Selfies
Jussi Adler-Olsen
Případy oddělení Q série
< 7. díl >
Vedení kodaňské policie usoudilo, že počet objasněných případů oddělení Q je výrazně pod hranicí očekávání. Prokázat opak dostává za úkol Rose, která se ale propadá do psychického pekla, jehož kořeny sahají hluboko do temné minulosti. Mezitím v kodaňském parku najdou zavražděnou starší paní, šílený řidič zahájí smrtící hon na mladou ženu a jinde se plánují další trestné činy: děje se to bez vzájemné souvislosti, nebo mají případy něco společného? Carl, Asad a Gordon stojí před záhadou dalece přesahující všechny, které dosud řešili. A jejich kolegyně Rose má vážné problémy. Čtveřici chybí jeden člen, a jak se zdá, smůla se jí lepí na paty. Dokážou zabránit zavření oddělení Q a zastavit zabíjení v Kodani?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2018 , HostOriginální název:
Selfies, 2016
více info...
Přidat komentář
Ze všech tří linií (vymaštěný namyšlený šlapkoidní slepice z pracáku s kriminálníma sklonama vs. mstitel; vraždy žen v parku; Rose) byla jednoznačně nejzajímavější Rose. Brrr, z jejích stavů a minulosti člověku celkem mrazilo. Nebýt jejího příběhu, dala bych bez debat tři hvězdy, ale díky Rose není co řešit, ta to vytáhla nahoru. Doufám, že ten dojemnej závěr přinese to, v co oba parťáci doufali, a tý holce to pomůže jít dál.
Hodně se mi líbil i pohled na postavu staré paní Zimmermannové ze dvou stran. Zatímco z pohledu rodiny působila jako protivná zlá megera, co by furt jen někoho sekýrovala, z pohledu Rose to byla vlastně celkem milá, i když svérázná paní ze sousedství. A tak to v životě mnohdy bejvá.
Samotný příběh je výrazně míň strhující než předchozí díl a drobínek přitažený za vlasy (hlavně ta "čisticí akce" sociální referentky :)), ale jo, pořád dobrý, je to beletrie. Opět to mělo Olsenovy klasické kvality. Skvěle odvyprávěno, prodchnuto situačním humorem a vtipem, přitom ubylo laciných Asadových vtípků a přeřeků, což je ku prospěchu věci.
Stálým pozitivem jsou skvěle vykreslené postavy, které u mě vyvolávají neskutečně živé emoce. Přemýšlím, jestli někdo jiný než Olsen dovede udělat postavu, která se mi tak vysoce oškliví, protiví a přeju jí spoustu věcí včetně těch hnusných... nebo vraha, kterého naprosto chápu a částečně mu i "fandím"... no, myslím, že tohle jinej autor nedovede. :)
Sečteno, podtrženo: tohle je dobrá detektivka. Sice vysloveně nenadchne, ale rozhodně neurazí a z řemeslného hlediska je to dobře odvedená práce.
Bohužel asi nejhorší kniha z řady. Linie s Rose byla sice velice zajímavá, ale naopak příběh Aneline a jejích nanynek byl děsný...
Dle mého soukromého názoru se jedná o lepší příběh, než ten předchzí. Nicméně, úrovně prvních dílů nedosahuje.
Selfies je moje první přečtená knížka od Olsena, oddělení Q znám ale z filmových zpracování jeho děl. Autor píše skvěle, nenudí, umí dávkovat napětí i humor. Stránky mi ubíhaly pod rukama, bavila jsem se.
Selfies je pro mě zatím nejslabší díl této série. Ani by mi tak nevadilo, že se zde vyskytuje vícero dějových linií, ale tak nějak jsem se celkově nemohla začíst a ze začátku jsem v tom měla tzv. guláš. Sice je kniha jako vždy čtivá, ale samotný děj byl taky takový nemastný neslaný.
