Černá a purpurová
Wojciech Dutka
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448802/bmid_cerna-a-purpurova-l4n-448802.jpg
5
620
620
Příběh lásky mezi slovenskou židovkou a nacistou z Osvětimi inspirovaný skutečnými událostmi Milena Zingerová, dívka z respektované slovenské židovské rodiny, je v koncentračním táboře Osvětim odsouzena k smrti. Osud jí však dává šanci: Má zazpívat na narozeninové oslavě brutalitou proslulého příslušníka SS Franze Weimerta. V navenek bezcitném muži se jejím zpěvem něco zlomí, takže se o ni začne zajímat. Milenina počáteční nenávist k mladému nacistovi se pomalu mění – a tak se rodí jeden z nejneobvyklejších milostných příběhů holokaustu. „Černá a purpurová vypráví příběh velmi složitého vztahu mezi dvěma mladými lidmi, ale především ukazuje komplikovaný vztah mezi katem a obětí.“ – gloskultury.pl... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2020 , CPressOriginální název:
Czerń i purpura, 2013
více info...
Přidat komentář
S většinou předchozích komentářů souhlasím.
Navíc si mi v knize líbil i pohled, jak se z mladého chlapce může stát člen SS.
Žánr který mě nikdy nezklame !nahled na celou situaci v koncentračních táborech z pohledu poddustojnika byl pro mě nový a velmi silný. Opravdu výborně čtení.
Krásně napsaná kniha,inspirovaná skutečným příběhem. Jak pohled kata, tak oběti.
Krásný a zároveň smutný, silný příběh. Nikdy mne asi nepřestane udivovat, co lidé lidem dokázali provádět. Krutý příběh o citu, lásce, bolesti a utrpení.
Chtěla bych napsat, že to je moc krásný příběh, ale jde to, když je to z tak otřesného prostředí?
Velmi čtivá a velmi smutná kniha o nešťastné lásce, bezmoci a utrpení 2.sv války. Doporučuji, přečtena jedním dechem
Šílený, mrazivý, smutný ale i přesto krásný. Moc hezky napsané, velmi čtivé. Téma holocaustu je nesmírně těžké číst, ale tento příběh v sobě nese i cosi krásného...
Rozhodně doporučuji.
Jedná z nejlepších knih s touto tématikou. Určitě by neměla chybět těm co je toto téma zajímá. Skvělé napsáno. Nemám co vytknout. Doporučuji.
Úžasný, smutný a neuvěřitelně emotivní. Žádná červená knihovna. Příběh Mileny, dvacetileté slovenské Židovky, která byla odvlečena v prvním ženském transportu do Osvětimi. A Franze, jednadvacetiletého poddůstojníka SS, nacistického vraha, který se ale zároveň stává jejím ochráncem a jedinou nadějí na život. Náhodné setkání, kdy je Milena donucena zazpívat na jedné táborové pijatyce, odstartuje něco, co oběma mění pohled na okolní šílenosti. Milena bojuje s odporem a nechutí vůči Franzovi. Franz si naopak uvědomuje zvrácenost německého běsnění končícího v plynových komorách. Možná celý popis zavání nějakým láskyplným románkem, ale opak je pravdou. Hlavní postavy jsou fiktivní, nicméně základem byl skutečný příběh dvou lidí, které si tímto peklem prošli. Příběh a výpověď o velké a neodpustitelné vině, nenávisti, morálce, ale i minulosti, která je neměnná a nezvratitelná. Na konci pouze zůstává otázka … PROČ?
Děj knihy je velmi zajímavý a poučný jako většina knih z tohoto období.
Měla jsem ale trochu problém se zpracováním. Přišlo mi, že se často některé myšlenky a situace opakovaly a někdy mě to trochu mátlo. Když si někdo po několikáté uvědomí jednu a tu samou věc, je to prostě divné.
Každopádně kniha ukazuje, že láska může mít mnoho podob.
