Carpe Jugulum (limitovaná sběratelská edice)
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512076/bmid_carpe-jugulum-DhJ-512076.jpg
5
955
955
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 23. díl >
23. díl sběratelské edice Zeměplochy s kouzelnými obálkami a barevnou ražbou, jejichž autorem je Joe McLaren.
Přidat komentář
Ať se stane cokoliv špatného, projde to vámi a dokonce v neutrálně pozitivním smyslu. To je um, který umí hrozně málo autorů a jedním z nich je Pratchett.
Upíři, čarodějnice a spoustu bubu věcí ve vás zanechají zážitek, který umí jen on.
Proč jsem dala o hvězdičku méně? Někdy se v knize ztrácím skrze neexistující kapitoly, malé odrážky, nebo omýlání zbytečností tak dopodrobna, že mé myšlenky se vydají na výlet napříč Zeměplochou a knihu vůbec nevnímám.
Další úžasný Pratchett, tentokrát upíří. Famózní dialogy, zvlášť Ovískova náboženská polemika s Bábi stála za to.
Terryho se nejde nabažit!!!
"V každé tlusté dívce je hubená dívka a spousta čokolády."
Čarodějky z Lancre v té nejlepší formě. Akční, napínavé, plné páně Pratchettova někdy nekorektního humoru. Autorova fantazie byla skutečně bezbřehá a velice osvěžující. Vskutku výborné zakončení příběhů tří (čtyř) čarodějek. Pro ty, kteří mají humor ze Zeměplochy rádi, je Carpe Jugulum jasná volba.
"Nádvořím dole se rozlehlo zadunění klepadla. V tutéž chvíli se otevřely dveře na druhé straně sklepení.
Objevilo se v nich přinejmenším půl tuctu upírů.
"Chovají se velmi hloupě, nemyslíš?" obrátila se Stařenka k Igorovi. "Dej mi pár kolíků."
"Khohlíky dhošly, Sthařenko."
"Dobrá, tak mi podej láhev svěcené vody… Pospěš si."
"Už nhám žhádná nezbhyla, Sthařenko."
"To už nemáme vůbec nic?"
"Mhám pohmeranč, Sthařenko."
"K čemu?"
"Dhošly nhám citrhóny."
"A k čemu by to bylo dobré, strkat upírům do úst pomeranče?" zeptala se Stařenka a opatrně pozorovala přibližující se nepřátele.
Igor se poškrábal na hlavě. "No, thřeba bhy bhak nechythili thak snhadno chřibhku…"
Poslední kniha čarodějnic je jednou z nejlepších. Humor je tu břitký a úderný jako vždy, staré i nové vedlejší postavy opět skvělé. Co mě ale bavilo nejvíc je hrozba. V předchozích knihách nikdy nebyl vyloženě přítomen strach o osud čarodějek, upíři však zastávají docela imponujícího oponenta. Zároveň slouží kniha i jako velice funkční závěr k tomuto jednomu zeměplošskému dobrodružství, s pocitem, že kruh byl uzavřen. Kniha je plná povedené akce, dobrého napětí a skvělého humoru.
upíři, uhlazení, úlisní, ale stejně krvelační, jako ti staří obyčejní... Přišli do Lancre na pozvání, z krále udělají ovládanou figurku a mají propracovaný plán jak postupně ovládnout všechno obyvatelstvo. Mají i takový malý seznam těch, které je potřeba dostat na svou stranu nebo odstranit - bábi Zlopočasnou. Nepřipomíná vám to něco? Je to takové lehké odpočinkové čtení s ukrytou myšlenkou.
Potřebovala jsem něco, co se mi bude zaručeně líbit, co mě pobaví a rozptýlí. A v takové situaci opravdu není nad Pratchetta. Přestože některé díly jsem už četla opakovaně, tento jsem dosud vynechávala. Nemyslím, že se k němu budu vracet, přesto vnímám a hodnotím ho tak, že to byla radost - čisté potěšení ho číst.
Šestá (a poslední) Zeměplošská kniha s Bábi Zlopočasnou v hlavní roli. První půlka knihy má hodně vtipných míst, ale dějově mi přišla trochu horší. Ve druhé půli se to otočí - děj se pořádně rozjede, ale je trochu vážnější. Vyzdvihl bych zajímavě zpracované záporáky - upíry a Omnijského kněze Ovíska, jehož dějová linka odkazuje na knihu Malí bohové.
"Byl jako obrázek, ale takový, jaký by si člověk v žádném případě nad krb nepověsil."
