutečnými událostmi, po kterých autorka řadu let pátrala, rozhodně není snadné čtení. Autorce se podařilo velmi sugestivně přiblížit čtenářům opomíjenou kapitolu totalitního bezpráví a hlavně atmosféru zapadlé vesnice v pohraničí s poetickým názvem Bílá voda, kde namísto kláštera s početnou řeholní komunitou přežívá pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou.
Do této odlehlé komunity se uchýlí mladá žena, která se probírá písemnostmi bělovodského kláštera, a při pátrání po minulosti místních řeholnic nakonec zjistí pravdu o vlastním osudu. Její vyprávění je jen jednou z linií složitého příběhu, který rozhodně stojí za přečtení. Jen bych trochu ubrala těch různých zpráv a svědectví , která jsou určitě důležitá, ale pro běžného čtenáře dost náročná. Proto dávám o hvězdičku méně, ale v každém případě jde o velmi zajímavý román, který stojí za to, aby se s ním širší čtenářská obec seznámila.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Opravdu hutná kniha. Zajímavé zpracování, mnoho rovin. Doporučuji přečíst.