Bratři Karamazovi
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3634/bmid_bratri-karamazovi-0Lf-3634.jpg
5
906
906
Román o čtyřech dílech s epilogem. Vedle Zločinu a trestu, Idiota a Běsů jsou Bratři Karamazovi jedním z vrcholných románových děl F. M. Dostojevského. Kdybychom chtěli formulovat společného jmenovatele „karamazovštiny“, byla by jím vedle smyslnosti vášnivá zamilovanost do života a touha žít za každou cenu. Jí jsou zachváceni všichni Karamazovové: otec Fjodor i bratři Ivan, Dmitrij a Aljoša. Podobně jako u Dostojevského, i u jeho postav se stupňuje žízeň po víře tím víc, čím více v nich narůstá důvodů proti ní. Zdá se, jako by byli vystaveni pochybnostem svého autora, který o sobě napsal, že je dítětem století, dítětem nevíry a pochybností. Tato monumentální syntéza autorových náboženských, filosofických a etických názorů je zároveň i vyvrcholením jeho spisovatelské a duchovní cesty.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , AcademiaOriginální název:
Братья Карамазовы (Braťja Karamazovy), 1880
více info...
Přidat komentář
Nesmírně složité, děsivé a úžasné dílo ... dalo by se číst stokrát dokola a pokaždé v něm člověk najde něco, co předtím minul nebo pochopil jinak. Tím květnatým, přeplácaným ruským stylem psaní může sice čtenáře odrazovat (viz 850 stran), ale z ničeho nic se tam objeví tak úderné a důležité věty, které stojí za překonání těch X nadbytečných. Za sebe doporučuji shlédnout česko-polský film Karamazovi (2008), kde režisér a herci dokonale zdramatizovali toto dílo.
Dílko je to rozsáhlé, přeplněné tématy a otázkami stále aktuálními a skrz naskrz ruské. Občas se ten ruský oder vyznačoval takovou intenzitou, že šla až hlava kolem a musela jsem vyloučit četbu v MHD, aby mi nic neuniklo. A taky si občas odpočinout u jiné knihy, protože se tenhle Dostojevský nevyplatí číst na čas. (Ale za to už nikdy nevyvane!)
Uf, tak tohle byla těžká nálož. Upřímně jsem váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami, protože se mi román četl až příliš těžce. Věděl jsem, že to nebude jednoduché čtení, ale na základě zdejších komentářů a hodnocení jsem doufal, že to nebude tak hrozné. Na druhou stranu přiznávám, že si za své nenaplněné očekávání mohu do jisté míry sám. Když jste po celém dnu unavení a večer sáhnete po klasice ruského realismu - psychologickém románu, přečtete jednu kapitolu a během té další sami sebe přistihnete, že očima přejíždíte řádky a prakticky nevnímáte, co čtete, není to to pravé ořechové... I tak jsem se ale s knihou popral a po dvou měsících ji dočetl.
Knihu bych celkově neoznačil zrovna za čtivou. Čtivá byla pouze v některých pasážích, v jiných byla zase nesnesitelně zdlouhavá. V první polovině knihy se prakticky nic neděje, hlavní postavy se vzájemně navštěvují, potkávají a konverzují (střídají se několikastránkové monology). O nějakém spádu se dá mluvit až v polovině, což je u 750 stránkového románu docela problém. Tím nechci první půlku vyloženě shazovat. Například pasáž o Velkém inkvizitorovi nebo životní příběh starce Zosimy byly velice zajímavé. V polovině se příběh zlomí téměř do detektivky a na konci až do soudního dramatu. Toto vyvrcholení značně vylepšilo můj celkový dojem z knihy. Teprve na konci jsem si uvědomil, že první polovina, byť zdlouhavá, měla pro vykreslení charakterů postav svůj význam...
Román je natolik hutný, rozmáchlý a tematicky obsáhlý, že podle mého názoru čtenář nemá šanci všechno pobrat a pochopit během prvního čtení. Já osobně této četby nelituji, považuji ji za jeden ze svých největších čtenářských výkonů. Jestli ale tímto mohu na závěr někomu poradit (i já sám se podle toho zařídím), nechte si tento román na prázdniny, nebo si na něj vezměte aspoň dva týdny dovolené.
nic od autora nemám. Měla jsem před časem půjčeno z knihovny, ale je to těžké čtení, neměla jsem na to trpělivost nebo dost času, kdo ví, odložila jsem to. Autor mezi povinnou četbou, proto prvotní averze k dílu, potom zvědavost a pak rozčarování. Kniha obsahově těžká pro mne i dnes. Některým věcem nerozumím, část polemik je mi cizí, něco nechápu vůbec.