Po knihách Terryho vždy rád siaham, keď už fakt potrebujem reštart v čítaní a zároveň sa trochu zasmiať. Pratchett má skvelý humor. Príbehom Bábi, Starenky, , Margaret a Anežky moc nefandím, preferujem skôr Nočnú hliadku, ale tento príbeh sa podaril. Doplňujú ho upíri, ktorí sa snažia byť normálni. Odolnosť voči kolíkom v srdci, imunita proti cesnaku a hlavne sa nepopáliť na slnku. To by chcel azda každí upír. Najviac tu zapadol boží Omov posol Ovísek. Toho som si v príbehu najviac obľúbil. Nechýbajú ani vzácni tvorovia ako pidimužíci, ktorí rabujú Starenkynu pálenicu, alebo legendárny Fénix. Možno mi v príbehu chýba kocúr Silver, ten je tu okrajovo, čo je škoda, lebo Terry mu dal v minulých častiach skvelé vlastnosti a dúfam, že sa v budúcnosti ešte s ním stretneme.
Čarodějky obvykle nejsou mojí nejoblíbenější částí Zeměplochy, ale zde se dokonce přímíchali velice zajímaví upíři a pár dalších netradičních postaviček, tak to nebylo tak špatné, jen to oproti jiným dílům postrádalo množství Pratchettova humoru. Postava Ovíska bavila asi nejvíc. Ale pořád je to kvalitka a časem budu pokračovat.
Můj první Pratchett a dobré. Bavila jsem se nad slovními obraty, nad vystavěným příběhem.
Ááááá já vím, já vím... tři hvězdičky za Pratchetta?! Úplně se ve mně prala má vnitřní Perdita, neboť něco tak děsivého, jako nízké hodnocení u svého oblíbeného autora, jsem vskutku nečekala. A přitom jsem vlastně přečetla vcelku zábavný příběh se zajímavou zápletkou, NICMÉNĚ! sir Terry tentokrát připravil velmi slabý šálek čaje (nebo chyběly tři kostky cukru). Častá absence Bábi Zlopočasné se sice ukázala jako vcelku originální prvek oživující napětí, ovšem bohužel na úkor legrace a ruku na srdce, Pratchettovu Zeměplochu našinec miluje především kvůli neotřelému autorovu vtipu. A zrovna u mých oblíbených čarodějek! Sakryš, vždyť já se skoro vůbec nesmála... tentokrát tedy šlápanec vedle, byť pro mnohé obdivovatelky Stephanie Meyerové mohl (ač samozřejmě nevědomky) zahrát na jakousi sentimentální notu. Ach jo...
Naprosto skvělý díl. Nejen to, že příběhy s čarodějkama mám asi nejradši, tak úplně mě dostává, jak autor dokáže nevlezle jednoduše a nijak nápadně dát (nevím jak to říct přesně, aby to vystihlo správně) poučení? životní pravdy? podnět k zamyšlení?
Každopádně je to jeden za mě zatím z nejlepších příběhů. Jediné mě mrzí, že knihy čtu s menším odstupem a občas se musím nad souvislostmi víc zamyslet, ale ničemu to nevadí.
Další skvělý příběh z Beraních hor, ukazující Bábi Zlopočasnou v jiném světle. Jak se ukázalo pozvat pokrokově smýšlející upíry nebyl zrovna dobrý nápad. Postavy i děj opět skvělé. Nechybí ani zajímavé a vtipné/realistické rozhovory. U známých postav je krásně vidět jejich vývoj a nové jsem si rychle oblíbila.
Zajímavost na závěr pro ty, kdo četli Malé bohy, bude zajímavý vývoj omniánské církve.
A nyní se přesvědčíme, zda je přítomen humor. Ano, je tam, vážení přátelé, k tomu rodinka povedených upírů, uražená Bábi, spousta kousků lidských těl poskládaných do jednoho, nějaké to poučení k zamyšlení a jako bonus bájný Fénix. Na vrcholná díla pana Pratchetta to úplně nemá, ale rozhodně stojí za několik přečtení.
Znovu čteno po 20 letech. Opět doporučuji jako všechny knihy Sira Terryho. Skvělý náhled na upíry. Bábi opět v hlavní roli, ale zbylé čarodějky samozřejmě výtečně sekundují. Třeskutý humor se jako vždy střídá s morálními úvahami a občas nahlédnete do neskutečně hluboké a mrazivé propasti.
Můj oblíbenec Igor, muž mnoha částí, a jeho pes Přešívka - ty bhrostě nejde nhemilovat.
