Byly jsme tam taky
Dagmar Šimková
Vzpomínky na léta vězení, ke kterému byla autorka odsouzena v r. 1952. Exilové vydání s fotografickou přílohou. Obálku s použitím obrazu Vítězslavy Janotové navrhla Barbora Munzarová.
Přidat komentář
Zajímavé čtení pro všechny. Všichni současní zastánci a novodobí stoupenci KSČM by si ji měli povinně přečíst.
Jindy knihy čtu jedním dechem, ale tahle mě neoslovila...možná jsem u ní až moc přemýšlela a nedokázala mě vtáhnout do děje... škoda
K této knize mám zvláštní vztah. Dagmar Šimková bydlela několik set metrů od mého domu, a kolem její vily Marty jsem od dětství často chodila a dodnes chodím. Tu zdevastovanou prvorepublikovou vilu jsem měla na mysli po celou dobu čtení této knihy, protože to byla příhodná ilustrace. Příběh je velmi silný a o to horší je, že se všechno opravdu stalo. Kniha není pro slabé povahy, ale čte se jedním dechem. Doufám, že toto i podobná svědectví nikdy neupadnou v zapomnění, už kvůli úctě k lidem, kteří museli z pochybných důvodů vytrpět neskutečné a o svobodě, kterou máme dnes, se jim možná ani nesnilo. Všechna čest Dagmar Šimkové, že v sobě sebrala sílu vzpomínat, své hrozné zážitky sepsala na papír a publikovala!
Krutý příběh, krutá doba... Tohle by si měli přečíst dnešní mladí voliči KSČM a jim podobných, aby se dozvěděli něco o svých "vzorech"!
Otřesné, neuvěřitelné a bohužel pravdivé.
Když se mi děje nějaké příkoří, vzpomenu si na Dagmar Šimkovou a její kamarádky, které v lágrech bojovaly o záchranu zdravého rozumu, a hned mi to dodá síly.
Další čtivá kniha na téma obětí komunistické zvůle. Dostala se do vězení jako mladá dívka a strávila v něm nejkrásnější roky.
Otřesný a pravdivý popis podmínek ve vězení. Klobouk dolů před těmi, které to přežily a nezlomilo je to.
Naprosto věrohodná výpověď politické vězeňkyně z 50. let, která byla za pouhé rozšiřování humorných letáků s mírně satirickým tónem odsouzena na 15 let odnětí svobody. Knížka se čte úžasně, až sama, ač obsahuje spoustu naturalistických popisů, ať už jde zacházení ze strany dozorců, případně o vztahy se spoluvězeňkyněmi, převážně vražedkyněmi, prostitutkami a podobnými živly, se kterými byli bývalé studentky, univerzitní profesorky a umělkyně - zkrátka politické vězeňkyně - nuceny sdílet pokoje a vůbec všechen prostor. Naprosto doporučuji všem, ať už pro přímost a nemilosrdnost této jedinečné výpovědi, tak pro její vysokou uměleckou hodnotu.
Naprosto brilantně sepsané svědectví o lágrech 50. letech v ČSR....Mě osobně vedla k dlouhému zamyšlení, zda takové zločiny na lidech se mohly ještě v takové "moderní" době vůbec dít...:-/ Svědectví takových lidí by nemělo být zapomenuto a zašlapáno v čase, ale co nejvíce lidí by se o něm mělo dozvědět, třeba prostřednictvím této útlé knížečky, která v sobě skýtá tolik bolesti, utrpení, ale třeba i naděje a morálního sepětí...:-) Opravdu všem bez rozdílu doporučuji....