Búrka v impériu

30.09.2017

Moje srdce PUKÁ

28.09.2017

Tak ... Co napsat ???
1. nemohla jsem se od toho odtrhnout ... jako u všech knih SJM.
2. Aelin je nafoukaná, namyšlená, povýšenecká, arogantní mrcha - no jasně, že je. Jinak by ten příběh byl poloviční.
3. Konečně jsme všichni pochopili, proč vyšlo "Krvavé ostří". Aelin musela navázat na "staré" vazby "nových" postav. Příběh prostě nabral kurz, kt. nebyl na počátku série scela domyšlený. OK - taky způsob.
4. Co mi vadilo? ... Na mně už je to hodně překombinované. Chvílemi jsem si chtěla jít namalovat diagram kdo-co-s kym-kam-pro koho-za kolik ... No, snad to všechno udržíme :-)
5. Překlepy a chyby ... děláme je všichni, ale nejsme za to placení jako lidé z vydavatelství. Navíc je v jedné situaci zaměněna postava ... Po útoku Vernona uklidňoval Elide v loďce Jeřáb místo Lorcana ... Uff :-(
6. Erotika - u Dvora mlhy a hněvu se pár lidí čertilo nad jednou erotickou pasáží ... Puritáni těšte se, tady to máte i s dominantem :-). Já osobně s tím problém nemám, spíš mi vadily ty dlouhý sladký tanečky předtím. Ale OK ...
7. Závěr ... nic menšího než pěkný nářez jsem ani nečekala. Nezklamal ...
Asi to nevydržím a půjdu na poslední díl v EN verzi. Za mně 4-5*

28.09.2017

Tenhle komentář může obsahovat pár spoilerů.
Dlouho jsem uvažovala nad tím, kolika hvězdičkami tuto knihu ohodnotit. Už jenom to, že ji napsala Sarah, zaslouží tři hvězdičky :) Bohužel to, co jsem celou sérii Skleněného trůnu vždycky tak nějak překousla, na mě tady zaútočilo najednou - Aelin a její plány. Aelin je skvělá - sarkastická, egoistická, badass... je to živel, kterému záleží na lidech, které miluje, ale taky si od nich nenechá všechno líbit. Je to přesně ten typ hrdinky, kterou mám ráda. Ovšem v Říši bouří mi už místy lezla na nervy. Ne tím, jak se snažila za každou cenu vtipkovat, i když byla totálně v háji - v tomhle ji chápu, ale v tom, kolik toho plánovala a jediný, komu o svých plánech kdy řekla, byla Lysandra. A nebyly to plány, které by se týkaly jen jí. Byly to plány, díky kterým ublížila Rowanovi i Aedionovi. Aedionova zloba vůči ní přesně popisovala mou zlobu. Zvlášť když mu na konci Lysandra oznámila, jak měla Aelin v plánu zajistit následníka trůnu. Nelíbilo se mi, že si i po tom všem, po všech plánech, které ostatní málem stály život, protože jim o nich neřekla, nechávala všechno pro sebe. Sakra, alespoň Rowan měl právo vědět, o co jde.
Co se týče Doriana, mrzí mě, že nedostal tolik prostoru. V předchozích dílech jsem ho měla ráda, tady z něj Sarah zvlášť v první polovině knihy udělala jen kývacího psa, který souhlasil se vším, co Aelin řekla. Až na všechno, co se týkalo Manon (Juch!). Její (i jejich) dějová linka mě bavila asi nejvíce, a to jsem ji ve třetím díle moc nemusela. Jsem ráda, že získává víc a víc prostoru a její "vztah" s Dorianem mě baví. Těším se na víc interakce jeho a celé Třináctky. A taky na reakci Chaola, až se vrátí :D
Co mě však překvapilo, byla dějová linka Lorcana a Elide. Ani jednoho jsem v předchozích dílech moc nemusela, ale tady jsem jim postupně přišla na chuť. Konečně nám Sarah dala nahlédnout do mysli Lorcana, který není až takový idiot, jak se na první pohled zdá (i když by někteří po konci mohli mít jiný názor, ale podle mě si za to napůl může Aelin), a u Elide bylo konečně vidět, jak dokázala přežít deset let v zajetí svého strýčka (u kterého se těším, až mu Lorcan prokousne hrdlo).
Za zmínku ještě stojí Gavriel a Fenrys, kteří mi tak trochu připomínají Azriela a Cassiana. Gavriel se sice moc neprojevoval, ale měl své světlé chvilky, Fenryse jsem si zamilovala po prvních pár větách a věřím, že v sedmém díle sehraje ještě docela velkou roli.
Nedá se říct, že by mě Říše bouří nějak zklamala, ale ani mě nenadchla.
A teď už se zbývá jen modlit, aby mi v sedmičce nezabila mé oblíbené postavy...

