Sklenené telá
Erik Axl Sund
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260564/bmid_melankolitrilogin-sklenene-tela-yM9-260564.jpg
3
430
430
Melancholie / Melanchólia série
1. díl >
Švédsko zaplavila vlna samovrážd. Zarážajúce je, že umierajú prevažne mladí ľudia. Pri ich telách sa našli volkmeny a staré kazety z osemdesiatych rokov s mixovanou hudbou. Ukáže sa, že všetky kazety patrili jednej žene. V súvislosti so samovraždami sa vynorí veľa ďalších podozrivých skutočností a vyšetrovateľ Jens Hurtig sa ich podujme objasniť. Čoskoro pribudnú nové prípady, tentoraz ide o brutálne vraždy vplyvných mužov. Čo ich spája so samovraždami tínedžerov a so záhadnou ženou? A ako súvisia so životnými osudmi Jensových priateľov? Sklenené telá je drsný triler o hudbe a umení, túžbe a rezignácii, náboženskom fanatizme, nenávisti, láske a pomste – zavedú čitateľov do najtemnejších kútov psychiky ľudí, ktorí sú pre svoje umenie schopní všetkého.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
Glaskroppar
více info...
Přidat komentář
Úplně si nejsem jistá, jak vlastně knihu hodnotit. Přečetla jsem asi sto stránek a knihu odložila, nijak mě nezaujala. Nicméně nemám ráda nedočtené věci, a proto jsem jí asi po dvou měsících znovu z knihovny vytáhla. Četla jsem od bodu, kde jsem předtím skončila, proto jsem nejdřív měla problémy se znovu zorientovat v postavách a v tom, kdo byl vlastně zavražděný, a kdo spáchal sebevraždu. Jsem ráda, že jsem se ke knize vrátila, protože mi přijde, že druhá polovina utíkala a já knihu dočetla ani ne za dva dny (taky to není žádná tlustá bichle). Nechci říct, že je kniha překombinovaná, ale někdy mi to přišlo trochu moc, prostě přehnané. Ale je to takový ten klasický depresivní severský thriller, žádné wow se nekoná. Trochu mi vadily ty rádoby filozofické úvahy na téma života a smrti, mezilidských vztahů, role lidí na světě atd. Na to jsem moc velký cynik a tyto "velké" myšlenky neocením, ale to je zase jen můj problém. Pokud čtete thrillery tak vás tady nic moc nepřekvapí a všechno vám dojde dřív než Hurtigovi. Dala bych 3,5* a špatné to rozhodně není. Kapitoly jsou hodně krátké což mně osobně nevadí, někomu se to líbit nemusí.
Strhující, šékující závěr. Kniha se mi moc líbila, i když zpočátku mi trvalo, než jsem se zorientovala v postavách
po toľkých švédskych majstroch krimi som asi mala priveľké očakávania, axl sund ma sklamal
I když se kniha zdá zpočátku nudná, tak je dobré si počkat na závěr. Vyvrcholení celého příběhu mě naprosto šokovalo. Musíte mít trpělivost, a kniha svým neuvěřitelným vás odmění. Ideální pro lidi kteří mají rádi trochu psychologie, a zajímají se proč se najednou zvedne vlna sebevražd teenagerů. Kniha je pro náročnější diváky a rozhodně to není mainstreamová četba.
Tak tohle se nepovedlo.. Cekala jsem porad nejakou akci nebo logickou zapletku a nestalo se
Děj celkem zajímavý ale místy jsem byla z postav zmatená, spousta lidí na H pro mne byl ze začátku problém :) ale zvrat a celkové rozuzlení bylo nečekané :)
Trilogie Vraní dívky se mi moc líbila. Tuto knihu odkládám už po 40ti stranách. Vůbec mě to nebaví a je mi i jedno co bude dál.
Musím uznat, že kniha mne překvapila a hlavně dostala. Tento žánr jde naprosto mimo můj zájem a bylo s podivem, že jsem po příběhu sáhla. Nicméně, byla jsem zvědavá, protože mi to doporučili hned dva lidi najednou. Nelituji. Okamžitě jsem se nechala pohltit obsahem, prolínáním kapitol a touhou vědět, jak to dopadne. Občas jsem měla problém s temnotou, která knihu ovládá v každé druhé větě, taky občas morbidní, ale po menší pauze jsem se vrátila ke čtení. Velice se mi líbily pasáže, kdy se hlavní hrdinové vraceli do minulosti a byly zdůrazněny obyčejné detaily ze života, které ve výsledku působily neobyčejně a důležitě. Hned se pustím do trilogie Vraní dívka.
Zaujal mě námět, ale nakonec je to pro mě spíše zklamání. Nebaví mě rychlé krátké kapitoly, změny postav v každé z nich. Kniha je na mě příliš temná, scény s popisem sebepoškozkování mi nedělají dobře, po 168 stranách prozatím odkládám...
Nejdříve jsem se nemohla zacist, měla jsem celkem zmatek v osobách,ani nevím jestli mě to bavilo a jestli se mi kniha líbila.Bylo to hodně zvláštní
Kniha mě fascinovala už obálkou. Psychopatické děti podělaných pánbíčkářů, všichni znudění vlastním životem. V knize jsou opravdu zajímavé myšlenky a ta atmosféra se nedá popsat. Pro mě parádní čtení.
Obrovsky mi dělali potíže jména a měla jsem ze začátku zmatek v postavách,ale jinak je čtení opravdu zajmavé a i téma mi sedlo.Super!