Snad ji přečtu. Jinak jsem shlédla inscenace, ale určitě nepokryly celé poselství knihy
Kniha, kterou člověk dočte, a ví, že se k ní bude muset znovu vracet, a kterou z hlavy jen tak nedostane. Sice mi někdy nesedne příliš hysterické jednání některých postav, ale na druhou stranu hloubka a bohatost myšlenek, vhled do motivací postav a jejich vztahů a charakterů je něco úžasného. Postavy jsou nesmírně plastické a uvěřitelné ve svém vývoji. I když to byla vzhledem k délce knihy a nutnosti se na čtení opravdu soustředit trochu dřina, čas s Bratry Karamazovými rozhodně nebyl ztracený.
Ještě jsem nedočetla celé, chybí mi kousek, ale hodnocení je jasné. Jen málo knížek má v sobě tolik myšlenek. Samozřejmě, ne se vším souhlasím, ale většina nezastarala ani po skoro 150 letech a je inspirací k zamyšlení.
A je to střípek k pochopení ruské duše.
... Je Bůh, nebo není? Ale vážně! Potřebuju to teď vážně.
Ne, Bůh není.
Aljoško, je Bůh?
Bůh je.
Ivane, a je nesmrtelnost, aspoň třeba nějaká maličká, malilinká?
Není ani nesmrtelnost.
Žádná?
Žádná.
Tak tedy dokonalé nic či co. Nebo je snad přece nějaké něco? Jen když ne docela nic!
Naprosté nic.
Aljoško, je nesmrtelnost?
Je.
A Bůh a nesmrtelnost?
Je Bůh i nesmrtelnost. V Bohu je nesmrtelnost.
Hm. Je pravděpodobnější, že pravdu má Ivan. Bože, když si pomyslím, co víry, co všelijakých sil marně plýtval člověk za ten sen už za tolik tisíciletí! Kdo se tak posmívá člověku, Ivane? Naposledy a najisto: Je Bůh, nebo není? Ptám se naposledy!
A naposledy říkám, že není.
Kdo se tedy posmívá člověku?
Podle všeho ďábel, usmál se Ivan.
A ďábel je?
Ne, ani ďábel není.
Škoda. Hrom do toho, co já bych jenom udělal s člověkem, který první vymyslel Boha! Oběsit ho na osice je málo!
Kdyby lidé nebyli vymysleli Boha, nebyla by vůbec civilizace.
že by nebyla? Tedy bez Boha?
Ano. Ani koňaček by nebyl. A koňak vám budu přece muset vzít.
nesmírná lidskost, sečné dialogy, vášeň vyhnanou až na okraj šílenství, duševní sebezpyt spojený s otázkou existence Boha a jako třešnička na dortu sebeironicky pojmenované kapitoly...
Dostojevského magnum opus, úžasný filosoficko-psychologický román, kde bratři Karamazovi symbolizují různé stránky duše člověka. Asi jedna z nejlepších knih, jaké jsem četl
Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné
padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane,
a pakliť umře, mnohý užitek přinese.
...nádherná kniha, u které jsem se nenudila (u kterého díla od Dostojevského se člověk nudí?) a tajně doufám, že plány s Míťou dobře dopadly... :) Nejlepší kniha, co kdy byla napsána, pro mě je to Kniha knih.
Je bůh nebo není bůh. A co nesmrtelnost.. Nějak ztrácím přehled. Největší kniha, co jsem kdy četl. Bratři, kteří jsou zpodobněním různých životních postojů. Aljoša - víra, pokora, Dimitrij - touha, nenávist, Ivan - rozum, pochybnost. Spojuje je jeden silný odkaz. A to... všichni v sobě nosíme trochu toho karamazovství.
