Čekání na spoušť
Lidmila Kábrtová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538149/bmid_cekani-na-spoust-663d5f078e1e9.jpg
4
333
333
Jsme v tom všichni spolu, ale nakonec každý sám za sebe… Na dovolené u moře, v autě uprostřed kolony nebo třeba na půdě pohřebního ústavu se odehrává děj románu Čekání na spoušť, rafinovaně spletený z osmi příběhů, mezi nimiž se klene několik desítek let. Osm mužů a žen spojuje tu řidší, tu hustší předivo vztahů, o kterých oni sami často nemají ani ponětí. Patří k sobě, jsou svým způsobem rodina, přesto se míjejí. Jejich slova a činy ovšem mnohdy zásadně ovlivňují životy těch druhých. Každý vypráví svůj příběh z vlastní perspektivy, všichni se snaží dodat svému životu smysl, někteří si však při tom lžou do kapsy anebo jim leccos uniká. Konečný verdikt nad jednotlivými výpověďmi i jejich celkový výklad je tak v našich rukou, přičemž jisté je pouze jedno – že nudit se při poslechu tohoto mnohohlasého vyprávění věru nebudeme… V pořadí třetí autorčina próza opět nabízí příběh, který je stejně tak poutavý jako důmyslně vystavěný.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Martin Zahálka , Johanna Tesařová , Tereza Vítů , Robert Mikluš , Petr Pochop , Kristýna Podzimková
více info...
Přidat komentář
8 různých povídek od výborné české autorky, které se navzájem prolínají. V každé povídce hraje hlavní roli jedna postava (má dle ní svůj název). Tohle zpracování se mi neskutečně líbilo a jediné, kde jsem našla malý (subjektivní) problém byla povídka o Ivetě. Tam jsem popravdě čekala trošičku více, protože hrála docela zásadní roli v několika předešlých povídkách, tak jsem čekala trochu epičtější životní terno. Nejvíce mě zasáhl příběh Josefa, ve kterém hrála ústřední motiv válka (tohle téma mě prostě vždycky dostane a jo, brečela jsem :(..) Velmi povedené a čtivé dílo o špatných rozhodnutích, která jako domino zasáhnou i lidi v našem okolí... :)
“Kdo ví proč tu vodu pouští, možná proto, že voda očišťuje, třeba chce smýt něco, co smýt nejde.”
I když povídky úplně nevyhledávám, líbí se mi přesně tento styl, kdy do sebe zapadnou příběhy postav až po několika kapitolách. Příjemné čtení, ale na plný počet nedosáhne.
Je to takové jako ze života. Hodně dobré, lidské a přesné. Problémy s rodiči, partnerem, dětmi, ale hlavně sami se sebou. Dost dobře vystiženo, napsáno, pospojováno. Celým příběheme se vine hadí tetování a poletují vlaštovky.
Čekání na spoušť je vším možným než jen obyčejným souborem povídek. Příběhy jsou krátké, ostře pointované, v podstatě úplně jednoduché, ale přesto hluboce propojené, smutné, dojemné i reálné. A název knihy, to je prostě jen zlatý hřeb celého dojmu. Lidmila Kábrtová je pro mě zjev české současné tvorby. Cokoli od ní čtu, není možné, aby mě to na dlouho nezasáhlo.
Osm střípků o tom, jak moc některá rozhodnutí, nebo činy dokáží ovlivnit životy druhých.
Další čtivá kniha,smutná silná a velmi realistická . Ráda si přečtu další knihy autorky .
Série osmi povídek, které se vzájemně prolínají, příběhy ze života obyčejných lidí o tom, jak moc může ovlivnit špatné rozhodnutí další lidi v našem životě a sesypat ho jako domeček z karet.
Smutné, ale hluboké osudy hrdinů se mě nesmírně dotkly. Nejvíce asi hned první povídka Zuzany a příběh Josefa. Naprosto skvělé zpracování, ani jeden příběh mě nenudil, perfektně vše do sebe zapadlo.
