Čekání na spoušť
Lidmila Kábrtová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538149/bmid_cekani-na-spoust-663d5f078e1e9.jpg
4
328
328
Jsme v tom všichni spolu, ale nakonec každý sám za sebe… Na dovolené u moře, v autě uprostřed kolony nebo třeba na půdě pohřebního ústavu se odehrává děj románu Čekání na spoušť, rafinovaně spletený z osmi příběhů, mezi nimiž se klene několik desítek let. Osm mužů a žen spojuje tu řidší, tu hustší předivo vztahů, o kterých oni sami často nemají ani ponětí. Patří k sobě, jsou svým způsobem rodina, přesto se míjejí. Jejich slova a činy ovšem mnohdy zásadně ovlivňují životy těch druhých. Každý vypráví svůj příběh z vlastní perspektivy, všichni se snaží dodat svému životu smysl, někteří si však při tom lžou do kapsy anebo jim leccos uniká. Konečný verdikt nad jednotlivými výpověďmi i jejich celkový výklad je tak v našich rukou, přičemž jisté je pouze jedno – že nudit se při poslechu tohoto mnohohlasého vyprávění věru nebudeme… V pořadí třetí autorčina próza opět nabízí příběh, který je stejně tak poutavý jako důmyslně vystavěný.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Interpreti: Martin Zahálka , Johanna Tesařová , Tereza Vítů , Robert Mikluš , Petr Pochop , Kristýna Podzimková
více info...
Přidat komentář
Krásně psaná kniha,moc se mi líbil detailnejsi popis u fotografovani,lesactvi a dřeva. A ta vzájemná propojitelnost, paráda. Jen jsem byla vždy chvilku zmatená v jaké době která postava zrovna je,možná by se častěji hodil letopočet. Tleskám autorce a jdu si sehnat další její knihy.
Kniha je moc dobře napsaná, propracované věty, hezký jazyk. Na českou literární scénu moc hezké.
Knize však chybí obsáhlost, je hodně povrchní, příběhy by si zasloužily být více dovyprávěné, protože náročnější čtenář knihu přelouská raz dva a druhý večer není co číst.
Knize dávám o hvězdu méně za povrchnost a za nevyzrálost příběhu.
4,5
Soubor povídek? Povídkový román? Každopádně skvělé první setkání s autorkou a výborný první dojem.
Životní osudy jednotlivců, rodin a párů, které na první pohled nemají nic společného, na druhý pak úplně všechno.
Každá postava vypráví svůj životní příběh, po svém, vysvětlují své důvody jednání, nepochopeni druhou stranou, neschopni komunikace, ale i odpuštění. Spojením jednotlivých příběhů se rozplétá krásná pavučina, která začíná i končí Zuzanou...
V momentě kdy si zapamatujete všechny postavy a jejich "vztahový strom" je to radost číst.
Vlastně nevím, jestli se jedná o soubor povídek, nebo originálně strukturovaný román. Kniha je však velmi čtivá, založena na vyprávění o vzájemně propojených životních příbězích několika běžných lidí. Přestože vazby mezi hrdiny jednotlivých povídek rozkrýváme postupně, tak jsou přehledné a srozumitelné. Je skvělé, že kniha založena na vzájemném propojení lidských osudů může být i kultivovaná. Mementem je, že osud každého člověka je zajímavým příběhem a nikdy nevíme, jaké jizvy a tajemství z minulosti si lidé nesou životem.
Zacyklené příběhy, osm postav propojených (nejen) vinou, samotou a neomylným smyslem pro špatná rozhodnutí, pocit osudovosti, moře, vlaštovky, sídliště, dřevo, fotky, opuštěný barák v pohraničí, tetovaný had, falešný ananas... Každý si vybere svého blížence, pro mne nepřekonatelný nenápadně srdceryvný Josefův příběh... Do Čekání na spoušť jsem se začetla a nemohla přestat. Neobyčejně silný zážitek.