Knížka mi přijde celkem nechutná, tmavá a studená. To asi má být. Zajímavý je příběh v pozadí. Sebevraždy jsou zbytečné, bolest a trápení co tyto děti prožívají jsou převlečená nuda. Za přečtení to stálo, v knize jsou zajímavé momenty.
K této knize jsem přišla, jak slepá k houslím. Před více jak rokem jsem ji jen tak dostala od kamošky, že ona ji taky dostala od kamarádky a tak ji posílá taky dál. Nedůvěřivě jsem se podívala na přebal. Celkově se mi nelíbil (ano vybírám knihy, ne úplně vždy, ale většinou, i podle obalu). Něco mi na něm neseděl, něco mě na něm odrazovalo. No a pak to zlaté kolečko Bestseller. Prostě ty nálepky nemám ráda. Neříkám, že populární knihy nečtu, to ne. Ale když to na ni někdo napíše, tak to v mých očích sníží o té knize mínění. Jsem toho názoru, že pokud je kniha Bestseller, tak by jste se o tom měli dozvědět jinak než z obalu knihy. Pro příklad- o HP jsem si poprvé přečetla v časopisu pro mládež, kde jej opravdu vychvalovali. O Stmívání jsem samozřejmě slyšela díky filmu, ale poté jsem slyšela i spolucestující ve vlaku, jak se o něm baví (přečetla jsem to až po ujištění kámošky, že to opravdu není tak hrozný jak si myslím). No a vemte si takovou Trhlinu, nebo Hanu (ani jedno z toho se sice číst nechystám, ale myslím, že pro příklad stačí ne?). To jsou knihy o kterých se všude mluvím. No a pak jsou knihy, které to prostě na sobě musí mít napsáno. A ani pak jim to člověk nevěří (oki jedné jsem to uvěřila a nelituji).
Od začátku jsem byla odhodlána knihu poslat dál, ať se mi bude líbit nebo ne. Pevně jsem doufala, že se mi líbit bude a já ji předám dál s dobrým pocitem. No... předám ji velmi ráda s uspokojením, že mi už nebude zavazet v knihovně Neříkám, že je úplně špatná, ale nějak nedokážu pochopit jednání všech těch postav. Hlavně... Jako ano, je mi jasné, že všichni v tý knize jsou blázni a psychicky labilní, ale kde přesně se ta labilita vzala? Ve výchově? Možná. Ale to mi tam taky úplně nesedí. A taky nechápu tu poslední oběť. A kniha byla chvílemi opravdu velmi hnusná. A často i bezdůvodně. Jako by autoři jen hledali způsob jak šokovat. A proč tam vlastně byla Aiman? Jako postava jistě hodně zajímavá, ale co tam sakra dělala? Proč tam byla? A už vůbec nechápu důvod toho jejího děcka. Prostě dvě úplně zbytečný postavy. A přitom to někde uprostřed vypadalo, že to nabírá zajímavý směr. Ale ve chvíli, kdy vám dojde kdo je vrah už jen prostě nechápete jeho myšlenkové pochody. A myslím, že své na tomto zmatku a nevychutnání si zážitku má i způsob, kterým je kniha psaná a který se ještě během knihy dá zvládnou, ale od půlky už vás občas otravuje a na konci vás jen absolutně zmate a máte pocit, že vám část příběhu, rozuzlení některá z postav zamlčela.
No alespoň mám za sebou knihu do čtenářské výzvy...
Oproti předchozím knihám je tato pro mě mírným zklamáním, neboť jsem od Sunda zvyklá na drsnější příběhy. Přesto nemůžu říct, že by Skleněná těla byla vyloženě špatné dílo, je to pořád poměrně temná, napínavá a dost realistická detektivka. Nenudila jsem se u ní a místy mi stále přebíhal mráz po zádech. Sundův styl je velmi zajímavý a jeho nápady jsou vskutku originální. A na druhou stranu je poměrně příjemná změna číst od něj něco méně... drastického.
Zajímavé počtení, temná atmosféra, severskej styl. Ke konci jsem se musel do čtení malinko přemáhat kvůli překombinovanosti, ale jsem rád, že jsem to dojel.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány thrillery
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vraní dívka |
| 2014 |  Hladový oheň |
| 2016 | Skleněná těla |
| 2015 | Pýthiiny rady |
| 2021 | Dům panenek |
Kniha je o tom, o čem opravdu číst nechcete, ale napsaná je tak, že nemůžete přestat.
Z knihy vychází hluboká a neprostupná temnota. A její čtení bolí.
Netroufám si říct, zda je tohle kniha s těmi nejodpornějšími psychopaty, které jsem v literatuře zatím objevila, ale vím, že už dlouho mi u čtení nebylo tak tísnivě.
Jenomže tato kniha je brilantně napsaná. Vážně velice tesklivě, famózně vystihuje šílené běsnění lidské psychiky. Prosakuje až na dřeň a čtenáře ždíme do poslední kapky...
Myslím, že toto duo autorů je na nejvyšší možné úrovni v tom, kam dokáže čtenáře dostat. Do jakých zákoutí jeho mysli ho dokáže zavést.
Sama nevím, zda budu mít odvahu objevovat jeho populární sérii započatou Vraní dívkou.
Ale zase: mohu si dovolit ignorovat tak dobré knihy? Jen proto, že se bojím, co se mnou udělají?
Nemám slov.
Vskutku OHAVNÁ kniha. V celé své kráse...