Růžové sny pilného hňupa aneb Poručíme větru dešti...
Miloslav Švandrlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97233/bmid_cerni-baroni-vi-ruzove-sny-pilneho-hnupa-97233.jpg
4
42
42
Černí baroni série
< 6. díl >
Kniha je šestým pokračováním slavného autorova díla Černí baroni. Tentokrát je vedle autobiografické postavy Romana Kefalína hlavním hrdinou humoristického románu bývalý nešikovný zedník Dumbera. Ten utvářen dobou a svým nízkým intelektem se postupně stává svazáckým agitátorem, neúspěšným studentem FAMU, špatným televizním režisérem, aby skončil jako směšná figurka i na konci šedesátých let propagující revoluční bdělost a kulturu pro masy. Kniha odráží autorovu nadprodukci a nemůže se vyrovnat původnímu dílu. (www.mllp.cz)... celý text
Přidat komentář
Kniha už jeden podtitul má, ale klidně tam mohlo být i "....aneb aktivní blb horší třídního nepřítele!" Což by také mohl být krátký výstižný komentář této knihy. Oním blbem je jistý Jaroslav Dumbera, který to s naší socialistickou společností myslel tak dobře, že ho to málem zabilo. V epizodickém ději s ním projdeme od začátku 50. let až do poloviny 60. let, kdy se vyučený zedník dostane nejdříve na dělnickou přípravku, pak na FAMU, k rozjezdu televize a divadel malých forem u nás, až k popularizaci striptýzu pro papaláše a valutové cizince. To poslední nechtěně a pod nátlakem! Díky tomu poznáváme spolu s ním i řadu populárních osobností tehdejší doby, ať už zástupce světlých zítřků ( soudruhy Pavla Kohouta a Rudolfa Slanského), nebo ty méně nadšené (Radoka, Wericha, Libíčka, Roháče, ......). Jó a taky se tam občas mihne Kefalín. I když to vypadá, že ho tam autor dopsal až dodatečně a jen pro to, aby se mohla tato kniha počítat mezi Černé barony. Ale odsejpá to svižně a navíc nikdo neumí psát tak vtipně jako Švandrlík, takže mu to rádi odpustíte.
Vzpomínky na mládí , dělnickou přípravku, krátkou etapu na vysoké škole.
A na osobnosti s kterými se setkal např. Roháč, Radok, Sehnal, Dietl. Hlavní postavou je jeho spolužák a jeho životní osudy.
Měl jsem strach, jak už tady bylo psáno, že se jedná o autorovu nadprodukci, ale v tomhle případě se to naštěstí nepotvrdilo. Autor se vrací do doby svých začátků, děj předchází období Černých baronů a popisuje trefně situaci v kultuře na počátku 50.let. Asi to 100% není vše pravda, ale zajímalo by mne, jestli třeba postava Dumbery má reálný předobraz. :-)
Vtipné, nenáročné, oddechové čtení u kterého není potřeba nijak zvlášť přemýšlet - tyto knihy jsou dle mne sázka na jistotu - doporučuju :o)
Poručíme větru, dešti hodně dějově splývá s "Ještě máme, co jsme chtěli", s jediným rozdílem, že výrazně do popředí staví do popředí Jaroslava Dumberu, který nedokáže utáhnout celý děj, na Švadrlíkovy poměry, rozsáhlé knihy.
Přesto tato kniha představuje skvělý pohled na fungování socialistického státu. Kapitoly o Kefalínovi jsou 5*, zejména mě zaujal popis jeho vychovatelských metod, které aplikoval na korejské děti v dětském domově, kde krátce pracoval.
"Do Cikády Jaroslav Dumbera sotva dovrávoral. „Co se ti stalo, Jašíčku?" zděsila se Liliana. „Snad ti někdo neublížil?". „To ty nikdy nepochopíš," vzdychl nešťastník, „protože nemyslíš třídně. Máš to v životě jednodušší. Stejně jako chobotnice nebo lasička. Ty také nevědí, co je to třídní nenávist!".
První polovina knihy je nejen nesmírně trefná ale i velmi vtipná, tedy při vší té tragice. Pak ale Švandrlík zjevně ztratí nit a začíná to být trošku nuda. A nudil se asi i autor, protože jinak by v rukopise nenechal tolik stylistických zaškobrtnutí. Škoda. Ten začátek je skoro stejně dobrý jako černí Baroni. Zajímavé to je ovšem z faktografického hlediska. Švandrlík v téhle knížce doslova opsal vlastní životopis ;o) Celkový dojem: 65%
Autorovy další knížky
| 2006 |  Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka 1 |
| 2009 | Draculův švagr |
| 1990 | Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky |
| 2004 | 100 nejlepších hororů |
| 1991 | Říkali mu Terazky |
Vtipná oddechová kniha. Vřele doporučuji.