Přiznám se, nejsem moc povídkoví typ. Povídky jsou na mě většinou krátké a chybí mi v nich bližší propracovanost postav. Lidmile Kábrtové se ovšem povedlo, že do všech 8 postav, kterým je v knize věnována vlastní povídka, jsem se vžila a každý jejich příběh/osud jsem si užila.
Nutno říct, že celá kniha je spíše v pochmurném a melancholickém duchu, povídky řeší rodinné vztahy, závislosti, nemoci, náhlá úmrtí, odloučení, odpuštění apod. Myslím, že všechnu problematiku, kterou autorka zvládla do povídek dostat, nejde ani popsat. Byla to taková jízda na horské dráze co se do témat a osudů týče. Někdy jsem musela listovat, abych si ujasnila, který protagonista je jak spojený s vypravěčem právě čtené povídky, ale i to mě svým způsobem bavilo. Autorka vám prostě neřekne A+B=C, ale dá vám indicie, abyste k takovému závěru došli.
Lidmila Kábrtová má navíc výborný a jednoduchý styl vyprávění, který mi sedl. Jestli máte rádi knihy Aleny Mornštajnové, rozhodně si nenechte ujít ani knihy od Lidmily!
Tuto knihu řadím mezí moje TOP knihy, které jsem letos přečetla. Skvělá česká autorka, která poskládala mozaiku 8 osudů lidí.
Vina, odpuštění, porozumění, smrt, láska, nemoc, smutek...navzájem propletené.
doporučuji
Tak toto byl opravdu kvalitně strávený čas při čekání na spoušť s mi doposud neznámou českou autorkou... Trefy do svého ´terna´jsem se sice od žádné z postav nedočkala, ovšem o to větší ´osvěta´z jejich čekané číší... Efekt jediné vlnky, která může způsobit na druhé straně břehu tsunami, se knihou vlní (někdy až přespříliš kombinovaně) všemi příběhy a zaplavuje čtenáře určitou melancholii z nelehkých situací aktérů, jejich smutků, křivd...ale i útěchou v snad lepší vyhlídky.
I když je Host moje oblíbené nakladatelství a poslední roky čím dál tím více opět čtu české autor(k)y, Lidmila Kábrtová mé pozornosti dosud unikala. Teprve její novinka Čekání na spoušť mi padla do oka a já si knihu pořídila. A ještě že tak, protože minout ji by bylo škoda.
Povídkový román o osmi lidech. Každému patří jedna povídka/kapitola románu, ovšem především všechny tyhle postavy patří tak nějak k sobě. Přesto jako by se sami rozhodly pro samotu, a tak se spíše jen míjí a jejich pouta povětšinou slábnou. Někdy to bylo rozhodnutí jich samých, jindy za ně rozhodli jiní. Pokaždé jim ale něco nutně chybí, ač někdy nevědí co a proč. Jindy to, co jim chybí, vědomě odhánějí, odkládají setkání, která by mohla pomoci oběma stranám. A pak už třeba taky může být pozdě. Přesto je ve všech těch příbězích cítit i naděje.
Je-li tu něco mistrně zvládnuto, pak je to autenticita výpovědí. I když v jednom příběhu cítíte k postavě odpor, v další ji chápete a třeba i litujete. A nebývá to tak i v životě, že o lidech prostě nevíme vše, abychom jim plně porozuměli? Často k tomu potřebujeme změnit úhel pohledu a zkusit se na vše podívat očima toho druhého – a právě to autorka umí.
Menším nedostatkem pro mě místy byla nejasná časová linka. Zatímco jedna postava o jiné uvažovala v kontextu padesátých let, u jiné už utekly snad i tři nebo čtyři desítky let, než dostala v knize prostor. Sem tam jsem tedy musela uvažovat, v jaké době se zrovna nacházíme, aby mi ty souvislosti došly. Ale zase tak divoké to nebylo a vždy jsem se chytla, jen mě prostě autorka nutila trochu přemýšlet (au!) =D
Minimalistická próza, která v sobě přitom skrývá mnoho. Jsem moc spokojená, tohle bylo skvělé počtení. =)
Mrzí mě to, Místa ve tmě se mi líbila, ale po nadějném začátku, se mi čtení této nové knížky, líbilo stále méně. Možná je to způsobené i momentálním rozpoložením, dočetla jsem rychle, ale bez nadšení.
