Čaroděj a sklo
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272/bmid_carodej-a-sklo-t68-272.jpg
4
1364
1364
Temná věž / Temná veža série
< 4. díl >
Docela nezvyklý příběh Rolanda a jeho skupiny. Po tom co porazí Blaina, přichází skupina do Topeky v Kansasu. Tento Kansas je však jiný než ten, který každý ze skupiny znal, ale matka Abagail a Temný muž jsou stále zde. Roland vypráví skupině o své minulosti, o ztrátě té, kterou miloval a jejich nenarozeném dítěti. Pokračují dál z Kansasu, dokud nedojdou k jakémusi křišťálovému paláci. Ten nyní vypadá, jako kdyby se ocitli v zemi čaroděje Oz, a tváří v tvář se setkají s Randallem Flaggem a Blainem, jenže stejně jako všechno v této zemi, nic není takové, jak se na první pohled zdá...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2001 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Wizard and Glass, 1997
více info...
Přidat komentář
Zde už se v rámci ságy "Temná věž" začíná naplno odvíjet velký příběh. Řekl bych, že pro dnešní dobu jsou jemu podobná vyprávění důležitá. Jde o romantický plamínek uprostřed temně roztříštěné praktické současnosti. Kým jiným je Roland než samostatně uvažujícím individuem majícím hodnoty a zásady jsoucí spásou i prokletím. Je bytostí přesvědčenou, že co je pro ni ryzí, to je neopustitelné, byť je to pro ni zároveň bolestivě a krutě fatální? Krása, nevyhnutelnost, běsy a povahová čistota, to jsou jmenovatele, na nichž stojí poutavé vyprávění z pistolníkova mládí, doplněné o dle mého skvělý, a především originální úvod s hádankami vášnivě pohlcující snad každého čtenáře, který čtvrtou knihu z vlastních pohnutek otevře.
začátek téhle knihy byl pro mne vlastně koncem knihy předchozí. Samotná kniha čaroděj a sklo byl pro mně vlastně příběh o dívce, která seděla v okně.. a příběh to byl dobrý. HROMU STROM!
Romantika mě tu tedy neoslovuje, ale když už se do Temné věže člověk začte, tak to zkousnu :-)
Slovy nemohu vyjádřit.. už asi vím jak se lidé v 16.-17. století museli cítit po přečtení Shakespeara. Žádný Lancelot a Ginevra, Romeo a Julie, Aragorn a Arwen, Tracy a Laura, Harry a Ráchel ba ani David s Victorií, ale Roland Deschain a Susan Delgado jsou pro mě definicí lásky.
Vždycky, když si myslím, že tento příběh nemůžu milovat víc, zjistím, jak moc se pletu..další geniální dílek skládačky..každý díl je lepší než ten předchozí, ačkoliv se to zdá nemožné..v této knize jsem se trochu bála Rolandovy minulosti a mladické lovestory a nakonec to byla její nejsilnější část, přestože a nebo právě proto,že čtenář ví o jejím záhadném tragickém konci..nemohu se dočkat dalšího dílu, až zjistím, jak skončil Rolandův svět a hlavně jeho přátelé Cuthbert a Allain, což bude určitě smutné, ostatně smutný byl i tento díl, to tedy ano!
Patřím k té skupině čtenářů, kterým nevadilo přerušení Pistolníkovy cesty za Temnou věží, aby mohli být svědky návratu do Rolandova útlého mládí – k událostem, co zformovaly jeho charakter.
První polovina tohoto fantasy westernu je seznamovací: poznáváme prostředí, jednotlivé postavy, politickou situaci a společně s mladými pistolníky odhalujeme stahující se mračna spiknutí. Více prostoru však dostává Roland a jeho první láska (naštěstí dost komplikovaná, tudíž se mi růžovku podařilo přežít, aniž by mi bulvy v důlcích výrazněji rotovaly). V druhé polovině knihy nabírají události spád, přibývá prolité krve i temnoty.
Nepopírám, že se občas King nechal unést k přílišné ukecanosti a nuda kroužila kolem jako mrchožrout, ale vždy byla včas zahnána oživením děje. Více než občasná roztahanost mě drtil místní žargon, kdy autor hrubě nadužíval přitakání „baže“ a „to tedy ano“, což společně s divně maglajzovitým závěrem ve stylu „Čaroděj ze země Oz“ mělo za následek nižší hodnocení oproti původnímu záměru.
