Bohumil
Veronika Hájek Hurdová
Jak složité je žít jednoduše? Bohumil je málomluvný stařík, toho času správce hřbitova. Narodil se do světa, kterému ještě bylo možné rozumět. Který bylo možné rozebrat, opravit a zase složit. Než aby o svých kvalitách dlouze plkal a chvástal se, raději jde a udělá, co je zrovna třeba. Funkčnost a trvanlivost preferuje před líbivostí. Jeho urputnost a praktičnost je pro okolí občas otravná. Vidí svět jednoduše a příliš nedbá na to, že ostatní lidé mají tu nevyzpytatelnou nepříjemnost zvanou emoce. Ačkoli by ho mnozí označili za podivína, jeho srdce je skrz naskrz dobré a bezelstné. Nečekejte však od něj nabubřelá gesta. Své city vyjadřuje skrze činy. Protože když pomoct může, tak pomoct musí. Vyřeší sebezapeklitější technický problém. Dokáže opravit všechny přístroje na světě. Bohumil by si z hloubi duše přál, aby to tak jednoduché bylo i s mezilidskými vztahy. Může ale člověk ze dne na den zbourat základy, které stavěl přes 70 let?... celý text
Přidat komentář
Opravdu milá kniha. Takového Bohumila mít ve své blízkosti by si asi každý přál. Pohlazení po duši, byť konec byl na mě až moc úlet. Zajímavý nápad autorky s poznámkami a nahrávkou ke knize. Zajimalo by mě, zda si někdo dodatek koupil? Přemýšlím o tom...
Krásný příběh o jednom neobyčejném dědovi (Bohumil Hladík), který v sobě skrývá svá tajemství. Tajemství, která se postupně dostávají na povrch...
Zcela jinou povahu má jeho starší bratr (Vilém Hladík), do jehož života také nahlédneme. Další zajímavou postavou je mladá maminka (Marie), její dva synové (Jeník a Vašík) a neposlední řadě i manžel. Autorka krásně vykresluje myšlenky a pocity jednotlivých postav, jejich názory, trable i úvahy o životě. Osudy jednotlivých postav se prolínají a malým chlapcům tak do života vstoupí opravdový děda, kterého si velmi oblíbí a on si zamiluje je.
Hlavní motto příběhu: "Jak složité je žít jednoduše."
Myšlenek je v knížce spousta.... já vybírám tuto:
"Základy je někdy dobrý zbourat, když Tě drží tam, kde už to pro tebe není dobrý."
Opět laskavý příběh o lidskosti, vstřícnosti a jednoduchosti života. Postava Bohumila mi byla velmi sympatická. Takový dědeček, které by si přálo každé vnouče. Trochu mě obtěžovaly pasáže o volbách a bratrovi Bohumila. Autorka mohla uchopit lépe. Také mě chyběl víc vykreslený příběh vztahu Bohumila s jeho dcerami. Proto dávám jen tři hvězdy.
Nejvíc se mi líbila slova Bohumila: Nejdůležitější je, jak se k životu, a to co Vám přináší, postavíte.
Druhá kniha po Božidaře, kterou jsem přečetl od paní spisovatelky. Opět musím říct, že se mi velmi libila. Kniha od které se nejde odtrhnout.
Život není složitý, když si ho složitý neuděláš.
Když něco považujeme za samozřejmé, příliš snadno můžeme zapomenout, jak je to pro nás důležité.
Často nejvíc zraňuje, když od nejbližších nezazní to, co tak zoufale toužíme slyšet.
Lidská duše není jako důsledek ena byciklu. Nejde ji jednoduše zalepit a dofouknout.
Život není to, co se vám děje, ale to, jak se k tomu postavíte.
Základy je někdy dobrý zbourat, když tě drží tam, jde už to pro tebe není dobrý.
Naprosto přesně všechno popsány. To, co se děje v politici. To, jak kolikrát vlastní rodina umí nejvíc ublížit. To, jak lidi řeší kraviny.
“Život není složitý, pokud si ho složitý neuděláš.