Výborná kniha, snad jediné, co bych vytknul je způsob psaní datumů, hrozně mě iritovalo neustále číst např. "V lednu roku čtyřicet dva" nebo ještě hůře např. "na podzim roku tisíc devět set čtyřicet jedna".
Uvítal jsem, že na konci knihy byla i dvojstrana věnována souhrnu pravdivého příběhu a toho, co se dělo po válce. Vždy totiž uvítám, když kniha nebo film nekončí hned, ale člověk se dozví i o tom, co bylo po...
Velmi silný příběh, ostatně jako všechny z této doby a prostředí.
Určitě doporučuji přečíst všem, koho zajímá toto téma a má rád knihy s příběhem.
Knihu doporučuji. Na toto téma mám přečtených hodně knížek a tahle se řadí mezi nejlepší.
Válečné knihy slovně hodnotím už málokdy. Protože co k tomu pořád psát. "Hrůzy, odvaha, utrpení,zvěrstva.."
Ale k této knize se vyjádřit musím.
Jde o Skutečný příběh lásky osvetimské židovky a nacisty z Osvětimi.
Franz byl dobry kamarád, choval city k postiženému bratrovi svého kamaráda Bastiana.
Byl to hodný chlapec, kterého změnilo vyzrazeni zpovedniho tajemství knězem, kterému věřil.
Kapitoly se střídají v pohledech Franze /Mileny, takže se dozvídáme, co oba prožívaji ve stejnou dobu.
Strašně mě drasala Milenina egoisticka matka, která v časech těžkých pro celou rodinu myslela hlavně na sebe.
Vidim velkou podobnost s Karikovou Na smrt.
Co může vyrůst z normálních,hodných deti.
A to mě bere asi nejvíc. Když příběh vykresluje prerod z normálních lidi,dětí, v nelidska zvířata která z nich udělá režim, válka.
A pak Franz smazal ve svém srdci hranici mezi světlem a stínem přesto stále projevoval lidskost..."utrpení kata který si ještě zachoval střípky svědomí "
To,co Milenina matka předvedla při čekání na komoru,kdy se prala o jediný kousek chleba který její dcera dala své dceři....to mi z ni bylo opravdu hodně zle.
Na konci už mi tekly slzy proudem.
Takový ten pocit,kdy musíš číst dál a dál,ale zároveň nechceš,protože už bude konec.
Přesto všechno, jsem si Franze zamilovala. Je mi ho nakonec snad i lito. I když by asi nemělo. Pořád to byl nacista.
Ach jo...
Tuhle knihu nikdy nevymazu a stala se jednou z mých top.
Bůh je láska a všechno,co je učiněno z lásky,je vždy nad zlem....skutečně?
Po delší době jsem sáhla po beletrii s tematikou koncentračních táborů. Bylo pro mě překvapením, že je příběh založen na skutečných událostech. Autorovi se podařilo umně popsat jak mužskou postavu, tak i ženskou. Milena a Franz se potkali v nezáviděníhodné době, v samotném pekle.
Přečetla jsem dost knih s touto tématikou, ale v této popis všech krutostí které se děly v tomto příběhu, překonaly snad vše. Citace pár slov z knihy: "Všechna slova, která kdokoliv vyřkl, ztratila svůj smysl a rozpadla se na písmena bez významu. Lidský jazyk byl zbytečný a hlas starých biblických knih, v něž kdysi věřil, se proměnil v syčení starozákonního hada plazícího se v prachu země". Osvětim je přirovnávaná k pekelné propasti končící v nicotě a já se skláním před všemi kteří tímto peklem prošli. Je to kniha všech možných hrůz které dokázal vymyslet někdo, kdo se nemůže ani nazývat člověkem.
Po Tatérovi z Osvětimi se mi už do žádné literatury o holocaustu nechtělo. Ale na rozdíl od zmíněné knihy, kniha Černá a purpurová rozhodně patří mezi nejlepší, které jsem o této tématice četla.