Dosud jsem se s touto českou autorkou nesetkala, což je pro mě jako milovníka české současné literatury a knih z nakladatelství Host Brno k nepochopení. Ale všechno má svůj čas a asi to tak mělo být.
Povídkové knihy jsou prostě skvělé, většině čtenářů sednou, jelikož čtení hezky utíká. A tato kniha je vlastně román. Životy postav jsou propojené, i když o tom navzájem nemají ani tušení.
V knize najdete příběhy ze života, příběhy o tom, jak i sebemenší špatná rozhodnutí dokáží ovlivnit životy druhých. O lásce, o smrti, o nemoci, o smutku. O mládí i stáří. Všechny postavy mi byly sympatické, všechny mi přirostly k srdci a s knihou jsem se nerada loučila.
Těším se ale na autorčiny předchozí knihy, chystám se na ně velice brzy.
Čekání na spoušť je čerstvá novinka, zkuste ji taky, snad Vás uhrane stejně jako mě!
Moc jsem se na tuto knihu těšila, v kalendáři od jara zaznamenáno datum 15.10., kdy měla vyjít. Přesto pro mě jedničkou zůstává kniha Koho vypijou lišky. Čekání na spoušť je souborem nádherných příběhů, psaných krásnou češtinou. Proto dávám pět hvězdiček, i když budu muset přečíst ještě jednou, protože mi unikaly návaznosti mezi jednotlivými příběhy a postavami. Nebyla jsem asi dost soustředěná, vzhledem k okolnostem jsem nemohla číst tzv. "na jeden zátah", což si tato kniha zaslouží a jistě by se tím pro mě stala srozumitelnější v provázanostech jednotlivých osudů postav.
Skvěle a důmyslně poskládané é osudy různých lidí, kteří jsou svým způsobem propojeni. Je to o tom, jak jednu situaci vidí různí lidé jinak. O nedorozumění, vině, odpuštění.
Krásná mozaika neporozumění a smíření. Věčný boj s vinou a odpuštěním sám sobě…
Jak jsem předpokládala, nová knížka Lidmily Kábrtové je skvělá. Tvoří ji osm povídek, které jsou ale provázány a dohromady tvoří de facto román. Ačkoli jsou postavy různorodé, všem rozumím, všechny dokážu pochopit, do všech se dokážu vžít. V povídkách se často stává, že někdo něco pochopil či prožíval určitým způsobem, stejnou událost ovšem jiný zainteresovaný pochopil či prožíval naprosto jinak, všechno závisí na úhlu pohledu postavy a na jejím životním nastavení. Celkové vyznění je spíše melancholické, řeší se tu hodně téma smrti, křivdy, štěstí či osudových přešlapů a já osobně si z četby především beru poselství, že si máme užívat každého dne, protože skutečně nevíme, co se může stát v dalších vteřinách, minutách či hodinách...
Čekání na spoušť je autorčina třetí kniha, rozhodně doporučuju i prvotinu Koho vypijou lišky i knihu povídek Místa ve tmě...
Štítky knihy
česká literatura mezilidské vztahy povídkové romány
4,5 * Přesně tento typ knížek miluju, jak se proplétají osudy jednotlivých postav a vzájemně si ovlivňují více či méně své životy. Je to skvostně napsaná povídková kniha, v které mi absolutně nevadilo, že se jedná o povídky, absolutně to k tomuto námětu sedělo a bylo to snad i žádoucí. Autorka píše velmi minimalisticky, ale i tak vše obsáhne, někdy mi velmi připomíná styl psaní mojí oblíbené Jakuby Katalpy (ta je ještě víc strohá). Já jsem si čtení nesmírně užila a těším se na on-line setkání s autorkou k této knize a určitě si přečtu i její další dvě knihy. Autorka je můj další objev mezi českými autorkami, z kterých jsem nadšená. Za mě musím, a chci, doporučit.