“Život není to, co se vám děje, ale to, jak se k tomu postavíte.
“Základy je někdy dobrý zbourat, když Tě drží tam, kde už to pro Tebe není dobrý.
Bohumil je stařík, který se stará o hřbitov, v jehož blízkosti zároveň bydlí. Neumí vyjádřit city ani emoce a tak je pro mnohé nerudným člověkem. Ve skutečnosti dává najevo lásku svými činy a skutky, které ale okolí příliš nevnímá. Je pravdomluvný a praktický, nic nedělá zbytečně. Je to prostě takový milý pán, který si dokáže užívat zcela obyčejných věcí. O tom se přesvědčí i Marie, která nedaleko hřbitova píchne kolo a právě Bohumil jí pomůže. A není to jeho jediná pomoc. Ale i sám Bohumil řeší nějaké problémy.
V mnoha situacích to bylo takové pohlazení po duši. Bohumil byl hrozně fain a hlavně byl pořád svůj, na nic se nestěžoval. Je to klidný člověk, který ví, že všechno má svůj čas.
Kniha obsahuje krásný průvodní dopis. Jak autorka říká, inspirací při psaní jí byl tatínek.
Božidara, jiná autorčina kniha, mě bavila o trochu víc, protože byla energičtější. Ale Bohumil byl taky sympaťák a kniha o něm a jeho životě stojí za přečtení.
Příběh plný laskavého i satirického humoru. Bohumil byl opravdu zajímavý stařík :-), který měl svůj neobyčejně obyčejný svět.
Kniha se dobře četla, i když závěr mě vcelku překvapil...
"Základy je někdy dobrý zbourat, když tě drží tam, kde už to pro tebe není dobrý."
Milý příběh, ač chvílemi neuvěřitelný, ve kterém se najde snad každý. Bohumil mi trošku připomínal mého milovaného dědu, takže se kniha stala ještě o to oblíbenější. :)
(SPOILER)
„Základy je někdy dobrý zbourat, když tě drží tam, kde už to pro tebe není dobrý.“ (str. 409)
Za mě jsou knihy Veroniky Hájek Hurdové čtivé, její styl psaní mi vyhovuje (vyskytovalo se tu ale docela dost chyb). Založila jsem si, stejně jako v Božidaře nebo Agnes, několik vět, ke kterým se chci v budoucnu vrátit a připomenout si je, např. „Často obdivujeme jedince, co konají velké věci a srdnatě se pouštějí do zásadních bitev pro dobro celého lidstva. Málo však oceňujeme ty, kteří navzdory fackám osudu zvládají jen stát na místě. Někdy je totiž takové obyčejné stání mnohonásobně náročnější než sprint.“ (str. 209) nebo „Starat se o věci, které můžeš zlepšit. Netrápit se tím, s čím nic nenaděláš. Víc dělat než mluvit. … Život není složitý, když si ho složitý neuděláš.“ (str. 39)
Kdybych měla porovnat Bohumila a Božidaru, líbila se mi druhá zmiňovaná kniha více (oceňuji lehké propojení skrze Mojmíra). V Bohumilovi mi úplně nesedlo politické téma, knihy čtu převážně z důvodu úniku od reality a tady to bohužel nešlo…neříkám, že s některými názory nesouhlasím, ale nebavilo mě o tom číst. Stejně jsem to měla i se stavební dějovou linkou, která se u mě taktéž nesetkala s větším zájmem. Kapitoly, které se věnovaly Vilému Hladíkovi pro mě byly nejméně zajímavé, i když ke konci, kdy se staral o jezevčíka Forresta mi byl už bližší. Rozesmál mě Vilémův vstup do světa pejskařů. :) Fandila jsem mu s paní Šestákovou, to byla postava, která mě bavila. Přečetla jsem i autorčiny poznámky ke knize, těšila jsem se, že se tam dozvím o Valérii něco více, ale nebyla tam o ní žádná zmínka, škoda. Nejblíž jsem měla k Marii Jánské, jednak věkově, protože její postava je stejně stará jako já, a stejně jako ona i já mám dvě malé děti, takže jsem se dokázala snadno vcítit do většiny situací, které prožívala. Na Marii se mi hodně líbilo, že změnila výchovný styl, že nepokračovala ve výchově synů Jeníka a Vašíka v tom samém duchu, jak bylo zvyklostí u nich doma (aneb šílená výchova Dobroslava Jánského, „Často nejvíc zraňuje, když od nejbližších nezazní to, co tak zoufale toužíme slyšet.