Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky
Miloslav Švandrlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/305027/bmid_cerni-baroni-aneb-valcili-jsme-za-c-ZhR-305027.jpg
5
1087
1087
Černí baroni série
1. díl >
Další vydání známého a oblíbeného díla z pera renomovaného autora a osvědčeného vypravěče Miloslava Švandrlíka vychází opět se všemi původními ilustracemi, které na míru této knize nakreslil Jiří Winter – Neprakta. Dnes již klasický titul připomínající doby nedávno minulé, v němž autor, který vojenskou prezenční službu vykonával v letech 1953–55 na pracovištích Technických praporů v západních a jižních Čechách, barvitým a osobitým způsobem popisuje všední absurdity nevšední doby Československo-sovětského poválečného přátelství a její odraz nejenom v životě vojenských branců – pétépáků.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem viděla několikrát ve filmovém zpracování, jako studentce po převratu nám bylo doporučeno tento titul si přečíst. Pamatuji si, že jsem román četla o prázdninách několikrát za sebou, jak moc se mi líbil a hlavně jsem se imanigárně setkala s partou vojáků, protože za mne již povinná vojenská služba byla zrušena. Nyní jsem si jí připomněla v aknize, děj se odehrává v jižních Čechách na Zelené hoře, kde je vojenský útvar PTP (Pomocné technické prapory určené především pro stavební práce a těžbu). Hlavní hrdina vojín Kefalín, v civilu asistent režie, zde spolu s ostatními jako např. Dušan Jasánek, Franta Voňavka... hovoří převážně hovorovou řečí a jsou káráni pro svou neschopnost nebo přílišnou aktivitu. Určitě nezapomenutelné postavy jsou major Haluška a major Terazky. V knize autor používá český a slovenský jazyk.
Dílo, které v dnešní době působí komicky, taková švejkovina v dřívější době. Smála jsem se po celou dobu.
Motto : "Keď bude vojna, nastúpíte v prilbách do reky a bojové jednotky poidú cez nás ako cez most!" poručík Čaliga
Hlavním tématem knihy je formální autorita - která je na začátku velice přísná a zdrcující a ke konci je naprosto znemožněná a podkopaná. Z toho plynou různé absurdní situace. Nevím do jaké míry jsou skutečné, ale snad nikdy jsem se u knihy tak nesmál. Myslím, že kdyby každý čech posílal své "formální nadřízené" do hajzlu tak, jak vojíni ke konci téhle knihy, tak by tahle země vypadala dost jinak - a asi lépe. Věřil bych ale i tomu, že skutečná služba u PTP byla mnohem drsnější. Kniha silně připomíná "Skřivánky na niti" - kde taky de facto elita byla socialismem vržena na dno společnosti a na vrchol dosazeni poslušní neschopní.
Filmoví Černí baroni pre mňa patria medzi české filmové legendy ako Pelíšky, teda úsmevné komédie, v ktorej sa zrkadlí absurdnosť doby. Po prečítaní knižnej predlohy príhod takzvaných "pétépákov" sa radím k dlhému zástupu ľudí, ktorí umiestňujú knihu vyššie ako film. Knižní Černí baroni ponúkajú viac zážitkov Kefalína a ostatných vojakov a idú viac do ich hĺbky. Najväčšou silou knihy - a pre mňa dôvodom, prečo kniha patrila za minulého režimu k podpultovej literatúre - je však Švandrlíkov dar v replikách jednotlivých postáv (hlavne pologramotných dôstojníkov) ukázať absurditu, nespravodlivosť a nekompetentnosť diktatúry.
Knihu jsem četl poprvé ještě jako malý kluk, a smál jsem náramně (stejně jako u příhod žáků Kopyta a Mňouka, které jsem v té době taky miloval). A když jsem se k ní vrátil teď v dospělosti, byl jsem mile překvapený, jak vtipná opravdu je - a smál jsem se snad ještě víc (protože mnohé vtipy jsem vzhledem k věku pochopil až teď). Zábavné příběhy vyprávěné přístupným (můžeme říci "lidovým", ale v tom nejlepším smyslu) humorem. Z tohoto a mnoha jiných důvodů ji lze považovat za nástupce Osudů dobrého vojáka Švejka. I když Švandrlík je mnohem smířlivější než Hašek, více empatický. Má lidské pochopení pro důstojníky, a obyčejné vojáky naopak nevykresluje jako nějaké idoly a idealizované oběti. Právě tento nečernobílý pohled ale velmi vadí některým čtenářům/antikomunistům (nebo možná spíše konformistům), kteří by patrně raději, kdyby byl Kefalín spíše jakási varianta Milady Horákové v uniformě a major Haluška zas zlotřilý aspoň jako Stalin. V mnoha komentářích se pak tedy spíše než dojmy z knihy vyjadřují názory na tehdejší dobu (Proč? Mají snad tito komentující při čtení například Eposu o Gilgamešovi potřebu zdůrazňovat, že postavení běžného lidu ve starověké Mezopotámii nebylo vůbec idylické? Nemluvě o tom, že touto svou tendencí nejvíce připomínají vojína Jasánka, který měl také neustálé nutkaní zmiňovat "vrahy z Wall Streetu"). Paradoxní situace, kdy kniha, která byla za minulého režimu na indexu, je dnes mnohým trnem v oku, tentokrát však proto, že je "nedostatečně kritická". Co k tomu dodat? Snad jen okřídlené: "S váma teda musí být na párty zábava!"
Když zdvořile pominu fakt, že autor u PTP nesloužil, je to zábavné čtení. A nesmyslné rozkazy bohužel s minulou érou ani nezačaly ani neskončily.
