Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky
Miloslav Švandrlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/305027/bmid_cerni-baroni-aneb-valcili-jsme-za-c-ZhR-305027.jpg
5
1087
1087
Černí baroni série
1. díl >
Další vydání známého a oblíbeného díla z pera renomovaného autora a osvědčeného vypravěče Miloslava Švandrlíka vychází opět se všemi původními ilustracemi, které na míru této knize nakreslil Jiří Winter – Neprakta. Dnes již klasický titul připomínající doby nedávno minulé, v němž autor, který vojenskou prezenční službu vykonával v letech 1953–55 na pracovištích Technických praporů v západních a jižních Čechách, barvitým a osobitým způsobem popisuje všední absurdity nevšední doby Československo-sovětského poválečného přátelství a její odraz nejenom v životě vojenských branců – pétépáků.... celý text
Přidat komentář
Ač pevně zasazená do komplikované doby, zůstává tato kniha a její humor nadčasový. Blbost květe věčně! :)
Knížku jsem už četl několikrát a stále mně baví. Je to ukázka , že i o v podstatě smutných věcech se dá psát humorně. Pokaždé si najdu něco nového.
Naprosto úžasná kniha se skvělým humorem. Už dlouho mě žádná kniha nepobavila tolik, abych se nahlas smála v autobuse :)
Kniha, u které jsem musel přestávat číst na desítky minut, protože jsem brečel smíchy a válel se po zemi. Jedna z mých nejoblíbenějších. "Tak co cigoš ? a Laco vylezl na strom a u zůstal tam až do večera"
Výborně jsem se bavil a párkrát se i nahlas smál. Co více by měl člověk od humoristického románu čekat? Navíc to vůbec nebylo blbé a když se nad tím člověk zamyslí, tak major Terazky byl vlastně docela hodný člověk.
Hlavně nesrovnávat s filmem ani seriálem. Ve filmu jsou splácaný postavy dohromady, v knize je to hezky rozvedený a všechny postavy mají dost místa.
Předně se musíte smířit s tím, že autor popisuje pouze ty veselé zážitky ze svého vojančení u PTP v 50. letech, což je téma a doba, která ne každému může vyhovovat. Švandrlík potvrzuje, že je skvělý vypravěč, čtení má švih, je to lehké a velice zábavné. Z tohoto dílka se pomalu ale jistě stává klasika.
No neřekla bych, že to bylo nějak třeskutě vtipné... Poslouchala jsem to jako audoknihu, Pavel Landovský to podal velmi záživně, ale stejně bych to už znovu nechtěla ani číst, ani poslouchat. Chápu, že pro generaci vojnou povinnou to asi má jiný smysl, než pro mě.
S knihou jsem se poprvé setkal kolem roku 1980. Bratr byl na vojně a já zrovna četl jinou knihu, která autorovi vyšla bez problému. Na své jediné návštěvě z vojny domů na ni zavzpomínal, a od té chvíle jsem se ji snažil sehnat. Nakonec se nám podařilo sehnat s kamarády kinofilm, ze kterého jsme si museli všechny stránky vyvolat a usušit. Mělo to ovšem tu výhodu, že jsme četli v osmi lidech najednou jednu knihu. Potom jsem si knihu koupil hned jak vyšla po roce 1989.
Nejsem až tak přesvědčený, že by byla tak moc přitažená za vlasy a mysím, že každý kdo v té době žil, tak se s podobnými figurkami někdy potkal.
Knize bylo vyčítáno zejména ze strany opravdových PTP z 50 let, že takto téměř idilicky to neprobíhalo. Nelenil jsem a přečetl jsem si i knihu od těchto lidí, kteří prožili práci v dolech a mnoho z nich nepřežilo. Tyto skutečné příběhy jsou otřesné. Přesto, nebo právě proto je tato kniha tak důležitá. Černé barony od Švandrlíka zná každý a koho skutečnost opravdu zajímá, pak najde příběhy mnohem drsnější a mnohem méně zábavnější z vyprávění těch, kdo zažili.
Knihu i dnes hodnotím velmi vysoko
Když jsem byl na vojně v roce 1972,půjčil mi kamarád přečíst první vydání téhle knihy.Protože se mi moc líbila,půjčil jsem si jí nadýl a celou jsem si jí opsal,protože mi bylo jasné,že se k ní hned tak nedostanu.Takže dneska mám doma knihy dvě.Ale když se občas vracím do doby vojny,přečtu si přece jenom raději tu opsanou verzi - asi proto,že jsem se s ní tenkrát nadřel.
Kniha o absurdnej dobe, v ktorej bolo absurdite dokorán otvorené. Dosť mi vadí, že Švandrlík sám seba považuje za Kefalína a tým pádom aj za najhoršieho vojaka roty, ako sa to píše na poslednej strane knihy. Kniha možno bola kedysi vtipná, ale dnes je už len smutným zrkadlom doby rokov dávno minulých.