“ (str. 132)). A i mě napadla stejná otázka jako ji: kam Bohumil chodí na záchod. :D Dějová linka s Lubošem měla až moc sladký konec. Bohumil mi byl poměrně sympatický. Líbilo se mi na těm to, že víc konal než mluvil. „Na světě jsou zkrátka věci, které je potřeba udělat, a nemá smysl nad nimi dlouze rozjímat.“ (str. 315). A že chtěl žít jednoduše. Ale s jeho nemluvením obecně to byl naopak druhý extrém. Mrzelo mě, že nebyl rozebrán jeho vztah s dcerami po tom co odjely s Blankou do Francie, to s nimi úplně přerušil kontakt? Ony za ním nikdy nepřijely na návštěvu do Čech?
Oceňuji, že autorka dala nahlédnout do mužského světa, ale za mě je to z jejích dosud čtyř čtených knih ta nejslabší.
„Život není to, co se vám děje, ale to, jak se k tomu postavíte.“ (str. 371)
Bohumil je opět výborně napsaná kniha, která vás pobaví a současně vede k zamyšlení nad některými absurdnostmi, které se v naší společnosti dějí a nikdo kompetentní je neřeší. Závěr překvapivý, úžasný a nečekaný. Za mě velmi skvělá kniha stejně jako Božidara.
(SPOILER) Bohumi mi sedl víc než předchozí kniha Božidara. Možná jsem se víc dokázala naladit na mužskou sílu, nebylo tu tolik prvoplánových mouder a pro mě tolik nelogičností, které jsem vnímala v Božidaře. Líbil se mi úsporný život a styl Bohumila a celý příběh okolo byl tak příjemně kompaktní. Objevovaly se v něm postavy, které už člověk znal (Bohumilův bratr Mojmír je oním Mojmírem, za kterým odjela Božidara do Portugalska), ale i v rámci této knihy se osoby hezky prolínaly (uklízečka Valerie). Závěr byl trochu červená knihovna a člověk si může říct "proboha, jak se mohl s tím obydlím ostat bez jakýhkoliv problémů a zádrhelů tak daleko? nehoupe nás autorka moc? ", ale k čemu. Nijak zásadně mi to vlastně nevadilo a čtení jsem si celkově užila.
Za mně příběh, jaký jsem si myslela, že bude... Hodně mužské energie, která mi tu vlastně vůbec nevadila, protože mi velmi jednotlivé vyjadřování Bohumila připomínalo mého muže :-). Knížka se zase skvěle četla a děkuji Veronice za její opět "mimo" informace, které si spolu s knížkou můžete pořídit a nahlédnout pod pokličku psaní knížky.
(SPOILER)
Abych byla upřímná, mám z knihy velice rozporuplné pocity.
Agnes a zakázaná hora pro mě byla topka - jedna z nejnádhernějších knih, které jsem dosud četla. Ostrov stínů byl o něco slabší, přemlouvala jsem se do čtení, ale šlo to. Božidara byla fajn. Co říci o Bohumilovi....
Popsán je tak nějak obyčejný život obyčejného muže... Který se nějak choval, protože něco zažil. Který nějak žil/o někoho přišel, protože se nějak choval. Oukej, v tomhle ohledu to bylo alespoň fajn z důvodu, že se tam člověk mohl zamyslet nad vlastními vztahy - jak člověk třeba vnímá emoce, jak komunikuje (nebo nekomunikuje ve vztahu), jak některé děti potřebují jinou "energii" (tu chlapskou, akční, ne tu "ze všeho poprděnou"). To všechno beru.