Lidmila Kábrtová je můj velký letošní objev a od teď ji řadím mezi špičku mezi českými autory. Lehce, jednoduše a s citem dokáže upoutat čtenářovu pozornost a zanechat v něm silné pocity.Doporučuji!
@knihomaniak
Asi takhle: První příběh - Zuzany - podle mě úplně mimo (ani stylově se k ostatním nehodí). Druhý příběh - Jitky - u toho jsem si říkala, že to bych snad napsala i já. Třetí příběh - Hany - spíš takové intermezzo, ale dobré. Pak následují tři opravdu dobré příběhy - Jarmily, Pavla a Josefa. Sedmý příběh - Libora - opět mimo. A poslední, osmý, příběh - Ivety - aby se kruh tak nějak uzavřel no.
Smutná, ale svým způsobem propletená kniha....ale nakonec mají všichni něco společného....paradoxně
Myšlienka tejto knihy, že rozhodnutia, ktoré nepovažujeme za dôležité môžu ovplyvniť životy tých, čo poznáme aj nepoznáme, bola dobrým námetom. Predsa len sa týka každodenného života. No spracovanie v podobe poviedok, ktoré sa postupne preplietajú sa mi zdalo trochu zmätočné.
Niektoré postavy mohli dostať viac priestoru, ich spracovanie bolo povrchné. Na druhej strane boli časti pri ktorých neviem, prečo tam vlastne boli.
Knihu som prečítala rýchlo, čítala sa veľmi dobre. Pravdepodobne ale nebude patriť medzi tie, pri ktorých aj po mesiacoch budem vedieť o čom bola.
Za mě super! Opět knížka, kde se vám všechny povídky nalijí do jednoho silného příběhu.
formálně mi povídkový román Kábrtové připomněl Leierové knihu Tohle město, tahle řeka: několik starších a vzájemně nesouvisejících povídek ze šuplíku pospojujeme připsáním dalších "pojivových" povídek, abychom vytvořili textovou suspenzi, v nichž návratnost motivů způsobuje čtenářův aha-efekt, který dodává smysl a logiku vyprávění dřívějšímu, v závěru se pak zdá, že všechno to bylo zamýšleno od počátku a jeví se úžasně propracovaným; ne, je to slepenec, který brnká na citečky a bolístky pomocí prověřených témat, jako jsou opuštěné děti, rodinné a partnerské krize, životní ztráty a osobní prohry...
po první povídce jsem knihu málem odložil, protože ta je zoufale blbá
celé je to kýčovité = osudová a nevěrohodná setkávání, poznávání a změny charakterů pomocí symbolů a náhlých osvícení, nereálné náhody, proboha, takhle se psalo před dvě stě lety
Autorku jsem neznala a jsem ráda, že jsem si knížku vybrala. Je totiž výborně napsaná, četla jsem jí s velkým zájmem. Líbilo se mi propojení osob v jednotlivých povídkách, také to, jak je důležité se správně rozhodnout, protože chybné rozhodnutí může změnit, ovlivnit celý život. Děj v některých místech je velice smutný, bohužel i to se v životě může stát. Je tu velice zajímavě popsané lesnictví, příroda. I tímto se člověk obohatí. I když knížka nebyla na psaná na základě skutečných osob, příběhů, tak tam mohl být přesněji uvedený rok, kdy se děj odehrává. Autorce jinak tleskám a doporučuji tuto knížku přečíst.
Opět výborné čtení o našich hořkosladkých rodinných nerodinných životech. Stejně se ale neubráním pocitu, že autorčin předchozí román Místa ve tmě na mě zapůsobil více, možná pro svou větší “obyčejnost”.
L.K. napsala znovu knihu stylisticky založenou na konceptu "příběhového puzzle" a i tématicky se předchozí knize v řadě věcí podobá.
