Černá píseň
Anthony Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483049/bmid_cerna-pisen-KO1-483049.jpg
4
284
284
Čepel krkavce série
< 2. díl
Vyvrcholení příběhu Vélina Al Sorny. Ocelová horda, armáda fanatiků vedená válečníkem, který o sobě tvrdí, že je vtělený bůh, zpustošila Ctihodné království a valí se přes celý Dálný západ. Temného rytíře Kehlbranda nedokáže zastavit nikdo. Nikdo… jedině snad Vélin Al Sorna. Vélin opět získal svůj dar. Jeho nová píseň je však kupodivu černá, plná nenávisti a lačnící po krvi. I když mu pomáhá, v bitvách jej mění v neporazitelný vraždící stroj, který své nepřátele likviduje bez jakéhokoli slitování. Vélin se obává, že se z něj stává netvor, a hledá na svou píseň lék, zároveň však musí i s přáteli a s pomalu se formující armádou Kehlbrandových odpůrců prchat dál a dál na jih. Na konci spletitého děje plného překvapení a akce dochází k závěrečnému souboji mezi tygrem a vlkem….... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2021
,
Host
Originální název:
The Black Song, 2020
více info...
Přidat komentář
Tentokráte jsem se pustil hned do druhého dílu duologie, do posledního dílu s Vélinem Al Sornou, do knihy: Černá píseň. Postavy mi byly známy z předchozí knihy, takže do děje jsem rychle zaplul. Vélin v předešlém díle získal ztracený dar, píseň. Tato píseň je ale černá a nutí ho dělat temné věci. V boji z něj činí nelítostného zabijáka nepřátel. Vélin se bude muset naučit svou novou píseň zkrotit. Nicméně tento díl je pokračováním zavylého nepřítele: Kehlbranda, Temného rytíře, který se prohlašuje za boha a jeho vojsko: Ocelová horda pustoší království za královstvím. Jediný, kdo ho může zastavit je Vélin Al Sorna s jeho družinou a početným vojskem a tentokráte mu budou stát po boku ještě jiní přátelé. Byl to poslední díl s Vélinem a nepovím, jak končí. Snad jen to, že konec je dost rychlý, otevřený a snad mohu doufat v pokračování Vélina a jeho přátel ještě alespoň v jednom díle. Teď budu hodnotit celou trilogii: Stín krkavce, což je první série. Zde je pro mne nepřekonatelná kniha: Píseň krve, 1. díl celé pentalogie. A duologie Čepel krkavce je také pětihvězdičková, ale je znát, že příběh už je místy trochu natahovaný. Nicméne jsem celou pentalogii zvládnul v tomto roce a doporučuji ji všem čtenářům fantasy i počínajícím čtenářům fantasy, kteří mají rádi souboje a války, které jsou vedeny šípy, meči, kopími, prostě vším ocelovým. Hlavně v díle Píseň krve, je to o tom, kdo umí z valečnického umění víc, než ten druhý. Začněte první trilogií: Stín krkavce a poznejte Vélina i jako dítě, které se učí bojovat a projděte si s ním všechny jeho životní cesty. Věřím, že nebudete zklamáni. Celá pentalogie je téměř výhradně o bitvách a získávání magických schopností nad nepřítelem. Takže pokud knihu načnete, autor vám nedá vydechnout od bitev, dokud knihu nedočtete. V tomto duchu se vede celá pentalogie. Celá pentalogie pro mne byla srdcovou záležitostí a já děkuji všem, kteří mě k těmto sériím přivedli. Nezbývá mi než autorovi zatleskat a poděkovat za skvělý čtenářský zážitek. Budu se těšit na další autorovy knihy. :-)
Dočtená poslední kniha... Otočená poslední stránka...
Upřímně jsem zničená, že další už není.. Ty knihy mi ukradli kus duše a musím říct, že cítím neskutečný prázdno. Prázdno z toho, že mě nečekají další stránky...
Předchozí díl nás z lehka připravoval, že se blíží krvavá lázeň. Z každé stránky Černé písně na vás budou stříkat hektolitry krve! A to nejhorší je, že se vám to bude líbit! V zápasu tygra s vlkem budete hltat jednu stránku za druhou. Vydechnout stihnete až na konci.
Největší krutost v Ryanovi tkví v tom, že nevíme jestli něco bude dál..
