Čekání na spoušť
Lidmila Kábrtová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538149/bmid_cekani-na-spoust-663d5f078e1e9.jpg
4
327
327
Jsme v tom všichni spolu, ale nakonec každý sám za sebe… Na dovolené u moře, v autě uprostřed kolony nebo třeba na půdě pohřebního ústavu se odehrává děj románu Čekání na spoušť, rafinovaně spletený z osmi příběhů, mezi nimiž se klene několik desítek let. Osm mužů a žen spojuje tu řidší, tu hustší předivo vztahů, o kterých oni sami často nemají ani ponětí. Patří k sobě, jsou svým způsobem rodina, přesto se míjejí. Jejich slova a činy ovšem mnohdy zásadně ovlivňují životy těch druhých. Každý vypráví svůj příběh z vlastní perspektivy, všichni se snaží dodat svému životu smysl, někteří si však při tom lžou do kapsy anebo jim leccos uniká. Konečný verdikt nad jednotlivými výpověďmi i jejich celkový výklad je tak v našich rukou, přičemž jisté je pouze jedno – že nudit se při poslechu tohoto mnohohlasého vyprávění věru nebudeme… V pořadí třetí autorčina próza opět nabízí příběh, který je stejně tak poutavý jako důmyslně vystavěný.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Martin Zahálka , Johanna Tesařová , Tereza Vítů , Robert Mikluš , Petr Pochop , Kristýna Podzimková
více info...
Přidat komentář
No teda ... to bylo pro mě dost těžké čtení.
Vlastně počet hvěz vůbec neovlivnil styl psaní autorky, ten byl skvělý náramně popisný, bez zbytečných detailů a zabředávání, ale ... to téma.
Jak já nemám ráda lidi, kteří se bojí někam pohnout, stále něco odkládají na pak, abych někoho nezatěžoval, nemluví o svých problémech, pocitech. Nebo se rozhodují na základě nějakých pochybných dojmů atd. Ne nadarmo se říká cesta do pekel je dlážděna dobrými skutky... a tady se to opět potvrdilo.
Pěkně napsaná kniha spojující osudy zdánlivě neznámých lidí. Až se to zdá neuvěřitelné, ale ne nemožné. Zajímavé a k zamyšlení. 85%
Kniha je výborně napsaná, propletené osudy lidí, které se postupně odkrývají. Doporučuji.
Taková pěkná příběhová skládanka, čtenáře nečeká žádné překvapení, ale je to požitek. Moc se mi líbil styl.
Taková hezká knižní jednohubka. Postavy byly vcelku uvěřitelné, jejich příběhy a propletení taky, s tím jsem problém neměla. Jen ta délka knihy - na mě by mohla být o dost propracovanější (charaktery by si to zasloužily) a hlavně delší. Tady to tak jakoby klouzalo po povrchu, ale rozhodně jsem nebyla zklamaná.
Bravo! tohle se vážně povedlo! už jsem četla vícero knih, které se tváří jako povídky, ale jsou jemnými vlákny pospojovány v jeden celek a toto je jedna z nich ..obratně napsaná, dost zkratkovitě, ale někdy méně je více, stačí náznaky a nedořečení a má to větší váhu a důraz než širokosáhlé vyprávění, příběhy ze života k zamyšlení.. mám novou oblíbenou českou spisovatelku :-)
Kniha se mi líbila.
Mám ráda,když se osudy prolínají a konec je vlastně jeden příběh.Vše souvisí se vším a vše má návaznost.Ještě mám jednu autorčinu knihu a ráda si ji přečtu.
Poslední dobou vnímám v literatuře (a u českých autorek zejména) takový nešvar. Postavám jsou nakládány až abnormálně strastiplné osudy, které samozřejmě nutí čtenáře k dojetí. Masové publikum si přijde na své a kniha se lépe prodává.
Nemám to nikomu za zlé, to jen já hledám v literatuře něco jiného.
U Lidmily Kábrtové musím nicméně vyzdvihnout styl, čistý jazyk a nápaditost, s jakou propletla postavy ve svém povídkovém románu. Bavily mě ty momenty, kdy vypluly souvislosti na povrch. O podobný princip se snaží, mnohdy asi pod vlivem prokletí jménem Láska nebeská, spousta autorů, leč ve většině případů jsou ta propojení okatě strojená. Pro Čekání na spoušť to naštěstí neplatí - pojítka jsou důmyslná a zapadají.
Pokud jste fanoušky hlubokých lidských příběhů, po knize určitě sáhněte. Dostane se vám přístupného čtení a stránky vám budou ubíhat jako nic.
Vy ostatní - zlí, opovržliví a namyšlení čtenáři, přejděte směle dál. (Pak spolu založíme něco jako klub.)
Osm povídek, osm střípků osudů života a rozhodnutí lidí, které se po dočtení splétají v ucelený celek návaznosti. Rozhodnutí i maličkosti zde mají velký vliv na životy těch druhých, ač se třeba nepotkají. Postav je dost a abych si je dala do souvisloisti, vytvářela jsem si postupně graf, tzv. strom života, abych se zorientovala v propojenosti postav, protože jsem si myslela, že spolu vůbec nesouvisí.
Na nemnoha stránkách této knihy dovedla autorka vyjádřit život, vzpomínky, lásku, ale i bolest a smrt, prostě vše, co život přináší. Někdy, když se její postava rozhoduje, myslí si, že udělala správnou věc, ale život časem poučí, že to bylo to nejhorší rozhodnutí života, Lze to vůbec napravit?