Čtenář opět nedostane zrovna mnoho odpovědí, ovšem ani otázek výrazně nepřibylo, celý díl působí tak trochu jako vata (to posoudím až po dočtení série), nicméně King je dostatečně schopným spisovatelem, aby taková literární vycpávka nebyla ztrátou času. Čtení jsem si po většinu času příjemně užívala, i když předchozí díly (včetně náročného prvního) hodnotím lépe. Čtvrtá hvězda je invalidní po amputaci dvou cípů...
Měla jsem docela obavu z toho jak mě bude bavit příběh u kterého dopředu vím, že nemůže dopadnou úplně dobře. Ale byla jsem mile překvapená, jak King dokáže psát o romantické lásce. Takže jsem nakonec moc ráda, že se pustil do zpětného vyprávění příběhu a jenom doufám, že v něm bude i nadále pokračovat. Máme teď dvě napínavé dějové linky místo jedné.
Někomu toto ohlédnutí do Rolandova mládí nemuselo přijít tolik zajímavé, ale mě to hrozně bavilo (asi zatím nejvíce ze všech dílů), i když jsem se se čtením loudal. Příběh to byl sice delší, ale přesto mi to díky Kingovu stylu psaní nepřišlo nějak přehnaně zdlouhavé, bylo to vcelku akorát.
Předchozím dílům jsem zbaběle dával 4 hvězdy, byť mi ten první přišel někde 3-4 a další za lepší 4, ale teď už se při zemi držet nebudu. Není to dokonalá kniha, místy se vyprávění táhne, ale Kingovo mistrovství pera a postavy, které vás zajímají, ať už jako hrdinové či padouši, si těch 5 hvězd prostě zaslouží.
Po vyřešení problémů s Blainem se pistolníkovo ka-tet ocitá v Kansasu, ovšem v realitě románu Svědectví. Roland zastávky využije k tomu, aby obsáhle pohovořil o svém mládí, o své lásce a o tom, co jej přimělo putovat za Temnou věží. Hlavním antagonistou vyprávění je čarodějnice Rhea z Cöosu, zmiňovaná už v Dračích očích a jež je totožná se Zlou čarodějnicí ze Země Oz Franka Bauma. Objevuje se také Randall Flagg, budoucí Muž v černém a výrazně se připomíná existence hlavního Rolandova nepřítele, Karmínového krále, poprvé zmiňovaného už v Pistolníkovi. V doslovu King upozorňuje na vzájemnou provázanost svých románů a prozrazuje budoucí velkou roli postavy z románu Salem's Lot. Je tedy nutné na nějaký čas nechat Rolandovo ka-tet stranou a věnovat se propojeným románům.
Cesta k Temné věži:
1. Temná věž I: Pistolník
2. Přemístění – povídka (Temné vize)
3. Dračí oči
4. Temná věž II: Tři vyvolení
5. Svědectví
6. Talisman
7. Temná věž III: Pustiny
8. Nezbytné věci
9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo
10. Prokletí Jerusalémské – povídka (Noční směna)
11. 'Salem's Lot
12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna)
Baže...
Za mě trošku slabší díl než předchozí díl Pustiny, ale stále šlo o skvělou knihu, která nám objasnila Rolandovu minulost.