Tak nějak se mne zdá, že to nejlepší autor již napsal (Vzkaz v láhvi, Žena v kleci či skvělá Složka 64). Po Nesmírném, který mne zas tak již nepřesvědčil další kniha, o které mohu říci, že jsem ji četl na několikrát (vždy jsem dal přednost jiné knize, pokud jsem se začetl do vícero knih naráz) a její dočtení bylo „jakýmsi pocitem povinnosti“ a úcty k autorovi.
Pro mne byl děj až příliš vykonstruovaný – tři linie příběhu (referentka a její klienty, které se chovají až neuvěřitelně, složitost rodinných vztahů a válečná minulost co by jeden z kostlivců ve skříni a pro mne zcela ne moc pochopitelná anabáze kolem Rose, která s příběhem moc nekorespondovala). Možná mne unikla nějaká kniha, na niž především linie Rose navazuje, ale i tak, pro čtenáře, který jiné knihy Adlera nezná naprosté nepochopitelné odbočení.
A závěr, kde je zlo zlem potrestáno, a to způsobem naprosto nestandardním, no, já jsem tomu na chuť moc nepřišel. Tentokrát zůstávám u slabšího průměru a jen k předešlé tvorbě nechávám 3 hvězdy.
Jedním slovem skvělá. Překvapuje mě tady nižší hodnocení. Pořád velmi čtivé poutavé. Mrzí mě, že jsem ji měla rozečtenou a vrátila se k ní až po delší době, protože zorientovat se v ději a v množství postav nebylo jednoduché, ale za to si můžu sama :). Jak vidím, tak sociální problémy i zneužívání dávek jsou všude. Zároveň se nám hodně poodhalila Rose. Doufám, že to zvládne. Ráda bych se dozvěděla co nejvíc i o Asadovi. Jeho velbloudi mě nepřestávají bavit. Těším se na další díl. A díky.
!!!KOMENTÁŘ MŮŽE OBSAHOVAT SPOILER!!!
Selfies se čte pořád dobře, jako předešlé knihy. Jen na můj vkus už bylo na jednom místě až moc pachatelů a možná by neuškodilo knížku o pár stran zkrátit. Líbila se mi část věnovaná Rose a jejím démonům. Snad se v dalších dílech podíváme zblízka i na další postavy. Je pravda že v této knize už ubylo vtipů a velbloudů, ale vůbec to nebylo na škodu. Super je, že se Jussi snaží poukazovat na společenské problémy (ne jen) v Dánsku.
Už aby tu byl s dalšími díly!
Jedna z nejlepších knížek od autora, od začátku zajímavý dej i spád, ani vteřinu jsem se nenudila, za mě pecka
Já nevím? Tato kniha má ze série nejnižší hodnocení a přesto si myslím, že je spíš jedna z těch lepších... Líbilo se mi vedení dějových linek, jak těch detektivních, tak těch osobnějších. Příjde mi, že autor se prostě s psaním vyvíjí. Tak nějak celkově mi příjde příjde jeho psaní uhlazenější a jemnější. Ale věřím, že mnozí příjdou s otázkou, zda je to tak dobře?... Já si myslím, že ano...
Tyhle detektivky jsou tak napínavé, že se čtou jedním dechem. V tomto díle je několik různých vláken, ale lehce se v nich dá orientovat. Nezaměstnatelné fifleny, ktré rodiče přehnanou chválou vychovali ke zbytečným životům, zahořklá úřednice na pracáku, která svému prázdnému životu chce dát smysl dost zvráceným způsobem, policejní asistentka Rose, zmítaná děsy a běsy svého dětství a mládí a samozřejmě vyšetřovatel Morck s Asadem a Gordonem. Morcka už jsem prokoukla, je líný a bez svých spolupracovníků by nevyřešil nic, když se nad tím jeden zamyslí, ale bez něho by to nebylo ono. :-) Doufám, že se dočkám pokračování případů oddělení Q a osudy jeho protagonistů tak budou pokračovat.