28.09.2017

Nudaa a k tomu stylistická katastrofa. Namyšlená aelin a její banda přitroublých posluhovačů pokračuje v celé své kráse a je možná ještě nesnesitelnější. Rozhovory typu setkání v hostinci se šlechtici mi přišlo jako ta nejtrapnější verze dětské harlekýnky, navíc ještě strašlivě stylisticky podaná. Neustálé: usmál se, že z toho každému přejem mráz po zádech. Propálil ho pohledem, který varoval... Aelin vyplázla jazyk... chování vhodné pro královnu... Dorian, který mě zajímal asi nejvíc, odsunut na vedlejší kolej. Navíc pořád to samé dokola. Zbytečně zdlouhavé a nudné popisy bojů, strachů, obav, touhy, nářku, sebelítosti, úvah. BLA BLA BLA. Přeskakovala jsem celé stránky. Pouze dějová linie manon je zajímavá. A tedka k té stylistice. Jazykový korektore, četl jste to kur*a po sobě? Neskutečné množství opakujích se slov - např. když, frází - 6x se hladili po "mokrých vlasech" (jako by snad za deště byly ty vlasy suché) a jmen - na jedné stránce v každém odstavci (někdy i řádku) znovu jméno stejné postavy. Buď je úroveň psaní Maasové příšerná a nevylepší to ani překladatel, nebo to redakce odflákla. Seškrtat na půlku a přepsat. Pak by se to dalo číst. Sad story bro

27.09.2017

Hanisek presne tak proc uz nemuze byt sedmy dil? Nemohu se dockat...knihu jsem vcera docetla a byla uzasna. Sarah je uzasna, prozoze ja bych nikdy tak dokonaly a strhujici pribeh nevymyslela. Za me pet hvezdicek.

26.09.2017

Co že? Jak? Proč? ..... to čekání na pokračování se nadá vydržet :) ta ženská je neskutečná

26.09.2017

Nevím nevím, kniha je zatím skvělá, už ji mám téměř dočtenou, ale vypadá to na spoustu kritiky...proč to lidičky?

25.09.2017

Dokonalost! Na začátku si vás kniha okamžitě vtáhne, ale na konci vás až bolestivě vykopne...
Různé přeskakování od Manon k Aelin, Elide, Lorcanovi a za dalšími se mi neuvěřitelně líbilo. A to spojování dějových linek? Achh... Ono se tímto dá vyjádřit celá kniha.
S Elide a Lorcanem jsem se asi ze všeho nejvíce zasmála.
K srdci mi přirostli všichni, kteří už nejsou připoutaní k Maeve. Od ní jen vlček.
Prostě a jednoduše... POTŘEBUJI DALŠÍ DÍL!

24.09.2017

Páni. Sarah J. Maas se překonává, opravdu. Příběh mě vtáhl a nepustil, takže sem knihu měla přečtenou asi za 2 dny. Je to naprosto fascinující, úžasný, bolestivý příběh.❤
Dějové linky se mi líbily u všech. Rowan a Aelin, co dodat, miluji tuhle dvojku už od Dědičky ohně a jejich vztah je nádherný. Lorcan a Elide. Proboha, u nich sem se opravdu nasmála a také se mi líbilo, jak se jejich vztah vyvíjel. Lorcana sem měla ráda taky od začátku, jen sem se šíleně naštvala u toho konce, ale co si budeme povídat, dalo se to čekat. Lysandra a Aedion. Doufala jsem, že by se mohli dát dohromady, ale vzhledem k tomu, kolik dvojic v této knize k sobě měli velmi blízko, jsem ráda, že to autorka vzala pozvolna. Dorian se ale sakra změnil. Na to sem jen koukala s otevřenou pusou, každopádně tahle jeho proměna mě také nadchla. Manon, ach Manon a věci, které se kolem ní dějí - paráda! Aedion a Gavriel .. mrzí mě, že se to ubralo tímhle směrem a doufám, že se jejich vztah zlepší, protože by to byla obrovská škoda. Gavriel/kocourek je postava, která mi přirostla k srdci.
Celý příběh je .. perfektní. Jen teda musím vytknout nějaké chybky, co se týče překladu a psaní. (Nacházíme se v dějové lince Lorcana a Elide a najednou se místo Lorcana jména objeví Jeřáb - nemilé, to samé, když se Elide představuje pod jménem své matky a Lorcan ji ve svých myšlenkách stejně nazve jejím pravým jménem, i když ho neví). Ale chápu to, je to přece jen tlustší knížka a nějaká ta chyba se vloudí.
Konec ..Sarah nás všechny asi jednou zabije