Asi jsem Štefana v Pustinách přechválila. První necelá pětina knihy uhání ve zběsilém tempu, příběh Blaina rozehraný v předchozím díle se vybroušeným způsobem uzavírá a naši hrdinové se ocitají v paralelním Kansasu...super! A pak, pak to přijde. Ten zlom v příběhu je doslova hmatatelný. Jako pocit, když se cestující ukolébaný plynulou cestou autobusu při nečekaném zabrzdění náhle ocitá na zemi a prvotním zmatení chvilku nechápe, co se děje. Jenže tady ta chvilka trvá několik zatracených set stran! Několik set stran červenoknižních sladkobolných a hlavně zoufale nudných (!!!) blábolů. Asi bych se měla omluvit Tommyknockerům, protože Rolandův přeslazeně tragický příběh, to je úplně nový level rozepisovací onanie. Nadto jsem si ponenáhlu v rámci své rozmrzelosti uvědomila, že mladý Roland vlastně ani není moc sympatický hlavní hrdina. Jako zachmuřený pistolník veterán funguje výborně, ale jeho náctileté já je poměrně nudný patron definovaný výhradně svým pistolnickým skillem, kterému na lidskosti dodávají jen jeho přátelé Cuthbert a Alain (kteří zároveň představují nejsympatičtější postavy z celého příběhu) a jeho svírající se podvlíkačky pokaždé, když pomyslí na svou milou Susan. Za to, že jsem s přemáháním ve čtení vytrvala, jsem byla odměněna tím, že v poslední čtvrtině příběhu se zase něco začne dít. Bezva. Jakmile mejiský flashback skončil a děj se vrátit zpět do paralelního Kansasu, jak mávnutím kouzelného proutku se během těch posledních několika desítek stran začala má skepse vůči knize zázračně rozpouštět. Nezbývá tedy než doufat, že další díly se ponesou spíše v duchu Pustin a nebudou následovat trend nastolený Čarodějem a sklem. Uf.
Už sama tloušťka knihy vypovídá, že nepůjde o příběh na jedno odpoledne. Leckdy se mi chtělo volat "Stephene, zkrať to!!!", ale vydržela jsem i přes popis některých naprosto zbytečných maličkostí. Převažuje vyprávění událostí z Rolandova mládí, které nám vnesou trochu světla do toho, proč je dnes takový, jaký je. Líbilo se mi propojení věcí, které běžně známe z dneška, se světem, který byl před řadou desítek let (tak jak tomu je vlastně v celé sérii). A bod navíc pro mého oblíbeného Eddieho a jeho hádanku s Pepíčkem, já věděla, že taková hovadina určitě bude nějaký význam... :-D
Mnozí tuto část považují za nejlepší. Mám ji někde těsně za Pustinami. Příběh mladého Rolanda a jeho prvního ka-tet je velmi čtivý. Nelze zapomenout na Susan a další úžasné postavy, které provázely Rolandovo dospívání v muže.
Zatím nejlepší díl? Asi ano. Kniha uvnitř knihy, samostatný příběh, který je odsouzen ke špatnému konci. Přesto ale vtáhne ještě více než celé dosavadní putování.
Najlepší diel ságy. Niektorým čitateľom sa nepáči pre svoju epizódnosť – s výnimkou začiatku a konca ide len o Rolandove spomienky, ktoré nemajú na zvyšok ságy žiadny dopad. Mne sa ale pozdávala práve jeho izolovanosť, ktorá zapríčinila fungujúcu ucelenosť. V Čarodejovi a skle zároveň King asi najviac zo všetkých svojich románov upúšťa od svojho typického Kingovského štýlu, čo mu pripisujem k dobru. Navyše sa mu v ňom podarilo vytvoriť silný, presvedčivý a vyvážený príbeh z veľmi pestrých prvkov (nielen) fantastiky, čo je pekelne ťažké.
Tenhle díl je zlo. Když jsem Temnou věž rozečetla před lety, skončila jsem právě kvůli němu. A letos se to málem stalo zase. Takřka na stejném místě jsem došla k závěru, že jestli o Rolandově první lásce přečtu ještě pár stránek, začnu ječet a proskočím zdí. Romantická první láska ala Romeo a Julie (ve stylu: "Známe se pět minut, je to fakt lásečka největšejší a jdeme přes mrtvoly") a nepříčetně nudné a zbytečné přešlapování na místě, mi drásalo nervy. Naprosto jsem chápala Cuthberta, když na Rolanda vyjel, že už má dost jeho vztahu i toho věčného sezení na zadku. Přesně moje pocity z knihy. Díky Kjútberte. Teď vzhůru na další díly. Doufám, že Čaroděj a sklo budou jen takovou snadno přeskočitelnou miniepizodkou, nikoliv novým trendem.
Dvě hvězdy jen za Kingův sloh, úvod a dojezd.
Pěkné čtení, líbila se mi.