Brzy jazyk neomrzí

19.07.2024

Tuhle mimořádně milou knížečku sestavil bývalý ředitel lounské knihovny PhDr. Ivo Markvart (více o něm např. v článku Tulák nebo knihovník - zde). Na doporučení mojí bývalé kolegyně jsem si ji nechala z Loun poslat, abych si ji prohlédla. Bylo to asi krátce po tom, co některá z prací pana Markvarta získala cenu za nejkrásnější knihu roku 1997. Hned po prvním prolistování jsem pro svoji pobočku i pro sebe objednala všechno, co bylo tehdy dalšího z této dílny (pan ředitel plus děti ze ZŠ) k mání: Můůůůůzeum dětských múz, (ne)čtou, (ne)čtou, (ne)čtou – jdou tou cestou klikatou, Děti v krajině barev.

Moje nadšení z nich bylo tak obrovské, že nakazilo i čtenáře a společně jsme se radovali, jak hezky se v Lounech s dětmi pracuje a jak přirozeně to všechno vzniká, k potěšení a k další inspiraci školáků, učitelů, rodičů, zaměstnanců i návštěvníků knihoven…

Velká škoda, že teď už skoro není žádná možnost si je někde vypůjčit. Ve většině knihoven asi nebyly ve fondech nikdy, jinde byly při revizích apod. vyřazeny, prostě to s nimi dopadá tak, jak to je v knihovnách obvyklé – k čemu se chcete časem vrátit, někomu doporučit nebo co odkládáte s výpůjčkou na nějakou příhodnější dobu, to tam pak už třeba vůbec nebude…