A to i přesto, že mi styl autora nesedl úplně, jeho vyjadřování je zvláštním způsobem strohé, jakoby odosobněné. Na druhou stranu perfektně zvládl vykreslit pohled obou stran a hlavně vývoj uvažování hlavních postav na pozadí předválečných a válečných události. Skvěle popsal neochotu lidí uvěřit, že by se nějaká taková zvěrstva mohla dít a zároveň ukázal věrný vývoj vlivu demagogie, zmanipulování celého národa a vnuknutí jim myšlenky nadřazené rasy. To se podařilo autorovi vyjádřit velice působivě.
Další opravdu silná stránka tohoto díla byl popis života v Osvětimi. Nelibuje si ve zbytečných krutostech, ale věcně a věrně vykresluje chod tábora se vší tou nepředstavitelnou hrůznou mašinérií. Síla je v popisu těch věcí okolo, transportu, rozřazování, třídění věcí, hromad věcí, a to postupné uvědomování si obrovského rozsahu této tragédie.
Příběh je prezentován jako příběh lásky z protichůdných stran barikády, ale já to jako to nejdůležitější nevnímám. Přijde mi to složitější a nemyslím si, že by tato láska vznikla za jiných okolností. Ve mně zůstává spíše hrůza z toho, jaká maličkost kolikrát rozhodla o tom, kdo přežije a kdo ne a jak moc riskovali všichni, kdo se rozhodli pomoci druhému. Zároveň dobrý pocit, že se takoví lidé našli. Bohužel toto peklo přežil jen zlomek lidí. A dokážu pochopit pocity přeživších, kteří se těžko vyrovnávají s tím, že právě oni byli ti vyvolení.
Příběh je založen na skutečných postavách a co do autentičnosti je to jeden z těch dobrých, i když emocionálně velmi náročných příběhů. Doporučuji.
Pro mě to byla jedna z prvních knížek s tématikou holokaustu a musím říct, že se mi líbila a nalákala mě na další takové knížky. Člověku pak přijde absurdní, že přesto v jakém komfortu teď žijeme, si pořád stěžujeme na věci, které třeba někteří nemají a bereme je jako samozřejmost. Kniha byla velmi čtivá a nemohla jsem se od ní skoro ani odtrhnout. Romantická linka a popis atmosféry plné veškerých emocí (od lásky až po nenávist) za mě úplně excelentní.
U knihy jsem si poplakala, vždy mě toto téma vezme u srdce, a tentokrát mě to vdalo hodně, a knihu doporučuju, ač na začátku jsem si říkala, zda se bude něco dít, ale nečekala jsem dlouho , a dělo se až moc, ale bohužel samé hrozné věci, jak už to u těchto knih bývá a bylo v realitě, bohužel.....
Vůbec si neumím představit prožít jen minutu tohoto pekla.....
Štítky knihy
Židé Osvětim (koncentrační tábor) pro ženy Slovensko a Slováci romantika Josef Mengele holokaust, holocaust podle skutečných událostí zakázaná láskaAutorovy další knížky
| 2020 |  Černá a purpurová |
| 2023 | Sen o Gliwicích |
| 2024 | Američanka |
Velmi krásná kniha velmi podobná Haně a Vypravěčce. Vždycky mě dostanou knihy, kde se někdo z SS chová jako "člověk" a má alespoň trochu srdce. Milena byla velmi silná a Franze mi bylo až líto, protože takový život si nevybral. To, že věřil tomu, co všichni říkali a pak plnil rozkazy, aby si zachránil život nebyla tak úplně jeho vůle. Vím, že se jeho činy nedají omlouvat, ale v jeho situaci bych v té době nechtěla být. Hodně se mi líbil epilog i dodatek vysvětlující, podle čeho byla kniha napsaná. Příběh ve mě něco zanechal a všem ho doporučuji.