*spoiler*
Spřátelení Marie a Bohumila bych ještě pochopila. I to hlídání kluků, jejich zážitky. Všechno v pohodě. Bylo to milé, dynamické, zajímavé, umím si představit, že by to mohlo i v reálu fungovat.
Co dělal v příběhu Vilém a Jánský, to nechápu. To byla tak zbytečná storka, která moc neměla žádné rozumné východisko. Proč se neřešila ta změna územního plánu? Proč tam bylo, že se o post mohl ucházet člověk na základě hlasů na sociálních sítích? Co dělala v příběhu Valerie a co sakra mělo znamenat to spojení s Vilémem? Příběh Valerie a Viléma by sám o sobě potřeboval aspoň 50 stránek navíc na to, aby bylo nějak přijatelné to, co se tam dělo. Bez žádoucího vysvětlení to bylo celé postavené na hlavu.
A konec knihy? Odjet s barákem, který je cihlový? Který byl celých 9 let koncipován jako cihlový a pak najednou.... co... nikdo to neřešil? Na silnici? V zahraničí? Nikdo nic? Asi mi na tom vadí to, že na to, jak to bylo realisticky psané většinu knihy, bylo tohle fakt mimo. Těch několik dějových linek bylo buď mimo mé chápání, nebo potřebovalo víc prostoru k tomu, aby to mělo nějaký vyšší smysl, nebo alespoň nějaký.
Nejsem si jistá, jestli vydání knihy každý rok prospívá jejich kvalitě.
Hezký příběh starého sedumdesátníka hledajícího pravdu a spravedlnost. Poslechnuto jako audiokniha v přednesu vynikajícího Miroslava Hanuše končící lidsky až pohádkově...
Příběh se mi moc líbil, i když musím připustit, že autorčina Božidara byla o trošičku lepší.
(SPOILER) Totálně hloupá, nelogická story od začátku do konce. Vysoké hodnocení přičítám oblibě autorky na internetu. Jinak to nechápu. Bohumil, kterému je 70 let, je vysokoškolsky vzdělaný se chová jako senilní hlupáček, který se nedokáže orientovat v běžném životě. Už to, že si stavební inženýr nezavede elektřinu do dílny (na kterou byl původně jeho domek koncipován) je vysloveně trapný naschvál. Navíc zaměstnanec rozhodně nemá ve svých povinnostech sám kolaudovat stavbu, pozemek mu rozhodně nepatřil, takže martirium s katastrem, povolením stavby a hrozbou pokuty je totální pitomost. Stejná jako ta, že v dnešní době by nějaká příčetná matka svěřila s drzou samozřejmostí na hlídání malé, nemocné děti odcizenému dědovi, kterého téměř nezná a návdavkem se mu nakýblovala do domu na Štědrý večer, aby ukázala partnerovi, zač je toho loket. A nad neskutečně bizarním koncem, kdy dědula posadí zděný dům, který navíc není jeho majetkem na kola a vesele s ním brázdí Evropu (asi po vzoru Alvina Straighta, který cestuje na sekačce) lze jen nevěřícně kroutit hlavou, že někdo něco tak šíleného vůbec dokáže vyplodit. Celkově mě kniha vůbec nebavila a dočetla jí jen s vypětím všech sil.
Štítky knihy
česká literaturaAutorovy další knížky
2020 | Agnes a Zakázaná hora |
2017 | Moje milá smrti |
2022 | Božidara |
2017 | Krkavčí matka? |
2021 | Agnes a ostrov Stínů |
Skvělá kniha u které jsem se výtečně bavil. Bohumil Hladík je prostě úžasný člověk který dokáže každého chytit za srdce. Autorka dokázala postavy vybarvit tak krásně že celý příběh působí jak balzám na duši. Příběh nabízí úplně všechno nad čím může čtenář přemýšlet a podle toho si uspořádat svoje priority. Tato kniha vás pobaví a zároveň pohladí.