Věnuje se osudovým a zlomový životním okamžikům a událostem, tomu co vlastně takovým okamžikem nebo událostí může vůbec být a je, nechává je prožívat a vidět z různých stran, o něco více z pohledu žen, které se pak stejně jako muži snaží často až sisyfovsky hledat sílu a odvahu vyrovnat se s nimi a napravit je. Věnuje se smysluplnosti, možná jakési neodmítnutelnosti a nevytěsnitelnosti, této snahy, která není vždy nutně odsouzena k neúspěchu.
Z knihy mám ale trochu pocit, že důraz kladený na styl, bezchybnou kompozici a maximální dotaženost a čistotu jazyka jakoby těmto tématům ubíral na intenzitě a tlumil sílu jejich vyznění, jakoby snaha o dokonalost trochu ubíjela autenticitu.
I přesto je ale kniha čtenářským zážitkem, v mnohém inspirativním.
Čekala jsem na spoušť; zprvu nadšeně z formy zpracování zajímavého tématu, po prvních několika větách jsem se obávala spouště literárního braku a musela jsem zatnout zuby, abych přece jen setrvala nehybně na místě... a pak najednou přišla smršť snímků hrozných člověčenských osudů provázaných řadou chybných rozhodnutí, z nichž mi nejednou klesla brada. A výsledek mě skutečně překvapil; snímky do sebe zapadly, aniž by působily vykonstruovaně a stránky se zalévaly fatálností, až do posledního úlevného vydechnutí. Velice dobrý počin, který měl být korunován vytříbenějším jazykem.
Silný příběh. Mrazí mě z takovýhle příběhů, rozrostlá "rodina" a vlastně se nikdy nepotkají. Jedno špatné rozhodnutí může mít dopad na spoustu dalších lidí, aniž by o tom člověk věděl. Hodně smutná kniha. Nečte se úplně lehce, teď by to chtělo nějakou na odlehčení. Ale určitě povedené. Doporučuji.
Wau! Nečekala jsem, že ty příběhy budou tak propojené. Knížka je možná strohá, ale za mě to stačilo, popisování "omáčky" kolem, by knížku zbytečně natahovalo. Je to taky knížka, kterou když vezmete do ruky, tak ji za jeden den přečtete, protože prostě musíte :-)
Lidmila Kábrtová je autorka, jejíž tvorbu si bedlivě hlídám už od debutu Koho vypijou lišky. V něm perfektně dokázala, že i na úsporném prostoru umí vykreslit hutný atmosférický příběh. Její první povídková sbírka Místa ve tmě mě zaujala neméně - popisuje osudy různých žen, jejichž životní cesty se protínají. Stejný narativ, jen rozpracovaný více do hloubky, nalézáme právě i v nejnovějším počinu Čekání na spoušť. Osm povídek funguje i samostatně, nakonec je ale propojení osudů hlavních hrdinů opravdu klíčové. Zpočátku má čtenář trochu problém usledovat, kdo je kdo, čím dál v knize ale jsme, tím více jsou příběhy navrstveny a propojeny a k mýlce už snad nemůže dojít. Trochu dvojsečné je to, že každá z kapitol/povídek začíná jako samostatná jednotka a k propojení dochází obvykle až v závěru. Tím pádem tedy každý text funguje sám o sobě, nicméně čtenáři trochu rozbíjí nit pospolitosti příběhu a musí se rozpomínat na to, kdo je kdo. Kábrtová, opět na celkem malém prostoru, obsahuje více než sedm desetiletí a pokrývá širokou škálu různých charakterů i prostředí, od ilegalního přechodu hranic v době nejtužšího komunismu, přes pařby v klubech až po péči o mrtvoly v pohřebním ústavu. Přestože je každá z částí výjimečně dobře vyrešeršovaná, mně jako čtenáři by asi o něco víc vyhovovala větší soustředěnost směrem k postavám, protože byť Čekání na spoušť není objektivně o nic horší než autorčiny předchozí dvě knihy, už docela brzy po dočtení ve mně zůstaly spíše reálie než osudy hlavních hrdinů...