Před lety jsem knihu v půlce odložila. Tempo pro mě bylo zdlouhavé, rozsáhlé monology nezáživné. O několik let a životních kotrmelců později jsem při svém druhém pokusu byla z knihy nadšená. Byť jde o dílo z 19. století, řeší se v něm naprosto stejné otázky víry, morálky, pravdy, lži, lásky, vášně, ctnosti, hrdosti, svobody, dobra, zla, peněz atd., jaké řešíme my v 21. století. Spousty explicitně rozebíraných, až rozpitvávaných "objevů" současných filosofů, psychologů a esoteriků zmiňuje dokonale přirozeným a nenásilným způsobem již Dostojevskij v Bratrech Karamazových. A to zejména v první části, která byla pro mě zajímavější, než druhá, sice napínavější, ale myšlenkově méně uchvacující část. Na lehkou obtíž mi byla pouze častá hysteričnost a teatrálnost většiny postav, která s sebou však většinou nesla výroky, které mě chytly za srdce. Krásný příklad knihy, do které člověk musí dospět.
Přiznávám, že jsem tuto knihu bral trochu jako výzvu, protože přesto že rád čtu a nebojím se vážnějších témat, nedaří se mi vyčlenit pro čtení tolik času, kolik bych mu chtěl věnovat. A tak se stává, že obsažnější a komplikovanější knihy někdy hůře trávím.
S bratry Karamazovy to ale tak docela nabylo a jsem rád, že jsem do této výzvy šel. Přes množství postav a vedlejší dějové linie je pointa jasná a když se "prokousáte" první polovinou knihy, objevíte celkem silný "tah na bránu." Nejsem si jist, zda jsem vždy pochopil autorovo uvažování, každopádně jsem načerpal mnoho podnětů k přemýšlení, ke kterému kniha často vybízí a bez nějž se snad ani nedá číst. A to považuji za nejcennější přínos četby tohoto mistrovského díla.
Asi nejlepší Dostojevského kniha, na čemž se tady shodneme zřejmě všichni. Mně se četla jednim dechem, což taky neplatí u všeho, co D. napsal. Takový Výrostek je skoro k nepřečtení pro mě. BK jsou ale napsáni tak lehce, tak bravurně, tak snadno se čtou. Děj je neuvěřitelně strhující, psychologie úžasná, patrně nejúžasnější soudní drama, co jsem četl. Knihu jsem zatím četl dvakrát, a pokaždý to byl skvělý zážitek.
Vynikající kniha, podle mého názoru nejlepší Dostojevského dílo. Škoda, že se autor již nedostal k pokračování. Čte se velmi dobře, není nudná. I když je to dílo pro náročného čtenáře, rozhodně není pro každého. Ale to je dobře. Je to výborný psychologický román a filozofické dílo. Jen se čtenář nesmí nechat odradit začátkem.
Jedna z mých nej knih, a nejnom pro to, že pana Dostojovského považuji za literárního génia. Dokonalý sloh, dokonalá logika. Dílo je neuvěřitelně obsáhlé, vyskytnou se tam - hlavně zpočátku - nudnější pasáže, ale má to své opodstatnění. Nemůžu ani říct, který z bratrů Kamarazových mě nejvíce vzal za srdce. S postupem stránek se to totiž neustále měnilo! Kniha stojí za přečtení :-) vhodná je však pro zkušenějšího čtenáře, který už má něco načteno - myslím z klasiků, protože jinak riskujete, že to prostě nedočtete :-P
Autorovy další knížky
| 2004 |  Zločin a trest |
| 2004 | Bratři Karamazovi |
| 2008 | Běsi |
| 1958 | Bílé noci |
| 2020 | Idiot |
Knihu jsem četl dvakrát. Je to úžasná kniha, nicméně pro nás moderní lidi hodně rozvláčná, místy až nudná, ale otevírající důležitá témata: odpuštění, vina, trest, svoboda a další. Autor se na ně dívá pohledy románových postav, které jsou dosti vzdálené naší zkušenosti, zejména tím, že popisují ruské prostředí nám i časově dosti vzdálené.. Ale přesto si myslím, že je velmi obohacující se nechat vtáhnout do dialogů a přemítání hlavních hrdinů. Sám jsem si knihu prošel a udělal několik odkazů na místa, jimiž bych se rád podrobněji zabýval. Doporučuji k přečtení samozřejmě každému, s upozorněním na to, že nejde o snadné čtení. Ale stojí to za to.