V knize nebyly žádné úplně hluché pasáže, kniha se četla výborně ostatně jako všechny knihy Vélinem. Za mě tedy konec byl pak najednou takový nějaký hrrr a na pár řádcích bylo vyřešeno, ale i tak kniha byla super. Autor si nechal otevřená zadní vrátka i pro případně další knihy.
Za mě doporučuji přečíst si obě série.
Proč číst knihu:
- Chcete přestat s drogami.
- Baví vás lézt v chrámu do vyšších pater.
- Hledáte ostrov, na kterém byste se prohlásili za krále.
Proč nečíst knihu:
- Nechcete přijít o zážitky z vraždění.
- Máte raději tygry než vlky.
- Cestování po světě vás otravuje.
Už bylo načase zakončit celý příběh z Vélinem. Začínalo to být na mě už celkem zdlouhavé a přestávala jsem se soustředit.
Černá píseň byla o dost lepším závěrečným dílem než Královna ohně.
Z vedlejších postav jsem si oblíbila jen Nortaha a tak nějak jsem doufala, že se mi podaří oblíbit si i Šerin, ale to nevyšlo štvala mě celou dobu.
Autorovi knihy se skvěle čtou a já se těším na pokračování Úmluvy oceli.
Tak druhou sérii s Vélinem mám dočtenou a bylo to zase něco úplně jiného než předchozí série Čepel krkavce. Vélin nám zastárnul a doléhá na něj tíha předchozích let. Pár postav je stejných jako v předchozí sérii, ale většina je nových. Bohužel nemohu říct, že by zde kromě Vélina byla jiná postava, kterou by si člověk oblíbil. Konečně se dostáváme blíže k vysvětlení, proč Vélina celým jeho životem provází vlk a jak je to vlastně s jeho dary. Objevuje se zde jeden Vélinův starý známý, který jej nemá zrovna v oblibě, ale nakonec nemůže zůstat stranou a přičiněním hlavního hrdiny je vtažen do víru dění.
Je to dobrá kniha, ale že bych se k této celé sérii opakovaně vracel, to asi ne. Jedno přečtení bohatě stačilo, leda by se objevila další kniha z Vélinova světa a potřeboval bych si oživit nějaké dějové linky. A to mě přivádí k úvaze, co s postavou do budoucna. Pokud by takto celý příběh skončilo, má za mě dobré ukončení. Pokud by chtěl autor do budoucna ještě Vélinovu linku nějak rozvíjet, byl bych velice opatrný, aby ji nezkazil. Dokázal bych si představit jinou postavu (nevím sice kterou, ale ...), a Vélin by zde byl jen jako vedlejší postava.
Tak já vám nevím. Vélin - moje srdeční záležitost. Bohužel jsem se několikrát musel nutit knihu dočíst. Myslím, že už by to chtělo zakončit. Co dodat, v této knize neblo nic převratného, co by mě upoutalo. Zase bitvy, zase přesuny někam ... A pokračování asi v dohlednu. No možná si to přečtu, avšak jen kvůli Vélinovi a nostalgii pramenící z prvních dílů.
Vyvrcholení další série s Al Sornou, kdy se mu podaří získat zpět píseň, ale ne svou, a ta ho přivádí na scestí a nutí dělat věci, které by neudělal (nebo by si myslel, že by je neudělal).
Opět dobře čtivé a chválím ukončení po dvou knížka, další natahování už by nemělo smysl a bylo by otravné a určitě by šlo dějem a tempem dolů. Vyprávění mezi jednotlivými částmi byla často lepší než některé kapitoly a dokonce se teď autorovi za mě podařil i samotný konec.
ps. Ryan by mohl napsat (shrnout) život Nortaha, protože jeho osud mi z knížek připadá daleko zajímavější a určitě by byl i dost čtivý.
(SPOILER)
Tak tohle byla jízda. Ale co také jiného čekat od Ryana a jeho Vélina, jehož příběh z první trilogie je nezapomenutelný.
Musím vyzdvihnout Kehlbranda. Záporná postava, jak má být, s neskutečnými charakterovými vlastnostmi a jasným cílem už od začátku. Jako postava mě bavil až neskutečně a já nevěděl, jestli ho milovat nebo nenávidět. Rozhodně si myslím, že to finále mělo být daleko epičtější. Chtělo to daleko lepší souboj, než ten, který proběhl.