Přes všechnu tu srandu to musela být hrozná doba! Zde to opravdu spíše jen baví (nutno psáti že výborně), ale je to humor sakra opravdu černý.
Film mám moc ráda a neomrzel se, proto jsem byla zvědavá, jak dalece se shoduje s knihou. Román je velice obsažný, v tomhle posledním vydání 460 stran (+ 15 navrch doslov), přesto první zhruba čtvrtina přesně odpovídá filmovému scénáři (tedy naopak), takže přímo slyším jednotlivé aktéry a předjímám jejich reakce.
Pak ale přichází prostřední dlouhatánská, nepříliš "zábavná" část, Kefalín přechází mezi jednotlivými útvary v různých městech (nejen Nepomuk, ale také třeba Sušice, Tábor, Horní Planá), a tím se také rozrůstá plejáda dalších pétépáků, kteří stáli za zmínku díky charakteru či eskapádám. Z téhle části se do filmu dostal jen zlomek a podobně zredukovaný i předělaný je zbytek.
V románu je velice dlouhá etapa přípravy vojáků na civil, zejména když Čepička chtěl prodloužit jejich utrpení, tedy službu, ze dvou na tři roky, což se nakonec naštěstí nestalo. Autor se pokud možno ve svém románu vyvaroval nejen vulgarit, ale i nešťastných událostí, zejména úmrtí a sebevražd (maximálně jen jako vzdálené zmínky), což filmaři už nedodrželi.
Román jsem ráda přečetla, ale jednou stačilo, a už se zase těším na Zelenou horu v pohybu a barvě.
"Tábor má slavný vojenský tradice, Kefalín! Víte, že na blízkém Kozím Hrádku byl upálen Jan Hus?"
"Ano, to je mi známo," odvětil Kefalín. "Jeho popel byl pak hozen do Lužnice."
"No vidíte, jaké svinstvo se za toho kapitalismu dělalo," žasl poručík Hamáček...
K této knize se jednou ročně rád vracím ...snad jsem ji už po páté četl a určitě to není naposledy.
Jde o naprostou perlu . Kdyby tu bylo deset hvězdiček ,tak dám jedenáct ...
Poprvé jsem to četl ještě jako samizdat z cyklostylu a dal jsem to za jediný den. Skvělá kniha, kterou nejspíš nejvíce ocení ti, kdo byli na vojně.
Dnes už nestárnoucí klasika. Humorná až absurdní groteska popisující všední život a nevšední příhody vojáků zařazených k PTP. Kniha zaručeně pobaví a je stejně dobrá jako výborné filmové zpracování.
Při čtení této humoristické knížky si člověk uvědomí, jak musela být tato doba pro značnou část tehdejších obyvatel Československa složitá. Kolik tisíců mladých chlapů si muselo projít tímto nesmyslem? Moje generace čte Černé barony s nohama na taburetu, náramně se baví a baví se právem. Knížka je úžasná, plná nádherně humorných scén. Současně ale tato kniha slouží jako připomínka časů, které ovlivnily životy mnohých. Můžeme říct, že ta doba ovlivnila celé generace, protože i dnes na naší společnosti cítíme vliv téhle dávno zašlé doby.
Veselá kniha z neveselé doby. I při několikátém čtení se jsem se musel smát, ale zároveň mě dost mrazilo, při ukázkách strachu, který na začátku padesátých let ve společnosti panoval.
Knížku jsem už četl za komančů, toto vydání z roku 1969 mělo více obrázků a vše bylo na lepším papíru. To, že se pak publikace povalovaly za nízkého zájmu čtenářstva v trafikách bylo nedůstojné. Těch pět hvězdiček tedy dávám za tu premiérovou edici. Dodnes nevím, čemu jsem se více smál, zda ilustracím či textu. Je tedy dobře, že zde neglosujeme film, ale jenom knihu.
Pecka. Kdyby film / seriál postavili na knize, tak by si lidi urvali držku. Bohužel, kniha je vždycky lepší, takže se nedá svítit.
"Velmi zajímavá je otázka kapitána Domkáře: jsou-li v našem státě tři třídy: dělnická, rolnická a pracující inteligence, kam patří důstojníci? Nuže, soudruzi, já se domnívám, že jsme pracující inteligenti."
"Prečo?" otázal se nespokojeně Terazky.
"Prečo máme byť inteligenti, keď jsme nič neurobili?"
"To je jen takové zařazení," uklidňoval ho Ořech, "jinak samozřejmě nemáme s inteligencí nic společného!"
Na mě byla kniha zdlouhavá a některé situace se opakovaly. Ale určitě pobavila, i když tehdejší doba moc k smíchu nebyla.
Kdysi jsem Černé barony četl v Dikobrazu spolu s Láskama vojína Kefalína. Potom jsem si koupil i knížku a četl je někdy v raných devadesátkách. Tenkrát to bylo horký zboží ve všech knihkupectvích :-) Teď jsem si je dal po letech znovu a fungují skvěle, tak jako podařený film s pěkně jsem se bavil. Nečetl jsem tedy letitý výtisk, ale koupil hezky eknihu, kde mě zaujal doslov od pana Švadrlíka, ve kterém pěkně shrnul historii Černých baronů.
Štítky knihy
satira česká literatura armáda šikana černý humor poruchy řeči vojenský výcvik exilová literatura PTP (Pomocné technické prapory) vulgarismy, nadávky
Autorovy další knížky
| 2006 |  Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka 1 |
| 2009 | Draculův švagr |
| 1990 | Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky |
| 2004 | 100 nejlepších hororů |
| 1991 | Říkali mu Terazky |
Četla jsem to už před pár lety, docela mě to pobavilo.
Knížka je dobrá na zkrácení dlouhých chvil.