Buď už, prosím tě, zticha

23.06.2023

Já prostě nemám ráda povídky a tyhle navíc na mne byly fakt dost bizardní a se zvláštní atmosférou. Asi je to na mne moc náročný.

25.05.2022

velmi dobře uspořádaný výbor z celoživotní Carverovy povídkové tvorby, některé překlady by si ovšem zasloužily modernizaci (třeba obchod se sexem - sexshop); nejsem povídkovej a nebaví mě Carverovo téma "obyčejný americký život nižší střední třídy s partnerskými problémy a rodinnými konflikty bez pointy a přesahu", ale autor má fakt talent na originální názvy

30.03.2022

Nejprve jsem si přečetla závěr od J. McInerneyho "Tichý a nenápadný hlas Raymonda Carvera" a to se mi hodně líbilo, takže jsem se na ty povídky dost těšila. Přečetla jsem polovinu knihy. Historky se točí kolem podrobně líčených, naprosto neproduktivních rozhovorů popisovaných vždy z pozice muže, což neberu jako negativum, naopak jsem v tom nacházela ledajaké poučení o nás ženách a o tom, co by našim vzájemným hovorům mohlo z naší ženské strany lépe pomáhat.
Povídky jsou napsány mistrně, to tedy ano, jejich čtení mě vždycky dokázalo vtáhnout a nezůstat u přečtení jen jedné. Jsou však velmi ponuré a jaksi bezvýchodné, takže mám chuť to celé odložit.
Napadá mě však ještě, že když jsou povídky řazeny chronologicky podle doby napsání, mohly by být ty vzadu pro mne třeba příjemnější. Tak čtu ještě pěkně ty zadnější. A uvidím. ...
Tak jsem přečetla ještě dvě z těch pozdějších a musím říct, že těch pár zbylých povídek opravdu číst nechci. Jsou to popisy situací tak neutěšených a jakoby beznadějných, navíc si po posledních slovech povídky člověk může představovat jen další nepěkné scénáře, které mohly následovat, že dospívám k závěru, že tohle ke svému životu fakt nepotřebuji. Akorát z toho mám nepříjemné duševní i srdeční stavy.
Myslím, že tohle seznámení bylo pro mne natolik dostatečné, že mě opravňuje k tomu, abych si knihu zapsala dodatečně i do ČV 2018.

17.12.2021

Asi nebudu rozlišovat mezi jednotlivými sbírkami Carverových povídek. Vyšlo jich několik,
částečně se kryjí.
Výborné, jako všechny ostatní

09.08.2020

Carverovy povídky jsouzcela upřímné: autor v nich nikdy nic nepřiklášluje, nodomýšlí ani nelže. Jsou prosty metafor, alegorií a dalších podobných odklonění od člověka. Dávají právě tolik smyslu jako život.
Carverovy povídky jsou průhledy,okna která dávají nahlédnout čtenáři na určitý úsek v příběhu lidského života, který se odehrává i po jejich skončení. V jejich otevřenosti a přímočarosti se skrývá nekonečno.

25.11.2018

Atmosféra dokonale čitelná... ponuré, upršené a žádná šťastná postava. Přesto z toho neleze deprese ani vztek, jen malé rozčarování a chvílemi i oddech, že hrdina šel dál sám a bez vás. Jako když jedete vlakem, často přestupujete, vidíte kusy příběhů a můžete si s nimi pak počít cokoli. A titul se mi i v jiných povídkách dral z hrdla:).

10.09.2018

Carver je velmi dobrý povídkář, který píše přímo o životě, ze života. Tato jeho prvotina není ještě tak vybroušená, jako pozdější sbírky, ale rozhodně není slabá. Četbu je třeba přiměřeně dávkovat, vychutnávat, nikam nespěchat. 80%, 10.9.2018.

24.03.2016

Vynikající povídky, ke kterým se po čase vždy rád vrátím. Civilní a minimalistické, bez zbytečného přešlapování. Pečlivý výběr slov a pozvolný děj. Na první pohled vcelku banální příhody, které ale mají silný spodní proud. Něco znepokojivého je v podtextu skoro všech Carverových povídek. Někdy se dá předpokládat, jak se bude děj ubírat, ale to je právě na těch povídkách pěkný, že i když víme a tušíme, jak to celé dopadne, tak zůstává pocit tajemnosti (nebo spíš tání a jemnosti). Jako krátký modravý zákmit světla, jako když se začíná zničehonic rozsvěcet pouliční lampa. Tak všedně a zároveň zázračně ty povídky působí. Doporučuji.

Po druhém čtení jdu na plný počet. Carver je mistr povídky a možná je to věkem, ale mám pocit, že Carverovým "osamělým hrdinům" rozumím každým rokem víc a víc.