Ja neviem. Ja tú knihu proste milujem. Milujem Švandrlíkov jazyk a humor, milujem Kefalína i Terazkyho, ako si ich vytvorila moja fantázia pri prvom čítaní. Teda nie zrovna ako Vetchého a Landovského. Čítanie do nemocnice, keď je ťažko a potrebujete potešiť.
Když jsem tuhle knížku četla poprvé (hluboce za socialismu), řvala jsem smíchy tak, že se rodiče na mě přišli podívat, co mi je. Když zjistili, co čtu, bylo jasno. Jelikož můj táta byl voják z povolání, měla věc ještě jiný nádech. :) Dneska už možná knížka ten náboj nemá, to nedokážu posoudit. A film podle mého knížce nesahal ani po tiráž.
A ke komentáři pode mnou - Černí baroni nejsou reálným popisem, jak to tehdy bylo. Pro ty, kdo službu vlasti většinou nedobrovolně vykonali právě v PTP, to naopak byl únik z reality. Asi jako válka v Koreji a M.A.S.H. A že to je přitažené za vlasy? Ano, ale ta doba prostě přitažená za vlasy byla..
Aneb jak jsme se flákali za Čepičky...
Možná, že jsem čekal trochu víc, každopádně pro mě velké zklamání. Vyprávěčský styl možná lehce nadprůměrný, jinak mě ale vytáčely ty nereálné věcné detaily, nad kterými by leckdo jen mávl rukou.
Celé to působí jako jedna velká ulejvárna, kde si vojíni dělají, co chtějí, a ani velký Terazky jim v tom nedokáže zabránit. Nezažil jsem, nebyl jsem tam, ale pochybuji, že by komunistický režim nedokázal postavit do latě partu pobudů, kteří jsou neustále na "orosené plzeňské dvanáctce" (a vůbec, kde na to pořád brali prachy?). Snad každá historka zavánějící průšvihem nakonec vyšuměla do ztracena bez jakýchkoliv následků, což úplně zabilo jakékoliv napětí.
Z vojínů jsem si neoblíbil nikoho, důstojníci už byli barvitější - Terazky, Hamáček a Mazurek byli dobří, Troník mi přišel v knize nevýrazný, zbytek důstojníků nezáživná stafáž.
Ale tak aspoň jsem měl možnost zamyslet se nad tou dobou a byť mi to přijde trochu přitažené za vlasy tak jsem každopádně rád, že je doba jiná, jinak bych asi k PTP nastoupil též.
Četl jsem dvě verze a obě jsou fajn i když se trošku rozcházejí dějem. Jinak skvělá knížka a nemůžu říct že film by byl lepší. Mě se líbí oboje moc
Kdysi mi to připadalo vtipné, v současnosti už jen celkem čtivé. Každopádně jako kratochvilná záležitost v pohodě.
Humorná knížka, která možná trochu moc idealizuje poměry u armády, v tomto případě u oddílů PTP; na druhé straně ale Švandrlík dobře vystihl dobu 50. let se vší tou paranoiou a strachem z diverzantů a imperialistů, kteří jen číhají na sebemenší zaváhání aby mohli udeřit... Švandrlík také dobře vystihl jednotlivé charaktery pétépáků a především pak jejich nadřízených v čele s legendárním Terazkym a plejádou "uvědomělých" důstojníků, kteří moc inteligence nepobrali, a pro něž byla armáda spíš ideální zašívárnou před civilem a potažmo před prací, než onou pověstnou "službou lidu". Kniha obsahuje také několik pozoruhodných návodů jak účinně pracovat na 150 a více procent a zároveň se šikovně ulejt...
Celkově se dá říct, že se jedná o lepší hospodské čtivo, které se čte výborně navečer, ideálně spolu s konzumací lahvového či točeného ležáku. Nejlepší by byla samozřejmě konzumace Senátora; já osobně pak preferuji k Baronům konzumaci piva z poličského pivovaru.
Štítky knihy
satira česká literatura armáda šikana černý humor poruchy řeči vojenský výcvik exilová literatura PTP (Pomocné technické prapory) vulgarismy, nadávky
Autorovy další knížky
| 2006 |  Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka 1 |
| 2009 | Draculův švagr |
| 1990 | Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky |
| 2004 | 100 nejlepších hororů |
| 1991 | Říkali mu Terazky |
Toto jesť základom chápania tehdejšej doby. Po praudě rečeno, kniha aj film sú výborno urobené. A na Terazkyho budu spomienať do konca svojho života, dokud mňa driv něchytne Alzhajmer :D
Čo bolo, to bolo. Kniha aj film su nieprekonatelné :)