Pro mě bylo s dojetím číst dopis od Josefa své milované Jarmile.
První setkání s autorkou a určitě ne poslední.
Střípek ke střípku a máme jeden silný příběh... Mám ráda knihy, kde se jednotlivé postavy prolínají a až po dočtení čtenáři docvakne smysl psaného. Nejvíce mě zaujala a rozesmutnila dějová linka a osud postavy Josefa a dále pak postava Pavla. Zpočátku jsem se musela neustále vracet a ujišťovat se kdo je kdo. Postav je zpočátku až moc a navíc se děj odehrává v minulosti i v současnosti dané postavy. Je lepší knihu moc nekouskovat, ale přečíst ji najednou. Druhou část knihy jsem přečetla tedy za jeden dlouhý večer, dokud jsem měla souvislosti s předešlých stran v živé paměti. Některé pasáže mi možná přišly trochu nadbytečné nebo jsem je možná jen nepochopila správně a ještě teď nad nimi přemýšlím. Kniha je to ovšem pěkná a slova plynou samy.
Čekání na spoušť je skvěle propracovaná povídková knížky, ve které se jednotlivé příběhy vzájemně doplňují a společně vytváří jeden velký srdcebol.
Autorka dokázala, že někdy míň znamená víc a ani ne na 200 stránkách vylíčila osm životních příběhů lidí, kteří spolu kolikrát ani neměli na první pohled nic společného.
I když knížka působí jako jednohubka, nenechte se zmást. Dostanete smutný příběh, jehož čtení bude místy bolet, a hodně. Já osobně musela i slzu zatlačit, a to nejsem žádná plačka.
Geniální mi přišlo obzvlášť to, jak knížka krásně ukázala, že zdánlivě nedůležité rozhodnutí někoho jiného může ovlivnit někoho, kdo o tom vůbec netuší.
Pokud milujete české autory jako já, nebo pokud tyto vody teprve plánujete objevit, Čekání na spoušť vám jednoznačně doporučuju a dá se říct, že za něj dám i ruku do ohně. Knížka se určitě zařadí mezi to nejlepší, co jsem letos četla.
Osm zajímavých povídek, které se spřádají jak pavučina a po dočtení nám vyjeví svou celistvost. Mám ráda povídky nebo knihy, kde se příběhy prolínají a v konečné fázi do sebe zapadnou jako puzzle. V každém příběh figurovala hlavní postava dle jeho samotného názvu. Příběhy byly celkem líbivé, povětšinou měly svou hloubku, ale některé z nich byly i smutnějšího rázu - jako umí být sám život. Pravdou sice je, že na čtení o vánoční čas to nebyla zrovna ta nejlepší volba, ale četlo se to celkem příjemně a rychle. Jen teda samotný název knihy mi osobně moc nesedí.
Čekání na spoušť je úžasná kniha. Už jsem od autorky přečetla všechny její knihy a nejsem vůbec zklamaná!
8 povídek, které tvoří jeden příběh - neuvěřitelný!
Čekání na spoušť byla druhá kniha, kterou jsem od Lidmily Kábrtové četla.
To, jak autorka skvěle píše a příběhy, které se mohou jevit jako povídky, nakonec propojí, je prostě skvělé!
Jsem nadšená! Tak krátký text a tolik skrytého uvnitř…
Pokud čtete rádi tvorbu českých spisovatelů, tak neváhejte!
Chytře rozbité osudy na příběhy.
Postavy se vzájemně proplétají.
Jejich myšlenky a činy do sebe krásné zapadají. Prostě život.
Další kniha, ve které se osudy jednotlivých postav proplétají, aby se vzájemně doplnily a ukázaly příběh z jiného úhlu. Nebylo to špatné, ale takových knih už tu bylo mnoho, a Čekání na spoušť z té řady nijak zvlášť nevybočuje. Je to sice čtivé, jenže to místy drhne. Některé dějové linky zůstaly nedokončené (Hana, Libor - toho jsem, upřímně řečeno, nepochopila), k jiným se autorka kostrbatě vrací na konci (Vlaštovka) a proč je věnováno tolik prostoru panu Zábranskému, to mi uniklo. Pokud bych knihu četla déle, asi bych si musela jména zapisovat. Vždy naštěstí platí, že pokud se nějaké jméno opakuje, pak jde vždy o stejnou poszavu. Ano, je to TA Jarmila a TEN Pavel. A my se dozvídáme o dění na pozadí události a co by bylo kdyby... Pro někoho možná zajímavé téma a zpracování, já jsem bohužel asi už nasycený roztok... teda čtenář.
Mimochodem, plynulost textu dost skřípala při vyjmenovávání termínů v části o Pavlovi (prostředí lesa a řezbářství) a Liborovi (fotografování). Jako by autorka chtěla využít získané vědomosti, a tak popisuje vybavení Pavlovy dílny stylem pana Kosa z filmu Na samotě u lesa (při čtení mě to pobavilo, ale obávám se, že to nebyl záměr).
Štítky knihy
česká literatura mezilidské vztahy povídkové romány
Příběhy jsou těžké a smutné, na konci propojené jako výhonky vinné révy.
Rozhodnutí jednoho člověka dokáže ovlivnit život mnoha dalších lidí tak, že nás to nikdy ani nenapadne.
Ani nevím, zda mi některá postava byla sympatická. Všechny byly tak nějak ukřivděné, zatrpklé. Asi nejvíce mě zaujal příběh Jarmily, s ní jsem soucítila.