Vélin nezklamal. Sice jeho komplex superhrdinství mi občas lezl na nervy už v původní trilogii, ale aspoň se nevychýlil ze svého charakteru. Na něm mě dozajista bavila černá píseň, která celé jeho postavě dodávala skvělý rozměr a jeho vnitřní souboje mě rozhodně bavily.
Obvarovy zápisy byly skutečným hřebem. Odhaloval, co se děje na druhé straně souboje a jeho popisy byly plynulé a krásně se četly (ostatně jako celá kniha). Jeho osud mě nijak nezklamal.
Za Luralyn jen palce hore. Skvělá postava, hodně propracovaná. Rozhodně mě bavila.
Zklamáním se pro mě stal Caj Lin. Nevím proč, ale od toho jednoho okamžiku, který před půlkou knihy nastal, začal klesat na žebříčku mých oblíbených postav. Možná za to mohl fakt, že nabíral na moci a uvědomoval si svoje postavení, což začalo přetavovat jeho charakter.
Kniha byla skvělá, na původní trilogii samozřejmě obsahem nedosáhla (možná za to mohl fakt, že mi na těch zemích zase tolik nesešlo jako v původní trilogii), nicméně obrovské plus za zápornou postavu, za černou píseň i za vykreslení toho, jak moc dokáže člověka změnit k nepoznání. Mínus rozhodně za Šérin, která mě svým vystupováním štvala, za zdlouhavé a v konečném důsledku i zbytečné pasáže, bez kterých by se vývoj obešel, a za finále, které by si rozhodně zasloužilo víc času. A taky možná dětinsky i za to, že jsem doufal, že se objeví Lyrna, která je pro mě i po všech těch letech, kdy jsem naposledy četl původní trilogii, jednou z nejsilnějších ženských postav vůbec.
Přece jen ale dávám pět hvězd, protože tenhle svět miluju, stejně jako Vélina, Nortaha a další známé i méně známé postavy.
(SPOILER)
Vzhledem k tomu, že jsem první díl série četla již před delší dobou, a množství osob a jmen je značné, vrátila jsem se k Volání vlka znovu a na Černou píseň navázala tak, jak jsem měla. Bylo to jen dobře.
Tak jako u ostatních dílů je kniha velmi obsáhlá, po kratším pomalému úvodu i čtivá a nejen hlavní postavy jsou výborně propracované (opravdu moc se mi v tomto dílu líbili jednotliví řádoví bratři a sestry). Oproti předchozím příběhům Vélina al Sorny jeho "šílenství písně" přináší tentokrát ještě více krutých akcí, ale ve hře je osud celého světa, což se diplomacií nevyřeší. Velmi oceňuji závěrečný boj vlka s tygrem, kdy rozhodnutím autora Vélin nemusel prvoplánově zabít svého největšího soka osobně. To jsem velmi uvítala.
Po původní trilogii (Píseň krve je asi jedna z nejlepších fantasy knih, které jsem kdy četla) je tato série trochu slabší, ale pořád výborná. Všechno je ukončené a přesto otevřené a tak to má v těchto knihách být.
"Čas - pomyslel si Vélin a vzpomněl si na své první setkání s opatem - je zároveň drahocenný i bezcenný, je věčný i prchavý".
Tak uvidíme, jestli čas přinese další příběhy tohoto epického bojovníka. Já v to doufám.
To se tak těžko hodnotí...
Já miluju tenhle svět, miluju Vélina, miluju Nortaha, miluju Vélinovy koně a nesnáším Šerin...
(Byla bych raději, kdyby Šo Caj zůstal v původní verzi)
Trochu mi vadily ty masakry podepřené Vélinovým "šílenstvím písně" a chyběly ty epické šermířské souboje, takže závěrečný boj tygra s vlkem mi prostě nepřišel dost uspokojující.
Přesto, pokud vyjdou další díly, tak je stejně všechny přečtu z úcty k dílu prvnímu, který už navždy zůstane nedosažitelným.