24.09.2017

Kdyby nic jiného, tak Maas je vážně čtivá. 650 stran uběhne jako voda. Ale samotný příběh trochu pokulhává. Přijde mi, že se do téhle knížky snažila nacpat hrozně moc věcí, takže finální výsledek je trochu hektický, místy zmatený. V Královně stínů jsme měli možnost občas vydechnout a příběh zpracovat, ale tady se neustále něco děje. Pár věcí mi přišlo i dosti přitažených za vlasy, viz Maevina role ve vztahu Aelin - Jeřáb - Lyria. Dorian je zde upozaděný, což je velká škoda. Za to Manon je opravdu úžasná, i když se mi k Dorianovi nijak zvlášť nehodí. Vůbec to párovaní všech možných postav, aby nikdo nebyl sám a všichni měli šanci na lásku, je trošku divné. Jo a u celé té věci s Elenou a tisíciletým plánem jsem byla schopna pronášet jenom "jako wtf?". To mi přišlo hodně přehnané.
Jak tak koukám na svůj komentář, je to tentokrát kritika nad kritiku, protože z Královny stínů jsem byla naprosto hotová a tohle bylo zklamání. Ale chtě nechtě se v hodnocení odráží faktor čtivosti, protože knížku jsem neodložila, dokud jsem ji nedočetla. Snad budou závěrečné dva díly o něco lepší.

24.09.2017

Nemám slov. Nevím jak tu knihu popsat. Strhující příběh mě dostal a také super postavy. Aelin se začala chovat jako opravdová královna. I když mě nějaká její rozhodnutí štvala, nepřestávala jsem ji podporovat v tom co dělá. Jeřáb vílí princ a válečník zamilovaní do Aelin, která mu jeho lásku opětuje ve všech možných ohledech. Má úžasnou moc, která ve spojení s Aelin je pro ně oba moc důležitá. Dorian Aderlanský král,který se snaží ovládnout, používat svoji magii a hledá zalíbení v čarodejnici Manon. Aedion Aelinin bratranec a věrný složebník. Odhodlaný za Aelin zemřít. Manon černozobá čarodejnice a velitelka třinácky se musí vypořádat se mnoha věcmi než se setká s Aelin. Zachránila život mnoha lidem i Dorianovy. Lysandra měnička, která na sebe bere nejraději podobu geparda. Elide dívka, která s Manoninou pomocí uprchla z Morathu se vypravuje na dlouhou pouť za svoji královnou. A mnoho dalších postav. Všchno bylo super až na jednu věc. CHAOL. Kde sakra furt je. Moje nejoblíbenější postava a on se tam ani neobjeví! Konec knihy mě opravdu zasáhl. Tolik zvratů. Celou knihu nic, ale až na konci se to celé zhroutí.
Skvostná kniha. Nechápu kde bere Sarah Massová tolik inspirace.

24.09.2017

Uf. Vážně nechápu, jak to autorka dělá. Už pátý díl, z toho třetí pěkná bichle a stále je co vyprávět. Děj nikde ani na moment nevázne, dokonce ani ve chvílích, kdy postavy vyčkávají a nedělají "nic", to není nudné. Každý v příběhu má své určené místo a je mu věnován dostatek prostoru. Líbí se mi i to, jak má každý někoho k sobě do páru a ty kolem sebe tančí.
Jediné, nad čím se pozastavuji, jak je kniha nevyvážená genderově. Chápu, že má autorka slabost pro silné a nezávislé ženy, ale tady jich je už trochu moc. Při tolika postavách, tolika dílčích příbězích, vážně tam nemůže být alespoň jeden důležitý muž? Jeřáb je možná úžasný každým coulem, ale podléhá Aelin. Dorian i když je sám za sebe, tak jeho postava je dost nevýrazná a neaktivní, jakoby ani nebyl král, ale jen přívěsek, který si Aelin s Jeřábem nosí s sebou. Možná proto jsem si oblíbila postavu Lorcana, který alespoň trochu vybočuje. Ale už mi přijde trochu divné, jak pořád ženy spřádají plány a muži pak jen zírají, co se zase přihodilo.
No a závěr nás opět dokonale odrovná, jak může být autorka ke svému "dítku" tak krutá a nezbývá než vydržet, jak to celé konečně dopadne.

23.09.2017

asi nebudu první ani poslední, kdo si bude připadat ošizený a skvělý příběh, knihu jsem dočetla a jsem trošku naštvaná. myslím si ,že všechno co se nestalo v dvůr mlhy a hněvu ,tak se to stalo v říši bouří, nevím co si mám myslet, ale asi poprvé mě Sarah nenadchla. možná kdybych nečetla dvojku dvorů, byla bych unešená. úplně nejmíň mě bavila Aelin-Celena.Všichni ostatní byli super

23.09.2017

Nemám slov jako vždy prostě úžasný, autorka se ale často odkazovala na Krvavé ostří takže kdo nečetl hodně nebude chápat :) mohu obzvláště doporučit nevím jak to Maasova dělá, ale každá nová knížka je lepší než ta předchozí a to se týká obou serií (Skleněný trůn a Dvůr trnů a růží)

22.09.2017

Kniha byla opět super, ale mám z ní smíšené pocity, v jednu chvíli, jsem byla nadšena a ve druhé ,jsem byla naštvaná, takže doufám, že na poslední díl ,nebudeme příliš dlouho čekat!