Několik lehoučkých spoilerů/připomenutí:
- "Samovolné" shromáždění Oggů:
"... Ale to byla vůle lidu!"
"No, oni ale občas zapomenou, jaká ta jejich vůle je."
- lávka, která není, čím se zdá
- nápad s Fénixem
- MacFíglové (a jejich dialekt) - třešnička na dortu
Poslouchal jsem jako audioknihu. Je to pokračování čarodějek, ale vlastně i Malých bohů. K této knize mám několik výhrad, třeba hned první epizoda se Smrtěm mi dala psychicky dost zabrat, moc nechybělo a měl jsem slzy na krajíčku. Ale on to Pratchett tak umí, ač jsou jeho knihy humorně laděné dokáže z člověka vytřískat emoce jaké se mu zachce.
Druhá výtka se týče Agnes - překlad Anežka se mi líbil mnohem víc a k ní mi i tak nějak více sedl. Navíc mi dost vadí téměř popření její minulosti a kromě jedné zmínky i ignorace její pobytu v Ankh-Morporku. Stejně tak i její dovednost s hlasem je tu úplně jinak osvětlena. Prostě tady nějak chybí celkově návaznost na Maškarádu.
Na druhou stranu, toto jsou jediné výtky a celkově mně kniha moc bavila (ostatně jako vždy). Moc se mi líbili odkazy na staré horory - Frankenstein, Drákula, i zmínka o Carmille.
Trochu obviňuji Pratchetta že stojí za moderní vlnou metrosexuálních upírů a všech těch Stmívání a Deníků.
Na svojej poslednej zastávke skrížia čarodejnice metly s upírmi. Teda nie že by naozaj skrížili metlu s upírom ako fantasy Mičurin, len sa s nimi dostanú do kríža a niekto príde o hlavu. Táto upírska família sa chce vzoprieť tradíciám, preto trénujú odolnosť voči slnku, cesnaku aj náboženským symbolom, ale sú to naozajstný hnusáci, takže výsledkom je napriek vtipkovaniu trochu schizofrénia. Parodická aj hororová časť fungujú dosť dobre samy o sebe, ale ich kombinácia dáva takú divnú splácaninu z ktorej dokonca aj samotné čarodejnice tentoraz vychádzajú prekvapivo zbité. Hlavne Zlopočasná je väčšinu deja polomŕtva, aj keď nakoniec samozrejme triumfuje. Pobavil zlátaný Igor roznášajúci prach a pavúky a neustále spomínajúci na zlaté časy, lebo starý pán upír bol úžasne gentlemanský trotl. Najhoršie bolo, že sa mi viaceré veci ktorým sa venovalo dosť priestoru zdali navyše, ako linka s Fénixom, podivné náboženské prestrelky medzi Zlopočasnou a Omniánskym pánbíčkárom ( z ktorých som teda neostal veľmi múdry ) a dokonca aj Nac Mac Fíglovia, ktorí boli síce tiež ako taký super ( akási škriatkovská paródia na škótov, vychlastané, potetované, buchnátske hovädá ), ale ich obsadenie nikam neviedlo. Vo finále som mal teda pocit ako po zjedení mentálnej verzie tej torty čo piekli psík s mačičkou, čo spôsobilo protichodné myšlienkové zmätenie.
Jednoduše můj nejoblíbenější upírský příběh.
Mít tak trochu rozdvojenou osobnost může být někdy výhoda, třeba při okupaci upírů. Hlavně když se řečení upíři rozhodli upragovat a postupným "otužováním" se vyhnout negativním účinkům slunce, náboženských symbolů a dalších věcí. Nutno říct, že Igor je se svými pány a jejich pohrdáním tradicemi značně nespokojen, to jeho bývalý pán to byl pravý upír !
A nakonec se stejně nemůžou měřit s čarodějkami :) .
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Jak už je tu napsáno - tento příběh je opravdu famózní. Napínavý, geniální a krásný.
Skvělé vystavení souboje Bábi Zlopočasné s upíry.
Super dialogy, zvláště ty teologické ale ani stařenka Ogová nezklame.
Dozvíme zas něco o Ighorovi.
Zásah Nac mac Fíglů v pravou chvíli.
Moc jsem se bavila a je mi líto, že je konec... A samozřejmě úžasná Zuzana Slavíková s jejím přednesem, obzvlášť jak zvládla mluvit jako upír s bábiným přízvukem :-)
A jak je ten vtip o staré ženě, knězi a nosorožci?