Tak já nevím...je tam velká, veliká nostalgie, hlavně, co se Vélina týče. Ale! Šerin jsem moc nepoznávala a často nechápala její jednání. Další postavy jsou v podstatě utopené v ději. Tento díl je opět v podstatě jen o válce, zrovna tak, jak je tomu u posledního dílu předchozí trilogie. A závěr, jedno velké rozčarování. Čekala jsem grandiózní finále, souboj tygra a vlka, něco epického. No, takže jedna malá útěcha v úplně posledních větách a naděje, že se snad znovu setkám se svým mega oblíbencem Pletačem :-)
Tentokrát som sa poučila a tento diel som začala čítať takmer hneď po prečítaní Volání vlka. Dobre som urobila, lebo som sa do príbehu dostávala ľahko a netrvalo mi dlho sa zorientovať. Táto časť bola opäť skvelá! Veľmi sa mi páčila prvá časť, ktorú Vélin strávil v Chráme Kopí a musel plniť úlohy, aby sa dostal cez všetky poschodia. Pripomenulo mi to (nostalgicky) prvý diel (Píseň krve) a ako sa Vélin cvičil v Ráde. Za mňa málo Nortaha, pre ktorého mám slabosť, ale aj tak to bolo skvelé. Je mi ľúto, že už je koniec, celá táto séria je pre mňa srdcovka a tak nejak tajne dúfam, že by mohlo byť pokračovanie.
Máme tu další díl a trochu strach, že to už přece nemůže být tak dobré...ale ouvej..velká chyba :) a je to stále stejná jízda.
Možná mě jen trochu zklamal závěr, kdy jsem čekala nějaké velké odhalení a ono bohužel nepřišlo. Přesto je ale pro mě série stále jedna z nejlepších, kterou jsem kdy četla a v koutku duše doufám, že se s Vélinem al Sornou ještě setkáme.
Tak mám dočteno a musím říct, že mi bylo ctí být součástí příběhu Vélina al Sorny. Z celé ságy o Vélinovi jsem byla nadšená, někdy to bylo trochu složité na čtení, ale budu ráda, když se ještě jednou vydám na tuhle cestu a sérii si znovu přečtu.
Velmi pěkný návrat do světa Al Sorny. Tempo vyprávění zůstává stále vysoké a kniha se čte jedním dechem. A hlavní záporák je opravdu zajímavý.
Něco mi říká, že to ještě není konec, že Vélina ještě potkám.. a pokud se tak stane, budu jen ráda.. Černá píseň přinesla okamžiky, kdy jsem se tetelila blahem, zároveň nám to občas zadrhlo.. Ryan umí, to víme všichni, ale tady v závěru chyběla jakási epičnost..již v průběhu knihy nám naservíroval skvělé bitvy a tudíž čekáme to pověstné "wau" na konci.. pozor spoiler : a ono hle, je hotovo, Kehlbrand je poražen a zabit rukou své "milované" sestry a možná si to ani neuvědomil, jak rychlé to bylo..vlastně jsem čekala i zápas vlka s tygrem a všeho trochu víc.. I přes to hodnotím plným počtem - navdory všem výtkám se jedná o skvělé fantásko!!!
Závěrečný díl příběhu Vélina Al Sorny - stejně jako u předchozích dílů se kniha skvěle čte, hlavní postavy i svět jsou propracované a děj napínavý. Bohužel je ale příběh neoriginální a natahovaný, a závěr je (podobně jako u Královny ohně) až zbytečně krátký - závěčná bitva a hlavně souboj Vélina s hlavním záporákem mi přijdou moc rychlé a trochu odbyté.
Příběh Vélina jsem si od první knihy naprosto zamilovala. Ale stejně tak jako se Písni krve nemohly vyrovnat další knihy v sérii, tak se Volání vlka nemohla vyrovnat tato kniha. Mám ráda Ryanův styl vyprávění, ale Černá píseň mi přišla zbytečně zdlouhavá a tak nějak bez nápadu. Konec byl na mě moc rychlý a chaotický a kniha postrádala nějaké pořádné zakončení. Nic to ale nemění na tom, že Vélinův příběh je pro mě jednou z nejoblíbenějších fantasy story.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Píseň krve |
| 2018 |  Oheň probuzení |
| 2016 | Královna ohně |
| 2015 | Pán věže |
| 2020 | Volání vlka |
Vélina už nemát rád. Pentalogie by měli zakázat. Nedočetl jsem to, nuda a zmar...