Selfies...
Jedná se v pořadí již o sedmý díl z mé oblíbené série Carl Morck, tedy Oddělení Q...
Celá tato dosud vydaná knižní série je skvělá... První tři díly, tedy Žena v kleci, Zabijáci, Vzkaz v lahvi - byly i zfilmovány... Viděl jsem Ženu v kleci a Vzkaz v lahvi - vůbec to nebylo špatné... Nicméně kniha je kniha ;-)
V tomto pokračování dochází k vraždě starší ženy... Dále dochází i k útokům vozidlem na mladé ženy... Sice téměř od začátku víte, kdo za útokem na mladé ženy stojí a co jej k tomu vede, ale knize to vůbec neubírá na čtivosti...
Takže můj závěr? Za mě naprostá spokojenost, kniha se mi četla moc dobře a určitě si rád přečtu případné pokračování... Za mě 85%, tedy silnější čtyři hvězdičky...
Kniha se mi líbila více než předešlý čtený Nesmírný . Pan spisovatel má vždy pěkné příběhy, ale někdy je to zbytečně zdlouhavé na můj vkus.:)
Zatím poslední případ oddělení Q nás nezatahuje do minulosti, jak jsme u autora zvyklí, ale řeší případ soudobý. V kodaňském parku je nalezeno tělo mrtvé ženy a navíc u ulicích řádí řidič, který číhá na mladé dívky a dosti brutálním způsobem je zabíjí. Carl se svým týmem vyšetřuje, zda tyto na první pohled odlišné vraždy nemají přece jen něco společného. Další rozdíl oproti předchozím počinům tkví také v tom, že Carl s Asadem jsou upozaděni a na povrch vyplouvají Rosini démoni, čímž je poodhalena její třináctá komnata, jež byla nakousnuta už v předchozím díle. Jak už jsem zmiňovala, je to trošku jiný žánr, než na jaký jsme byli u autora zvyklí, ale zápletka se mi vcelku líbila, i když v některých pasážích byly až neuvěřitelné shody náhod. Teď už se nezbývá než těšit, co dalšího nám autor naservíruje.
Pro mě slabší ze série. Vrazi jsou odhaleni skoro ihned, fifleny jsou protivné, až se mi o nich nechce číst, o Asadovi stále nic moc nového, Rose si tento díl “užije” pekla, no a náhodička střídá náhodičku. Málo zapeklité, nebýt toho humoru, dám jen dvě hvězdy. Ale těším se na další díl.
Asi jsem si špatně načasovala čtení Selfies. Bohužel mi kniha moc neseděla a špatně se mi četla. Nějak mě nezaujalo téma a v kombinaci s pomalým rozjezdem bylo rozhodnuto.
Ale i přesto si ráda přečtu další knihu od autora.
Čekala jsem oddělení Q jak ho znám z předchozích knih. Jsem překvapena. Je to jiné. Jiné než předchozí díly. Vtipné, smutné, originální, překombinované, ale co? Mě to nevadí, začetla jsem se rychle. Děj ubíhal a nemám co vytknout. A námět v dnešní době tak aktuální. Selfies, lidská mysl i syndrom vyhoření? Tenká hranice je mezi "normálností" a šílenstvím. Dávám pět hvězd, držím Rose pěsti a vyhlížím následující díl....
Zatraceně nereálné, ale zatraceně vtipné, čivé a zábavné. Oddělení Q mě zkrátka baví čím dál víc.
Autorovy další knížky
2012 | Vzkaz v láhvi |
2012 | Žena v kleci |
2013 | Složka 64 |
2012 | Zabijáci |
2015 | Nesmírný |
Kniha se mi líbila,zajímavý příběh,linie s Rose byla nejzajímavější. Knihy od J.A.Olsena sbíram uz se tesim až si přečtu další Oběť 2117.